Úkolem DSNM v ExCommu je hájit zájmy všech malých národních Mens (Smaller National Mensas, zkráceně SNM), poskytovat jim podporu a zajistit, aby si ExComm vždy uvědomoval rozmanitost kultur, tradic a národů, které Mensu tvoří.

Během první části svého mandátu jsem se snažila (a doufám, že se mi to i podařilo) seznámit se s nejrůznějšími specifiky, výzvami i úspěchy mnoha ze 38 zemí, které mezi SNM patří. Během zasedání mezinárodní rady (IBD) v Perthu jsem se setkala s předsedy SNM, z nichž některé jsem již potkala na EMAGu v Bukurešti. Tato setkání byla neocenitelná pro prohloubení našeho vzájemného porozumění a pro diskusi o různých aspektech života v Mense.

Jedním z mých hlavních cílů pro toto období je zajistit, aby každá SNM dostala potřebnou podporu pro svůj růst a zvládnutí administrativních výzev. Doufám, že už teď všichni víte, že jsem tu pro vás. Ať už máte jakoukoli otázku, obavu nebo žádost o pomoc, chci, abyste se na mě nebáli obrátit. Jsem odhodlaná udělat maximum, abych vám pomohla a hájila vaše zájmy všemi možnými způsoby.

Moje osobní zkušenost s Mensou začala v Rumunsku, které je nyní SNM. Byla jsem předsedkyní, která dovedla Mensu Rumunsko od statusu vznikající Mensy až k plné národní Mense. Znám výzvy, kterým začínající malá Mensa čelí, a tato zkušenost mi poskytla cenný pohled na vytrvalost a spolupráci potřebnou k překonání překážek, s nimiž se SNM setkávají. Také jsem se naučila, jak nesmírně důležitá je podpora a pochopení od mezinárodní mensovní komunity – právě ta sehrála v rozvoji Mensy Rumunsko klíčovou roli.

Proto věřím, že klíčem k úspěchu je spolupráce. Sdílením osvědčených postupů a poskytováním podpory pro udržitelný rozvoj můžeme malým Mensám pomoci růst a prosperovat. Jde o to, abychom spolupracovali a navzájem se posilovali.

Kromě své role kontaktní osoby pro SNM mám také tu čest být prostředníkem pro dva úžasné výbory: SIGHT a Gifted Youth. Jsem nesmírně vděčná, že mohu být součástí obou, a ráda bych se o nich krátce zmínila.

Nejprve k SIGHT – to je fantastická výhoda členství v Mense a jsem nadšená, že mohu podporovat jeho další rozvoj. SIGHT je již nyní ve skvělých rukou pod vedením Henka a Andrey a s příchodem dvou nových členů máme velké plány, jak ho dále rozvíjet a posílit jeho roli v životě Mensanů.

Dále moje největší radost a také důležitá součást mého každodenního života mensanky, spočívá v mé práci pro Gifted Youth Committee. Nadané děti mají mimořádný potenciál a každá národní Mensa by se měla snažit pozitivně ovlivnit své komunity tím, že bude tyto děti identifikovat a podporovat. Během říjnového IBD jsme už slyšeli mnohé inspirativní příběhy a prezentace na toto téma. Mezinárodní výbor nyní aktivně pracuje na propojení koordinátorů nadaných mladých lidí napříč zeměmi a na podpoře rozvoje národních komunit pro nadanou mládež. Od tvorby praktických návodů „jak na to“ až po chystané články a iniciativy – tým Gifted Youth Committee odvádí úžasnou práci.

V roce 2025 se těším, jak se všechny naše plány začnou realizovat, a doufám, že se s co největším počtem z vás potkám na EMAGu v Cardiffu nebo na IBD v Düsseldorfu.

Převzato z Mensa World Journal, č. 146, 3/2025.

Tak tady to máte, přímo z první ruky: SIGHT je živý, vzkvétá a na Novém Zélandu je naprosto skvělý!

Právě jsem se vrátila z rodinné plavby ze Sydney na Nový Zéland s jednodenními zastávkami v sedmi přístavech podél východního pobřeží. Týden před odjezdem moje sestra Therese (Moodie-Bloom) napsala e-mail tehdejší dočasné předsedkyni Mensy NZ Sue Greatbanks s dotazem na kalendář akcí – to kdybychom náhodou byli na správném místě ve správný čas, tak abychom se mohli setkat s některými místními členy.

