starobní důchod – Magazín Mensa

Důchodová reforma metodou komplementární konverze (3K) – část první

Redakce — Fri, 11 Jul 2008 00:38:42 +0000

Popis:

V průběhu reformy se stále větší část DB důchodu z PAYG nahrazuje zvyšující se anuitou z fondu, u kterého si poplatník spoří část pojistného plus část rovné dávky. Nejdříve se zapojují starší poplatníci, postupně pak stále mladší. Metoda není diskriminační (na každého dojde řada).

Není nutné, aby se mohlo spořit pouze u penzijních fondů – je možné povolit spoření do jakéhokoli produktu, vázaného na nákup anuity. Je možné i spoření zcela dobrovolné, to záleží na politickém rozhodnutí.

I. Postup

Určí se den D – počátek důchodové reformy (pravděpodobně 1. 1. 2008).
Ke dni D bude sníženo pojistné na důchodové zabezpečení:
1. osobám narozeným od roku 1958 do roku 1963 včetně (45 až 50letí) vždy, s výjimkou těch, kterým již vznikl nárok na invalidní důchod
2. osobám narozeným v roce 1957 a dříve, pokud nepobírají dosud starobní důchod a osobám pobírajícím invalidní důchod bez rozdílu věku tehdy, pokud se dobrovolně přihlásí do nového systému
Osobě, která vstoupila do nového systému, se poté, co požádá o starobní důchod, započítají všechny nároky, které jí vznikly k 31. 12. 2007, a to podle pravidel daných starým zákonem o důchodovém pojištění, se dvěma odchylkami:
1. budou se započítávat všechny doby, nikoli pouze celé roky (tedy roky + dny)
2. nebude nutné splnit podmínku týkající se odpracovaných let už k 31. 7. 2007
Nároky vzniklé do 31. 12. 2007 budou „deponovaným důchodem“ (DD) , na který každému vznikne nárok, pokud dosáhne důchodového věku a splní podmínku odpracovaných let (25) nebo dosáhne věku 65 let a splní podmínku odpracovaných let (15).
Předčasné a odložené důchody se budou z deponovaného důchodu vypočítávat podle pravidel starého zákona o důchodovém pojištění (ZDP).
Procentní výměra DD se vypočítá podle pravidel starého ZDP.
Základní výměra se vypočítá podle počtu započítaných let do 31. 12. 2007 podle vzorce: základní výměra/25*započítané roky (započítané roky a dny do 31. 12. 2007, maximálně však 25)
DD bude „státní – průběžná“ část důchodu. K tomu bude mít každý to, co si sám naspoří.
Minimální DD bude ve výši rovné dávky.
Na spoření na důchod bude mít každý uvolněnou část povinného pojistného na důchodové zabezpečení (poměrná část) a část rovné dávky (plošná část).
Plošná část – závisí na zavádění rovné dávky – bude-li nárazové a kompletní, bude na připojištění ke starobnímu důchodu určeno 1.000 Kč. Bude-li postupné, tak částka podle možností. Nemělo by to být méně než 500 Kč.
Rozdělení pojistného na zdravotní pojištění a soc. zabezpečení mezi zaměstnavatele a zaměstnance bude změněno:
základní sazba zaměstnanců bude i nadále 12,5 % vyměřovacího základu, celé pojistné bude ale určeno na důchodové pojištění
základní sazba zaměstnavatele bude i nadále 35 %, rozdělena bude takto:
13,5 % zdravotní pojištění
15,5 % důchodové zabezpečení
6 % sociální pojištění

Snižování pojistného:
První krok – k 1. 1. 2008

60 let a víc – snížení o	12,5 % bodu
59 let	12
58	11,5
.	.
.	.
46	5,5
45	5
44	0

Jak se budou připojovat vždy další 45letí, bude jim rovněž snižováno pojistné o 5 % bodů, vždy od 1. ledna roku, v němž dosáhnou věku 45 let.
Je možné v prvním kroku zapojit méně nebo naopak více ročníků. Zapojení méně znamená např. do 47letých včetně – snížení o 6 % bodů. Zapojení více ročníků: „řetěz“ se může protáhnout až k 36letým – snížení o 0,5 % bodu. Toto je nutné zvážit vzhledem k výpadku příjmů z pojistného – tedy jaký deficit v prvních letech si můžeme dovolit.

