Program byl skutečně pestrý. Společně jsme navštívili oblíbený pumptrack v Železné Rudě, vydali se na nedaleký kopec Pepík a další den také k Suchým studánkám v okolí základny. Děti si během pobytu vyrobily lucerny, se kterými se poté zúčastnily strašidelné bojovky s úkoly. Velký úspěch měl i karneval s diskotékou a soutěžemi, stejně jako večerní stezka odvahy pro odvážné účastníky. Nechybělo ani tradiční posezení u ohně spojené s opékáním buřtů.

Celá akce proběhla jako vždy v přátelské a pohodové atmosféře a dovolím si říci, že patří mezi nejlepší rodinné akce bez ohledu na roční období. Za všechny účastníky děkujeme Janě Soukupové za organizaci a Martině, Marcele a dalším za přípravu aktivit. Už nyní se těšíme na příště.

Za pozornost stojí už samotná základna, která je pro podobné akce skvěle uzpůsobena. Krom toho, že má velkou lůžkovou kapacitu, velkou společnou kuchyň vhodnou i pro dětské tábory, společenskou místnost a půdu vybavenou mimo jiné fotbálkem a ping pongovým stolem, tak má především neopakovatelnou atmosféru a je bezprostředně obklopena krásami šumavské přírody. Rozsáhlá dlážděná terasa v létě nabízí dětem možnost projet se na kolech a odrážedlech s oblíbeným bonusem sjíždění dešťové strouhy, nebo si jinak hrát a účastnit se společných aktivit. Letos byly velkým hitem například smyslohrátky, malování na trička či malování na kamínky. Za základnou jsme se také několikrát sešli u ohniště při opékání buřtů a nad písničkami s kytarou. Akce se letos zúčastnilo 51 osob a z toho 24 dětí ve věku 0–7 let, takže každý dětský účastník si snadno našel kamarády podobného věku.

V nejbližším okolí se nachází převážně zemědělská osada Šukačka (i když pro potřeby akce je raději z pochopitelných důvodů nazývána krycím jménem Kukačka, ač originální název je odvozen od německého názvu Schukatschen) a dále rozlehlé louky a lesy. Oblíbenou cílovou destinací kratších procházek je návštěva tzv. Suchých studánek s erárními hrnečky pro napití. Letos se v blízkosti základny uskutečnila také velice povedená bojovka pro děti s řešením úkolů a hledáním pokladu. Hromadně jsme také pěšky navštívili např. blízkou restauraci penzionu Stará vápenka, kde je pro děti moc fajn hřiště s trampolínou a v neposlední řadě jsme se společně vydali i na nedalekou chalupu Janiných rodičů se sousední zemědělskou usedlostí, kde je možné si prohlédnout zvířata.

Širší okolí už potom nabízí nepřeberné množství destinací, které si zaslouží návštěvu. Dost z nich jsme navštívili společně s dalšími rodinami, což skvěle motivovalo děti k výšlapům nebo delším procházkám, které by je normálně až tolik nemusely bavit a třeba by ani nebyly ochotné takové vzdálenosti vůbec ujít. Za všechna nespočetná místa, která stojí za to navštívit, jsme se letos podívali k Prášilskému jezeru, oblíbená atrakce pro děti je také vláček Šumaváček, kterým se dá jet ze sedla Špičáku až k Černému jezeru. V Železné Rudě je také pro děti skvělý Svět železnice v Muzeu Šumavy s rozsáhlými modely tratí a vláčků.

Mnoho zajímavých atrakcí nabízí blízké Německo. Určitě můžeme doporučit 40 km vzdálené koupaliště ve Frauenau, které je krásné, čisté a neskutečně přátelské k dětem, které zde mají navíc do 6 let vstup zdarma. Letos jsme také poprvé navštívili centrum národního parku Falkenstein v Ludwigsthalu. Zde můžete navštívit expozici v jeskyni z doby kamenné, vidět pratury a koně Převalského (když budete mít víc štěstí než my, tak uvidíte i vlky a rysy), děti si mohou pohrát v krásné dřevěné herničce v Domě divočiny, kde jsou i rozsáhlé přírodovědné interaktivní expozice. Vše je dostupné i v českém jazyce. Z předcházející zimní akce máme také skvělou zkušenost s návštěvou lázeňského koupaliště Aqacur Badewelt v Bad Kötzting. Nemá ale smysl vypisovat všechny atrakce v okolí, je jich opravdu nepřeberné množství a každý si dle svých preferencí vybere.

Chtěla bych tímto velice poděkovat Janě Soukupové za ochotu a zorganizování dalšího ročníku takto úžasné akce nejen pro děti a minimálně za naši rodinu doufáme, že se jí do toho bude chtít i příště.

Šukačka s mensanmi bola super, chválim plánovanie. Dúfam že nabudúce sa stretneme ešte vo väčšom počte.

Helena, Mike, Caroline a Christine:

Akce se velmi vydařila. Místo se nám líbilo, počasí nám přálo, byla tam skvělá parta lidí a výlety byly také moc pěkné. Těšíme se na další mensovní akce, ale zřejmě asi až po letních prázdninách. Šukačce zdar!

Petr Kras:

„Jak se dostat přes Šukačku na Onen svět“ – před nějakým časem jsem zaslechl tuto větu, a jak jinak, hned mě zaujala. Při bližším zkoumání, o co jde, mě celkem překvapilo, že to mám docela blízko. Vypravit se tam sám mi ale nepřišlo zajímavé, o dost bizarnější mi ovšem přišla nabídka vydat se tam ve větší skupině. Protože jsem se o možnosti vydat se tam se skupinou mensanů dozvěděl až na poslední chvíli, tak nebylo dost času na hledání případných argumentů proč se nezúčastnit.
Teď už vím, že jsem udělal dobře. Kdo může říct, že se po nádherně vyčerpávajícím víkendu, kdy se večery protáhly téměř do ranních hodin, dostal až na Onen svět? Na to je odpověď. Téměř všichni, kteří se první mensovní Šukačky zúčastnili.