K našemu velkému překvapení a radosti proběhla rychlá výměna několika e-mailů a ještě před vyplutím jsme měli domluvené, že nás v pěti — ano, pěti! — z těchto sedmi přístavů přivítají členové Mensy, kteří nám svá města rádi ukáží!

První zastávkou byl Bay of Islands, krásný záliv se 144 ostrovy, často označovaný jako „rodiště Nového Zélandu“. Přivítala náš tu Talia Mana, která nás vzala na oběd do skvělé restaurace na nábřeží, a poté jsme se prošli místními trhy. Pár příjemně strávených odpočinkových hodin…

V Aucklandu byli našimi hostiteli Amanda Milne, bývalá předsedkyně Mensy NZ, herní návrhářka a vydavatelka (SchilMil Games), a David Wright. Vzali nás na Mount Eden, kde jsme si užili panoramatický výhled na město a kde se k nám připojila Vanessa Cozens. Poté jsme navštívili Muzeum válečných památníků v Domainu — děkujeme Judy, naší osobní průvodkyni! — a poté jsme se jeli podívat na nábřeží do St Heliers, kde jsme si dali lahodný oběd. Den jsme zakončili hříšně dobrými čokoládovými minidortíky u Amandy doma, než nás zavezla zpět k lodi.

Aloma Parker, dočasná SIGHT koordinátorka, oficiální psycholožka a zakládající členka Mensy NZ a organizátorka první testovací akce na Novém Zélandu v roce 1965, nás přivítala v Tauranze a vzala nás do oblasti Rotorua, plné horkých pramenů a bublajících bahenních jezírek, bohaté na maorskou historii a tradici. Děkujeme, Alomo — vaše znalosti oblasti a Maorů, kteří zde žijí, byly neocenitelné.

V Napieru nás dočasná předsedkyně Sue Greatbanks a její manžel Jim vzali na projížďku po svém krásném městě s jedinečnou koncentrací architektury ve stylu Art Deco z 30. let 20. století. Oběd (gurmánský zážitek!) jsme si pak dopřáli v nedalekém vinařství Craggy Range (jednom z mnoha vinařství v této oblasti). Bylo to velmi blízko místa, kde se setkávají a překrývají tektonické desky Pacifiku a Austrálie, což vytváří zvláštní krajinu. Na cestě zpět na loď jsme se zastavili u Sue a Jima doma, kde nám Sue věnovala jeden ze svých „záložkových kalendářů“ – když každý měsíc skončí, příslušná stránka z kalendáře se změní na záložku s jednou ze skvělých fotografií, které Sue a Jim v oblasti nafotili.

Další den (neuvěřitelné – to už je pět dní v řadě, kdy nás přivítali a pohostili členové Mensy z Nového Zélandu!), jsme si dali oběd s Jackem Cywinskim v italské restauraci ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu. Jacek navrhl procházku po nábřeží, kde jsme si prošli Uměleckou galerii a úžasné Národní muzeum.

Nemůžeme Mense Nový Zéland dostatečně poděkovat za jejich pohostinnost a přátelskost; každý z našich hostitelů nám nejen věnoval den svého cenného času, ale udělal vše pro to, aby nám ukázal Nový Zéland, který turisté obvykle nespatří.

Děkujeme! Děkujeme! Děkujeme!

Máte-li dotazy ohledně mezinárodního mensovního programu SIGHT, kontaktujte Henkhenka Broekhuizena nebo Andreu Schwelm, mezinárodní SIGHT koordinátory na e-mailu sight@mensa.org, případně českou SIGHT koordinátorku Zuzanu Polákovou na sight@mensa.cz.

Převzato z Mensa World Journal č. 141, 10/2024.

Jednou z nejlepších věcí na členství v Mense je SIGHT, mezinárodní mensovní síť pro cestování a seznamování, díky níž můžete poznávat místní členy Mensy po celém světě. Stačí napsat místnímu SIGHT koordinátorovi a on vás spojí s cool členy Mensy, kteří vám mohou zpříjemnit návštěvu a poskytnout místní znalosti. Můžete se dokonce i ubytovat v jejich domovech, pokud se na tom dohodnete, ale to není to hlavní.

