Když byly obě pohádky hotové, dohodli se oba autoři na jejich vydání v rámci jedné knihy. Z jedné strany měla být Jaroslavova klasická prozaická verze pohádky a z druhé strany Moničina veršovaná. Tento koncept autory napadl z toho důvodu, že se na knižním trhu oboustranná dětská kniha, stejná pohádka, z jedné strany prozaická a z druhé veršovaná, zatím nevyskytuje, a tak byli přesvědčeni, že i tímto by mohli čtenáře zaujmout.

Jak už to bývá, knihy často prodávají spíše jména autorů než obsah knihy samotný. Jaroslavovi v roce 2016 vyšel román Epos o panáčkovi a Monice v roce 2020 sbírka veršovaných hádanek Historie v hádankách. Obě knihy si své čtenáře našly, ale nedalo by se ani v případě jedné knihy říct, že by se jednalo o bestseller. Museli tedy spoléhat na to, že nakladatele zaujmou knihou samotnou.

Člověk by řekl, že nejobtížnější bude samotné napsání knihy. Ale není tomu tak. Napsat knihu je na celé cestě k jejímu vydání asi to nejjednodušší. Po dokončení rukopisu začíná běh na dlouhou trať, na které je občas až zbytečně moc překážek. Některé se dají zdolat snadno, jiné jsou obtížnější a člověk se o jejich zdolání musí pokusit vícekrát. Prvním problémem je, že dětských knih je na trhu ohromné množství. Ať už jde o původní českou tvorbu, nebo překladové tituly. Zároveň jsou dětské knihy drahé na výrobu, neboť by měly být v pevné vazbě, na kvalitním papíře a plné ilustrací, ideálně barevných, aby byly na první pohled poutavé pro malé čtenáře. A ilustrace znamenají mj. sehnat a zaplatit ilustrátora.

I tak zkusili oslovit nakladatele. Nabízet dětskou knihu je ideální rovnou i s ilustracemi. Monika oslovila ilustrátorku, se kterou spolupracovala už na své první knize. Dohodly se na několika celobarevných ilustracích a na několika černobílých, které by si děti mohly vymalovávat. Autoři pak s rukopisem, ukázkou ilustrací a popisem, jak by kniha měla vypadat, oslovili celou řadu tuzemských nakladatelství.

V této fázi se musí každý nepříliš známý autor připravit primárně na to, že mu nikdo neodpoví. Když už mu odpovídá, tak se většinou jedná o zdvořilé odmítnutí. Známý je případ J. K. Rowling, které první díl jejího Harryho Pottera odmítlo 12 nakladatelství, až to třinácté projevilo zájem. Když už konečně někdo našim autorům reagoval pozitivně, chtěl poměrně radikálně zasahovat do původního konceptu. Například vydat jen jednu verzi pohádky. Nebo obě verze výrazně zkrátit. Případně byl problém s edičním plánem, který byl na řadu let již plný.

Připadala v úvahu varianta vyrobit si knihu úplně sami tzv. samonákladem. Taková sranda ale zabere mnohem více času a energie než knihu napsat. To pro lidi, co píšou hlavně pro radost, není. Pak tu je ještě Pointa. Seženete si v rámci crowdfundingu peníze na knihu, kterou vám pak Pointa za peníze z kampaně vydá, a propojí vás s odbornými profesemi, které s přípravou knihy k vydání pomohou (redaktor, korektor, sazeč, grafik apod). Přes Pointu vyšla Monice kniha Historie v hádankách. I když jsou náklady na výrobu knihy hrazeny z peněz vybraných v kampani, autor má z prodaných knih „jen“ autorský honorář, jako bývá u klasických nakladatelství. U malonákladových knih, kterých se prodá maximálně několik stovek kusů, je autorský honorář skutečně jen symbolický. Paradoxně přitom hlavně ohledně kampaně má nejvíce práce s propagací a prodejem právě autor. Nicméně pro začínající autory je toto možnost, jak knihu vydat, pokud ji nechtějí financovat ze svého.

