Přijíždějící účastník dostal u vchodu obálku s informacemi a pomůckami pro seznamovací hru a téměř okamžitě byl obklopen dalšími účastníky s dotazem: „Nemáš náhodou kostičku ve tvaru T nebo H?“ A pokud měl, byl donucen vyzradit své jméno, počet účastí na setkáních a na co se v Berouně těší. (Věřím, že statistické vyhodnocení pomůže organizátorům dalších setkání při přípravě programu na míru.) Po večeři následovalo několik soutěží – opravdu zdařilý byl test z matematiky pro 2. a 3. třídu, který snad ani vítěz nevyplnil celý. K dobru nám budiž připsáno, že jsme jinak zřejmě celohodinovou písemku museli splnit za 10 minut.

Čtvrtek a pátek byl jako vždy plný exkurzí a výletů. Ve čtvrtek večer nám pak přednášel RNDr. Jiří Grygar, CSc., o petabytové astronomii, v pátek měla proběhnout přednáška o neuronových sítích, leč přednášejícího sežraly zombie, a tak se program změnil v noční týmovou bojovku. Byli jsme vysláni do knihovny v Králově Dvoře, kde jsme čelili útokům dalších zombií a přitom hledali návod na něco, co je zneškodní. Naše úsilí bylo kromě bodů za zodpovězené otázky oceněno marcipánovým mozkem, který nás měl před dalšími nemrtvými ochránit.

Sobotní šifrovací výlet ze Srbska do Berouna se také vydařil – minimálně počasí vyšlo perfektně. I večerní přednáška byla zajímavá – týkala se budování strategie a šílených nápadů, které se povedlo uskutečnit a které úplně změnily svět, ve kterém žijeme. Nedělní vyhlašování bylo opět spojené s dražbou. Draženy byly i pomůcky (kříž s UV lampou a svíčky z knihovny, letadélko vyrobené 3D tiskem ze sobotního výletu) a byl o ně samozřejmě velký zájem. Domů jsme se rozjížděli ve výborné náladě a těšíme se na další setkání.

Foto: Pavel Terber

Autor: Hana Kotinová

Vysoké nároky jsou kladeny na dlouhodobé cílené soustředění pozornosti. Náročnost práce spočívá především v rozhodování pod časovým tlakem, ve vysoké míře stresové zátěže (případné ztráty na životech sahající až do stovek osob na palubách postižených letadel, vysoké finanční ztráty na letecké technice) a v nepravidelnosti pracovní doby (směnný provoz, práce o víkendech a svátcích).

Metodika Eurocontrol (Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu) posuzuje profesní způsobilost řídících letového provozu na základě čtyř hlavních pilířů: vlohy a schopnosti; osobnost; vědomosti; dovednosti.

Vlohy, schopnosti a osobnost jsou měřitelné psychodiagnosticky, jejich kvalita je závislá především na genetických vlohách konkrétního jedince a částečně také na kvalitě jeho předchozí výchovy (vzdělávání, výcvik, trénink). Tvoří nezbytný základ profesního rozvoje. Důležité jsou především pro fázi výběru vhodných kandidátů pro výkon profese řídícího letového provozu. Vědomosti a dovednosti lze rozvíjet kvalitním výcvikem. Výsledky jsou závislé na řadě faktorů, například na kvalitě studentů, podmínkách ke studiu i na kvalitě vzdělávacího procesu (včetně metodické a didaktické úrovně).

Klíčovým faktorem předcházejícím samotnému výcviku jedinců pro povolání řídícího letového provozu je proces selekce potenciálních kandidátů, jenž probíhá formou výběrového řízení. Počet i provedení jednotlivých kol se mohou v různých státech ECAC (Evropská konference pro civilní letectví) částečně lišit. Rozdíly v požadavcích a přístupu samozřejmě závisí i na tom, zda se jedná o civilního či vojenského poskytovatele letových provozních služeb. Proces výběrového řízení se však obvykle skládá z následujících částí:

· ověření jazykové vybavenosti – anglický jazyk;
· testování vloh pro výkon povolání řídícího letového provozu;
· ověření zdravotní způsobilosti;
· ověření psychických předpokladů.

Cílem výběrového řízení je najít kandidáty, kteří jsou dostatečně vyzrálí po stránce vzdělání a tělesného i duševního stavu tak, aby byli schopni získat, uchovat si a prokazovat požadované příslušné teoretické a praktické dovednosti.

