schopnosti – Magazín Mensa

Jak se vybírají řídící letového provozu

Tomáš Nováček — Sun, 18 Oct 2015 14:37:05 +0000

Profese řídícího letového provozu je vysoce odborná a psychicky náročná práce spojená s nadprůměrnou osobní zodpovědností. Výkon této profese vyžaduje vysokou profesionalitu, dlouhodobou systematickou přípravu a neustálé vzdělávání během celé kariéry.

Vysoké nároky jsou kladeny na dlouhodobé cílené soustředění pozornosti. Náročnost práce spočívá především v rozhodování pod časovým tlakem, ve vysoké míře stresové zátěže (případné ztráty na životech sahající až do stovek osob na palubách postižených letadel, vysoké finanční ztráty na letecké technice) a v nepravidelnosti pracovní doby (směnný provoz, práce o víkendech a svátcích).

Metodika Eurocontrol (Evropská organizace pro bezpečnost letového provozu) posuzuje profesní způsobilost řídících letového provozu na základě čtyř hlavních pilířů: vlohy a schopnosti; osobnost; vědomosti; dovednosti.

Vlohy, schopnosti a osobnost jsou měřitelné psychodiagnosticky, jejich kvalita je závislá především na genetických vlohách konkrétního jedince a částečně také na kvalitě jeho předchozí výchovy (vzdělávání, výcvik, trénink). Tvoří nezbytný základ profesního rozvoje. Důležité jsou především pro fázi výběru vhodných kandidátů pro výkon profese řídícího letového provozu. Vědomosti a dovednosti lze rozvíjet kvalitním výcvikem. Výsledky jsou závislé na řadě faktorů, například na kvalitě studentů, podmínkách ke studiu i na kvalitě vzdělávacího procesu (včetně metodické a didaktické úrovně).

Klíčovým faktorem předcházejícím samotnému výcviku jedinců pro povolání řídícího letového provozu je proces selekce potenciálních kandidátů, jenž probíhá formou výběrového řízení. Počet i provedení jednotlivých kol se mohou v různých státech ECAC (Evropská konference pro civilní letectví) částečně lišit. Rozdíly v požadavcích a přístupu samozřejmě závisí i na tom, zda se jedná o civilního či vojenského poskytovatele letových provozních služeb. Proces výběrového řízení se však obvykle skládá z následujících částí:

· ověření jazykové vybavenosti – anglický jazyk;
· testování vloh pro výkon povolání řídícího letového provozu;
· ověření zdravotní způsobilosti;
· ověření psychických předpokladů.

Cílem výběrového řízení je najít kandidáty, kteří jsou dostatečně vyzrálí po stránce vzdělání a tělesného i duševního stavu tak, aby byli schopni získat, uchovat si a prokazovat požadované příslušné teoretické a praktické dovednosti.

V mnoha členských státech Eurocontrol (včetně ČR) je pro testování vloh využíván tzv. test FEAST (First European Air Traffic Controller Selection Test), který by měl u kandidátů odhalit schopnosti nutné pro výkon funkce řídícího letového provozu. Test se skládá ze tří základních modulů:

· baterie kognitivních testů a test anglického jazyka;
· testy simulující práci řídících letového provozu;
· osobnostní dotazník.

Test sleduje především tyto vlastnosti a schopnosti: paměť, matematické myšlení, prostorovou představivost, pozornost, schopnost koncentrace, rozhodování, reflexy, vizuální vnímání, logické uvažování, multitasking.

Jelikož však náplň tohoto testu bývá i rozporována, upřednostňují někteří ANSP (poskytovatelé letových provozních služeb) vlastní systémy sledování požadovaných dovedností, případně danou část provádí formou outsourcingu. Výhodou vlastního systému je nejen možnost přizpůsobit jej charakteru a požadavkům daného ANSP, ale také jej modifikovat na základě aktuálních poznatků vyplývajících z analýz výcviku a potřeb.