Dříve jsem měl prostřednictvím SIGHTu dobré zkušenosti s italskou a chorvatskou Mensou, takže když jsme plánovali prodloužený víkend ve Skopje, rozhodl jsem se vyhledat Mensu Makedonie. Proč jsme si vybrali Skopje? Protože máme rádi balkánskou atmosféru, místní jídlo, nikdy jsme tam nebyli a byly k dispozici levné letenky. Skopje stálo za to samo o sobě, ale zejména díky přijetí od Mensy.

Na svůj e-mail jsem dostal nadšenou odpověď. Předseda Mensy Makedonie a SIGHT koordinátor mě vzali pod svá křídla a nabídli mi, že nás odvezou z letiště, zajdeme někam na drink a pak uvidíme. A tak se taky stalo.

Bojan, SIGHT koordinátor, nás přivítal na letišti; je skvělé, když vás v cizí zemi na letišti vítá někdo s cedulí s nápisem Mensa. Cítili jsme se jako VIP hosté. Bojan, mimochodem, vede IT firmu a měl dost rušné odpoledne, ještě těsně před naším příletem měl online schůzku. A i přes to si našel čas nás vyzvednout. Opravdu se snažil nám příjezd co nejvíc zpříjemnit. Bojan nám cestou do města vysvětlil, že po covidové hibernaci byla v jejich Mense v květnu zvolena nová rada. Proto to nadšení, byli jsme jejich prvními hosty SIGHT. Takže pokud se chystáte k návštěvě i vy, nečekejte nutně zrovna letištní transfer – ale určitě můžete očekávat vlídnost.

Bojan nás odvezl do bytu, který jsme si rezervovali, odložili jsme si batohy a vyrazili jsme do Bojanova oblíbeného podniku. Jako své první hosty nás pozvali na plnohodnotnou balkánskou večeři, raki, šopský salát, grilovaný sýr, různá masa a červené víno. Byli jsme bohatě přivítáni.

Možná, že vás jako další hosty v pořadí nečeká úplně totéž – ale tato místa tam stále jsou, místní členové Mensy tam také jsou (a jejich počet už zase roste), jídlo je dobré a přivítání vřelé. Ani jsme to nečekali, ale určitě jsme se tomu nebránili.

Přidal se k nám i prezident Ilija, také IT profesionál, čtyřicátník. Mluvil o restartu Mensy Makedonie a o výzvách, které je čekají. Bylo hodně o čem diskutovat! Další síla SIGHTu. Snažili jsme se jim poskytnout nějaké nápady s příklady z naší HungarIQa. Dali nám pak několik dobrých rad o městě, ujistili nás (protože byli dříve v Budapešti), že Skopje je bezpečnější než Budapešť, a pak jsme pokračovali po vlastní ose.

Opravdu jsme se po celou dobu cítili bezpečně. V neděli nás Ilija vzal do kaňonu Matka nedaleko od města, který je úchvatným místem pro pěší turistiku. Jako turisti si to nesmíte nechat ujít, ale o víkendech se doporučuje vyrazit o něco dříve, protože později během dne tu může být dost rušno.

Díky Bojanovu a Ilijovu nadšení, ale také díky městu samotnému, bych návštěvu Skopje určitě doporučil. Jeďte tam, stojí to za to. A pokud tam skutečně vyrazíte, vyhledejte Bojana a setkejte se s místními Mensany.

Převzato z Mensa World Journal, č. 139, 8/2024.

My journey did not start well with the Saturday afternoon flight from Perth to Sydney cancelled due to unrepairable issues with the aircraft, so we were sent home and the flight was scheduled for 6am. Meaning that apart from having to get up at 3am, it would also not connect with the flight to New York via Auckland the next morning. I got a new flight leaving Sunday afternoon via Melbourne then straight on to LA and a final leg to New York overnight. This allowed me to get my train to Baltimore as planned on Monday. However, it meant that instead of 2 nights to break up the journey – in Sydney and in New York – I travelled more or less continuously and arrived at the AirBNB in Baltimore 42 hours after leaving home.

At the AG, I did a presentation on the International Board of Directors meeting that I am running in Perth next year, followed by a humorous one on Australian Animals (Not everything is trying to kill you). Afterwards, I stayed with a mensan in the Washington DC area, then then 2 nights at the YMCA in New York, before flying to Frankfurt.