Pak tu je ale ještě něco mezi. Nakladatelství, které odvede všechnu práci, ale riziko spojené s případným komerčním neúspěchem knihy nechá na autorech. Nicméně zisk z prodeje náleží autorům. Jedním z takových je právě LIKA KLUB, pod jehož hlavičkou vyšla pohádka O drakovi, který neuměl hrát šachy.

Bezvadné na takové spolupráci je, že většinu těch nejméně zábavných starostí obstaral nakladatel. Práci redaktora, korektora, sazeče, grafika, zajištění tisku, ISBN, rozeslání povinných výtisků, zajištění distributora a dopravu knih ke knihkupcům. Při plánovaném vydání knihy pro radost je skutečná alchymie stanovit cenu a počet výtisků při určité odhadované sumě nákladů. Při nižší maloobchodní ceně potřebujete více výtisků, aby se náklady vrátily, nicméně tím se automaticky zvýší celková suma, kterou k vydání knihy potřebujete. Při nižším nákladu by zase musela být maloobchodní cena moc vysoká. Za moc vysokou cenu si ale knihu nikdo nekoupí a sáhne po jiných. Při nižší ceně a přestřeleném nákladu zase hrozí, že se nenajde dostatek čtenářů a knihy se neprodají. V podstatě by se vytiskly zbytečně. V případě vydávání knih pro radost to není o tom vydělat, ale jen moc neprodělat. A tak v případě Draka autoři během konzultací s nakladatelem stanovili doporučenou maloobchodní cenu na 333 Kč a náklad na 550 výtisků. Přeci jen chtěli knihou udělat radost mnoha lidem, dětem.

Kniha je v podstatě hotová v momentě, kdy je připravená k tisku. Pak už stačí jen počkat na kapacitu tiskárny. A strategicky vybrat datum vydání. První tři měsíce roku se prodávají knihy nejhůře, je pořád čerstvě po Vánocích. Léto také prodeji knih moc nepřeje. Nejlepší období je před Vánoci a na přelomu jara a léta před prázdninami, dovolenými a na konci školního roku. Nevýhodou těch období, kdy se prodává nejlépe, je, že svoji novinku v tom období chce vydat skoro každý. Šlo o knihu pro děti, a tak si autoři usmysleli, že ji vydají k Mezinárodnímu dni dětí, tedy 1. června.

Když už je vybraný termín vydání a domluvena tiskárna, je fajn zkusit předprodej. Pokud má autor už nějakou fanouškovskou základnu, případně v zádech nějaké velké nakladatelství s velkým dosahem, je to velké plus. Potenciální čtenáře může oslovit napřímo. Předprodej má dvě velké výhody. Je to forma propagace, něco se chystá, bude kniha. Druhou výhodou je, že si lidé mohou knihu pořídit ještě předtím, než vůbec vznikne, a tím přispět na její vydání.

Pokud pro to autor nemá jiné nástroje, je pro předprodej možné využít některou z crowdfundingových platforem. Pozor ale, při výběru platformy je dobré si pročíst podmínky. A pak si nastavit cíle tak, aby byly dosažitelné. Většina platforem má v podmínkách, že v případě nedosažení cíle kampaň ruší, peníze vrací lidem. Při vydávání knihy neznámými autory je nedosažení cíle spíše ten pravděpodobnější výsledek. Jsou dvě možnosti, jak toto riziko minimalizovat, a to raději si nastavit schválně nižší cíl, případně v rámci kampaně k dosažení cíle dolít zbytek peněz z vlastních prostředků, když už to vypadá, že by byla neúspěšná. Vzhledem k tomu, že si často tyto platformy berou procenta z cílové částky v případě úspěšné kampaně, autor mnohdy zaplatí za to, aby v rámci předprodeje něco prodal. Z toho důvodu si Monika s Jaroslavem pro předprodej vybrali platformu Donio. Nejenže si nebere procenta z vybraných peněz v rámci úspěšné kampaně, předprodeje, ale stačí získat jen čtvrtinu z původně nastaveného cíle, aby kampaň byla považována za úspěšnou. Kampaň na Draka nakonec naštěstí na draka nedopadla, protože si v rámci předprodeje našlo svého majitele sto třináct výtisků, tedy celá pětina nákladu. Což nebyl špatný začátek.

