Je přesvědčen, že lidský intelekt se při úsilí přivábit a zaujmout potencionální sexuální partnery postupně rozvíjel od jednoduchého fungování zaměřeného na přežití k vyšším funkcím, specializovaným na dvoření. Ve své knize The Mating Mind: How Sexual Choice Shaped the Evolution of Human Nature (Mysl pro páření aneb Jak sexuální výběr ovlivnil vývoj lidského druhu) se Miller snaží ukázat, jak můžeme ještě více proniknout do tajemství mysli, a propaguje své názory na evoluci a výběr sexuálního partnera. Miller se vrací k Darwinově teorii, že sexuální výběr je ve vývoji lidstva zásadní, a klade důraz na sebevyjádření člověka prostřednictvím umění, mravních zásad, jazyka a tvořivosti. Tyto typické adaptivní schopnosti naznačují, že vzorce chování, které se vyvinuly během vzájemného vybírání partnera, stavějí na odiv nejen inteligenci, tvořivost a morální vlastnosti, ale také dědičnou fyzickou zdatnost. Jeho podložená teorie poskytuje předpovědi a vrhá další světlo na všeobecně žádoucí lidské schopnosti, jakými jsou poznávání, motivace, komunikace, sexualita a kultura, zkrátka na naše morální hodnoty.

Profesor Miller dospěl mimo jiné také k předpokladu, že muži s nejvyšším IQ jsou všeobecně považováni za přitažlivější a mají zdravější spermie. Miller vedl výzkumný projekt, jehož se zúčastnilo 400 veteránů z vietnamské války, kteří byli podrobeni mnoha psychotestům a požádáni o vzorek spermatu. Muži, kteří dosáhli v souboru testů inteligence nejlepších výsledků, měli také vysoký počet zdravých spermií, zatímco ti s horšími výsledky IQ testů měli menší počet zdravých spermií a také méně normálních vzorků.

Miller dospěl celkově k závěru, že kvalita spermatu přímo souvisí s inteligencí neboli s „kvalitou mozku“, a je přesvědčen, že tyto dvě vlastnosti se vyvinuly současně, aby se zdravé geny projevily navenek.

Jazyk, inteligence, sebedůvěra, humor, laskavost a obětavost se rozvinuly proto, že jsou přitažlivé pro opačné pohlaví. Fyzická přitažlivost nebo krása hraje nesmírně důležitou roli, protože partnera zaujme nejdříve, ale „hloupý pan páv“ zůstane brzo i se svým načechraným peřím na ocet, pokud je fyzická přitažlivost nebo krása to jediné, co může nabídnout. Žena, jíž se pokoušel dvořit, možná bude zklamaná, až si uvědomí, že ten hezký člověk je jinak k ničemu. Na druhou stranu žena, která má zájem jen o „rychlovku“ nebo „sex na jednu noc“, klidně může dát přednost fyzicky přitažlivému muži před průměrně vypadajícím „Pepíkem“ a neohlížet se na nějaké pozitivní nebo negativní povahové vlastnosti. Není překvapením, že ženy, které si vybírají životní partnery výhradně na základě přitažlivosti nebo krásy, jsou všeobecně považovány za povrchní – s omezeným úsudkem a rozumovými schopnostmi.

Zatímco z hlediska přežití mají umění, morálka, jazyk a tvořivost jen pochybnou hodnotu, určitě představují vítané způsoby sebevyjádření, které se vyvinuly během vzájemného výběru partnera. Smysl pro humor není nutně přímo spojen s inteligencí, ale mnoho žen jej považuje za známku bystrého rozumu a shodou okolností i za signál mužské upřímnosti. Dá rozum, že škarohlíd na ženu jen sotva udělá dojem. Dobrý smysl pro humor se zdá být nezbytným předpokladem.

Podle zjištění přednesených 1. dubna 2009 na výroční konferenci Britské psychologické společnosti v Brightonu považují ženy zábavné chlapíky za chytřejší ve srovnání s jejich zamračenými konkurenty. Kristofor McCarty z Northumbria University zkoumal 45 heterosexuálních žen, které hodnotily soubor mužských autobiografických popisů. Muži, kteří se popsali vtipně, byli hodnoceni jako podstatně inteligentnější než ti, jejichž popis postrádal humor. „Letmé nahlédnutí do seznamovacích inzerátů vám potvrdí, že ženy u potencionálního partnera hledají dobrý smysl pro humor, a náš výzkum může vysvětlit, proč tomu tak je,“ řekl k tomu Kristofor McCarty.