Eurocontrol i Federální úřad pro letectví USA zastávají shodně názor, že v rámci selekčního procesu je velmi důležité sledovat a hodnotit u kandidátů vrozené vlohy, které jsou žádoucí pro výkon profese řídícího letového provozu, a touto cestou odhalit a vyřadit jedince, kteří by s velkou pravděpodobností nebyli schopni výcvik dokončit.

V nedávné době však v USA někteří vědci vyjádřili názor, že jsou potřebné další empirické studie, které podpoří přístup zohledňování inteligence pro výkon povolání namísto zabývání se teoriemi, jež dávají do souvislosti všeobecné mentální schopnosti, tzv. GMA (termín užívaný pro popis úrovně, jež reflektuje, jak se jedinec učí, chápe instrukce a řeší problémy, zdroj: Performance Group International Ltd., Consulting Industrial and Organisational Psychologists), a výkonnost jedince.

Naopak o několik let starší práce od Dean, M. A. (An Assessment of Biodata Predictive Ability across Multiple Performance Criteria) z oblasti predikce výkonnosti udává, že nejlepší způsob, jak lze předpovědět úspěch jedinců v konkrétním zaměstnání, je systém založený na třech selekčních technikách: testování vrozených vloh, testu z budoucí pracovní náplně a tzv. biodatech. Biodata jsou data získaná metodou asociace – uchazeč reaguje na otázky týkající se životních a pracovních zkušeností, názorů, hodnot, přesvědčení a postojů, které odrážejí jeho historickou perspektivu. Na základě biodat lze odhadovat určité vzorce budoucího chování daného jedince.

Bohužel na základě zkušeností, které podporuje i několik studií provedených v USA, se ukazuje, že lidé s velmi nadprůměrnou inteligencí se většinou pro práci řídících letového provozu nehodí. Důvodem bývá především nadměrně analytický řístup a individualismus, což je u řídících letového provozu poměrně nežádoucí. Avšak výjimka potvrzuje pravidlo, nechcete se tedy stát řídícím letového provozu?

foto: Screen obrazovky s informacemi z ATC radaru

Napsat nebo nenapsat – toť otázka

Redakce — Sat, 08 Feb 2014 23:05:53 +0000

Milé mensanky a mensani, nejsem sice členem Mensy, ale vždy se těším na každé nové číslo časopisu, protože je plné zajímavých článků a postřehů.

V posledním vydání mne zaujal článek s názvem „Napsat, nebo nenapsat – to je otázka“. Autorka se zde pozastavuje nad diskusemi i chováním svých spolupracovníků. Ráda bych se do této diskuse zapojila se svou zkušeností s Mensou, především s reakcemi mého okolí na skutečnost, že jsem našla odvahu jít na akce Mensou pořádané.

Poprvé jsem se s mensany setkala prostřednictvím dcery na celostátním setkání Mensy v Čenkovicích. Myslím, že s výjimkou mé dcery dodnes nikdo neví, s jak velkou trémou jsem tam jela. Při pomyšlení, že se setkám s nejchytřejšími lidmi v republice, jsem ztrácela pevnou půdu pod nohama. A to i přesto, že kdybyste se zeptali kohokoliv z mých přátel nebo lidí v okolí, pak by spojení slov „nedostatek sebevědomí“ bylo to poslední, co by vám o mně řekli.

Tehdy jsem měla strach, jak se na mne, nemensana, budou všichni dívat. Bála jsem se, že mi bude někdo dávat najevo, že na takovou akci a mezi tyto lidi nepatřím. Musím přiznat, že když mi dcera říkala, že oni se mne bojí víc než já jich, nevěřila jsem jí.

Ještě po návratu domů z Čenkovic jsem byla ve velkém šoku z toho, jak milí, příjemní a přátelští všichni byli. A ráda přiznávám, že mne to velmi příjemně překvapilo. I když nejezdím na akce Mensy často, vždy se velmi těším. Lepší a pohodovější partu lidí bych hledala těžko.