V mnoha členských státech Eurocontrol (včetně ČR) je pro testování vloh využíván tzv. test FEAST (First European Air Traffic Controller Selection Test), který by měl u kandidátů odhalit schopnosti nutné pro výkon funkce řídícího letového provozu. Test se skládá ze tří základních modulů:

· baterie kognitivních testů a test anglického jazyka;
· testy simulující práci řídících letového provozu;
· osobnostní dotazník.

Test sleduje především tyto vlastnosti a schopnosti: paměť, matematické myšlení, prostorovou představivost, pozornost, schopnost koncentrace, rozhodování, reflexy, vizuální vnímání, logické uvažování, multitasking.

Jelikož však náplň tohoto testu bývá i rozporována, upřednostňují někteří ANSP (poskytovatelé letových provozních služeb) vlastní systémy sledování požadovaných dovedností, případně danou část provádí formou outsourcingu. Výhodou vlastního systému je nejen možnost přizpůsobit jej charakteru a požadavkům daného ANSP, ale také jej modifikovat na základě aktuálních poznatků vyplývajících z analýz výcviku a potřeb.

Eurocontrol i Federální úřad pro letectví USA zastávají shodně názor, že v rámci selekčního procesu je velmi důležité sledovat a hodnotit u kandidátů vrozené vlohy, které jsou žádoucí pro výkon profese řídícího letového provozu, a touto cestou odhalit a vyřadit jedince, kteří by s velkou pravděpodobností nebyli schopni výcvik dokončit.

V nedávné době však v USA někteří vědci vyjádřili názor, že jsou potřebné další empirické studie, které podpoří přístup zohledňování inteligence pro výkon povolání namísto zabývání se teoriemi, jež dávají do souvislosti všeobecné mentální schopnosti, tzv. GMA (termín užívaný pro popis úrovně, jež reflektuje, jak se jedinec učí, chápe instrukce a řeší problémy, zdroj: Performance Group International Ltd., Consulting Industrial and Organisational Psychologists), a výkonnost jedince.

Naopak o několik let starší práce od Dean, M. A. (An Assessment of Biodata Predictive Ability across Multiple Performance Criteria) z oblasti predikce výkonnosti udává, že nejlepší způsob, jak lze předpovědět úspěch jedinců v konkrétním zaměstnání, je systém založený na třech selekčních technikách: testování vrozených vloh, testu z budoucí pracovní náplně a tzv. biodatech. Biodata jsou data získaná metodou asociace – uchazeč reaguje na otázky týkající se životních a pracovních zkušeností, názorů, hodnot, přesvědčení a postojů, které odrážejí jeho historickou perspektivu. Na základě biodat lze odhadovat určité vzorce budoucího chování daného jedince.

Bohužel na základě zkušeností, které podporuje i několik studií provedených v USA, se ukazuje, že lidé s velmi nadprůměrnou inteligencí se většinou pro práci řídících letového provozu nehodí. Důvodem bývá především nadměrně analytický řístup a individualismus, což je u řídících letového provozu poměrně nežádoucí. Avšak výjimka potvrzuje pravidlo, nechcete se tedy stát řídícím letového provozu?

foto: Screen obrazovky s informacemi z ATC radaru

Dále jste požádáni, abyste na prázdný papír formátu A4 nakreslili strom. Jediná podmínka je, že to nemá být palma a nemá to být jehličnan (tzv. Baum test). Já třeba měl „atomový hřib“ s několika kořeny a naznačenými větvemi uvnitř hřibu. Na nich pár jablek symetricky na každé straně a k tomu na stromě seděl jeden kos. Psycholožka mi při pohovoru řekla, že u obrázku stromu řeší jen to, pokud vykazuje nějakou anomálii. Například asymetrii, ostrá zakončení aj. Můj strom i s kosem považovala za normální.

Na přesně stanovený velmi krátký čas se pak dělají dva stejné testy na postřeh. Dostanete nejdříve jeden a po jeho dokončení druhý list formátu A4, kde jsou v rámečcích různé znaky (písmena, číslice a jiné symboly, které najdete na klávesnici). Máte vždy dva rámečky vedle sebe odshora dolů v levém sloupci a dva rámečky vedle sebe odshora dolů v pravém sloupci. A vždy v pravém rámečku vyškrtáváte ty znaky, které jsou jiné než v tom druhém – viz příklad níže. Jakmile zpomalíte, test v časovém limitu nestihnete.

a C ě e 4 K W ( ; p y l ů a c é e 4 K w ) ; p y i u

K d á š 2 w f = , 9 ě j i 0 K b á š 2 v f – . 9 é j i O

Nutno podotknout, že dodržení časového limitu u tohoto testu není podle všeho zásadním kritériem, protože i kolega, který dokončil sotva 2/3 listu, nakonec povolení získal.