I had 12 days before I flew to England and then to EMAG, where I repeated my presentation.

I had contacted the SIGHT officer in Germany and had 5 offers to host me. One of these mentioned they were 3 hours from Prague and I thought that it would be an opportunity to visit that city. I contacted the Czech SIGHT officer and had 5 or 6 offers to host me there. I chose to stay with Zuzana and Jiri, whose oldest son JJ is actually the member.

He was in England at the time but they hosted me anyway in their apartment in the old town. The younger son Atu and 3-year-old daughter Mali were home. As they were out at the time I arrived, another member, Jitka, met me at the train station and showed me around. After returning to get my case from the station, I arrived at my host’s street just as they were unpacking their car.

They were very generous hosts, feeding me as well as giving me a bed for 2 nights. As they were at work the next day, I walked around the old town again going a bit further in all directions than the previous day. I have to say that Prague is one of the most attractive cities I have visited, and I was very pleased I had added it to my trip. In the afternoon, Zuzana with Mali in a pram, took me to the castle, then to the Petrin tower and down through the park to the river.

We then met up with Jiri and Atu for dinner in an outdoor restaurant, where I tried the local dish svickova na smetane.
The next morning, I joined the local Mensans at their monthly breakfast, before heading back to Germany and then on to England, the Netherlands and then home via Singapore.

I have been touched by the generosity of Mensa members in the places I have visited, who have opened their homes to me, often just because I am a member of Mensa. The SIGHT service is a boon for travellers like myself and I have gotten to know locals in the places I visited, as well as seeing interesting sights and trying the local food. I thank all my hosts and hope that some day I will be able to return the favour to visitors to Australia.

She decided to rent a traditional four-bedroom villa with a swimming pool in Malta’s smaller sister island Gozo and turn it into an international Mensa meeting point. Everyone is welcome, as long as he or she is willing to mix with the other temporary residents of the house.

 “If you only come for a cheap place to sleep and don’t care about the others, you don’t belong here” adds Andrea. She caters specifically for single travellers, but couples and friends are welcome as well – as long there is enough space. When the house is full, there are enough AirBnB places or small hotels in the area to not leave anyone out in the cold.

Visitors pay a free contribution, i.e., they get to decide themselves how much they can pay. This is to finance the additional costs for the three extra bedrooms. Hopefully everyone is reasonable and their share stays in fair relation to their wallets. Thus people who earn more provide a great possibility for Mensans who are financially struggling.

Dreams come true with Andrea and SIGHT

During the first three months the ‘Mashram’ has attracted more than fourteen guests from five countries. Some have already confirmed their second stay, so the project will be continuing until the end of September 2022, maybe even longer. And Andrea hopes that other Ms across the globe might be inspired to create more ‘Mashrams’ in other countries.

Andrea has been a member with Mensa Germany since 2002. She has been an active SIGHT hostess since, and in 2016 was appointed the German National SIGHT coordinator. She has always enjoyed creating inspiring communities: in her hometown Essen she has arranged two amazing formats: “Chimney Talks”, where she would suggest a topic she felt keen to discuss with eight-person groups diving into deep conversation. And “Open House”, where she would open her house and garden two or three times a year for a huge picnic, often attracting more than 100 visitors who would bring food and drinks to share.

In 2011 she started commuting between Malta and her home country. After 10 years Malta became too crowded and noisy. Looking for a perfect spot she discovered the neighbouring island of Gozo, which has a true ‘end-of-the-world’ feel to it. You can only get there and back by boat or ferry from Malta, the main island.

As a true idealist Andrea works on making dreams come true: a ‘Mashram’ for meeting people from all over the world in a friendly holiday atmosphere! If the project is viable, i.e., if she does not suffer too much financial loss, the experiment might continue. If not, it was a wonderful attempt to realise a Mensa dream!

Facebook Group: Holidays in Malta (Gozo) with Mensans (693 members), facebook.com/groups/2047032902121443
Email: andrea.schwelm.de@member.mensa.org

Reprinted from the Mensa World Journal, May, 2022, issue 112,

Ale pěkně od začátku. Když jsem se dozvěděl, že budu vyslán na výměnný pobyt do slunného El Pasa (jižněji v USA už jsem být nemohl, hranice s Mexikem je pár set metrů od univerzity), kontaktoval jsem Zuzku Polákovou, aby mi pomohla zkontaktovat tamní Mensu.

