Na projektu spolupracoval šestičlenný tým složený z odborníků BFÚ AV ČR a Ostravské univerzity, který měl rozpočet pouhého půl milionu korun českých, přesto se podařilo uskutečnit vědeckou expedici za polární kruh a následné analýzy v českých laboratořích. Účastníci se tak dozvěděli, že i s omezenými prostředky lze dosáhnout mimořádných výsledků – pokud projekt stojí na dobrém plánování, týmové spolupráci a jasném řízení cílů.

Jednou z předních postav výzkumu je náš přednášející, dlouholetý člen Mensy Česko, pomyslný kapitán lodi a koordinátor výpravy, pan prof. Mgr. Václav Brázda, Ph.D., který se svým týmem zkoumá DNA žraloka grónského (Somniosus microcephalus) – fascinujícího tvora, který se nezřídka dožívá i více než 400 let a neohrožují ho žádní predátoři ani smrtelné nemoci. Vědci se snaží odhalit, jaké genetické zvláštnosti mu umožňují tak mimořádnou dlouhověkost a odolnost vůči nádorovým onemocněním.

Součástí akce bylo i odlehčené a fotkami doplněné povídání o islandské přírodě a také o místní specialitě Hákarl, což je fermentované (nikoli jen sušené) maso žraloka grónského. Proces jeho výroby zahrnuje několik týdnů až měsíců fermentace, při které se z masa odstraní toxické látky (zejména močovina a trimethylaminoxid) a poté se maso suší na vzduchu. Výsledkem je velmi výrazně zapáchající, ale pro Islanďany tradiční pochoutka. Často se podává nakrájené na malé kostky a zapíjí se islandskou pálenkou brennivín.

Naše setkání spojilo vědu, dobrodružství i manažerský přístup – ukázalo, že i malý tým s omezeným rozpočtem dokáže řídit náročný mezinárodní projekt a přinášet poznatky, které mohou změnit naše chápání stárnutí a dlouhověkosti.

Více zajímavostí najdete ZDE.

A jak to celé dopadlo?

Víkend SIGů byl vyhlášen v termínu 27.–29. 9. 2023. Centrem celého dění byl jihočeský Písek, kde se o veškeré aktivity starali členové SIG Jihočeské nadané děti a MS České Budějovice. V pátek byly za pomoci SIGu Deskovky Brno připraveny deskové hry v Městské knihovně, kterých se zúčastnilo neuvěřitelných 50 návštěvníků. V sobotu jsme navštívili Sladovnu, místní interaktivní dětskou galerii, a nahlédli postupně do všech výstav, které nabízí. Odpoledne patřilo návštěvě Zemského hřebčince. Samozřejmě nemohla chybět ani prohlídka tohoto krásného jihočeského města a fotografování u tradičních písečných soch, které byly i na konci října ve výborné kondici. Večer jsme strávili nad deskovkami a poslechli si výzvu místních radioamatérů, kteří jsou autory orientačně-šifrovací soutěže I. Quest. Neděli jsme si v Písku užili každý po svém, někteří vyšlápli do Píseckých hor, jiní se pustili do místní šifrovačky, která nás provedla jednotlivými zákoutími tohoto krásného města.

Další úžasné akce byly vypsány napříč celou republikou.

Již v úterý, v domluveném předtermínu, se v Praze sešel SIGurmán na snídani v Café Louvre. V pátek proběhl v Brně „Brunch se znalkyní Ivanou Prchalovou,“ který připravil SIG Business Club, a „Networking na hradbách“ v podání SIGu Manager. V Praze se zase „psalo všemi smysly“ pod hlavičkou SIGu Literární tvorba (viz článek). Sobota patřila procházce Toulcovými maštalemi se SIGem Outdoor, návštěvě vodní elektrárny Orlík a rozhledny Milada se SIGem Turistika (viz článek), v Brně se řešily hlavolamy a hrály deskovky se SIGem Věda a probíhaly přednášky Energie a Dlouhodobý vztah, pořádané SIGy Peníze a Seberozvíjení.
Neděle byla zakončena opět v Brně, kde SIG Deskovky Brno, který zahajoval v pátek v písecké knihovně, připravil v brněnské čajovně Za Zrcadlem večerní deskohraní.