Na čas se dělá i další test. Zde musíte určit správné pořadí obrázků. První je vždy definován a k dalším už musíte pořadí vývoje určit vy – viz příklad níže. Jsou toho plné čtyři strany obrázků se zvyšující se obtížností. Ty jednodušší jsem zkusil pro názornost nakreslit.

To nejlepší však přišlo na samotný závěr psychotestů. Celkem 567 otázek, u kterých se zaškrtávají okénka, skoro jak ve Sportce. Buď okénko u písmene S = souhlasím s tvrzením, nebo u písmene N = nesouhlasím s tvrzením. Pro člověka v duševní pohodě by neměl být problém je vyplnit. Nicméně mnoho otázek začínalo negací. V nich jsem se občas ztrácel a musel je číst vícekrát, abych pochopil podstatu otázky.

Příklad otázek s negací

• Necítím se š?astný, když nemohu cestovat. Souhlasím/Nesouhlasím
• Nikdy jsem nebral léky, které mi nepředepsal lékař. Souhlasím/Nesouhlasím

A to se jedná o moji mateřštinu. Jak asi musel kroutit očima můj slovenský kolega? A co teprve naše spřátelená montážní firma, kterou z 95 procent tvoří svářeči a technici ze Srbska? Před nimi smekám klobouk, protože naprostá většina z nich psychotesty zvládla úspěšně.

Příklady dalších z mnoha otázek (odpovědět je možné souhlasím/nesouhlasím)

• Nevedl jsem správný život.
• Někdy se rozzlobím.
• Většinou jsem š?astný.
• Mé ruce a nohy jsou zpravidla teplé.
• Všechno kolem mne strašně rychle letí.
• Věřím v prosazování zákona.
• Věřím v posmrtný život.
• Občas se mi zdá, že mé myšlenky jsou vyslovovány nahlas.
• Atd.

Po všech testech a dotaznících jsme si ještě krátce pohovořili s psycholožkou, vysvětlili si rodinné vztahy, můj vztah k drogám a asi po třech až čtyřech hodinách (dle konkrétního člověka) jsme byli hotovi.

A tohle všechno začíná v Temelíně, v 7 hodin ráno… Někdo přijel z Prahy, někdo z Hodonína, někdo ze Senice, ale jestli ti, kteří museli vstávat ve tři nebo ve čtyři ráno, měli nějaké plusové body navíc, to si nejsem jistý. Možná kvůli zocelení se testy navíc vyplňují bez přestávky, takže si mnozí z vás asi dovedete představit, jak se chudáci kolegové kuřáci a kafaři zavření v učebně museli překonávat.

Zhruba po týdnu jsme se dozvěděli výsledky psychotestů a mohli se „těšit“ na další kroky. Výsledky vás rozdělí na ty, kteří mají povolení bez omezení do tzv. primáru a sekundáru (primárního okruhu elektrárny s výskytem radioaktivního záření, kde se nachází reaktor a hlavní cirkulační čerpadlo, a sekundárního okruhu, kde jsou parogenerátor, turbína, další čerpadla a jiné části, jež nepřicházejí do styku s radioaktivitou), a na další, jimž je povolen vstup pouze do sekundáru, případně povolení neumožňuje vstoupit ani do sekundáru, tj. jeho držitel smí pouze do jednoduchých venkovních částí elektrárny. Povolení se liší také dobou platnosti na pět let, na tři roky nebo na jeden rok.

Co se týká dalších školení a zkoušek, ty už naštěstí nebyly sice tak záludné, ale nicméně pořád časově náročné. O nich se zmíním už jen stručně.