Pojistná sazba se bude snižovat zaměstnancům a OSVČ.

Graf 1 ukazuje starobní důchod osoby s celoživotně průměrnou mzdou v současném systému a po prvním snížení pojistného, popsaném výše. To znamená důchody, jaké by byly v případě, že by nedošlo k žádnému dalšímu snížení pojistné sazby. To znamená, že člověk narozený v roce 1963, který bude mít sníženou pojistnou sazbu o 5 % bodů a na spoření kromě toho ještě 1.000 Kč měsíčně z rovné dávky, by měl důchod v roce 2028 přibližně stejný jako podle dnešních pravidel. Mladší by ale už měli důchody nižší. Během těchto dvaceti let však ve skutečnosti dojde k několikerému dalšímu snižování pojistné sazby = uvolnění dalších peněz na spoření, viz další bod.

Na grafu 2 je bilance státního důchodového účtu po prvním snížení pojistného, bez provedení dalších kroků, v závislosti na valorizaci důchodů:

Druhý a další krok:
Druhým krokem musí být protažení sníženého pojistného až k 36letým (až po snížení o 0,5 % bodu), pokud tak nebude učiněno již v prvním kroku. Dále musí následovat plošné snižování pojistného všem zaměstnancům a OSVČ bez rozdílu věku postupně až o 2 % body. Dále je možné:

plošné snižování pojistného:

plošné snižování základní pojistné sazby zaměstnancům
plošné snižování základní pojistné sazby zaměstnavatelům

cílené snižování pojistného:

snižování pojistné sazby rodičům s dětmi
snižování pojistné sazby zaměstnavatelům, u zaměstnanců, kteří jsou invalidní
snižování pojistné sazby zaměstnavatelům u zaměstnanců, kteří pečují o dítě do 10ti let

Snížení sazeb platí analogicky i u OSVČ.

Cílový stav, pokud přijmeme metodu cíleného snižování pojistného:

	Pojistná sazba ve tvaru: celkem (zaměstnanec + zaměstnavatel)
	zdravý		invalida
počet dětí	děti nad 10 let	dítě do 10 let	děti nad 10 let	dítě do 10 let
0	16 (6 + 10)	—	11 (6 + 5)	—
1	14 (4 + 10)	9 (4 + 5)	9 (4 + 5)	4 (4 + 0)
2	12 (2 + 10)	7 (2 + 5)	7 (2 + 5)	2 (2 + 0)
3 a víc	10 (0 + 10)	5 (0 + 5)	5 (0 + 5)	0 (0 + 0)

Základní sazba: 16 %, průměrná 12 % vyměřovacího základu, minimální 0 %.

III. Časový harmonogram

Záleží na mnoha faktorech, z nichž nejvýznamnější jsou:

celkový vývoj ekonomiky (růst HDP, mezd, inflace)
uzákonění parametrických změn a jejich rozsah
valorizace důchodů
růst hranic redukce vyměřovacího základu pro výpočet důchodu
podíl osob nad 50 let, které se zapojí do nového systému

V každém případě je zodpovědně možno občanům slíbit první snížení pojistného nejpozději v pátém roce od zahájení reformy.

III. Stanovení podmínek

1. Dobrovolné nebo povinné spoření

Použití rovné dávky by mělo být v každém případě ponecháno na rozhodnutí každého občana. Co se týče snížení pojistné sazby do státního systému – jestli bude spoření zbývajícího pojistného povinné nebo dobrovolné, záleží na politickém rozhodnutí. Je třeba upozornit na rizika:

Riziko povinného spoření

Pokud stát občanům spoření nařídí, musí vklady garantovat (minimálně v rozsahu, v jakém jsou garantovány bankovní vklady, nebo do 90 % apod.).

Riziko dobrovolného spoření

Vždy budou lidé, kteří si spořit nebudou. V důchodu se pak dostanou do závislosti na sociálních dávkách. Tomu je třeba se vyhnout. Zpočátku není riziko tak velké – v průměru budou státní důchody klesat o 2,5 % bodu ročně. Až půjdou do důchodu dnešní padesátníci, bude to už více než 30 % dnešního důchodu. Z toho plyne, že za prvé: Pro osoby starší 50ti let, pro které bude vstup do nového systému dobrovolný, by mohlo být dobrovolné i spoření na důchod. Za druhé: Je možné spořit na důchod povinně konstantní část – 5 % vyměřovacího základu (hrubé mzdy) a zbytek dobrovolně.