Celé víkendové dění bylo pečlivě sledováno členy SIGu Facebůk, kteří dohlíželi nad akcemi nejen v Písku, ale i na Orlíku a vyhlásili pro všechny zúčastněné soutěž „Jak jsem si užil víkend SIGů“. Všechny dětské účastníky soutěže hned na místě odměnili, za což si odvezli několik cenných lajků na své SIGové nástěnce. (viz článek)

Přestože celý víkend byl jeden velký experiment, věřím, že se povedl, a pokračovat v tomto duchu i do budoucna mi dává smysl. Zapojilo se celkem 12 SIGů, které připravily aktivity pro více než 130 zájemců jak z řad Mensy, tak veřejnosti.
Děkuji všem koordinátorům, kteří do toho šli a kteří připravili krásný, a hlavně pestrý program. Právě díky vám se účastníci mohli podívat na zajímavá místa napříč celou republikou a strávit příjemné chvíle mezi zajímavými lidmi. A samozřejmě obrovské poděkování patří všem kamarádům z MS České Budějovice, kteří podnikají všechny tyto šílené nápady se mnou, a zatím to vypadá, že je to dokonce baví.

Pojďme si nejprve představit samotný technologický institut. CEITEC je zkratkou z anglického Central European Institute of Technology a vznikl teprve nedávno v roce 2014 ze společného projektu šesti nejvýznamnějších brněnských univerzit a výzkumných institucí. Projekt byl finančně podpořen Evropskou unií (prostřednictvím Operačního programu Věda a výzkum pro inovace). Je významným evropským centrem vědy v oblasti živé přírody, pokročilých materiálů a technologií. Zaměřuje se na nanotechnologie, pokročilé materiály, strukturní biologii, genomiku a proteomiku jak rostlinných systémů, tak i v oblasti veterinární medicíny, molekulární medicíny a výzkumu mozku. CEITEC je vůbec prvním typem vědeckého centra v ČR, které integruje výzkum a vývoj v oblasti věd o živé přírodě a pokročilých materiálů a technologií v takovém rozsahu. Pracuje zde 61 výzkumných skupin s věcně nebo logicky souvisejícím výzkumným zaměřením, které jsou soustředěny do 7 spolupracujících výzkumných programů. Jeden z nich má název Výzkum mozku a lidské mysli a právě o něm jsme se jako zástupci Mensy chtěli dozvědět víc.

Výzkum mozku a lidské mysli

V neurovědním centru v CEITECu Masarykovy univerzity působí 72 lidí, od neurologů přes psychiatry, biomedicínské inženýry až po fyziky a laboranty. Program, který mají na starosti, vznikl pro podporu spolupráce teoretických, experimentálních a klinických studií o mozku a zahrnuje výzkum v oblastech funkční neuroanatomie, neurofyziologie a neuroradiologie (zabývá se metodami zobrazování nervové soustavy), neuropsychologie, neurologie, psychiatrie a výpočetních neurověd. Minimálně ty z vás, kdo se podívali se zájmovou skupinou SIG Manager do výrobce elektronových mikroskopů FEI, do CEITECu NANO na VUT nebo do Ústavu přístrojové techniky Akademie věd, jistě nepřekvapí, že v tomto programu výzkumníci centra každodenně pracují s mapováním struktury a funkce mozku pomocí mnohakanálových EEG a MRI. Umožňuje jim to lepší pochopení fyziologických a patologických změn v nervovém systému získaných z výsledků studií na zvířatech i z pozorování lidského chování.

Konkrétněji v programu Výzkum mozku a lidské mysli se intenzivně zabývají hledáním patofyziologických mechanismů neurodegenerativních nemocí, epilepsie, schizofrenie, hledáním časných strukturálních, funkčních a behaviorálních markerů těchto nemocí, hledáním možností podpory kompenzačních mechanismů prostřednictvím neinvazivní mozkové stimulace, studiem fyziologických a patofyziologických mechanismů sociálního chování. Dále se věnují i dalším zajímavým oblastem, jako je výzkum stresu nebo vnímání hudby. Velký důraz kladou na časné projevy neuropsychiatrických chorob. A to je právě oblast, kterou se dlouhodobě zabývá paní profesorka Rektorová, vedoucí výzkumné skupiny nesoucí název Aplikované neurovědy. Své úsilí momentálně soustředí kolem pochopení a léčby Parkinsonovy nemoci a Alzheimerovy choroby.

Obě totiž úzce souvisí s činností mozku. Zatímco Parkinsonova choroba je spjata s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance) a je spojována především se ztrátou schopnosti ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb, Alzheimerova choroba se projevuje ztrátou nervových buněk hned v několika částech mozku a jedná se o nejčastější typ demence – tzn. ztráty paměti a dalších kognitivních schopností.

