První zastávkou na naší cestě bylo městečko Pisa, které nechtěně proslavila zvonice, jež se stavitelům vymkla z vertikály a je známá jako „šikmá věž v Pise“. Na náměstí Zázraků v jejím stínu stojí společně s „rovnějším“ dómem a kruhovým baptisteriem. Po obhlídce náměstí a fotopodepřením věže jsme se vydali do uliček města a na první pravé italské kapučíno. Náš výlet pokračoval návštěvou města Lucca. Hezké a klidné město s nádherným kostelem na náměstí, tajemnými uličkami mezi starými domky a romanticky pomalou atmosférou, kde jsme si procházkou odpočinuli od úmorného sezení v autobuse.

Po poledni jsme dorazili do Florencie, kde nás čekal první „normální“ nocleh v postelích hostelu zbudovaného z bývalého kláštera. Ještě k večeru jsme si prohlédli město. Známou katedrálu, okolo které byl po více než 400 letech k vidění trávník. Ale mnohem více než trávník nás zaujala možnost vylézt si nahoru na kopuli. I přes několik set schodů byl tento nápad výborný a odměnou za námahu nám byl pohled na město v paprscích zapadajícího slunce. K vidění zde bylo i mnoho známých uměleckých děl, a to především soch, z nichž nejznámější byl zcela jistě David.

Po nedělní snídani jsme pokračovali do Říma, kde jsme strávili zbytek doby určené pro tento výlet. Po ubytování v hotelu na okraji Říma v odpoledních hodinách jsme neztráceli čas a vydali se do centra města, kam podle rčení míří všechny cesty. Naším cílem byla novější část města – Španělské schody, fontána di Trévi a další a další… Dnes už si nepamatuji všechny názvy pamětihodností, ale velice dobře si pamatuji chuť gnochi s rajčaty a mozzarelou a bílé víno. Večer, stejně jako každý na těchto výletech, jsme v hotelu už v polospánku stihli jen nutnou hygienu a zmoženi zážitky usnuli.

Pondělí bylo věnováno Vatikánu a vatikánským muzeím. Je až neuvěřitelné, co se vejde do těchto půdorysně malých prostor. Tisíce soch, nespočet obrazů, fresková výzdoba od umělců zvučných jmen, mezi nimi samozřejmě Michelangelova výzdoba stropu a zdí v Sixtinské kapli včetně výjevu podaných rukou a mnoho, mnoho dalšího. A to jsme si jisti, že očím návštěvníků je ukázán jen drobný zlomek církví nabytého bohatství. Nenechali jsme si opět ujít možnost vyjít po více než 500 schodech do kopule chrámu svatého Petra a prohlídnout si Vatikán a celý Řím z výšky. Území Vatikánu jsme procházkou opouštěli směrem k Andělskému hradu. Klidnou procházkou po nábřeží jsme se pomalu vydali k našemu nocovišti se zastávkou na pizzu a tiramisu.

Úterní den jsme začali návštěvou Kolosea. Bohužel nám trochu nepřálo počasí, ale ani pár kapek deště nemohlo narušit honosnou velikost stánku zábavy a rozmaru. Palatin byl místem našich dalších kroků a představ o zašlé slávě římských obyvatel a jejich obydlí. Ani Forum Romanum, což jsou zbytky všeho, co zde stálo kdysi dávno, kam ani paměť našich mudrců nesahá, neuniklo chtivosti našeho poznání historických krás. Ke konci dne a ke konci celého výletu jsem se už cítila snad starší než všechny zříceniny okolo nás. Zeleninový salát, těstoviny s lososem a citronový sorbet mi dodaly trochu síly k další procházce, kdy jsme viděli Trajánův sloup, budovu parlamentu a sídlo prezidenta. Ze zcela nepochopitelných důvodů vede ke každé budově spousta schodů, je to pořád nahoru a dolů. Na poslední večer před odjezdem bylo naplánováno v jedné restauraci setkání s italskými mensany. Probrali jsme spoustu „podstatných“ témat. Například proč nerespektují červenou na semaforech, jestli jim někdy sněží a zda jsou Italové skutečně věřící a taky jak správně jíst mořské plody, které si někteří z nás dali k večeři.

Závěrem bych chtěla říci, že i přes celé dny v pohybu, tisíce schodů a ne mnoho spánku jsem přibrala. Italská zmrzlina je vážně ze smetany a nedá se jí odolat. Vřele děkujeme organizátorům Hance, Renči a Tomášovi. A těšíme se na další podobné akce, kam, když nám zdraví a finance dovolí, se s vámi velice rádi vypravíme. Třeba avizovaný Petrohrad… 

Autor: Hana a Petr Studentští