Mé okolí však stále zaráží, že mám odvahu mezi mensany jet. Stále se mne ptají, jestli na těch akcích mluvím i s někým jiným než se svou dcerou. Stále se diví, jak si mohu povídat s tak chytrými lidmi, a hlavně o čem se s nimi mohu bavit.

Ze začátku se většina z nich tvářila nevěřícně, když jsem všem tvrdila, že mensané jsou velmi milí a chápající lidé. A že mi ani nikdy nikdo z nich nedal najevo, že mezi ně nepatřím. I přesto, že na akce jezdím již několik let, stále se setkávám s předsudky a hlavně se strachem lidí okolo.

Mensané jsou totiž pro většinu lidí velkou neznámou a lidé se vždy báli neznámého. Strach lidstvo provází celé dějiny – strach ze tmy, z čarodějnic nebo i z prvních technických vynálezů, které lidé považovali za výplody ďábla.

Nedivím se, že ačkoli kolegové paní Bártové projevili zájem o testování, nakonec se žádný z nich testovat nenechal. Je to jednoduché – téměř celá firma o testování věděla, všichni se znali a obavy z toho, co řekne okolí, když skončím jako nejslabší ze skupiny, jsou velmi silné.

Také se nedivím radě, kterou uvedl HR poradce ohledně členství v Mense pro zápis do životopisu. Většina personalistů ví pouze to, že Mensa sdružuje lidi s vysokým IQ. Netuším však, kolik personalistů nějakého mensana potkalo nebo zda se některý z nich účastnil nějaké akce, kterou Mensa pořádala.

Protože nejsem mensan, jsou lidé, se kterými si o Mense povídám, překvapeni mým názorem na její členy. Snažím se jim vysvětlit, že nejste ani arogantní, ani asociální, a snad se mi to i trochu daří. Protože když byl předseda v pořadu Všechnopárty, již při vysílání mi volalo několik lidí, jestli se také dívám. A v nejbližších dvou týdnech jsem všem známým musela potvrdit, že i lidé s vysokým IQ si umí dělat legraci sami ze sebe a jsou společenští.

Takže za mne, těším se na další akci a jsem ráda, že tu Mensa je a že o sobě dává vědět.

Autor: Magdalena Veličová

Skrýt, či neskrýt členství v Mense… (reakce na článek z říjnového čísla)

Redakce — Sat, 08 Feb 2014 22:45:32 +0000

Své členství, či dříve potenciální možnost členství, jsem obvykle využívala k získání práce podle mé představy. V podstatě tedy souhlasím s názorem, že pokud nehledám jen něco na krátkou dobu a k okamžitému nástupu, je dobré členství uvést. Má to však svá ALE:

Je potřeba vhodně demonstrovat, že své vysoké IQ dokážete využít – a tuto informaci se osobě, která vás u pohovoru zpovídá, snažit naservírovat někdy v okamžiku, kdy se ptá na pracovní úspěchy, ev. na pozitivní vlastnosti (a znovu třeba zopakovat něco z těch úspěchů).
Myslím, že uvedení dává větší šanci u pozic, kde se vyšší IQ tak trochu předem očekává (např. IT svět, tam, kde je v nabídce výslovně uvedeno logické myšlení atd.).

Pokud bych narazila na někoho, kdo má vůči členům Mensy nějaké předsudky, asi by se mi pod daným člověkem moc dobře stejně nepracovalo, takže může být lépe, když si mě díky uvedení členství takoví lidé nevyberou.