Špatnou zprávou je, že lékaři prozatím neumí ani jedno z těchto dvou onemocnění vyléčit. U Parkinsonovy nemoci existují pouze prostředky, které umožňují mírnit příznaky nemoci, a u Alzheimerovy choroby přináší léčiva jen poměrně nízký prospěch. Dobrou zprávou naopak je, že paní profesorka Rektorová se svým týmem za pomoci nejnovějších poznatků a moderních technologií již učinila nějaké dílčí pokroky, a tak se v budoucnu diagnostiky v časné fázi nemoci a časem i účinné léčby přece jen možná nakonec dočkáme.

Laboratoře MAFIL

Součástí programu Výzkum mozku a lidské mysli je i rozvoj pokročilého zaznamenávání a zobrazování mozku. K tomu slouží tzv. sdílená laboratoř MAFIL – laboratoř multimodálního a funkčního zobrazování. Jde o laboratoře, které umí snímat lidské tělo ve vysokém magnetickém poli 3 Tesla, elektrofyziologické techniky a expertizy v oblasti funkčního a strukturálního mapování mozku. Jsou zde umístěny dva unikátní tomografy SIEMENS Prisma. Říkáte si, že něco podobného mají i v lépe vybavených nemocnicích? Že tam taky provádějí magnetickou rezonanci? Částečně máte pravdu, podobné přístroje tam i přes jejich velmi vysokou cenu skutečně mají. Jsou však méně výkonné. Ty v laboratořích MAFIL vykazují kromě vysokého výkonu také jedinečnou kombinaci technických a softwarových vlastností. Jsou optimalizované pro výzkum mozku, mají 256kanálový MR kompatibilní elektroencefalogram (EEG) a specializovaný hardware pro stimulaci a zaznamenávání odezvy. Díky tomu snesou srovnání se světovou špičkou. Nejčastěji se na nich provádí výzkum za pomoci multimodálních metod multiparametrických přístupů. To je například simultánní (souběžné) použití EEG a funkčního zobrazování magnetickou rezonancí (EEG-fMRI). Hojně je využívána i metoda tzv. repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS) s následným zobrazením v MRI nebo dále metody, které jsou kombinací různých MRI technik, jako je fMRI, DTI, výpočetní neuroanatomie atd.

V laboratořích MAFIL využívají i zapojení obou tomografů do výzkumu současně. Jde o tzv. hyperscanning neboli souběžné měření fMRI dvou soutěžících nebo spolupracujících probandů. A tady se dostáváme k onomu sdílení laboratoří, o kterém jsem se zmínil na začátku. Sdílená laboratoř znamená, že je určena všem výzkumníkům pracujícím v institutu a stejně tak si ji může pronajmout i kdokoliv externí. Samozřejmě je potřeba uhradit zaškolovací poplatek a následný pronájem, který ale není navzdory špičkovému vybavení nijak závratný. Laboratoř tak mohou využít další vzdělávací, rehabilitační, zdravotnická a jiná zařízení. Například ekonomové zde zkoumají psychologii a rozhodování v rámci teorie her. Jiné skupiny zde zase studují fungování zdravého mozku například při vnímání hudby, u rizikového chování řidičů nebo u přeživších holokaust a jejich potomků.

Výhoda? Vše na jednom místě

CEITEC je celkově pro vědce velmi přitažlivý institut. Má totiž kromě zmíněného špičkového vybavení i jinou velkou výhodu. Najdete zde na jednom místě unikátní kombinace znalostí a zdrojů, které jsou neustále aktualizovány a doplňovány participujícími institucemi. Propojují se zde lékařské, biologické nebo fyzikální disciplíny s obory z odlišné části vědního spektra jako je psychologie, antropologie nebo zmíněná ekonomie či hudební věda. Právě taková multioborová atmosféra přináší nové pohledy na věc a je líhní nových nápadů. Díky tomu je tady možné dosahovat kvalitních výsledků rychleji a s vyšším zapojením aplikační sféry.

Poděkování

Za nevšední exkurzi do technologického institutu CEITEC bychom rádi poděkovali především paní prof. MUDr. Ireně Rektorové, Ph.D., vedoucí výzkumné skupiny Aplikované neurovědy při programu Výzkum mozku a lidské mysli, za poutavou přednášku o její práci, která souvisí s výzkumem a léčbou Parkinsonovy nemoci a Alzheimerovy choroby, a dále panu Ing. Michalu Miklovi, Ph.D., vedoucímu Laboratoře multimodálního a funkčního zobrazování, za komentovanou prohlídku laboratoří doplněnou o zajímavou praktickou ukázku.