A tak jsem první čtvrtek v září (first Thirst-day, jak to nazývají místní) vyrazil do armádní pevnosti Fort Bliss. Nenechte se zmýlit, bohužel se nekonala žádná prohlídka arzenálu ani let stíhačkou. Fort Bliss je takové město v městě – mají tam vše od škol až po kina. Nechybí zde ani restaurace a v jedné z nich se schůzky místní skupiny konaly. Protože MS El Paso je právě uprostřed přerodu, byla účast nízká (účastníci by se dali spočítat na prstech jedné ruky), nicméně i tak řeč nestála a jídlo chutnalo.

Dále jsem měl to štěstí zúčastnit se i čtvrtletního setkání v městě Alamogordo, kde se sešli mensané z blízkého okolí, takže nás nakonec bylo 16. Díky jejich obecnému přehledu (kterého se většině obyvatel El Pasa bohužel moc nedostává) nás diskuze zavedla i k tomu, jaký prezident byl Havel či která Kunderova knížka je v Mense El Paso nejoblíbenější.

Na setkání proběhla i přednáška mensana Lyna Buchanana o jeho práci pro tajný americký superprogram, v rámci kterého armáda údajně sestavila tým senzibilů, kteří měli za úkol pomocí mysli vytahovat informace z počítačů sovětského Ruska, hledat ztracené děti a sem tam i zabít nějakou tu kozu (ano, film Muži, kteří zírají na kozy je o nich).

Po přednášce následovala exkurze do New Mexico Museum of Space History, kde jsme byli provedeni jedním z mensanů, který je shodou okolností tamním zaměstnancem. Kromě opravdových kusů raketoplánů a družic jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých fotek a vyslechnout příběhy vyprávěné astronauty či vědci, kteří pracovali v základně White Sands, kde se kromě jiného úspěšně otestovala první jaderná bomba.
Jsem rád, že sem se mohl zúčastnit těchto pár setkání místní skupiny. Je vidět, že Mensa je vždy a všude přátelská!

Shortly after, the wonderful Pavla Procházková offered me to stay at her place for the duration of the course. I was very happy to be offered a place, especially as I found Pavla to be a great host. She welcomed me in her home, gave me useful advice on how to get around town using public transport and showed me some great places in Prague (including some of the best Gelato places ). Unfortunately, I was very busy completing assignments for my course so we didn’t get to do more together. But as I’ll stay in Prague for a few more months, I’m sure there’ll be more opportunities to do some sightseeing. She also put me in touch with fellow Czech Mensa members and I attended a Mensa meeting where I got to know some friendly and interesting people. I want to thank Pavla for being a warm-hearted host and for making this adventure such an amazing experience for me!!!

Ač to zprvu vypadalo spíše jako bláznivý nápad, v červnu jsem opravdu vyrazil jen tak s batohem (větší zavazadlo jsem s levnou letenkou ani mít nemohl) na týden do Norska.

Možná si říkáte, proč o této cestě píšu právě do mensovního časopisu… Měl jsem s sebou hamaku, spacák a nepromokavou plachtu, ale spaní v posteli je samozřejmě pohodlnější, tak jsem se ještě před odletem obrátil na Zuzku Polákovou, naši SIGHT koordinátorku, jestli by mi nezprostředkovala kontakt na norský SIGHT. Přestože jsem psal na poslední chvíli, odepsala mi norská koordinátorka, že mou prosbu o možnost přespání rozešle dál, a sama mi nabídla místo k noclehu u sebe doma. Vzhledem k tomu, že jsem měl namířeno i do Bergenu, druhého největšího města Norska, kde tato mensanka bydlí, nabídku jsem s radostí přijal. Moje hostitelka měla bohužel večer, když jsem přijel, službu v práci, takže mě nemohla provést po městě, ale aspoň jsme si druhý den ráno popovídali mimo jiné i o činnosti Mensy. Mohu potvrdit, že česká Mensa je zřejmě jedna z nejaktivnějších, v Norsku prý není zdaleka tolik akcí jako u nás. Asi největší zájem vyvolala zmínka – jak jinak – o celostátních setkáních.