Nastal Den dětí a kniha se dostala z tiskárny přes sklad nakladatele k distributorovi, do knihkupectví. Jeden by si řekl, že tím to pro autory muselo skončit. Ale neskončilo. Bylo potřeba rozposlat, případně osobně předat knihy z předprodeje. Napsat a publikovat do světa tiskovou zprávu zvěstující zrod nové knihy, která byla jen v tom týdnu jednou ze 127 vydaných novinek. Kontaktovat blogery a recenzenty věnující se dětským knihám.

A doufat, že se tato tradiční pohádka o drakovi v netradičně pojaté knize, která nemá konec, zato má dva začátky, bude líbit jak dětem, tak jejich rodičům. A čekat, jak si tento klasický pohádkový motiv v novém originálním pojetí o dracích, princích a princeznách, povede. Pohádka je sice o pojídání princezen, ovšem je snadno stravitelná i pro vegetariány.

Pokud místo obvyklých soubojů princů s draky dáváte přednost soubojům ryze intelektuálním, tak jste na tom úplně stejně jako princ v pohádce O drakovi, který neuměl hrát šachy, a mohla by se vám pohádka líbit. Pokud se chcete dozvědět, jestli se princi podařilo draka k takovému souboji o princeznu přemluvit, v čem přesně souboj spočíval a kdo koho porazil, můžete zkusit sáhnout po této knize a co nejdříve ji přečíst až do konce. A nevadí, že už nejste dávno dětmi. Neboť jak praví jedno moudro, pohádky jsou tu především pro dospělé, aby si připomněli, jaké to bylo, když byli dětmi.

Knihu si k recenzi vypůjčily děti ze SIGu Jihočeské nadané děti – výsledek jejich hodnocení si můžete přečíst v následujícím článku:

Vzhledem k tomu, že se jedná o jubilejní ročník, rozšířili jsme letos obor – soutěží se v samostatných kategoriích próza a poezie. Jsou také dvě soutěžní témata: „Až uvidím polární zář“ a „Ticho“. Uzávěrka je na konci roku 2025.

Slavnostní vyhlášení s autorským čtením plánujeme na září. Soutěž není věkově omezená, jsou samostatně vyhlašovány kategorie dětí do 14 let a mládeže 15 až 17 let. Pokud by se zúčastnilo víc autorů z Mensy, můžeme jako bonus vyhlásit i soutěž o nejúspěšnějšího mensana/mensanku.

Odměny pro vítěze: příspěvky, které se umístí, plus některé další vybrané jsou publikované v tištěném sborníku a v časopise Mensa. Vítězové mají možnost vystoupit v autorském čtení v Praze. Také obdrží věcné ceny a diplomy; všichni účastníci dostávají diplom a certifikát za účast v elektronické podobě. Informace a přihlášky ke stažení jsou na stránce elize.eu/SIG.html.

Těšíme se na vaše příspěvky!

Jak už je u malířky zvykem, inspirace přichází z bezprostředního zaujetí známými místy nebo příběhy, například z české historie. Letos k těmto příběhům patří i připomínka osudného náletu v únoru 1945; čtyřlístek „pro štěstí“ je současně fragmentem vitráže, která se dochovala ve zničeném klášterním kostele, a stůl v centru výstavy symbolizuje opuštěné místo, rodinu, která svůj společný oběd nedokončila.

Jinak se ale výstava nese spíše v radostném duchu, září barvami květin a oslavuje půvaby především historické Prahy. Královskou cestu představují domovní znamení načrtnutá na skle, státnická rozhodnutí pečeti. Abstraktním tónem jsou čtvercové obrazy. I ty ale mají svůj základ v realitě, v pozorování pohybu slunce ve čtverci rajského dvora.

Výstavu je možné navštívit v rámci prohlídky Emauzského opatství, od pondělí do soboty od 11 do 17 hodin.

