Exkurze do Vitčického lesa

Na začátku června jsme se s dětmi vydali na poslední poznávací výlet do přírody – do Vitčického lesa. Exkurze byla zaměřena na poznávání letního lesa, sběr lesních plodů, pozorování hub, keřů, stromů a děti se opět proměnily v malé badatele. Celý výlet se tak nesl v duchu objevování a poznávání.

Společně jsme si povídali o tom, jak se les mění s ročními obdobími – co všechno roste, kvete nebo naopak zůstává skryté. Během procházky jsme se také učili rozpoznávat jednotlivé druhy stromů podle listů, kůry nebo tvaru koruny. Děti byly velmi zvídavé a překvapilo nás, kolik zajímavých poznatků si odnesly. Největší radost měly z nalezených lesních jahod, které si mohly prohlédnout, očichat a samozřejmě i ochutnat.

Pozornost jsme tentokrát věnovali také lesnímu hmyzu. Děti byly nadšené, když objevily lesního brouka nebo mohly sledovat mraveniště zblízka, všímaly motýlů i pavouků, které jsme opatrně pozorovali a učili se, jak důležitou roli v lese hrají.

Celé dopoledne proběhlo ve velmi příjemné a klidné atmosféře. Děti měly možnost zažít les všemi smysly – viděly, co v něm roste, naslouchaly lesním zvukům, ochutnaly některé plody a dotýkaly se mechu, kůry i šišek. Tento výlet byl symbolickým zakončením našich letošních návštěv přírody a všichni jsme si ho moc užili.

Projektový den o ohleduplnosti

V pondělí 10. června se u nás ve školce konal speciální projektový den na téma ohleduplnost. Tento projekt se uskutečnil ve spolupráci s Pedagogicko-psychologickou poradnou v Prostějově. Hlavními oblastmi, na které jsme se zaměřili, byla prevence šikany a podpora spolupráce s menšinami. Paní pedagožky Kristýnka a Věrka si s dětmi povídaly o tom, co to znamená být ohleduplný.

Na začátku se dětí zeptaly, jestli už někdy slyšely slovo „ohleduplnost“ a jestli vědí, co vlastně znamená. Pak každému dítěti rozdaly hvězdičku na kolíčku a úkolem bylo vybrat si kamaráda a říct mu, za co mu hvězdičku dává – třeba za to, že si s ním hraje, pomáhá mu, nebo se umí rozdělit.

Potom Kristýnka a Věrka vyprávěly příběh o skřítkovi Kašparovi, který žil s lumíky. Lumíci měli zvláštní pravidlo – když se někomu něco nedařilo, musel si na sebe nalepit černý puntík, a když byl šikovný, dostal hvězdičku. Skřítek Kašpar měl bohužel spoustu černých puntíků, a tak se začal ostatním vyhýbat. Kamarádil se jen s těmi, kdo měli také samé puntíky. Jednoho dne ale potkal Lucii, která na sobě neměla ani jeden puntík, ani hvězdičku. Kašpara to moc zajímalo a zeptal se jí, jak je to možné. Lucie mu vysvětlila, že všechno záleží jen na něm – že když si začne víc věřit, začne se mu dařit. A měla pravdu! Kašpar brzy ztratil všechny své puntíky.

Na závěr děti slíbily, že se budou k ostatním chovat ohleduplně. Každý z nich otiskl svůj prst na plakát se skřítkem Kašparem jako symbol slibu. Plakát jsme si vyvěsili ve třídě, aby nám každý den připomínal, jak důležité je být na sebe hodní, všímat si ostatních a pomáhat si.

Den byl zakončen reflexí a společným shrnutím, z něhož vyplynulo, že ohleduplnost není jen slovo, ale konkrétní činy, které můžeme dělat každý den.

Pasování předškoláků

Jen o dva dny později proběhlo pasování předškolních dětí. Celé slavnostní odpoledne zahájila paní ředitelka Alena Řezáčová, která přivítala všechny přítomné rodiče, prarodiče i hosty a poděkovala pedagogickému sboru za celoroční péči o malé školáky. Pak převzal slovo pan starosta Tomáš Pavelka, který ocenil snahu dětí, práci učitelek a popřál malým předškolákům hodně štěstí v další etapě jejich vzdělávání.

Dále následoval program, který si připravily děti. Společně zazpívaly několik veselých písniček a každé předneslo svou vlastní báseň. Rodiče byli nadšení a nešetřili potleskem a úsměvem. Některé rodiče dojalo i představení samotných předškoláků, které připomnělo, jak rychle uteklo období jejich školkového života.

Vyvrcholením celé slavnosti bylo pasování dětí na školáky. Pan starosta ceremoniálně pasoval každého předškoláčka Svatomartinským mečem, čímž symbolicky ukončil jejich školkové období. Děti dostaly dárky, knihy na památku a každá maminka obdržela květinu jako symbol poděkování za jejich lásku a podporu.