Tato zjištění poskytla důkaz, že ženy pokládají smysl pro humor za projev mužovy inteligence. A inteligence je velice přitažlivá vlastnost, jelikož chytrý muž by měl být schopen lépe se postarat o své potomky. Ale muži by se měli mít na pozoru: ne každý vtip bude fungovat. Zjistili jsme, že aby byl muž považován za inteligentnějšího, musí být jeho humor opravdově zábavný.

Zatímco ženy, zdá se, dávají přednost mužům, kteří je rozesmějí, psychologové se domnívají, že totéž nemusí nutně platit naopak. Vtipné ženy zpravidla muže nepřitahují.

Milé dámy, vezměte rozum do hrsti a vážně se zamyslete nad těmi neuvěřitelnými možnostmi. Chcete strávit život s inteligentním šaškem anebo dáte přednost tomu přitroublému hezounovi odvedle?

Hodně štěstí při rozhodování!

Z originálu Men with Smarts Are Men Who Win Hearts, Thomas Hally;  Mensa International Journal, únor 2010, číslo 533; přeložila Hana Erbsová

Závěr, že krásní lidé jsou inteligentnější, vychází z těchto předpokladů:

1. Inteligentnější muži mají větší šanci získat lepší společenské postavení než ti méně inteligentní.
2. Muži s lepším společenským postavením mají větší šanci u krásných žen než ti s horším postavením.
3. Inteligence je dědičná.
4. Krása je dědičná. [2]

Jestli se tyto příklady potvrdí zkušeností, lze logicky vyvodit, že krásní lidé jsou skutečně inteligentnější než jejich méně přitažliví kolegové. Tato úvaha vytváří teorii o souvztažnosti mezi krásou a inteligencí. Podporuje ji i fakt, že ženy obecně upřednostňují inteligentní muže s potenciálem pro větší výdělek a že muži obecně upřednostňují přitažlivé ženy. (Kritikové této teorie tvrdí, že např. mnohé mimořádně krásné ženy nejsou vůbec inteligentní podle původních předsudků, že např. dlouhé blonďaté vlasy jsou známkou mládí, nezkušenosti a naivity, která je vykládána jako nedostatek inteligence.)

Tato teorie taktéž prohlašuje, že je patrná mimořádná shoda v posouzení krásy při mezikulturních studiích. To se skutečně zdá pravdivým a ukazuje se, že západní média nemají vliv na vnímání lidské krásy. Jen pro příklad si uvědomme rasovou a etnickou rozdílnost posledních vítězek soutěží krásy jako Miss Universe a Miss World. Zdá se, že měřítka krásy jsou spíše vrozená než arbitrární, kulturou ovlivněná či příliš osobní.

Teorie tudíž předpokládá, že měřítka krásy jsou nedílnou součástí lidské podstaty. Existuje dokonce i počítačový program se schopností digitálně ohodnotit lidský obličej, který přiřazuje hodnoty fyzické přitažlivosti lidí. Výsledky tohoto programu jsou ve shodě s úsudkem lidských hodnotitelů. Krása je tedy, zdá se, objektivní a kvantitativní vlastností jedince stejně jako jeho výška či váha.

Podle Kanazawy a Kovara existuje spojitost mezi krásou a inteligencí i u další generace. Inteligentnější muž by měl být atraktivnější než méně inteligentní. Přitažlivější žena by měla být inteligentnější než méně přitažlivá. Jestliže krása a inteligence jsou zděděné po obou rodičích, souvztažnost mezi krásou a inteligencí bude u dětí ještě výraznější, než kdyby byla inteligence zděděná jen po otci a krása jen po matce.

Kanazawa a Kovar vysvětlují, že jejich teorie je čistě dedukce a ne popis celkové skutečnosti. Proto také nebere v potaz mnoho faktů. Autoři věří, že jejich teorie je čistě logická a vědecká a není návodem, jak se chovat k lidem nebo jak je soudit. Takovýto návod by byl příkladem naturalistického klamu (naturalistic fallacy). (Toto spojení bylo poprvé použito a popsáno britským filozofem G. E. Moorem v jeho knize Principia Ethica. Moore prohlašuje, že klamání se filozof dopouští, kdykoli se pokusí definovat a užívat slovo dobrý (či podobné) za pomoci přirozených reálných vlastností jako například příjemný, vyvinutý a podobně. „Dobrost“ podle něj nelze jednoduše rozložit a definovat pomocí běžných vlastností.)

Podle předpokladů této teorie by tedy držitelé titulu PhD. a další velmi vzdělaní lidé měli být naprosto úchvatní stejně jako většina Židů Aškenázů. To však nekoresponduje s praxí, jelikož zmíněné skupiny se přitažlivostí svých jedinců nijak neliší od zbytku společnosti.

