Až letos na jaře mě mí přátelé ze západu – Čavojští, s kterými pravidelně jezdíme právě na tato letní setkání rodin – nalákali a následně přesvědčili, abychom jeli i na celostátní setkání na Kokořín. I když jsem tak úplně nevěděla, do čeho jdu, a hlavně měla s sebou toho malého prudiče, přesto jsem byla ve finále se setkáním více než spokojena. Byla to konečně zábava podle mého gusta. Jak říká jedna moje kolegyně – je to tábor pro dospělé.

I když ubytování bez elektriky a vody a testy plné záludných otázek téměř v noční hodinu na úvod působily spíš odrazujícně, celá akce dopadla nad všechna očekávání.

Jako vyvrcholení všeho jsem se totiž poslední den při odjezdu dozvěděla, že jsem byla v týmu téměř s kompletním složením hradecké skupiny. Kdo nebyl v týmu, byl rozptýlen v těch ostatních. A já konečně měla připravenou půdu pro vstup tam, kam jsem se dlouhou dobu ostýchala.

V květnu jsem tedy začala jezdit na setkání do Hradce a po půl roce mi připadá, jako bych je znala odjakživa.

V září už jsem tedy jela na setkání jako mazák. Sice opět s naším prudičem, i když jsme si s Magdou na jaře přísahaly, že příště jedině bez dětí. To když jsme po probdělé noci v herně byly těmito miláčky brzy ráno buzeny.

Jako první pozitivum bylo už to, že jsem se na místo dopravila jako příslušník hradecké skupiny, kdy jsme s Mílou a Martou pojali cestu jako pěkný výlet se zastávkou ve vlašimském muzeu.

Pak už následoval bohatý program plný exkurzí, prohlídek a hlavně večerních her a diskusí.

V týmu jsem se tentokrát cítila už jako plnohodnotný člen, a i když nebylo týmových aktivit tolik jako na Kokoříně, přesto nezapomenu třeba na dramatizace pohádek nebo pěší pochod v krásném pondělním dni na Dívčí skálu.

Už teď se těším na další setkání a možnosti uspokojení mého mozku i duše.

Účastníci podzimního celostátního setkání 2010, foto: Pavel Terber

Autor: Marta Kubánková

Možná zjistíte, že ve Vaší obci je méně než potřebných deset členů, a proto je zapotřebí uspořádat testování, které může nové členy získat. O informace a rady k plánování testování poproste koordinátora testování (v současné době Helena Fejfarová), který se domluví s testujícím ve Vašem kraji na možném termínu a dalších podmínkách. Vy sami můžete pomoci tím, že zajdete za ředitelem místní školy, kterou jste navštěvovali a máte v ní dobré kontakty, abyste mu osobně vysvětlili, co je Mensa a co testování žáků na škole přinese pozitivního, a poprosíte ho, aby v odpoledních hodinách propůjčil třídu na testováni pro veřejnost.

Aby se lidé o testování dozvěděli, zajistěte článek o Mense a plánovaném testování v místním tisku a rozhlase (většinou jej rádi zařadí, pokud přijdete s hotovým článkem podle jejich představ). Můžete také vytisknout letáčky a vylepit je na veřejných nástěnkách, například ve středních školách v obci. Elektronickou verzi letáčku Vám rád zašle koordinátor testování.

Několik měsíců po testování můžete kontaktovat nové členy Mensy a domluvit s nimi založení místní skupiny. Stačí, když 10 osob vysloví toto přání a podepíší se pod žádost, kterou následně zašlete Radě Mensy, nejlépe členovi RM zodpovědnému za MS (v současné době Pavel Terber).

Rada Mensy na Vaši žádost ustanoví provizorní MS a jejího provizorního předsedu, který je povinen uspořádat valnou hromadu místní skupiny. Její pravidla jsou uveřejněna na webové stránce http://ms.mensa.cz/. Především je potřeba dodržet termíny pro vyhlášení a rozeslání informací.

Na valné hromadě bude zvolen oficiální předseda MS, místopředseda a pokladník, čímž nová MS oficiálně vznikne. Následně Radě Mensy (rada@mensa.cz), redakci (redakce@mensa.cz) a webmasterovi (webmaster@mensa.cz) zašlete zprávu o vzniku místní skupiny a potřebné kontakty se objeví na webu i v časopise, a iRadu (irada@mensa.cz) poproste o zřízení intranetové konference, elektronické adresy skupiny a případně webové adresy.

Založení MS opravdu není obtížné. Do začátku je však potřeba vložit hodně chuti a nadšení, protože vždy nějakou dobu trvá, než místní skupina začne skutečně žít.

Všechny aktuální kontakty naleznete na adrese http://kontakty.mensa.cz/.

Autor: Jana Votrubcová