Autor: Stanislav Wolf

Jak se stát druhým Švýcarskem?

Cílem našeho setkání bylo především inspirovat se prudkým růstem technologických firem a inovativním podnikáním vůbec. Abychom získali lepší náhled na situaci, vzali jsme to elegantním obloukem přes porovnání ekonomiky dvou evropských zemí, Česka a Švýcarska. Pomineme-li některá historická fakta ještě z dob křižáckých výprav, která měla nesporně důležitý vliv na bohatství a podobu dnešního Švýcarska, musíme si přiznat, že je na tom švýcarská vláda z hlediska efektivity výběru daní o „trochu“ lépe. Posuďte sami. Česko: 10,5 mil. obyvatel; rozloha 79 000 km²; HDP 18 020 $ na hlavu. Naproti tomu úspěšnější Švýcarsko: 8,2 mil. obyvatel; rozloha 41 200 km²; HDP 84 100 $ na hlavu. Nabízí se otázka: Co s tím? Jak jej dohnat? A je to vůbec reálné? Silný domácí kapitál nemáme a bez něj to nepůjde. Ale máme schopnost vytvářet silné domácí podniky. Tradiční průmyslové podniky vyžadují kapitál nebo přístup ke kapitálu. Přitom silný domácí kapitálový trh nemáme. „Co je tedy naším lékem? Je to právě inovativní podnikání. Je však lékem, nikoli všelékem,“ říká Jiří Hlavenka.

Inovativní podnikání

Inovativní podnikání má určitá specifika. Tím asi nejcharakterističtějším je, že na trhu zápolí, více než je obvyklé, síla nápadu se silou kapitálu. Utkávají se zde takzvaní grassroots – neprofesionálové s dobrým nápadem – a již zavedený byznys. Tedy kreativita a improvizace versus znalosti. Nejlepším příkladem jsou startupy (též start-upy), nově vznikající, začínající firmy, často ještě ve fázi tvorby podnikatelského záměru. Ty jsou ale vysoce rizikové a mnoho z nich dříve či později krachuje. Inovativní podnikání je velmi vhodné pro zemi s nízkými životními náklady, vzdělanou pracovní silou, rozvíjející se a nesaturovanou, podkapitalizovanou, bez přístupu k trhům a kapitálu, přitom však s fungujícím právem a tržními mechanismy. Poznáváte Českou republiku?

Skypicker.com

Jedním z nejznámějších českých startupů a ukázkovým příkladem úspěšné firmy založené na inovaci, chcete-li nápadu, je Skypicker.com. Spoluzakladatel Jiří Hlavenka považuje tuto společnost za svou nejlepší investici. Dokonce jej i trochu mrzí, že do jejích začátků neinvestoval více, ale v té době ještě nikdo nemohl tušit, jak obrovský potenciál ve skutečnosti skrývá. Během krátké doby firma vykázala obdivuhodný růst. Posuďte sami. Vznikat začala v roce 2012. V roce 2013 její tržby činily nula korun, o rok později už sto milionů a v roce 2015 pak 2,2 miliardy korun. A reálný odhad tržeb pro letošní rok je deset až dvacet miliard korun. Média ji pravidelně sledují a referují o každém jejím kroku. Zajímá vás, co stálo za úspěchem jménem Skypicker? Na počátku byl podle Jiřího Hlavenky nápad, nalezení díry na trhu. Ne že by něco podobného nikoho nenapadlo, ba naopak, ale všechny odradilo velké množství překážek. Nikdo se do realizace nepustil, i když k tomu nebyl zapotřebí velký kapitál. Za úspěchem pak stojí schopnost skvěle vyřešit dlouhou řadu obtížných překážek, včetně zdolání „údolí smrti“, tedy překonání období nejistoty, a dotažení nápadu až do dnešní podoby.