Na Norech je skvělé, že jsou snad všichni neuvěřitelně přátelští a nápomocní, a navíc umí bezvadně anglicky. Původně jsem měl v plánu spát každý den (kromě zastávky v Bergenu) venku v hamace, ale díky norské pohostinnosti jsem strávil čtyři ze sedmi nocí uvnitř. Jednou díky SIGHTu, dvakrát doma u lidí, kteří mě vzali s sebou stopem, a jednou dokonce na lůžku v kabině kamionu! E-mailem mi v rámci SIGHTu přišly i další nabídky na přespání, ty jsem ale nakonec nevyužil, protože má cesta vedla jinudy. Nicméně je vidět, že vůle pomoci je v Norsku opravdu veliká.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kdo mi při mé cestě pomohli. Zuzce Polákové a norské SIGHT koordinátorce, díky kterým jsem měl jistou alespoň jednu noc pod pevnou střechou, všem 25 řidičům, kteří mě vzali stopem, obzvláště rodině, která mě i pohostila, a řidiči kamionu, který mě nechal přespat v kabině a druhý den mě pozval do podnikové jídelny na oběd, a nakonec mamince, která mě nechala do Norska odletět.

Poznámka pod čarou: Z Norska jsem se vrátil nabitý výbornou náladou a mám dojem, že vyprávěním o zážitcích se dá tato nálada šířit. Pokud by vás tedy třeba něco z mé cesty zajímalo, rád vám o ní napíšu nebo povím více. V případě velkého zájmu by se možná mohlo uspořádat i nějaké promítání fotek s vyprávěním. Tak mi určitě dejte vědět!

Napsal jsem Zuzaně Polákové, místní koordinátorce a ta mě odkázala přímo na koordinátora v Japonsku a potvrdila členství v Mensa ČR. Na stránkách Mensy země vycházejícího slunce jsem publikoval svou cestu a doufal, že se mi někdo ozve.

Byl jsem opravdu překvapen, když si mě hned o dva dny později přidal na facebooku člověk jménem 吴承泽 (později mi sám navrhnul, abych mu říkal jednoduše „Go“).

Bez zaváhání mě přivítal v japonské Mense a ochotně nabídnul, že se mnou velmi rád projde jeho oblíbená místa v Tokiu. Obratem jsem mu tedy poslal datum mého příletu a on souhlasil, že mě vyzvedne na letišti. Až do dne mého odletu jsem od něj nedostal jedinou zprávu. Naštěstí svůj slib dodržel a čekal na letišti přesně tak, jak jsme se domluvili. Jeho pomoc s mými prvními kroky v Japonsku vnímám jako naprosto neocenitelnou! Go mi pomohl vybrat správnou datovou SIM, vystát správnou frontu na síťovou jízdenku JR pass a dokonce mi vybral ze všech variant instantních jídel to nejpoživatelnější! A to jsme zatím byli pořád jenom na letišti.

Náš společný den proběhl naprosto fantasticky a ani na minutu mi z tváře nezmizel úsměv. Můj doprovod mě dokonce zavedl do své oblíbené restaurace, díky které se kompletně změnilo mé dosavadní vnímání toho, co je to sushi. S hlavou někde vysoko v oblacích jsem s neskrývaným nadšením pozoroval všechno dění okolo, které jsem doposud znal jen z filmů. Zatímco můj žaludek pěl spokojené ódy na výborné jídlo, Go mě po večeři stačil ještě pobavit. Na mou otázku „Chodíš sem často jíst se svou ženou?“ totiž bez zaváhání odpověděl: „Ne, tady je to moc drahé, takže sem chodím jíst jen sám“. Asi jiný kraj…