Po oficiální části přišel čas na sladkou tečku. Děti si pochutnaly na pudinku a připraveném občerstvení. Celé odpoledne zakončily příjemné rozhovory s rodiči, během kterých se sdílely dojmy a vzpomínky na krásně prožité roky ve školce.

Tato událost zůstane jistě navždy ve vzpomínkách všech zúčastněných, jako dojemná a slavnostní rozlučka s dětstvím a první krok na cestě do školního života.

Návštěva včelařů ve školce – Den plný sladkého poznání

Na konci června k nám do školky zavítali manželé Čepicovi, kteří se věnují včelařství. Dětem poutavě vyprávěli o životě včel, jejich významu pro přírodu a o tom, jak vzniká med. Společně si povídali například o tom, jak včelky sbírají nektar, jak žijí v úlu a jaká je role královny.

Manželé Čepicovi přinesli i spoustu pomůcek, které se při včelaření používají – například úl, kuřák (okouřovadlo), medomet (stáčedlo na med), včelařskou kuklu a další zajímavosti. Děti si mohly vše prohlédnout a vyzkoušet. Největším zážitkem bylo, když v průhledné přepravce mohly vidět opravdové živé včelky.

Každé dítě si také na chvíli vyzkoušelo, jaké to je být včelařem – nasadily si ochrannou kuklu, samy si odvíčkovaly plást, vložily ho do stáčedla a natočily si vlastní skleničku medu, kterou si odnesly domů. Na památku dostaly také diplom a náramek.

Tento den byl nejen poučný, ale i zábavný. Děti se dozvěděly mnoho nového, ochutnaly čerstvý med a domů si odnášely nejen sladkou odměnu, ale i krásné zážitky.

Návštěva záchranné stanice v Němčicích nad Hanou

Červnové aktivity jsme završili návštěvou záchranné stanice v Němčicích nad Hanou.

Paní Kňourková se nás velmi ochotně ujala a po stanici nás provedla. Dětem postupně ukazovala zraněná nebo velmi mladá zvířata, která by se bez pomoci neobešla a ve volné přírodě by zahynula.

Děti se tak mohly podívat na puštíka obecného, kalouse, malou sojku, poštolku obecnou, vzácného motáka lužního, káně lesní, sovy nebo holuba hřivnáče. Nejvíce však děti zaujala kachní rodinka s mláďátky a mladá labuť. Seděly na břehu jezírka a sledovaly, jak mladé kačenky plují a následují svou maminku.

Na závěr paní Kňourková dětem ukázala malé ježky východní a mládě veverky, kterou si mohly děti pohladit. Na závěr prohlídky se děti s paní Kňourkovou rozloučily a za vše poděkovaly.

Určitě je nutno vyzdvihnout novinky, jako je školka pro malé děti a zdařilý test hlasování družstev u jedné soutěže pomocí počítačů. Potěšilo operativní rozšíření hotelové wi-fi sítě i do druhé hotelové budovy. Za přímo úžasnou (tj. fungující a vyladěnou) považuji aplikaci na webu pro registraci aktivit (zejména exkurzí) účastníka setkání. Komfort přihlašování a odhlašování doslova do za pět minut dvanáct byl v porovnání s předchozím stavem úžasný, ač je pravda, že jsem zažil trochu zmatků při ubytování, které vznikly právě kvůli tomu, že někteří tuto možnost změny na poslední chvíli využili.

Co bylo pozitivní a rozhodně by mělo zůstat, jsou nenápadné atributy, které zpříjemnily průběh setkání:

· každý účastník deklaruje, zda se chce zúčastnit týmové soutěže,

· je vymezen čas na volné hry a komunikaci mezi účastníky,

· mimovýletní (předsobotní) týmové soutěže jsou rozděleny do dvou dnů s možností výběru, který den ji bude tým dělat,

· soutěže se nepřetahují přes 21.30 h.,

· extrémní zážitky (o výpravě pro mandragoru jistě napíší mnozí) nejsou součástí soutěžení,

· přiměřený počet individuálních soutěží, navíc kvalitních a různorodých.

Co se nepovedlo? Počasí v sobotu. Naštěstí byl zvolen takový styl šifrovacích úloh, že se to dalo zvládnout i v dešti. Za možnost vidět StarDance v podání předsedy alias Rudolfa II. bych odpustil skoro cokoli.

Potěšilo mne, že jsem poprvé za celou dobu, co na setkání jezdím, slyšel jasné vyjádření, jak se vlastně boduje soutěž jednotlivců. Myslím, že to ocenila řada nováčků a mladších účastníků.

Autor: Jan Gruber