2. Kam spořit

Rozhodně ne pouze do penzijních fondů. Lze stanovit pravidla a vydávat licence pro finanční instituce, splňující podmínky, pokud půjde o licencovaný produkt, vázaný na nákup anuity. Povinně by se spořilo podle nového zákona o penzijním pojištění, který by pravidla stanovil.

IV. Ohrožené skupiny

1. Spoření na stáří u invalidů a osob na mateřské a rodičovské dovolené

V těchto případech jde o dlouhodobý výpadek příjmů. V případě plné invalidity bude spoření na stáří pojištěno v rámci invalidního pojištění (viz druhá část). Za plně invalidní osobu bude příslušné procento vyměřovacího základu spořit pojišťovna.
U osob na mateřské a rodičovské dovolené by měl část pojistného hradit druhý rodič a zbytek do výše odpovídající předcházejícímu příjmu stát. Rovnou dávku dostanou také jako ostatní.

2. Osoby, kterým vznikl nárok na invalidní důchod před zahájením reformy

Měly by mít možnost si vybrat. Buď zůstat ve starém systému s nárokem na invalidní důchod do důchodového věku a na starobní podle starého HDP od vzniku nároku na důchod. V tom případě nebude mít nárok na rovnou dávku. Nebo vstoupit do nového systému, s nárokem na snížení pojistného (pokud mají příjmy) a na rovnou dávku jako ostatní. V tom případě by se jim státní starobní důchod snižoval jako ostatním téhož věku. Invalidní důchod by jim zůstal v původní výši (nemohou se zapojit do nového systému invalidních penzí, protože do něj jako invalidé nebudou moci vstoupit).

Doporučené parametrické změny starobních důchodů

Prodlužovat důchodový věk od roku 2008 o 3 měsíce ročně u mužů, 4 měsíce u bezdětných žen, 5 měsíců u žen s jedním dítětem, 6 měsíců u žen s dvěma a více dětmi. Kromě žen se třemi a více dětmi dosáhnou důchodového věku 65 let všichni v roce 2019.
Omezit náhradní doby – každý rok snižovat procentní redukci z původních 80 % o 5 % bodů až na 40 %. Zápočet doby studia od 15 do 18 let postupně redukovat až zrušit. Plně započítávat pouze plnou invaliditu, péči o dítě, vojenskou službu a péči o bezmocnou osobu zpětně (nově nikoli).
Odvádět pojistné ze všech příjmů za práci bez výjimky. Současně se zavedením rovné daně se bude z každého příjmu platit jednotný celkový odvod srážkou ve výši pojistného + daně 15 %. Zaměstnanci dostanou zpět rovnou dávku, OSVČ si ji započítají, ostatní o ni musejí požádat na FÚ nebo ji nárokovat zpětně při podání daňového přiznání.
Zrovnoprávnit OSVČ se zaměstnavateli a zaměstnanci (vázáno na rušení odpisů).
Stanovit strop pro odvody u zaměstnanců i OSVČ stejně – možno začít pětinásobkem průměrné mzdy a postupně snižovat až na trojnásobek.
Minimální vyměřovací základ OSVČ stanovit jednotně pro daň, zdravotní i sociální pojištění na 40 % průměrné mzdy (v roce 2006 to podle současného zákona bude 50 % pro zdravotní pojištění a daň a 25 % pro sociální pojištění).
Předčasné důchody výhradně trvale krácené a to o 0,5 % za každý započatý měsíc. Odchod do předčasného důchodu umožnit vždy od 60 let, osoby s důchodovým věkem nižším než 63 let až o tři roky (zůstává stejné jako dnes). Předčasný důchod vázat na minimální příjem ve stáří t.j. DD + anuita celkem musí být nejméně dvojnásobek rovné dávky. (Jde o to, aby se nedostávali důchodci do závislosti na sociálních dávkách)
Sankce za neplacení pojistného – sjednotit sankce za nezaplacené pojistné a daň z příjmu. Navrhovaná sankce v případě nepřiznání daně: namísto daně vyměřovací základ pro výpočet daně (včetně odvodů) neboli daň 100 %. Logika: Nezdaněný příjem jakožto příjem nelegální propadá státu. U přiznané ale nezaplacené buď dohoda s FÚ nebo penále a úroky jako dnes, jenom zvýšené. U právnických osob zavést odpovědnost konkrétních osob, které budou ručit za odvedení daní svým majetkem. Vše bez nutnosti prokazovat úmysl (v případě úmyslného neplacení stejné sankce + trestní stíhání).