Další celodenní školení zakončené písemnou zkouškou se týkalo BOZP (bezpečnost a ochrana zdraví při práci) a znalosti areálu JE Temelín. Protože naše dodávka se týkala i tzv. kápéčka, tedy kontrolovaného pásma (oblast v reaktorové budově, kde existuje riziko ozáření), museli jsme absolvovat následně ještě další celodenní školení i zkoušku pouze k tomuto pásmu. Zde je součástí školení i praktická část, jako je použití dozimetru či používání zvláštních gumových bot a žlutých kombinéz (včetně žlutých ponožek a žlutého spodního prádla). Na každém kusu prádla se nachází nápis „Majetek ČEZ“, takže si pak nejste jisti, zda jste ještě svéprávným občanem, nebo opravdu patříte ČEZu. V KP musíte mimo jiné umět obsluhovat skenery osobních věcí či umět procházet různými celotělovými skenery, které vám při průchodu některými místy zjistí, zda nemáte nějakou část těla náhodně kontaminovanou. Nemusím snad ani podotýkat, že obě školení začínala pokaždé v obvyklých 7 hodin ráno…

Pokud jste úspěšně absolvovali i tato školení, čeká vás ještě návštěva vašeho obvodního lékaře pro výpis ze zdravotní dokumentace. S tímto výpisem se pak musíte objednat k závodnímu lékaři JE Temelín, aby posoudil, zda jste zdravotně způsobilí. Zdravotní kolečko končí u paní na tzv. velkém skeneru, která si zkontroluje, kolik ozáření jste nachytali za poslední měsíce na rentgenu u lékaře, případně jinde. A pokud se na tomto skeneru rozsvítí zelené světýlko, tak až v tuto chvíli máte jistotu a klid, že jste se dostali mezi „vyvolené“. A můžete si jít pro vstupní kartu. Nicméně klid je pouze dočasný a končí dobou platnosti vašich jednotlivých testů a školení, takže vám tím de facto současně začíná nekonečný proces obnovování jednotlivých testů a školení v různých časových periodách.

Autor: Jan Pokorný

Historie

První moderní test inteligence vznikl roku 1905 a je spojen se jmény francouzského psychologa Alfréda Bineta (1857 – 1911) a jeho žáka Theodora Simona (1872 – 1961). Na jejich práci navázal Lewis M. Terman (1877 – 1956) ze Stanford University School of Education, který roku 1916 uvedl tzv. Stanford-Binetovu inteligenční škálu. Tato škála se stala mj. základem pro testy US Army (tzv. Army Alpha a Army Beta), sloužící ke kategorizaci odvedenců. Těmito testy (Army Beta byl určen pro negramotné) prošlo během 1. světové války 1,7 milionu odvedenců, podle výsledků byli zařazováni na vhodné armádní pozice. Stanford-Binetova škála byla postupem času několikrát revidována, nejnovější revize je označována jako Stanford-Binet 5.

Další řada stupnic je spojena se jménem Raymonda B. Cattella (1905 – 1998), v současnosti je používán test Cattell – revize III B, dále pak Cattell III A, označovaný jako CFIS – Culture Fair Intelligence Scales, který by měl minimalizovat vliv kultury či vzdělání na celkový výsledek testu.

Americký psycholog David Wechsler (1896 – 1981, původem z Rumunska) je autorem tzv. Wechsler-Bellevue Intelligence Scale (1939, název dle místa jeho působení – Bellevue Psychiatric Hospital). Tato škála byla roku 1955 přepracována pod názvem WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), vychází z ní rovněž WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children, 1949). Současná revize WAIS je označována jako WAIS-5 (2024). Účelem revizí testů (nejen WAIS) je mj. eliminace tzv. Flynnova efektu, tj. toho, že průměrná hodnota IQ v populaci neustále roste; nárůst je cca tři body za deset let.

IQ

Všechny výše uvedené škály mají společné to, že užívají tzv. normální rozdělení pravděpodobnosti pro popis rozložení IQ ve zkoumané populaci – stejně jako např. u tělesné výšky je část osob nižší, většina průměrná, další část nadprůměrná. Normální (či Gaussovo) rozdělení je znázorňováno Gaussovou křivkou a je charakterizováno dvěma parametry – střední hodnotou (μ, mean) a směrodatnou odchylkou (σ, standard deviation). Střední hodnota zhruba označuje nejčastější výskyt, průměrnou hodnotu, směrodatná odchylka pak udává zhruba to, jak jsou hodnoty soustředěny, rozptýleny kolem střední hodnoty – viz graf níže s křivkami pro dvě různé standardní odchylky σ = 15 a σ = 24.

Všechny výše uvedené škály také používají jako střední hodnotu (μ) číslo 100 (průměrná inteligence), odlišují se však právě velikostí směrodatné odchylky. Zatímco Wechslerova škála užívá hodnotu σ = 15, Stanford-Binet a CFIS hodnotu σ = 16, (Stanford-Binet 5 už ale pracuje s odchylkou σ = 15), stupnice Cattell III B pak σ = 24.