Sáhly po netradičních materiálech a daly nový život starším obrazům, které repoužily s citem a fantazií.

Na postavě Země se rozehrála symbolika barev a tvarů:

Zelená jako dech lesů, modrá symbolizuje vodstvo, červené linie jako život, zlaté odlesky jako slunce nad námi.

Tvary kopírují toky řek, linie pohoří, rozkvetlé louky. Vzhledem použitému materiálu děti zanechaly otisky svých rukou jako stopy, které každý člověk zanechává na Zemi. 

Výstavu úvodním slovem zahájil akademický malíř Václav Benedikt a dne 18. 2. jsem měl příležitost přednést zde své básně ze sbírek Přejme si les a Temný květ.

Prostory galerie jsou poměrně malé, ale atmosféra je zde unikátní a vystavovaná díla mají dostatek světla, aby návštěvníkům prozářila den. Ti mohli obdivovat mnoholetou autorčinu tvorbu, jež je pestrá jak co do formy, techniky, tak námětů. Od ptáčků na skle až po olejová plátna i akvarely.

Evino umění dokáže pohladit. Orientuje se zejména na přírodní motivy, ale připomněla i tragické bombardování Prahy na konci druhé světové války. Čtyřlístek z Emauz je takovým symbolem naděje.

Nezbývá než Evě popřát hodně sil a elánu do další tvorby, kdy se mimo jiné zaměří i na exotické ptactvo.

Umění je mostem, které spojuje lidi nejrůznějších zaměření. Přejme si v této nadmíru rozbouřené době takových mostů co nejvíce.

Zde je moje báseň, která je tvorbě a jejímu významu věnována:

Črtám si…

Črtám si, maluji, třeba na kamení:
Člověk se uvolní – oprostí se chvíli
od vší té úzkosti, jíž jsme zavaleni,
od vší té bezmoci, která v nás jen sílí.

Svěřím se do bloku, jak a co mne svírá,
a s prvním valérem tenze v těle slábne.
Co jinde gumují, dávám na papír a
přemýšlím potichu, co proč není vábné.

Vlastně se soustředím na to jen, co vzniká.
A to mě oprostí od děr, z kterých táhne.
Snažím se vyjádřit v tazích několika,
že když jde ke dnu loď, vždy i se svým ráhnem.

Unikám do světa, ve kterém se tvoří,
v němž není prostoru padnout či se vzdávat,
kde nejsou cenzoři ani agresoři,
v němž není prázdnoty s puncem drahých kravat.

Unikám do světa, kde se nezabíjí,
a v kterém mučení získají svá práva.
Unikám do světa za svou fantazií,
do světa, kde se sen realitou stává.

Črtám si o to víc, čím víc zdí nás dělí,
aby v pár minutách nebylo jich více.
Črtám si svobodu, lehce uzardělý,
kterou vždy objevím v nové čisté skice…

Otevřela oči probuzená
chladnou rosou letních rán
z náruče lučních květů vstala
tak tiše a nenápadně
snad se ještě trochu bála
otočit klíčem zelených bran
snad vytušila, co ji čeká tam
kde toužila vždy tolik být.
Však, jak se mohlo stát
že náhle ztratila svůj klid?
To červená slzička jí připomněla
že cestou příštích měsíců a let
bude snad i loukám závidět
až ráno místo zpěvu skřivana
probudí ji dívčí pláč
netuší, že ptát se bude nocí do rána
ještě mnohokrát
co jsou lidé vlastně zač
když místo zpěvu slavíka
ji tolikrát uvítá jen nejtišší pláč.

Ještě lehkým krokem kráčí po mezi
však nevidí už třpytivé kapičky v trávě
tvář ještě vlhkou, oči bledé od slzí
jak teď chtěla by se vrátit zpět.
Luční zvonky vůbec nezvoní
smutně kopretiny kloní hlavičky
ty bledé líce trápí, že se nedoví
zda nese lidem radost nebo žal
co znamenají slzy, jež ji pálí pod víčky
proč už dlouho ani jeden hlásek nezpíval.
Šedým mrakem potáhla se obloha
odněkud náhle začal vítr dout
pod košatým stromem na břehu potoka
stojí smutná dívka
pozoruje, kam se valí proud
když oslovil ji cizí mládenec.
Dívka zvedá hlavu
za chvíli jí z tváře mizí stín
usmála se, zrůžověla
jako lístky kopretin.

