Díky této hluboké propojenosti a jedinečnému způsobu vyjádření byly přínosy umění analyzovány i z terapeutického hlediska, zejména v souvislosti s duševním zdravím. Jedno z prvních zaznamenaných použití umění pro terapeutické účely bylo mezi pacienty s tuberkulózou. Protože byla tehdy tato nemoc velmi rozšířená, byli pacienti umisťováni do sanatorií nejen z důvodu léčby, ale i k zabránění šíření nákazy mezi širokou veřejnost.

Zdravotnický personál v těchto sanatoriích si všiml, že pacienti, kteří se vyjadřovali prostřednictvím malby a dalších výtvarných médií, vykazovali nižší míru stresu. Umělecká tvorba jim poskytovala větší pocit svobody a možnosti interakce, které by v jinak omezeném a uzavřeném prostředí neměli. Poté, co bylo rozpoznáno, že tvůrčí proces zmírňuje pocity osamělosti a nabízí ryzejší způsob, jak vyjádřit emoce, byla arteterapie zavedena i v dalších nemocnicích a zdravotnických zařízeních po celé Evropě.

Co o arteterapii říkají nejnovější studie
S rozšířením arteterapie na mezinárodní úrovni bylo v průběhu času provedeno mnoho studií, které analyzovaly její přínosy. Mezi nejnovější výzkumy patří například:

1. Vliv arteterapie na úzkost, depresi a kvalitu života u dospělých pacientů s rakovinou — systematický přehled publikovaný v roce 2021.
2. Role arteterapie při podpoře duševního zdraví — studie publikovaná v roce 2022.

První studie dospěla k závěru, že umění může snižovat úzkost, depresi a zlepšovat kvalitu života u onkologických pacientů, zatímco druhá studie zkoumala různá onemocnění a uváděla smíšené výsledky. Ačkoli arteterapie může nabídnout různé přínosy, její přizpůsobitelnost ztěžuje přesné měření výsledků. Vědci navíc zdůrazňují, že by měla být využívána jako doplňková terapie vedle jiných léčebných postupů, a neměla by být považována za jejich náhradu.

Přínosy arteterapie
Podle studie publikované v roce 2016 v časopise Journal of the American Art Therapy Association může méně než hodina tvůrčí aktivity pomoci snížit hladinu stresu a zlepšit duševní zdraví, bez ohledu na umělecké zkušenosti nebo talent. Protože terapeuti mohou vybírat z široké škály výtvarných aktivit – například malování, kreslení, tvorby koláží nebo rukodělných prací – mohou z tohoto přístupu těžit jednotlivci s různými psychickými obtížemi.

Podle Wiley Handbook of Art Therapy lze tuto metodu využít v různých situacích, například u dospělých s vysokou mírou stresu, u dětí s problémovým chováním nebo se sociálními obtížemi doma či ve škole, u dospělých či dětí, kteří prošli traumatickými událostmi, a v mnoha dalších případech. S tím, jak se lékařská technologie vyvíjí, stále roste průměrná délka života. Jedním z vedlejších účinků tohoto pokroku je však i rostoucí výskyt psychických obtíží, které mohou souviset se stárnutím nebo s léčbou během života. Aby se vyhovělo rostoucí potřebě doplňkových terapií ke zlepšení kvality života a duševního zdraví, zaměřují se výzkumníci stále více na zkoumání a analýzu přínosů umění. To naznačuje, že v blízké budoucnosti můžeme očekávat nárůst klinických studií na toto téma.

Převzato z Mensa World Journal č. 148, 5/25.

Výstavu úvodním slovem zahájil akademický malíř Václav Benedikt a dne 18. 2. jsem měl příležitost přednést zde své básně ze sbírek Přejme si les a Temný květ.

Prostory galerie jsou poměrně malé, ale atmosféra je zde unikátní a vystavovaná díla mají dostatek světla, aby návštěvníkům prozářila den. Ti mohli obdivovat mnoholetou autorčinu tvorbu, jež je pestrá jak co do formy, techniky, tak námětů. Od ptáčků na skle až po olejová plátna i akvarely.

Evino umění dokáže pohladit. Orientuje se zejména na přírodní motivy, ale připomněla i tragické bombardování Prahy na konci druhé světové války. Čtyřlístek z Emauz je takovým symbolem naděje.

Nezbývá než Evě popřát hodně sil a elánu do další tvorby, kdy se mimo jiné zaměří i na exotické ptactvo.