Přepočet mezi stupnicemi je možno provést přes tzv. percentil. Percentil např. 0,98 (= 98 %) při testování IQ znamená, že testovaný má vyšší hodnotu IQ než 98 % populace. Vycházíme z toho, že Gaussova křivka je normovaná (obsah plochy pod křivkou = 1), hledáme pak takovou hodnotu na ose x, aby velikost plochy ohraničené osou x, Gaussovou křivkou a rovnoběžkou s osou y v daném bodě byla právě 0,98. Pomocí např. MS Excelu a jeho funkce NORMDIST lze vytvořit např. následující převodní tabulku.

Z tabulky zjistíme, že ona dvě procenta, potřebná pro členství v Mense, odpovídají při standardní odchylce 15 hodnotě 130, při odchylce 16 pak 132 a při odchylce 24 hodnotě 148. Můžeme se tedy vrátit k úvodní otázce a odpovědět, že při testu se směrodatnou odchylkou 15 ano, při testu s vyšší odchylkou nikoliv.

Mensa a různé stupnice IQ

Mensa US uznává pro vstup předchozí výsledky celé řady testů (cca 200, mezi nimi všechny výše uvedené), vlastní vstupní test (MAT – Mensa Admissions Test) pak užívá stejně jako Stanford-Binet odchylku 16 s hranicí pro vstup 132.

Cattell III B s odchylkou 24 je spolu s CFIS (16) užíván např. ve Velké Británii.

Německo používá stejně jako např. Rakousko, ČR a Chorvatsko odchylku 15.

Poznámka k testování IQ v USA

V současné době musí všechny děti navštěvující základní nebo střední školu v USA procházet povinným testem studijních předpokladů přibližně každé dva roky (ve své podstatě se jedná o převlečený IQ test. Konkrétní formu testu si ve většině případů určují jednotlivé státy nebo dokonce školní okrsky, a tak se používá skutečně velké množství různých testů. Studenti, kteří chtějí dále pokračovat ve studiu na vysoké škole, musí absolvovat některý z celostátních testů administrovaných soukromými firmami (opět se jedná o testy zaměřené na studijní předpoklady a případně elementární znalosti). Ač se nejedná přímo o testy inteligence, ve všech případech je testovanému sděleno, v jakém percentilu se nachází jeho výsledek v poměru ke ostatním, a s touto informací potom může požádat o vstup do Mensy. 

Pokud máte zájem zjistit výši svého IQ, přihlaste se na testování IQ pořádané spolčeností Mensa. Společnost Mensa provádí testování prostřednictvím mezinárodně uznávaného standardizovaného testu jehož výsledek se můžete dozvědět v několika stupnicích.

Až letos na jaře mě mí přátelé ze západu – Čavojští, s kterými pravidelně jezdíme právě na tato letní setkání rodin – nalákali a následně přesvědčili, abychom jeli i na celostátní setkání na Kokořín. I když jsem tak úplně nevěděla, do čeho jdu, a hlavně měla s sebou toho malého prudiče, přesto jsem byla ve finále se setkáním více než spokojena. Byla to konečně zábava podle mého gusta. Jak říká jedna moje kolegyně – je to tábor pro dospělé.

I když ubytování bez elektriky a vody a testy plné záludných otázek téměř v noční hodinu na úvod působily spíš odrazujícně, celá akce dopadla nad všechna očekávání.

Jako vyvrcholení všeho jsem se totiž poslední den při odjezdu dozvěděla, že jsem byla v týmu téměř s kompletním složením hradecké skupiny. Kdo nebyl v týmu, byl rozptýlen v těch ostatních. A já konečně měla připravenou půdu pro vstup tam, kam jsem se dlouhou dobu ostýchala.

V květnu jsem tedy začala jezdit na setkání do Hradce a po půl roce mi připadá, jako bych je znala odjakživa.

V září už jsem tedy jela na setkání jako mazák. Sice opět s naším prudičem, i když jsme si s Magdou na jaře přísahaly, že příště jedině bez dětí. To když jsme po probdělé noci v herně byly těmito miláčky brzy ráno buzeny.

Jako první pozitivum bylo už to, že jsem se na místo dopravila jako příslušník hradecké skupiny, kdy jsme s Mílou a Martou pojali cestu jako pěkný výlet se zastávkou ve vlašimském muzeu.

Pak už následoval bohatý program plný exkurzí, prohlídek a hlavně večerních her a diskusí.

V týmu jsem se tentokrát cítila už jako plnohodnotný člen, a i když nebylo týmových aktivit tolik jako na Kokoříně, přesto nezapomenu třeba na dramatizace pohádek nebo pěší pochod v krásném pondělním dni na Dívčí skálu.