Autor: Hana Kotinová

Napsat nebo nenapsat – to je otázka

Redakce — Tue, 15 Oct 2013 19:56:27 +0000

Při hledání práce vycházela Kate Moffitt z toho, že většina lidí ani neví, co to Mensa je, takže si tohoto údaje nevšimne, a pokud je někdo, kdo hledá zaměstnance, sám mensan, poté jí členství může být k užitku, a proto jej v životopise uvedla. Posléze si najala HR poradce, aby jí s hledáním práce pomohl, a byla dost překvapena, když jí jako první věc poradil, aby ze svého účtu na LinkedIn i v jiných osobních údajích informace o členství v Mense a ostatních skupinách vymazala. Mj. proto, že za této situace může mít členství i negativní konotace (především: „Když jsi tak chytrá, jak to, že teda nemáš práci, heh?“). Kate vyzvala ostatní členy, aby se podělili o své zkušenosti.

Komentářů a příspěvků byla celá řada; pokud jste na LinkedIn, můžete si přečíst vše. Já bych namátkou zmínila pěkný názor jednoho z členů, že je třeba se zařídit podle situace: pokud v klidu hledám pracovní místo, které mi bude „sedět“, bude mě uspokojovat a má odpovídat mým schopnostem, je dobré členství zmínit. Pokud ale hledám něco (skoro to vyznělo až jako „cokoliv“) rychle kvůli finanční situaci, je dobré členství nezmiňovat.

V čem je tedy zakopaný pes? Proč se zaměstnavatelé mensanů bojí, resp. je nechtějí zaměstnávat? I k tomu se v diskusi vyjadřovali (v jednom případě i s odkazem na nejmenovanou studii). Jen namátkou uvedu pár názorů, které se objevily: mensané se špatně zařazují do kolektivu, nerespektují hierarchii, obtížně se s nimi jedná, jsou arogantní, asociální, chytrolíni a prudiči.

Mým úkolem bylo shrnout fakta z diskuse, a ne uvádět své názory, ale zde bych si dovolila uvést, že mi tento názor zavání „velkým korporátem“, protože si neumím představit, že by společnosti hledající dobrého jaderného fyzika nebo IT technika členství v Mense vadilo… Nebo že by to byla jen ta pověstná „jealousy, the green-eyed monster”? Moje dcera zmínila členství v Mense, když pracovala jako student v jedné advokátní kanceláři, a pak jí to bylo zlomyslně připomínáno, zejména když byla poslána něco nakopírovat nebo naskenovat. U mě v práci se chtělo nechat otestovat 10 lidí, a když přijel pan Fořtík, na poslední chvíli všichni odřekli kvůli „urgentní práci“. Ani nevíte, jak mi bylo trapně… Zůstaneme-li na osobní rovině, všimla jsem si, že řada lidí se bojí pravdy (zejména o sobě) stejnou měrou, jakou se bojí smrti, takže na testy by je nikdo nedostal, ačkoliv jsou pevně přesvědčeni o tom, že jsou hrozně chytří. Ale zmíníte-li členství, budou vám hned dokazovat, že oni jsou také velice inteligentní, ale na testy nepůjdou, protože … Ale nezapomenou občas vystrčit jedovatý osten a „rejpnout si“.

Neztotožňuji se ani s příliš generalizujícími závěry o vlastnostech mensanů a jejich špatné integraci – jako by inteligence byla jen jedinou složkou osobnosti. Divím se, že HR manažeři a „headhunteři“ nepoužívají např. test vycházející z jungovské typologie (http://www.humanmetrics.com/cgi-win/jtypes2.asp) – dělala ho v mém okolí již spousta lidí a zatím jsem neslyšela, že by výsledky na někoho „nepasovaly“. Výsledky testu napoví nejen o tom, jaká je kdo osobnost, ale i o vhodnosti pro určitý druh práce.

Na pracovní úrovni si myslím, že zcela platí tzv. Peterův princip (viz mj. http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3721/proc-vladnou-a-sefuji-neschopni.html). A kdo z neschopných by se chtěl obklopit chytrými a schopnými, že…

Tolik stručně můj názor.

A jaké jsou Vaše zkušenosti a názory? Napište na redakce@mensa.cz. Uzávěrka je 6. 11., nejzajímavější příspěvek nebo příspěvky odměníme drobností z mensashop.cz.

Autor: Martina Bártová