Co
Vás přivedlo k rozhodnutí nechat se otestovat?

Vím, že pragmaticky úspěšná je životní strategie „nekladu si otázky, na které neznám odpověď“, u mne však vítězí spíše zvědavost. Test jsem absolvoval někdy v roce 1999, tedy v době, kdy jsem přemýšlel o trochu aktivnějším vstupu do politiky. Nechci říct, že by tam snad byla bezprostřední příčinná souvislost, ale možná jsem potřeboval nějaký signál, zda mám vůbec právo mluvit do života ostatním.

Překvapil Vás výsledek testu?

Ano, poměrně mile.

V čem si myslíte, že pro Vás byla inteligence v životě nejpřínosnější?

V možnosti mít inteligentní partnerku.

Co si myslíte obecně o přístupu našich spoluobčanů k nadaným lidem?

Trochu se bojím, že je to hodně podobné jako u všech, kteří v Čechách nějak vyčuhují z řady. Každý úspěšný, bohatý, inteligentní nás tak nějak štve.

Vyměnil byste logické uvažování raději za nějaký jiný talent (hudební, výtvarný, sportovní…)?

Snažím se nikdy si nestěžovat na vnější okolnosti, nic bych tedy neměnil. Tvrdím, že životní spokojenost, nebo chcete-li štěstí, je především věcí rozhodnutí. Až na fatální katastrofy lze na všem najít něco pozitivního a z toho se radovat. Jsem spokojen.

Jak kolegové politici a vaše okolí přijímá fakt, že jste členem Mensy?

Předpokládám, že většina mých kolegů politiků o mém členství v Mense nemá nejmenší tušení. Nijak to netajím, ale ani si z toho nedělám vývěsní štít.

Čtete časopis Mensa?

Občas se mi daří ho prolistovat, jsem rád, že se vrátila i papírová podoba.

Používáte mensovní intranet?

Umím se do něj dostat, několikrát jsem hledal nějaký kontakt, ale je to spíš výjimečná záležitost.

Kolik členů Mensy znáte osobně?

Ježíši, to nevím! Počkejte.. Tomáš, Mirek, Marek, Lůďa … Nee, opravdu nevím, nedělím lidi na ty z Mensy a ostatní.

V roce 2005 jste kandidoval do Rady Mensy, co Vás k tomu vedlo?

Měl jsem pocit, že by bylo dobré pokusit se změnit pohled veřejnosti na Mensu a nakonec trochu posunout i Mensu jako takovou. Stále se domnívám, že Mensa nemá být vnímána jako uzavřený spolek podivných tvorů, kteří se mezi dvěma partiemi „Člověče nezlob se“ utvrzují ve své výlučnosti přeměřováním a vzájemným poměřováním IQ. Vidím veliký prostor k zapojení Mensy do života téhle země. Je spousta témat k řešení a já jsem přesvědčen, že hlas z Mensy by měl být slyšet. Teď držím palce novému předsedovi, mám pocit, že řadu věcí vidíme podobně.

V roce 2006 jste spolupořádal exkurzi do Poslanecké sněmovny, plánujete uspořádat nějakou další mensovní akci?

Určitě! Prohlídka Sněmovny s následnou diskuzí je ale jen jednou z možností. Rád bych se na půdě Sněmovny potkal s Radou Mensy a probral možnosti spolupráce, možnosti zapojení členů Mensy do řešení některých témat.

Máte nějakou konkrétní představu?

Jako jedno z takových témat já například vidím otázku přípravy nového volebního zákona. To je podle mne problém, na který je třeba dívat se s nadhledem a nikoli optikou, co ta či ona změna komu na politické scéně přinese. Druhé téma, o kterém jsme již i mluvili s Tomášem Blumensteinem, je vzdělávání nadaných dětí. Seminář ve Sněmovně by například mohl nastartovat širší debatu na toto téma.

Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?

To je velmi jednoduché, až nevím, zda to nebude znít jako fráze. Všichni pořád na něco nadáváme, ale ušpinit se s řešením se moc nikomu nechce. Já jsem si jednoduše řekl, že „lépe zapálit jednu svíčku, než proklínat tmu“.

Jak vypadá typický den politika?

Použil bych slova Cimrmanova úředníka, pana Šmoranze.  „Víte, já si myslím, že o tom našem povolání panují přehnané představy. Já doma žiju jako každý jiný člověk. Třeba s dětma si pohraju, žena mi tyká.“

V televizních zprávách se objevujete téměř denně. Poznávají Vás třeba lidé na ulici?

Ano, poznávají. Musím říci, že totální ztráta soukromí je, snad spolu s totální ztrátou volného času, tím největším negativem téhle profese. Na druhou stranu ale samozřejmě potěší, když se někdo přitočí a řekne „držíme vám palce“ nebo „nedejte se“. Radost mi pak vyloženě udělá, když se slovem uznání přijde člověk, kterého si vážím a nemám nejmenší tušení, že on zná mě.

Díváte se na zprávy?

Sledovat zpravodajství, získávat dostatek včasných informací je samozřejmě mým každodenním chlebíčkem. Přiznávám však, že tak činím spíše na internetu, než v televizi a tištěných médiích. Vůbec nemám radost ze sílícího posunu k bulvárnosti zpravodajství, ze soutěže v hledání konfliktů.

Jakým oblastem se při práci ve sněmovně věnujete?

Je to sociální politika a zdravotnictví. Momentálně ale velkou část energie i času zaberou povinnosti spojené s mou pozicí předsedy poslaneckého klubu ODS, tedy například koordinace fungování celé koalice v Parlamentu. V neposlední řadě jsem předsedou volební komise Sněmovny a už dnes například pomalu chystáme prezidentskou volbu.

Předpokládám, že není v silách jednotlivce důkladně prostudovat každý schvalovaný zákon. Čím se řídíte při hlasování o zákonech, se kterými jste se nemohl důkladně seznámit?

Na jedné standardní schůzi Poslanecké sněmovny, která trvá maximálně tři týdny, se projedná řádově 200 bodů, z valné většiny zákonů. Není v silách nikoho znát veškeré detaily u každého z nich. V poslaneckém klubu ODS to probíhá tak, že u každého zákona je určen tzv. klubový zpravodaj, který má za úkol své kolegy tímto zákonem provést. Zároveň se tomu detailně věnují i všichni ostatní, zabývající se danou problematikou. Společné stanovisko pak vzniká v diskuzi na poslaneckém klubu.

Máte nějaké poslanecké kolegy jejichž příchod k řečnickému pultu je signálem pro návštěvu toalety nebo občerstvení?

Chcete seznam?

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Politika není právě obor, který by přál nějakým osobním plánům a síťovým grafům. Kariérní postup, ta či ona funkce, dovolená v Jugoslávii a pak již jen samá pozitiva a sociální jistoty… to opravdu ne.

Já mám radost, že jsem mohl přispět k řešení složité povolební situace. Cíle pro tohle volební období by se daly ve zkratce pojmenovat koalice – prezident – radar. Pokud se mám dívat dál, pak samozřejmě pravicová, či pravo-středová vláda i v příštím volebním období a důsledné reformy.

Děkuji za rozhovor!