Umění je mostem, které spojuje lidi nejrůznějších zaměření. Přejme si v této nadmíru rozbouřené době takových mostů co nejvíce.

Zde je moje báseň, která je tvorbě a jejímu významu věnována:

Črtám si…

Črtám si, maluji, třeba na kamení:
Člověk se uvolní – oprostí se chvíli
od vší té úzkosti, jíž jsme zavaleni,
od vší té bezmoci, která v nás jen sílí.

Svěřím se do bloku, jak a co mne svírá,
a s prvním valérem tenze v těle slábne.
Co jinde gumují, dávám na papír a
přemýšlím potichu, co proč není vábné.

Vlastně se soustředím na to jen, co vzniká.
A to mě oprostí od děr, z kterých táhne.
Snažím se vyjádřit v tazích několika,
že když jde ke dnu loď, vždy i se svým ráhnem.

Unikám do světa, ve kterém se tvoří,
v němž není prostoru padnout či se vzdávat,
kde nejsou cenzoři ani agresoři,
v němž není prázdnoty s puncem drahých kravat.

Unikám do světa, kde se nezabíjí,
a v kterém mučení získají svá práva.
Unikám do světa za svou fantazií,
do světa, kde se sen realitou stává.

Črtám si o to víc, čím víc zdí nás dělí,
aby v pár minutách nebylo jich více.
Črtám si svobodu, lehce uzardělý,
kterou vždy objevím v nové čisté skice…

o Járovi Cimrmanovi je známo, že byl mimo jiné průkopníkem takzvaných živých obrazů na území Rakouska-Uherska. Jeho první úspěšné pokusy se datují do prvních let 20. století. O tom svědčí záznamy z kronik a vyprávění obyvatel Velkých Losin, které se nám podařilo nashromáždit v rámci našeho studijního výjezdu.

V roce 1909 se vesnice Velké Losiny stala městem a při této příležitosti se obecní rada rozhodla zadat nějakému významnému výtvarníkovi vytvoření nového erbu pro město Velké Losiny. Pro nedostatek finančních prostředků padla volba na člověka, který se do Losin právě přistěhoval a skromně nabídl své služby. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Jára Cimrman. Naskytlá situace umožnila Cimrmanovi realizovat převratnou novinku v pojetí výtvarného umění a heraldiky taktéž, a to vytvořit městský erb jako živý obraz namísto obyčejné namalované placky.

První Cimrmanův návrh spočíval v živém obrazu sestávajícím ze slov Velké Losiny, kde jednotlivá písmena představovali lidé. Problémem tohoto návrhu však bylo, že pro tento obraz bylo potřeba třináct osob. Tolik dobrovolníků však Cimrman mezi nedůvěřivými obyvateli nenašel, a tak nápis vytvářelo jen šest lidí, kteří průběžně přebíhali a zobrazovali tak název pouze po skupinách písmen.

Tímto vlastně Cimrman předznamenal blikající neony.

Avšak osoby podílející se na živém obrazu dokázali takto přebíhat pouze po omezený čas, poté umdlévali a nápis ztrácel svůj smysl. Cimrman byl nucen vymyslet návrh druhý, pro jehož tvorbu převratně použil chemickou metodu filtrace v lingvistice. Za použití kvalitního filtračního papíru z místní ruční papírny takto vyfiltroval z názvu Velké Losiny slova VLK a LOSI.

Tento živý obraz již tvořily osoby pouze tři, avšak Cimrmanův geniální nápad jednak nebyl negramotnými vesničany pochopen a také narazil na neotužilost předvádějících, což se projevilo v tuhé zimě roku 1910, kdy teplota v noci klesla až na rekordních 248 stupňů Kelvina. Lidé v živém obraze utrpěli těžké omrzliny třetího stupně, zkroutily se jim údy k nepoužití a tváře jim zohavily puchýře.

A tak tedy mistr filtroval dál, až dospěl k prostému L s korunkou, které již zvládl vytvořit jeden člověk. K tomuto se uvolil Cimrmanův obdivovatel a jediný Losiňan, který pochopil mistrova génia, chromý Lojza, a před radnicí tento znak vytvořil.

Po Lojzově brzké smrti (pravděpodobně umrznutím či hladem) se však občané Losin rozhodli vrátit se k původnímu malovanému erbu. Z následující doby pak již o Járovi Cimrmanovi nejsou ve Velkých Losinách dochovány žádné zprávy.

Autor: tým Malíři (Jarní celostátní sektání Mensy Velké Losiny 2009)