Jana Brotankova:

O víkendu na Šukačce jsem se dozvěděla jako relativně čerstvá mensanka, která ještě žádnou větší akci neabsolvovala a vlastně v Mense nikoho nezná. Už po telefonátu s organizátorkou Janou jsem usoudila, že víkend na Šumavě bude pro mne a mého ročního synka ideální. A byl. Chata jako ze škatulky, nádherné okolí a skvělá parta.

První noc byla svatojánská, kdy se láme léto, tajemné síly vyvěrají na povrch a byliny mají až magickou noc. I já jsem podlehla volání temné oblohy, vymetené a s minimálním světelným znečištěním a šla se podívat na Mléčnou dráhu severní polokoule. Zahleděná na hvězdičky, špatně jsem si spočítala schody před chatou a udělala krok, který se později ukázal býti fatálním.

Na průzkumné výpravy jsem se tedy neodvážila a belhala se kolem chaty s kočárem místo berlí. Škoda, na výlety jsem se moc těšila a z ohlasu i fotek byly super. Když pak v neděli všichni odcházeli na Onen svět, zamáčkla jsem slzu v oku. Za asistence nových přátel jsem nicméně nějak fungovala; zašli jsme s Honzíkem na vyhlídku, do lesíka, k potůčku, na ovečky a traktory apod. Program u táboráku, kdy ve hře s obrázkovými kartami tříbícími postřeh mě i kolegu ITáka bezostyšně obehrávaly dvě slečny školou povinné, rozchechtal i mé roční dítě. V úterý jdu na operaci. Letos se o svatojánské noci zlomilo nejen léto, ale i můj hnát, který se snaží křivě srůst. Ale doufám, že příští rok bude Šukačka opět, a moc bych si přála se tam zase sejít s touhle skvělou partou.

Autor: foto: Oldřich Bureš

Den první: Z Českých Budějovic jsem vyrážel až po jedné hodině v domnění, že za tři hodiny dorazím do Horní Vltavice, kde byl základní tábor. Bohužel jsem trošku podcenil terén šumavského podhůří a zdržel jsem se o další dvě hodiny. Další dva účastníci už byli na místě, ale dorazili chvilku přede mnou, takže jsem se vlastně vyhnul obavám a čekání, zda vůbec ještě někdo přijede. Počasí bylo totiž neklidné a po trvalém týdenním dešti se mu nedalo ani trochu věřit. Ubytovali jsme se v chatce u řeky a večer jsme strávili hledáním nějaké hospody, až jsme se nakonec usadili v restauraci místního penzionu, kde spali další tři účastníci. Chvilku jsme diskutovali o genetice, chvilku o školství a venku mezitím vydatně pršelo. To vydrželo až do rána.

Den druhý: Sraz byl v devět ráno, ale polovina výpravy zvolila samostatnou trasu kvůli obavám z náročnosti. Byly na místě. Usedli jsme do sedel a stoupali a stoupali. Začátek byl kolem 800 m n. m. a přes Knížecí Pláně (první zastávka na polévku) jsme vystoupali až na Bučinu – 1 285 m n. m. a pak ještě kousek výš. Po přibližně 20 kilometrech jsme dosáhli prvního cíle – pramenu Vltavy. Dlouho jsme se nezdrželi, protože začalo opět lehce pršet. Během pár minut jsme sjeli do Kvildy, kde jsme si dali oběd. Podle jedné dívky to byla béžovo-dřevěno-nějaká restaurace. Kdybyste někdy jeli na Kvildu, tak abyste ji našli. Odsud jsme vybočili z trasy a navštívili Jezerní slať, ze které jsme už jen sjížděli kolem Vltavy zpět do Horní Vltavice v doprovodu lehkého deštíku. Chalupskou slať už jsme vynechali z důvodu lehké únavy. Měřič kilometrů ukázal téměř 57. Večer jsme poseděli v penzionu a zalehli v chatkách. Celou noc opět vydatně pršelo.

Den třetí: Hodinky ukazovaly 4:44, když na chatku bušili policisté a oznámili nám, že se blíží povodňová vlna. Jeden z nás si šel rychle přeparkovat auto. Asi po hodině už jsme měli řeku před chatkou, a tak jsme se připravili na evakuaci. Další výlet jsme zamítli, protože stále pršelo. To, že máme téměř všechny věci promočené, jsme už moc neřešili. Člověk si zvykne. Kola a všechny věci jsme vytáhli do stráně za chatkou a kolem poledne jsme se rozdělili a vyrazili směr Volary. Od místních lidí jsme měli pár zkreslených informací o neprůjezdnosti mostů v okolí, ale touha vrátit se domů nás přesvědčila, že se to třeba zlepší. Ve Volarech poslední občerstvení a na Budějovice už jsem se vracel sám. Déšť se během cesty změnil v mrholení a nakonec to vlastně bylo příjemné.

Den čtvrtý: Bohužel se nekonal, ale tak nějak jsme se shodli, že příští rok už vůbec nebude pršet a proto den čtvrtý jistě bude.

Všem tato místa doporučuji. Ta příroda je prostě nepopsatelná, takže by to měl každý vidět sám.

Obě fotografie pocházejí od autora článku.

Autor: Milan Bubal