Dr. Kevin Denny [3] věří, že předestřená teorie se svými pravidly o výběru partnerů, dědičnosti inteligence a dědičnosti krásy je logickým omylem a že celá teorie je diskutabilní. Dr. Denny poukazuje na změnu hodnocení úspěchu v čase. To, co připadalo přitažlivé nebo inteligentní neandrtálci, se určitě liší od toho, co vnímá jako přitažlivé nebo inteligentní jednadvacáté století. Totéž platí např. pro Goyovy a Rubensovy obrazy zachycující modely, které by dnes byly považovány za příliš tlusté a neatraktivní.

„Vztah mezi geny ovlivňujícími krásu a inteligenci může být obzvláště složitý, ovlivňují-li tyto geny více vnějších znaků [4].“ Krása se s časem mění a „zkrášlovací průmysl“ sází na to, že inteligentnější lidé spíše dovolí zákrok plastické chirurgie, jelikož jsou bohatší.

Je-li pravdou, že přitažliví lidé mají větší sebevědomí, může se to projevit i na jejich vyšších platech. To, jak lidé vnímají svou krásu, může být spojeno s jejich sebevědomím a může tak ovlivňovat výdělek i mínění ostatních o jejich inteligenci. V takovýchto případech se může jednat třeba o preference zaměstnavatele vůči zaměstnancům. Závislost mezi přitažlivostí a inteligencí je kladná, nelineární, klesající v průměrných hodnotách inteligence a dále nerostoucí.

Judit Polgárová, třiatřicetiletá kráska židovsko-maďarského původu, dosáhla titulu šachové velmistryně v roce 1991 ve věku 15 let a čtyř měsíců. V té době byla nejmladší držitelkou tohoto titulu. Je považována za osmého nejlepšího šachistu světa a nejlepší šachistku historie. Judit Polgárová má IQ 170. Dorota Rabczewská, známá jako Doda Electoda, byla v roce 2007 zvolena druhou nejkrásnější ženou Polska. Zpěvačce, která po působení ve skupině Virgin nastoupila na sólovou dráhu, bylo změřeno IQ 156, když v roce 2004 vstoupila do Mensy.

Albert Einstein je typický zástupce člověka, který je v rozporu s předestřenou teorií. Ale i přes své dlouhé šedé rozcuchané vlasy a klaunovský zjev měl dostatek sebevědomí a inteligence, aby se stal jedním z největších géniů historie vědy. Je otázkou, zda jeho „nedostatek přitažlivosti“ je důvodem, proč bylo jeho IQ odhadnuto na relativně skromných 160. Další příběh vypráví o irském spisovateli Georgi Bernardu Shawovi, držiteli Nobelovy ceny za literaturu z roku 1925. Shawova milenka, tanečnice Isidora Duncanová, mu prý jednou řekla: „Jak skvělé budou naše děti, když budou mít tvůj mozek a mé tělo.“ „Ano,“ odpověděl Shaw, „ale co když budou mít mé tělo a tvůj mozek?“

Měření inteligence (a dalších parametrů jako krásy a podobně) je základním cílem studia jak sociálních, tak evolučních psychologů a dalších učenců a způsobuje mnoho kontroverzí.

Kanazawovo a Kovarovo prohlášení, že krásní lidé jsou inteligentnější, je podezřelé, protože není podloženo důkazy.

Zdroje

1. Satoshi Kanazawa a Jody L. Kovar, „Why beautiful people are more intelligent.” Dostupné na www.sciencedirect.com.
2. Viz další práce Dr. Satoshi Kanazawy:
   • Satoshi and Diane J. Reyniers. 2009. „The Role of Height in the Sex Difference in Intelligence.” American Journal of Psychology.
   • Kanazawa, Satoshi and Kaja Perina. 2009. „Why Night Owls Are More Intelligent.” Personality and Individual Differences.
   • Kanazawa, Satoshi. 2007. „Beautiful Parents Have More Daughters: A Further Implication of the Generalized Trivers-Willard Hypothesis (gTWH).” Journal of Theoretical Biology
   • Kanazawa, Satoshi. 2010. „Why Liberals and Atheists Are More Intelligent.” Social Psychology Quarterly. 73 (1): Forthcoming.
3. UCD School of Economics & Geary Institute, University College Dublin, Belfeld, Dublin 4, Republic of Island (Eire).
4. Dr. Kevin Denny, UCD Geary Institute Discussion Paper Series, „Beauty and Intelligence may or may not be related.”

Z originálu Are beautiful people more intelligent?, Thomas Hally; Mensa International Journal, prosinec 2009, číslo 531 přeložil Jiří Chmela.