Na konci prvního dne mě čekala ještě večeře s dalšími členy Mensa Japan. Na místo setkání jsme díky mému průvodci dorazili opět bez problémů. Byli jsme v místnosti mezi prvními a k mému překvapení se k nám začali přidávat i „ne-japonci“. Mylně jsem se domníval, že půjde o večeři s místními, během chvilky totiž z události vznikla závěrečná večeře po celosvětovém setkání IBD. Pomyslnou třešničku na dortu pro mě byla známá tvář u stolu. „Tomáši? Jsi to ty?“ ptám se nevěřícně. Ano. Na druhé straně světa se zcela náhodou potkám s Tomášem Blumensteinem, bývalým předsedou Mensy ČR. I když byl pro mě celý večer velmi přínosný, na mé tělo začala po chvíli nezastavitelně doléhat únava a já se rozhodl jít spát. Když se Go opět sám nabídnul, že mě doprovodí, musel jsem mu položit otázku, proč to pro mě vlastně celý den dělá. Odpověděl: „Protože jsem chtěl, abys zažil Tokio mýma očima. Abys pochopil, proč ho tak miluji!“. S dojetím jsem mu znovu poděkoval, předal „omiage“ a pak jsme se rozloučili. Všechny zážitky a neuvěřitelné náhody, které se mi stihly přihodit hned během prvního dne mě jen ujistily v tom, že má cesta Japonskem bude stát za to. A jak by taky ne? Začal jsem si plnit svůj sen!

Kristýna Mothejzíková

V srpnu jsem zahlédla v poště e-mail s poptávkou po volné posteli – pro Raphaela, mladíka z Německa, který se chystal na pár dní do Prahy. Jeden den a noc někde u místních mu měly pomoci o fous prodloužit pobyt a pomoci lépe si užít atmosféru. Nabídli jsme mu místo u nás doma a Raphael přijel ve středu 7. 9. odpoledne. Seznámil se s našimi dětmi, zapojil se do přípravy polévky a stále bylo o čem klábosit. Aby si večer užil dosyta, vzali jsme Raphaela mezi lidi.

Zrovna se na Jižním Městě konala pravidelná schůzka, a tak měl šanci taky potkat další mensany a ochutnat jihoměstské pivo. Na schůzce jsme vyplňovali test na téma Jára Cimrman (3. místo bylo moje, juch!), takže jsme se pokusili mu trochu tento fenomén objasnit. Myslím, že si celkem udělal obrázek o českém smyslu pro humor. Další den se chystal do města až odpoledne. Já mohla odložit práci, tak jsme měli další čas na povídání. Zajímavá témata neubývala a od filozofie, sociologie, přes mikrobiom, genetiku, grafiku a náboženství jsme došli až k židovským vtipům. Kdyby ho nečekal další zajímavý program, asi bychom vydrželi povídat ještě dlouho.

Raphael je velmi sympatický mladík s moudrým vnímáním světa v souvislostech, kultivovaný a vtipný. Jsem moc ráda, že jsme ho mohli poznat. A náš Matěj na vlastní kůži zažil, jak je prima umět anglicky nebo německy. Až zase někdy někdo bude potřebovat couch-surfing, nabídněte mu pohovku u vás, stojí to za to!

Raphael J. Barsoum

There is a saying in German whose authorship I cannot trace, but it states that we can learn from everything and everybody, except from ourselves.

I have been a member of Mensa Germany for about a year now and my main involvement so far had been to attend meetings in Mannheim or Heidelberg. When I started planning my trip to Prague, I remembered the SIGHT couch-surfing group on Mensa International and decided to give it a try to find a host for the first night. Quite promptly I received an email from my Prague host Kristýna and she invited me to her family’s home.

The amount of kindness I encountered from Krýstina’s family does not cease to amaze me. I felt very welcomed by all of them, including the two boys despite the fact that the younger one was slightly confused about the fact that I did not speak any Czech (except from a couple of phrases I quoted from the Langenscheidt crash course book I brought with me).

Luckily, my stay coincided with a Mensa meeting in a Prague brewery. We all went together, which was also the chance for me to try the obligatory Czech beer. I was interested to see a lively Mensa community from a different country. As there was a quiz with a related topic I learned, among other things, about Czech Republic’s “national hero” Jara Cimrman and the satiric wit of the Czech people.

I was received by fellow Mensans who took the Mensa philosophy to heart and created an environment where I felt comfortable and welcome. The Mensa association structure also takes out a lot of the feeling of being a stranger, even when in a foreign country where a foreign language is spoken. Therefore, I am quite grateful to have had the opportunity to utilize these connections, and having meaningful encounters.

My positive experience with SIGHT and the many stimulating conversations I had with my hosts made me remember the idea behind the creation of Mensa. Mensa was originally a peace project, an attempt to bundle resources in order to come up with solutions to the challenges of our time, so that something like WWII can never happen again. I think in our own small way we may just have contributed to that.