Březen 2005

Autor: Kateřina Havlíčková

Vyplatí se důchodové pojištění u státu ?

Redakce — Thu, 10 Jul 2008 22:46:39 +0000

1. Chybné parametry předčasných důchodů

Že dočasně krácené předčasné důchody jsou pro jejich poživatele výhodné, ví každý. Jak je to s důchody krácenými trvale?
Za každé započaté tři měsíce o které odejde člověk do důchodu dříve než dosáhne důchodového věku, se jeho starobní důchod krátí o 0,9 %. Dá se snadno spočítat, že krácení nejen neodpovídá pojistně-matematickým zásadám, ale ani zdravému rozumu. Místo toho, aby s dřívějším odchodem do důchodu celková vyplacená částka klesala, tak stoupá – čím dřív člověk do důchodu odejde, tím více je „odměněn“.

Odchod do důchodu dříve o:	Doba dožití od dosažení důchodového věku (v letech)	Celkem vyplaceno navíc (v % ročního důchodu)
1 rok	20	25
2 roky	20	40
3 roky	20	50
1 rok	16	40
2 roky	16	70
3 roky	16	100

Přitom by stačilo jednoduše přijmout nejobvyklejší systém – za každý měsíc, o který člověk nastoupí do důchodu předčasně, se důchod snižuje o půl procenta. Pak by platilo, že celková vyplacená částka s dřívějším odchodem do důchodu klesá.
Závěr: Kdo využije možnosti odchodu do předčasného důchodu, ten na tom vydělá, pokud není vysloveně dlouhověký typ.

2. Náhradní doby

V dávkově definovaném systému by měl být výpočet nastaven tak, aby byl systém ve vnitřní rovnováze. Bez ohledu na míru přerozdělování, člověk s průměrným vyměřovacím základem by měl v důchodu dostat vyplaceno tolik, kolik odpovídá částce, kterou zaplatil na pojistném. Na první pohled náš systém vypadá, že toto splňuje: 20 % z příjmu jde na pojistné, důchod odpovídá v průměru 40 % příjmu. Průměrný člověk má započítaných přes 40 let, důchod pobírá dokonce méně než 20 let – prozatím. Takže by mělo být všechno v pořádku. Není, a důvod je ve slově „započítaných“. Započítávají se i roky, kdy neplatil žádné pojistné – tzv. náhradní doby. A ty jsou tak rozsáhlé, že to téměř nemá obdoby. Tvoří více než čtvrtinu započítané doby.

Náhradní doby lze rozdělit do čtyř skupin:

1. Nezbytné

Pokud stát donutí občana, aby po určitou dobu dělal něco nedobrovolně a neměl po tu dobu plat, musí mu tuto dobu do důchodu započítat jako odpracovanou. Toto se vztahuje na vojenskou službu (i civilní a náhradní).
Plně invalidní člověk nepochybně také může těžko platit normální pojistné. Přesto musí i on starobní důchod dostat.

2. Vhodné

Celospolečensky je plně uznáváno, že doba mateřské a rodičovské dovolené se musí na důchod započítávat. A bude tomu tak i nadále, nehodláme-li se přiklonit k názoru, že děti mají být po narození umístěny v ústavu „kolektivní výchovy“. Jediným předmětem jakéhosi sporu je délka rodičovské dovolené – má-li skutečně být čtyři nebo pouze tři roky.

3. Sporné

Sem patří především doba nemoci a nezaměstnanosti. I když jsou tyto doby pro důchodové účely kráceny na 80 %, není to systémové. Řešit to lze třemi způsoby. Za prvé: Stát by za tyto doby hradil minimální pojistné (obdoba zdr. pojištění). Za druhé: Pojistné by se alespoň ve výši, odpovídající pojistnému, placenému zaměstnancem, odvádělo z nemocenské, resp. podpory v nezaměstnanosti. Za třetí: Tato doba by se nezapočítávala, s výjimkou případu, kdy by člověk platil pojistné dobrovolně.