Už teď se těším na další setkání a možnosti uspokojení mého mozku i duše.

Účastníci podzimního celostátního setkání 2010, foto: Pavel Terber

Autor: Marta Kubánková

Definice inteligence

Definovat znamená omezovat, proto definice tak složité lidské vlastnosti, jakou je lidská inteligence, nemůže být nikdy dokonalá. Uznávaní světoví psychologové definovali inteligenci např. takto:

Modely inteligence

Inteligence je velice členitá lidská schopnost, která v sobě zahrnuje mnoho různých, možná i rozporuplných rysů. O vyjádření její struktury se snažilo již mnoho badatelů. Uvedeme zde pouze některé diametrálně odlišné modely.

Nejjednodušší model navrhl Charles Spearman (1927). Podle něho existuje obecná rozumová schopnost, kterou označil jako g. Prakticky to znamená, že dokáže-li někdo řešit určitý okruh problémů, dokáže také zároveň řešit i problémy jiného typu. Při testování inteligence se vychází z jednoho všeobecného testu a jeho výsledku v hodnotě inteligenčního kvocientu (IQ).K tomuto účelu se nejčastěji používají např. Ravenovy matice (viz dále). Experimentálně bylo potvrzeno, že úspěšní řešitelé toho testu jsou rovněž úspěšní v testech zaměřených na speciální schopnosti např. verbální, numerické, paměťové apod.

Pravým opakem této teorie je struktura podle J.P. Guilforda (1967), který předpokládá trojrozměrný model inteligence. Jednotlivými rozměry jsou mentální operace, obsah a produkty mentální činnosti:

Odvození představuje tzv. konvergentní myšlení-vyvíjení logických závěrů z daných informací.
Kreativita představuje tzv. divergentní myšlení-tvoření informací z informací již daných.

Vzájemnou kombinací těchto faktorů dostaneme 120 (5x4x6) složek inteligence. Vyjádření inteligence hodnotou IQ je možné na základě 120 faktorů !? Tento model je kritiky označován jen jako „čistě logický model“, kde nezávislost jednotlivých faktorů je jen zdánlivá.          

Podobnou, ale jednodušší strukturu inteligence, navrhl i H.J. Eysenck, který vychází z řešení IQ testů:

Model opět trpí základním požadavkem na nezávislost jednotlivých faktorů při faktorové analýze. Těžko si lze např. představit vyvozování jako nezávislé na paměti.

R. B. Catell (1971) předpokládal, že Searmanův faktor všeobecné inteligence g lze dále rozdělit na fluidní (gf) a krystalickou (gc) inteligenci. Fluidní inteligencí označil potenciální schopnost učit se a řešit problémy a krystalickou inteligencí schopnost, která je odvo-zena od předcházejících zkušeností.

Rozdělení inteligence, stejně jako jiných lidských vlastností, v celkové populaci lze znázornit pomocí Gaussovy křivky normálního rozdělení (Obr. 1). Z grafu vyplývá, že inteligence většiny obyvatelstva (68,2 %) se pohybuje kolem průměru v pásmu podprůměrné a nadprůměrné inteligence. Méně lidí v oblasti nízké a vysoké inteligence (33,2 %), ještě méně v oblasti velmi nízké a velmi vysoké inteligence (4,2 %) a pouze zlomek lidí se nachází v pásmech extrémně nízké a vysoké inteligence (0,4 %). Obyvatel s nízkou a velmi nízkou inteligencí je oproti předpokladu Gaussovy křivky poněkud více, protože inteligence části z nich byla snížena v důsledku onemocnění nebo nehody.  

Obr. 1 Rozložení inteligence v populaci podle Gaussovy křivky

Extrémně nízká a extrémně vysoká inteligence – 0,2 %, velmi nízká a velmi vysoká inteligence – 2,1 %, nízká a vysoká inteligence – 16,6 %, podprůměrná a nadprůměrná inteligence – 34,1 %.

Měření inteligence

Měření inteligence je fenoménem, který se objevuje již v 19. století. Původní metody měření velikosti mozku byly ve 20. století nahrazeny důmyslnějšími testy pro měření mentálních schopností.