Inspirace samotnou firmou

Skypicker je úžasným přehledem znaků, které jsou pro moderní rychle rostoucí technologické firmy typické. Čím konkrétně se u něj můžeme inspirovat? Třeba hned tím, že dnes nejde nutně o „vynález“, ale spíše o způsob myšlení nazývaný problem solving, tedy o strategii, která se zaměřuje na problém a jeho řešení. Nemusíte vymýšlet něco velkolepého a technicky bůhvíjak novátorského, stačí se kriticky podívat na zdánlivě fungující všední věci a najít způsob, jak je dělat lépe, efektivněji, tak abyste z toho i něco měli. Jako příklad nám může posloužit třeba síťová dopravní společnost Uber, jež pomocí své mobilní aplikace přinesla do přepravy osob malou revoluci, nebo známý obchodní řetězec kaváren Starbucks, který to dotáhl na 23 tisíc kaváren v 65 zemích. Další inspirací je standardní používání přístupu, metody a zároveň způsobu učení trial and error (pokus a omyl). Není čas na testování, proto se nové nápady aplikují hned a čeká se na odezvu. Bohužel zákazník se při tomto testování dočasně stává pokusným králíčkem, byť je později odškodněn. Podobně je to s novými vlastnostmi, také se okamžitě pouštějí na trh. Taková je doba, rychlá reakce má přednost před jistotou správnosti. Ve společnosti Skypicker mají pracovníci málo porad, plánují nakrátko a mají zákaz papíru, vše musí být v elektronické podobě. Všude tam, kde to je možné, upřednostňují cloudové technologie. Využívají služby či programy serverů, ke kterým přistupují vzdáleně, pomocí webového prohlížeče (či e-mailu). Co se týče pracovního tempa a nasazení ve firmě Skypicker, je doslova enormní. Mluvíme o práci na hranici lidských možností, která není pro každého, ale podle Jiřího Hlavenky si dnes jen takto ve firmě udržíte nejlepší lidi.

Co nás čeká?

Jiří Hlavenka je znám také jako vizionář. V podnikání vidí postupující disrupci „tradičních“ oborů inovátory (např. v bankovnictví, energetice nebo dopravě). Všímá si, že se na trhu stále častěji objevují štiky – neformální, mladé, štíhlé a rychlé firmy operující odkudkoli. Investiční kapitál se stává „raketovým palivem“. V práci nastávají také zásadní změny. Zaměstnavatelé začínají více uvažovat nad tím, kdo je pro ně vzhledem k rychlým změnám výhodnější, zda lidé přizpůsobiví a učenliví, nebo zkušení a s odborností. Objevují se pestré modely práce jako práce z domu, z cest, více úvazků nebo „najímání“ pracovníka na konkrétní úkol. Zaměstnanci mění své zaměstnavatele stále častěji. A to vše má dopad na vzdělávání. To je stále více orientováno směrem k měkkým dovednostem (na které se zaměřuje i SIG Manager) spíše než ke znalostem, které si dnes lze o trochu snadněji doplnit.

Politické angažmá

Zatím posledním velkým životním rozhodnutím Jiřího Hlavenky je kandidatura na hejtmana Jihomoravského kraje, přijal totiž nabídku strany Zelených a Pirátů být lídrem na společné kandidátce v podzimních krajských volbách. Co jej k tomu vedlo? Je přesvědčen o tom, že by u nás politika mohla fungovat daleko lépe, než je tomu nyní. Oslovení navíc přišlo v době, kdy jeho podnikatelská dravost prý není už tak silná jako dříve, zvolnil pracovní tempo a věnuje se spíše investování než řízení firem. To vše mu poskytuje čas na další aktivitu. Nenechte se však mýlit, politika je Jiřímu Hlavenkovi blízká dlouhodobě. Na politické a společenské dění reaguje především na svém blogu Bloc.cz, kde najdete přes čtyři stovky článků. I to je důvod, proč už má jasno, co chce změnit, aby země dobře fungovala. Podle něj je potřeba zaměřit se na diskusi a dramatickou změnu ve společenském diskurzu (musíme to chtít), na výměnu politické reprezentace (jiní lidé, jiné myšlení), na velmi rychlou a hlubokou změnu vzdělávacího systému (od jeslí po VŠ) a na chytrou státní politiku směrem k inovativním domácím podnikům (pomoc, ale ne peníze). „Je to velmi obtížné. I částečný pokrok přinese výsledky, byť částečné,“ dodává optimisticky závěrem našeho báječného setkání.

Autor: Stanislav Wolf

Co jste čekal, že od Mensy získáte, když jste se stal členem?

Od Mensy jsem především čekal, že zde najdu lidi podobného intelektuálního a mentálního smýšlení. Předpokládal jsem i nějaké společné zájmy. Tedy dalo by se říci, že jsem čekal sblížení se zajímavými lidmi.