4. Nelogické

Studium. Člověk studuje proto, že mu to přináší nějaký zisk. Finanční, ve formě společenského postavení, lepšího postavení na trhu práce, jakýkoli jiný. Pokud by tomu tak nebylo, nedělal by to. O tom, že to funguje i finančně svědčí to, že průměrný příjem vysokoškoláka je dvojnásobný oproti průměrnému příjmu osoby bez vysokoškolského vzdělání. Namísto toho, aby doba, kterou absolvent střední školy odpracuje navíc, kompenzovala alespoň částečně v důchodu jeho celoživotně nižší plat, vysokoškolákovi se započte i s jeho vyšším vyměřovacím základem. Takže je absolvent vysoké školy zvýhodněn dvakrát. (Nemá smysl argumentovat mzdou učitelů – to není chyba důchodového systému, ale vzdělávací politiky státu.) Je celoevropským jevem, že se doba studia přestává započítávat, pokud student nehradí alespoň minimální pojistné.
Závěr: Důchodové pojištění se vyplatí tím víc, čím víc člověk využívá náhradní doby – pokud nepřekročí limit.

3. Příjmy, z nichž není placeno pojistné na důchodové zabezpečení

Existují příjmy, které jsou přímo zákonem z povinnosti platit pojistné na sociální zabezpečení vyňaty, ačkoli jde o příjmy za práci. Stručně jde o tři kategorie příjmů: autorská díla, tantiémy a různé druhy „pobídek“ statutárních orgánů a manažerů (např. ve formě akcií) a dále dohody o provedení práce.
Druhou kategorií jsou příjmy z nelegální práce (nelegálně zaměstnaní cizinci, nezaměstnaní) a také příjmy z prací, částečně placených legálně a částečně načerno (úředně minimální mzda, zbytek na ruku). Speciálně druhý typ je velice rozšířený, v některých profesích (číšníci, servírky) uplatňovaný doslova plošně.
Třetí kategorií jsou platby OSVČ, které se vypočítávají z nižšího vyměřovacího základu (letos 40 %, za dva roky 50 %). Tento nižší vyměřovací základ má původ ve faktu, že, na rozdíl od právnických osob, fyzické osoby by musely platit pojistné i z investic (pořídí-li si živnostník obráběcí stroj, pokud by neměl nižší vyměřovací základ, zaplatil by z něj v roce pořízení pojistné z plné ceny minus odpisy). Že by to šlo řešit logičtěji (od vyměřovacího základu odečítat investice) je nabíledni. Nejrozumnější by bylo zrušit odpisování úplně a bylo by po problému.
Nicméně co z těchto skutečností plyne pro osoby, kterých se to týká? Konkrétně to, že pokud si platí pojistné z nižšího vyměřovacího základu než je první redukční hranice, okrádají samy sebe. Stát na tom naopak dlouhodobě vydělá. Proč, to si řekneme v následující části.

4. Výpočet důchodu

Důchod se vypočítává z tzv. osobního vyměřovacího základu. Do něj se průměrný příjem ve výši do první redukční hranice (letos 7.500 Kč) započítává celý, z příjmu mezi první. a druhou hranicí (letos 19.200 Kč) 30 % a z příjmu nad druhou hranicí 10 %. (Redukční hranice se každý rok zvyšují nařízením vlády, pro příští rok se počítá s poměrně vysokým zvýšením.) Kolik jsme státu zaplatili na pojistném a kolik dostaneme na důchodech, závisí kromě náhradních dob právě na této redukci.
Podívejme se na to v zájmu srozumitelnosti poněkud schematicky: V průměru máme započítáno 40 let, z toho minimálně 30 let jsme platili pojistné a maximálně 10 let jsou náhradní doby. Dostaneme tedy důchod ve výši 60 % osobního vyměřovacího základu (procentní výměra je 1,5 % vyměřovacího základu za 1 započítaný rok) a k tomu základní výměru (letos 1.310 Kč). Kolik jsme zaplatili a kolik dostaneme?