První způsoby měření inteligence vycházely z předpokladu, že intelektuální schopnosti souvisejí s velikostí mozku. Proto byla inteligence lidí měřena podle rozměrů jejich lebek (kraniometrie). P. Broca (1824-1880) vážil mozky již zemřelých velikánů, např. Turgeněva (asi 2000 g), France (1017 g), Gausse (1492 g) a jiných. Mozek samotného Brocy vážil 1424 g (průměrný lidský mozek má hmotnost 1200 až 1500 g). V případě, že mozek nebyl již k dispozici, naplnil lebku olověnými broky, které potom zvážil.

F. Galton se snažil měřit inteligenci měřením lidských rozměrů. Zřídil antropometrickou laboratoř, kde si zájemci mohli za 3 pence nechat změřit ostrost zraku a sluchu, vizuální pozorování (znakem inteligence byly považovány citlivé smysly), dýchání, dobu reakce, sílu tahu a stisku, sílu úderu, rozpětí paží, výšku, váhu a rozměry hlavy. Výsledkem měření byl percentil, který charakterizoval, do jaké části obyvatelstva proband patří.

Měření inteligence pomocí testů poprvé použil francouzský psycholog A. Binet při vyšetřování duševně zaostalých dětí (1904). K tomu úkolu byl pověřen ministerstvem školství a jeho metoda měla odhalit děti, jejichž zařazení do normálního žákovského kolektivu mohlo činit potíže. Vypracoval soubor 30 různě obtížných úloh zaměřených na měření schopnosti úsudku, porozumění a logického myšlení. Test nechal vyřešit určitému vzorku lidí a výsledky statisticky zpracoval. Vznikla tak stupnice, pomocí které měřil tzv. mentální věk. Úroveň intelektu pak charakterizoval rozdílem fyzického a mentálního věku.

Stern definoval inteligenční kvocient (IQ) jako poměr mentálního a fyzického věku:

Jako normu průměrné inteligence zvedl hodnotu 100. První IQ test, který se stal vzorem pro všechny další testy a v revidované podobě se používá dodnes, vytvořil američan Lewis M. Terman pod názvem Stanford-Binetův test. Skládal se z deseti testů, z nichž každý byl pro děti jedné věkové kategorie od 3 do 14 let. Každý test obsahoval 6 různých úkolů. Např. pro devítileté děti:

• Který den v týdnu je dnes ? Který je rok ?
• Seřaď pět závaží od nejtěžšího po nejlehčí.
• Mentální počítání.
• Počítej pozpátku od 4 do 1.
• Vymysli větu obsahující tato tři slova.
• Vymysli rým.

V současné době se používá celá řada psychologických testů. Neměří se IQ jen u dětí, ale i u dospělých. Testy lze rozdělit na komplexní (testují různé schopnosti) a částečné. Mezi komplexní testy inteligence patří: Test Army alfa a Army beta, Wechslerovy testy, test struktury inteligence (R. Amthauer), analytický test, Snijdersův-Oomenův test atd. Částečné testy inteligence se zaměřují na test všeobecné inteligence, kterou lze charakterizovat Spearmanovým faktorem g. Mezi nejčastěji používané patří: Test progresivních matic (J.C. Raven), CF 1, CF 2, CF 3 (Cattell), Domino test, Kohsovy kostky, test intelektového potenciálu (Říčan), test UNESCO atd. Za všechny zde uvedeme dva obecně uznávané, dodnes používané testy, na kterých lze názorně demonstrovat různé principy měření IQ.

Inteligenční test, který vychází z představ strukturované inteligence, vyvinul v roce 1939 Wechsler. Test se skládá z jedenácti subtestů, a to verbálních a výkonnostních. Verbálních tesů je šest: informace (test všeobecných znalostí), slobní zásoba, porozumnění (pochopení přísloví apod.), aritmetika, podobnosti (dvě věci se podobají) a číselné rozpětí (opakování sledu číslic). Výkonnostních testů je pět: Dokončení obrázku, uspořádání obrázků ve správném pořadí, skládačky z barevných kostek, sestavování předmětu a číselný symbol (doplňování symbolů pod různá čísla-jediný písemný test).

Dalším Wechslerovým přínosem byla inovace původního vzorce pro výpočet IQ na vztah:

Pro každou věkovou skupinu potřeboval reprezentativní vzorek lidí, kteří test absolvovali. Poté mohl zjistit jejich průměrné skóre v testu a porovnávat s individuálními výsledky (obr. 2).

