V červnu jsme si položili zdánlivě jednoduchou otázku: Odkud vlastně teče voda do pražských kohoutků? Odpověď nás zavedla do útrob Podolské vodárny, impozantní technické památky, která už téměř sto let pečuje o pitnou vodu pro Prahu. Prošli jsme se místy, kde se voda z Vltavy mění v tu, kterou si doma bez přemýšlení pouštíme do sklenice, a nahlédli jsme i do historie – od dřevěných potrubí prvních pražských vodovodů až po současnou technologii. Mnozí z nás odcházeli s novým respektem k tomu, co všechno se musí stát, než otočíme kohoutkem.

Listopadová akce měla doslova elektrizující atmosféru. Vyrazili jsme do vodní elektrárny na Štvanici, industriální krasavice se secesním vzhledem, která je dnes kulturní památkou – a přitom pořád vyrábí energii. Měli jsme jedinečnou možnost nahlédnout přímo do jejího nitra a „na vlastní uši“ si poslechnout, jak zní voda proudící Kaplanovou turbínou. K tomu jsme se podívali na Helmovský jez, vorovou propusť i plavební komory a dozvěděli se spoustu zajímavostí o okolí, které má na pražské dějiny větší vliv, než by se na první pohled zdálo.

Pokud vás baví objevovat Prahu z nečekaných úhlů, nahlížet do zákulisí města, a ještě si u toho příjemně popovídat s podobně naladěnými lidmi, SIG 111 je přesně pro vás. A my už teď víme, že příště rozhodně zase bude kam jít.

Jelikož máj je lásky čas, koncem tohoto letos nezvykle studeného měsíce jsme se vydali na Petřín a prohlédli si tu zbytek hradeb, pavilon z jubilejní výstavy v roce 1891 se zrcadlovým bludištěm, kostel svatého Vavřince, část křížové cesty vedoucí na Petřín a nakonec jsme vystoupali do nejvyššího patra petřínské rozhledny, kterou si čeští vlastenci postavili jako volnou kopii Eiffelovy věže v poměru 1:5. Je z ní krásný výhled na celou Prahu a za dobrých povětrnostních podmínek z ní jsou prý vidět i Krkonoše.

V červnu pak proběhla prohlídka Podolské vodárny, kterou v dohledné době čeká rekonstrukce, a bude proto pro návštěvníky zavřená. Vstupenky na ni tedy byly rychle rozebrány, takže pokud vás takovéto aktivity zajímají a nechcete zmeškat žádnou z nich, přihlaste se k odběru konference SIG 111 na intranetu Mensy Česko.

Na vlastní nebezpečí nám pak ukázal i další podzemní chodby, v nichž visí pavučiny od stropu až na zem, je tu cítit vlhko a kanalizace, vede tam krkolomná cesta, a navíc zde není žádné osvětlení…. Pro velký zájem se tato prohlídka uskuteční na konci dubna znovu, nicméně už teď je beznadějně vyprodaná.

Všichni zájemci o komentované procházky Prahou jsou srdečně zváni k odběru konference SIG 111, aby jim neušla žádná z akcí. Své podněty na procházky posílejte prosím na můj e-mail jana.unruhova@mensa.cz

Všichni zájemci o komentované procházky Prahou jsou srdečně zváni k odběru konference SIG 111, aby jim neušla žádná z akcí. Na tento rok plánujeme třeba prohlídku Strakovy akademie nebo Kongresového centra. Své podněty na procházky posílejte prosím na můj e-mail jana.unruhova@mensa.cz.

Po obědě se nás sešlo asi 20 zájemců. Na tuto akci přijeli mensané nejen pražští, ale i z dalších krajů. Mezi účastníky byla dokonce členka slovenské Mensy.

Po odložení kabátů v přehledné, nebývale rozlehlé šatně se nás ujala milá paní průvodkyně. Povídala nám o historii secesní stavby postavené v letech 1905–1911 na místě zbořeného Králova Dvora. A jak už to u mensanů bývá, chtěli vědět další doplňující údaje, takže se paní průvodkyně občas pořádně zapotila. Na některé informace pomohl Google, někde rozpětí dlouhých rukou a kalkulačka a někde společné hledání 10 koňských hlav na obraze v Palackého sále.

Dozvěděli jsme se, že na stavbě pracovali jen čeští stavitelé, řemeslníci a umělci, výstavba krásné secesní památky se vyšplhala na dvojnásobek původní částky, tedy 6 milionů korun, což by odpovídalo dnešním 6 miliardám. Zjistili jsme, že na primátorský balkon bychom se vešli, protože na něj nesmí vstoupit více než 30 lidí. Mohli jsme obdivovat jedny z největších varhan v ČR, které mají 4 800 píšťal a jsou dominantou Smetanovy síně. Zde mnozí z nás zavzpomínali na maturitní ples či na některý z koncertů Pražského jara.

Překvapení na nás čekalo při vypnutí krásného osvětlení, které se pomalu setmělo. Dostali jsme se i do prostor cukrárny, jejíž činnost byla ukončena po válce v roce 1945. Nicméně výborný dort, kávu a čaj jsme mohli ochutnat po prohlídce v Kavárně Obecního domu. Zákusky k nám přivezla na stolečku živá slečna a špinavé nádobí odvezl robotek s AI. Zasmáli jsme se, osladili jsme si život a obohatili naše duše krásným kulturním zážitkem.