Výše příjmu	Důchod v % průměrné hrubé mzdy *	Za 40 let zaplaceno na pojistném celkem (počet ročních platů) **	Za 16 – 20 let vyplaceno na důchodu celkem(počet ročních platů) ***
Do 1. redukční hranice	75 – 95	6 – 8	12 – 19
Mezi 1. do 2. redukční hranicí	42 – 74	6 – 8	7 – 15
Nad 2. redukční hranicí	11 – 41	6 – 8	2 – 8

*	Minimální vyměřovací základ 4.000, maximální 140.000, valorizováno k roku odchodu do důchodu. Jde o tzv. náhradový poměr, což je poměr prvního důchodu k poslední hrubé mzdě v %.
**	V závislosti na délce náhradních dob (0 až 10 let)
***	V závislosti na výši platu a době pobírání důchodu (minimálně 16, maximálně 20 let

Vidíme, že více, než zaplatil na pojistném, dostane i člověk s průměrným příjmem, ač to vypadá neuvěřitelně. Jiná otázka je, jestli se mu to vyplatí.
Závěr: Vždy se vyplatí odvádět pojistné z příjmu do první redukční hranice – zhodnocení je vyšší než spoření téže částky v jakémkoli z „jistých“ produktů – např. u penzijního fondu.
U příjmu vyššího než první redukční hranice a nižšího než druhá není placení odvodů státu přímo ztrátové, není ale výhodné, protože přicházíme o výnosy z jejich případného investování (platíme cenu za „ušlou příležitost“).
Platit z příjmu nad druhou redukční hranici je jasně ztrátové.

Co občanům ČR prostřednictvím svých zákonů vzkazuje stát:

Vždy si plaťte důchodové pojištění u státu z příjmu do 1. redukční hranice, i když nemusíte. Vyplatí se vám to. Nedovolte, aby vám zaměstnavatel vyplácel pouze minimální mzdu a zbytek „na ruku“.
Jste-li OSVČ, plaťte si na důchod u státu alespoň z tohoto vyměřovacího základu. Využijte toho, že si můžete vyměřovací základ stanovit sami, aniž by to mělo vliv na odvody na zdr. pojištění a daně. Platit si důchodové pojištění poze z minimálního vyměřovacího základu je pro vás nevýhodné.
Máte-li jakoukoli možnost se tomu vyhnout, neplaťte pojistné z částky nad druhou redukční hranicí. Důchodová náhrada nemá s pojištěním nic společného, výpočet důchodu z vyššího vyměřovacího základu připomíná spíš státem organizovanou loupež.
Ve všech případech sledujte nařízení vlády, kterým se mění tyto dvě hranice vyměřovacího základu.
Do předčasného důchodu jděte – čím dříve tím lépe – pro vás, samozřejmě.
Klidně pracujte načerno a nechte se evidovat na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání. Pokud tak nebudete činit déle než 3 roky celkem, vyplatí se vám to a zaplatí to za vás ostatní. Riziko je malé, od té doby, co je povoleno si v době nezaměstnanosti „přivydělat“, prakticky nulové.
Klidně se hoďte marod, kdykoli se vám to hodí, zejména máte-li nižší plat. Pokud vám to bude tolerovat váš zaměstnavatel, nemůžete na tom prodělat. Sankce neexistují.
Máte-li možnost, snažte se vykazovat příjmy jako autorské či umělecké, nestávejte se zaměstnanci kulturních institucí, zůstávejte na volné noze. Řemeslné výrobky prodávejte jako výtvarná díla, místo výuky angličtiny vykazujte překlady. Pojistné plaťte pouze z příjmu do první redukční hranice, ostatní si radši spořte sami. Proč dávat státu to, co není nutné a výhodné.
Nemůžete-li svou práci prodat jako autorské dílo, čiňte tak alespoň na živnostenský list. Pracovní poměr je až poslední možnost. Zaměstnavatel se s vámi jistě rád dohodne, co ušetříte, můžete si rozdělit napůl.
. Jakákoli forma naturální odměny, příspěvku na důchodové připojištění, akcií namísto části platu je výhodná pro vás i zaměstnavatele, zejména máte-li vyšší plat.

Rada navíc:
Spořte si na důchod od mládí, výhradně u institucí se zahraničním vlastníkem, kterým stát vaše peníze nebude moci zabavit. Budete to potřebovat, až tenhle systém krachne.

Leden 2005

Autor: Kateřina Havlíčková