Šukačka s mensanmi bola super, chválim plánovanie. Dúfam že nabudúce sa stretneme ešte vo väčšom počte.

Helena, Mike, Caroline a Christine:

Akce se velmi vydařila. Místo se nám líbilo, počasí nám přálo, byla tam skvělá parta lidí a výlety byly také moc pěkné. Těšíme se na další mensovní akce, ale zřejmě asi až po letních prázdninách. Šukačce zdar!

Petr Kras:

„Jak se dostat přes Šukačku na Onen svět“ – před nějakým časem jsem zaslechl tuto větu, a jak jinak, hned mě zaujala. Při bližším zkoumání, o co jde, mě celkem překvapilo, že to mám docela blízko. Vypravit se tam sám mi ale nepřišlo zajímavé, o dost bizarnější mi ovšem přišla nabídka vydat se tam ve větší skupině. Protože jsem se o možnosti vydat se tam se skupinou mensanů dozvěděl až na poslední chvíli, tak nebylo dost času na hledání případných argumentů proč se nezúčastnit.
Teď už vím, že jsem udělal dobře. Kdo může říct, že se po nádherně vyčerpávajícím víkendu, kdy se večery protáhly téměř do ranních hodin, dostal až na Onen svět? Na to je odpověď. Téměř všichni, kteří se první mensovní Šukačky zúčastnili.

Jana Brotankova:

O víkendu na Šukačce jsem se dozvěděla jako relativně čerstvá mensanka, která ještě žádnou větší akci neabsolvovala a vlastně v Mense nikoho nezná. Už po telefonátu s organizátorkou Janou jsem usoudila, že víkend na Šumavě bude pro mne a mého ročního synka ideální. A byl. Chata jako ze škatulky, nádherné okolí a skvělá parta.

První noc byla svatojánská, kdy se láme léto, tajemné síly vyvěrají na povrch a byliny mají až magickou noc. I já jsem podlehla volání temné oblohy, vymetené a s minimálním světelným znečištěním a šla se podívat na Mléčnou dráhu severní polokoule. Zahleděná na hvězdičky, špatně jsem si spočítala schody před chatou a udělala krok, který se později ukázal býti fatálním.

Na průzkumné výpravy jsem se tedy neodvážila a belhala se kolem chaty s kočárem místo berlí. Škoda, na výlety jsem se moc těšila a z ohlasu i fotek byly super. Když pak v neděli všichni odcházeli na Onen svět, zamáčkla jsem slzu v oku. Za asistence nových přátel jsem nicméně nějak fungovala; zašli jsme s Honzíkem na vyhlídku, do lesíka, k potůčku, na ovečky a traktory apod. Program u táboráku, kdy ve hře s obrázkovými kartami tříbícími postřeh mě i kolegu ITáka bezostyšně obehrávaly dvě slečny školou povinné, rozchechtal i mé roční dítě. V úterý jdu na operaci. Letos se o svatojánské noci zlomilo nejen léto, ale i můj hnát, který se snaží křivě srůst. Ale doufám, že příští rok bude Šukačka opět, a moc bych si přála se tam zase sejít s touhle skvělou partou.

Autor: foto: Oldřich Bureš