Obr. 2 Rozdělení skóre IQ Wechslerova testu

Naproti tomu Raven (1938) vytvořil odlišný typ testu, který měřil obecnou inteligenci tak, jak ji definoval Spearman. Lišil se také způsobem zpracování. Oproti Wechslerova testu, který prováděl testující na jednom testovaném, byl Ravenův test písemný a mohl být rozdán velké skupině lidí. Základem testu byly matice diagramů 3 x 3, do které se doplňoval chybějící diagram ve třetí řadě (obr. 3) na základě logických souvislostí. Podstatou tohoto testu bylo měření obecné intelektuální schopnosti pracovat s abstraktními pojmy. I když jsou oba typy testů dosti odlišné, byla mezi výsledky nalezena významná korelace 0,40 až 0,75.

Žádný inteligenční test neučí inteligenci komplexně, ale poskytuje jen částečnou informaci, která se často nepřiměřeně zobecňuje a hodnotí se jako informace o celkové inteligenci.

Obr. 3 Ukázka typu úkolů v Ravenových maticích

Některé korelace s IQ

Byly měřeny korelace mezi velikostí mozku a dobou reakce na různé podněty. Mezi velikostí mozku a IQ byla nalezena malá, ale statisticky významná korelace 0,35 až 0,40. Nikdo však již neví, jak ji vysvětlit. Měření mozkové aktivity pomocí EEG prokázala, že člověk s vyšším IQ musí vynaložit menší úsilí k řešení problémů než lidé s nižším IQ.

Byly měřeny korelace mezi dobou reakce a dobou pozorování. Doba reakce je doba, za kterou musel testovaný zareagovat stisknutím tlačítka při rozsvícení žárovky. Dobu pozorování lze např. stanovit klasickým experimentem, při kterém se zkracuje doby expozice, během níž se testovanému ukáží např. dvě různě dlouhé čáry. Testovaný pak po zakrytí musí sdělit, která je vlevo a která vpravo. Nejnižší doba, při které ještě uvede správnou odpověď je stanovena jako doba pozorování. Nalezené korelace –0,20 až –0,30 pro dobu reakce a –0,25 až –0,50 pro dobu pozorování napovídají, že lidé s vyšším IQ reagují rychleji. To potvrzuje i známé rčení o dlouhém vedení. Zde ale pozor na ukvapené závěry! Je prokázáno, že se doba reakce prodlužuje přímo úměrně k rostoucímu počtu alternativ řešení. Vysoce inteligentní člověk při řešení reálných problémů pravděpodobně dokáže odhalit více možných alternativ řešení než méně inteligentní jedinec a doba jeho přemýšlení se může zdát stejně dlouhá nebo i delší. Zde pak rčení o dlouhém vedení pochopitelně neplatí.

Druhy inteligence

Inteligenci je možno rozdělit do několika typů: abstraktní, praktická, sociální a emoční inteligence. Abstraktní inteligencí se označuje ta část inteligence, kterou lze měřit testy IQ. Projevuje se jako schopnost řešit dobře definované – akademické problémy s jednoznačnou odpovědí. Abstraktní inteligence dobře koreluje s úspěšností v akademickém životě. Naproti tomu praktická inteligence je schopností řešit problémy každodenního života. V těchto případech řešení není jednoznačné a zpravidla existuje několik alternativních způsobů. Nejasná je často i formulace úkolu. 

Sociální inteligencí lze označit schopnost pohybovat se v sociálním prostředí, tj. řídit lidi, umět s lidmi jednat a manipulovat (umět předvídat chování druhých), pohotově reagovat na jejich podněty apod. Ukazatelem sociální inteligence mohou být například počet přátel, zastávané společenské funkce, osobní korespondence apod. Měřením sociální inteligence pomocí testů byla nalezena nízká korelace s abstraktní inteligencí (korelační koeficienty dosahovaly hodnot 0,24 až 0,40). 

O emoční inteligenci se začalo mluvit poměrně nedávno. D. Goleman (1995) označil základní typy schopností emoční inteligence:

• uvědomění si sebe
• sebemotivace
• vytrvalost
• kontrola impulzů
• regulace nálad
• empatie
• naděje nebo optimismus

Emoční inteligence není závislá na IQ a velmi podstatně ovlivňuje úspěšnost jedince v rodině, na pracovišti, v sociálních a intimních vztazích. 

Doporučená literatura

• I. Ruisel: Základy psychologie inteligence. Portál, Praha 2000.
• N. J. Mackintosh: IQ a inteligence. Grada, Praha 2000.
• H. H. Siewert: Inteligenční testy. Ikar, Praha 1997.
• E. Butler, M. Pirie: Testy IQ. Svoboda-Libertas, Praha 1993.

Autor: Petr Praus