Mladé lásce vyschly slzy
zář sluneční vstoupila jí do oka
pochopila, že prvně právě
navštívila člověka.

Květy / Sochy kolem nás

Až se jednou probudíš pod modrou klenbou
již protíná zlatý šíp
pak možná uslyšíš i hudbu znít
pár zázraků nevšedních.
Až se přetrhnou tvé korále z jeřabin
pak možná pochopíš
že na světě všechno vrhá stín.

Už sochy vystoupily z přítmí portálu
oživly tváře kamenné
chceš na ně zavolat
jen počkej chvíli
nechoď s nimi, ještě ne.
Až se jednou probudíš
nad hlavou Velký vůz
všude ticho, jen Pegas někde zařehtá
uvidíš padat hvězdu až na dno lesní tůně
až se černá voda zavře
měsíční blues začne hrát.

Sochy žijí, jdou blíž a blíž
cítíš jejich dech
teď ještě nesmíš s nimi
máš ještě slunce na řasách
máš ještě vítr ve vlasech.

Až se jednou probudíš
a červánků nachová zář tě oslní
ten den zapomeneš vše
co patřilo ti s tvými sny.
Pak poznáš jak rychle z oblohy
se ztrácí červánky
zbyla po nich šeď neskutečně hluboká.
Tvé ruce už spoutaly zlaté náramky
tvé oči začly plakat perly.
Odněkud se žene bouře
či vítr si jen zpívá snad
sochy vystoupily z oblak kouře
sama chceš se sochou stát.

Už spatřila jsi mnoha očí matný třpyt
sochy přišly blíž,
rozestavěly se všude okolo
že ještě nechceš velkou být
to měla’s vědět dřív
však oslnil tě něčích očí matný třpyt
mnoho soch tě volalo
teď už musíš s nimi jít.

Cit šel s Touhou do světa
vystudovat na Lásku
Neprošel u ústních zkoušek
nepochopil otázku
Zněla prostě [KANT]

Zkritizoval čistý rozum
hovořil o věčném míru
mluvil velmi osvíceně
jak rozený filosof
zaníceně vzrušeně

Udělal by mnohem lépe
kdyby třeba jen tak plácal
ale hlavně o ženě
Nezabýval se tím Němcem
Pojednal klín bez i s věncem

Výsměch že byl logický?
Cit jen tragikomický?

Celou zkoušku takto zhativ
přidal ještě imperativ
onen kategorický…

(Touhu vzali beze zkoušek
Měla skvělé styky)

Temnosvit jara

Bez ustání roky plynou
zraňující šípy vteřin
nadějemi pronikají
melodii hledám jinou
ke kterým se vydat dveřím
bych se octl v šťastném kraji?

Jaro život oslavuje
les i louka v novém šatě
pohlavím se pyšní – květy
vnímám to jak z temné sluje
vzdoruplně horečnatě
jak před brzkým hlavy stětím

Šepot touhy v ryk se mění
na ulici vábných křivek
stále více odhalených
moudrost krotí zrádnost snění
– žhavé růže v klínech dívek –
kdo jak Werther – smrti ženich

Tapovan

K pramenům života mocně jsi hnán
k tajemství všelidské existence
posvátné vody tok napájí Himálaj
z ledovce Gangotri – Zři Shivling Tapovan

Vysoké hory jak překrásné ženy jen
zdaleka výhradně obdivuj
v kontaktu v doteku ztratíš vždy balanc svůj
úžas se promění v děsivý sen

Doufaje ve příchod z času se rodící
rozkvetlý barevný radostný den
v čekání jak oheň ba i víc pálícím
snaž se být v temnotě noci té měsícem?
– Asi ne: irbisem!