Naplnilo se vaše očekávání? Co vám Mensa dala?

Ano. Mé očekávání se naplnilo. Nejenže jsem zde zajímavé lidi potkal, ale získal jsem tu také přátele, s kterými se nyní vídám i mimo Mensu. Do jisté míry mi pomohlo i to, že jsem dostal nápad založit novou zájmovou skupinu, která se rychle rozrostla a stala se pro mensany zajímavou. Tím jsem potkal ještě více podobně smýšlejících lidí. Mensa mi dala jednak možnost potkat ty správné lidičky, jednak možnost realizovat se. Vedu a organizuji SIG a píši články. Dělám to rád a vnitřně mě to naplňuje a uspokojuje.

Co vás přimělo k založení SIGu?

V místní skupině Brno jsem se cítil dobře, avšak deskohraní, hlavolamy a výletnické akce mě zcela neuspokojovaly. A tak jsem jednou zkusil zorganizovat přednášku. Ta se líbila, takže jsem rovnou s pomocí dalších lidí založil nový SIG Manager. Tak nějak jsem cítil, že to tu chybí. Zde se navzájem učíme a sdílíme zajímavé informace s praktickým využitím.

Co vnímáte jako nejdůležitější poslání Mensy?

Mensa je sdružení a tak tuto hodnotu vnímám i já. Posláním Mensy by mělo být a je sdružování lidí s vyšším IQ.

Vnímáte nějak více i její snahy o zlepšení situace nadaných dětí a pokládáte je za důležité?

Ano. Vnímám snahu Mensy systematicky vyhledávat inteligentní a nadané děti. Od organizování testování až po pořádání různých mensovních in- a outdoorových akcí (Logická olympiáda, exkurze). Vzdělávání nadaných dětí vnímám jako péči o budoucnost. Považuji tuto snahu za velmi důležitou a vnímám ji i jako projev společenské odpovědnosti.

Vnímáte též v rámci organizace důležitost své role člena, který v podstatě organizaci umožňuje existovat a vyvíjet činnost? Členské poplatky a poplatky za testování jsou hlavním příjmem Mensy. Kdybyste někdy uvažoval o zrušení členství v Mense, ovlivnil by tento fakt vaše konečné rozhodnutí?

Vnímám především to, že Mensa je založena na dobrovolnosti. Jsem její součástí, a tudíž jedním z mnoha koleček, která tuto organizaci pohání. Jako člen mám jistá práva a povinnosti. Je to v pořádku a vidím, že to tak funguje. Svůj díl vykonávám rád, protože se mi líbí vize a samotná myšlenka tohoto sdružení. Členské poplatky vnímám jako součást, například časopis Mensa není zadarmo atd. Jejich výše mně osobně připadá adekvátní službě, kterou dostávám. A členský příspěvek by na mé rozhodnutí vliv neměl. Jde zde o „vyšší princip“.

Mají mensané dle vašeho názoru nějaká specifika?

Zřejmě ano. Za možná specifika bych označil chuť na sobě pracovat nebo řešit různé zajímavé výzvy a nové situace. Mensané jsou podle mého názoru častěji vnitřně složitější lidé. A i když v Mense nejsem výrazněji dlouho, její členové se mi jeví jako solidnější, charakternější a morálně vyspělejší. Tak je převážně vnímám.

Má pro vás členství v Mense nějaký význam? Vnímáte ho například jako prestižní, elitní? Nebo jinak?

Zpočátku jsem to asi jako více členů vnímal tak, že jsem opravdu chytrý a mám to nyní i písemně potvrzeno. Brzy jsem však přišel na to, že druhů inteligence je vícero a že každý jsme v něčem dobrý. Mensané jsou zjednodušeně řečeno lepší v myšlení. A jistěže je Mensa prestižní, od toho jsou také vstupní testy. Mensa je také do jisté míry otevřená a nakloněná veřejnosti a tak je to podle mého názoru i správně.

Dobře. Děkuji moc za rozhovor. Opravdu jste mi pomohl.

Není zač, Lucie, rád jsem pomohl. A pokud si na mě vzpomenete a pošlete mi vaši bakalářskou práci, rád si ji přečtu.

Poznámka redakce: Bakalářská práce je ke stažení na webu školy https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/138855/ nebo na intranetu: https://intranet.mensa.cz/document.php?men=men14.3.0.0&id_c=485

Foto: archiv S. Wolfa

Autor: Lucie Merunková