Uvolni otěže tužeb svých vraníka
střez se jej ponechat splašit se docela
ticho hor nemá jen milostnou tvář
Pomni že života kniha je psána vždy
krví a mlékem žen jinak vše zaniká
Z nadějí popela rozfoukej zář

Dospělí

Děti

Ať si kdo chce, co chce, říká, nejlepší relax je ve vaně s horkou vodou a knížkou v ruce. Když se tak můžete na hodinku hezky ponořit, na nic nemyslet, nikdo vás nehoní s nějakým úkolem, neshání vás ani telefonem, ani mailem, jste po dobrém obědě. Tak tedy začnete napouštět vodu do vany. Znáte to, než se napustí přiměřená vrstva vody, je dno vany studené a tudíž trošku nepohodlné. Takže čekáte a protože na cokoliv čekáte docela neradi, to čekání si něčím zpříjemňujete. V dnešní době je na to nejlepší počítač připojený k internetu. Zakoukáte se tedy do monitoru. Tohle si dočtu a pak ještě kouknu sem a…  ježkovy voči, vždyť já napouštím vanu!  Pozdě. Vaše denní dávka teplé vody už protekla kanálem. No ale řekněme, že zábavě odoláte včas. I tak se na ten relax můžete těšit ještě pěkně dlouho. Ne vždy se vám totiž povede namixovat si správnou teplotu hned od začátku. Au, to pálí, budu muset počkat. Studenou přidat nemůžete, vana je skoro po okraj, plýtvat vodou a jen tak kus vypustit nechcete. Čekáte, čekáte, hltáte další zprávy na počítači a voda zatím stydne a stydne, až … sakra, co se stalo, že se dneska neohřála voda? Je to nějaký moc studený!

Ale pojďme k ideální variantě. Tak tedy – napustili jste si vanu přiměřeně teplé vody, ponořili jste se do ní, je vám fajn, berete do ruky knížku, ponořujete se do textu, ze začátku vás to baví, pak však ale začne působit příjemná teplota vody, tělo zpracovává ten dobrý oběd, čtení začíná být lehce unavující, světlo v koupelně není nijak výrazné. Na chvilku zavřete oči…  ŽBLUŇK!  Ty pitomče, cos to zase udělal! Taková hezká knížka, bože, proč jsem takový nešika…  line se z koupelny a já mám jasno. Další utopená knížka. Naštěstí ještě topíme, to do rána uschne.

V pořadu vystoupili téměř všichni ocenění autoři v kategorii mládeže i dospělých, kteří přečetli ukázky ze své tvorby. Zejména některé mladé autorky vtipně přednesly začátek svého soutěžního textu, aby v nejnapínavější chvíli odkázaly na pokračování ve sborníku. Další část večera patřila předávání cen spojených se křtem sborníku ze soutěže. Role kmotry se podruhé ujala spisovatelka a literární badatelka Martina Bittnerová, která spolupracuje se SIGem od jeho založení. V hudebním pořadu vystoupila (také už podruhé) koncertní pěvkyně Vanda Kadeřábková Březinová, tentokrát ovšem v roli klavíristky, a to společně s dcerou Ladou Kadeřábkovou.

Poslední část programu bylo originální vystoupení mnohostranné umělkyně paní Marty Francové. Paní Francová se v minulosti úspěšně zúčastnila naší literární soutěže s povídkou na téma personifikace. Letos představila kulturu z Indonésie. Recitovala vlastní verše s tématikou indonéských zvyků, a potom předvedla ukázky posvátných tanců s odborným výkladem a v odpovídajícím kostýmu. Myslím, že jsme všichni odcházeli unaveni, ale spokojeni. Moc si vážíme toho, že autoři, kterých bylo letos rovných 90, si našli cestu k naší soutěži a mnozí z nich také na tuto akci, kam někteří přicestovali stovky kilometrů. S kolegou, členem soutěžní poroty, Jaroslavem Menčíkem jsme pořídili videozáznam večera, který je k vidění v našem literárním kanálu na youtube (mensa.click/yt-lit). Už nyní zveme všechny zájemce do 7. ročníku, kdy se bude soutěžit v poezii na téma V rozpuku.