Styl a zpracování

Veršovaná část je nápaditá a obdivuhodná svou délkou i provázaností, i když některé rýmy nepůsobí zcela přirozeně. Humor v této části ocení spíše dospělí. Naopak próza je přehlednější, čtivější a nabízí více prostoru pro srozumitelný humor i vtipné situace.

Kniha pracuje s klasickými pohádkovými motivy (princ, princezna, drak), ale zpracovává je netradičně a s nadsázkou. Postavy i jejich role nejsou takové, jaké se na první pohled zdají, což přináší řadu překvapení a dějových zvratů.

Příběh a humor

Velmi povedené jsou především dialogy a situace mezi princem a drakem nebo drakovy originální nápady. Humor je vícegenerační – pobaví děti i dospělé, i když každou skupinu trochu jiným způsobem.

Příběh je čtivý, moderně napsaný, s využitím současného jazyka (např. „inzerát“, „brnkačka“), ale zároveň obsahuje i tradičnější výrazy („sluj“, „hvozd“), které mohou rozšířit slovní zásobu dětí.

Šachy jako prvek příběhu

Zajímavým zpestřením je propojení se šachy. Nejde však o učebnici pravidel – šachy slouží spíše jako doplněk příběhu. Ke konci knihy jsou v dialogu prince s drakem přehledně znázorněny tahy některých figur, ale nejedná se o kompletní výčet. To může zaujmout zejména děti, které se šachy učí nebo je už hrají.

Ilustrace a interaktivita

Ilustrace knihu dobře doplňují a přinášejí další rozměr – některé jsou řešeny jako omalovánky. Díky tomu se kniha stává interaktivní, což děti velmi baví (pokud ji ovšem vlastní a mohou do ní kreslit).

Slabší stránky

Nevýhodou může být kratší rozsah knihy – příběh je poměrně rychle přečtený a závěr může působit trochu uspěchaně. Také ne každému bude vyhovovat veršovaná forma.

Doporučení

Kniha je vhodná přibližně pro děti od 6 do 10 let, ale užijí si ji i mladší děti při společném čtení s rodiči. Osloví jak kluky (rytíři, cesta, drak), tak i holky (ilustrace, kreativní prvky), i když zájem se může lišit podle dítěte.

Celkové hodnocení

Jedná se o nápaditou, hravou a netradiční pohádku, která se odlišuje od klasických příběhů nejen formou, ale i obsahem.

Hodnocení: 8,5 / 10

Zábavné výzvy Pata a Mata nejen šachové

Ten první přivítal 28 nadaných dětí. Program byl tradičně zaměřen na šachy, kdy šachové tréninky vedla mezinárodní mistryně Natálie Kaňáková, dlouhodobá posila týmu vedoucích. A protože Pat a Mat jsou nejen neodmyslitelnou součástí šachových partií, ale jsou to i známí kutilové, zkusili jsme s dětmi každý den věnovat i manuálním činnostem, abychom procvičili zručnost a kreativitu. Děti vytvářely postavičky kutilů, odlévaly sádrové odlitky dlaní, tvořily model DNA šroubovice nebo modelovaly Věstonickou venuši.

Kromě toho byla pro děti připravena tradiční fotovýzva, šifrovačka, starší děti se v Jihočeské vědecké knihovně dozvěděly, jak se vyznat v médiích, vydaly se na Příběh města do Jihočeského muzea a město si prohlédly v závěru týdne i z vodní hladiny při komentované plavbě lodí. Ty mladší čekal v JVK program Atlas hrdinů a zajímavé pokusy na Zemědělské a technické fakultě JU. I mladší navštívili Jihočeské muzeum, které prohlédli úplně celé. Hostem tábora byla Klára Egerová, která si připravila program o geneticky modifikovaných organismech. Kromě toho si děti zahrály oblíbené deskovky, procvičily angličtinu a nezapomněli jsme ani na sportovní aktivity, pro které máme ideální podmínky v prostorách Fight clubu, kde má tábor své zázemí.   

Po stopách slavných vynálezců

Ve druhém týdnu jsme se pak s 32 nadanými dětmi vydali po stopách vynálezců. Každý den byl věnován jedné významné osobnosti: Leonardovi da Vinci, Isaacu Newtonovi, Thomasu A. Edisonovi, Františku Křižíkovi, Janu Jánskému a Marii Curie-Skłodowské.

Děti navštívily různá pracoviště a přivítaly externí hosty. Mladší účastníci poznávali město s holubem Emilem, absolvovali program Emušák, zaměřený na dětské emoce, na Krajském ředitelství policie si vyzkoušeli daktyloskopii. Pro obě věkové skupiny byla připravena zábavná fyzika plná efektních pokusů. Starší se navíc dozvěděli, jak se dělá komiks v JVK a na ZTF JU zkoumali vzorky krve pod mikroskopem a určovali krevní skupiny.

Nechyběla opět šifrovačka, jejíž závěr nabídl netradiční disciplíny – chůzi naslepo, zatloukání hřebíků či zručnostní slalom. Vzhledem k vyšší účasti byl každý odpolední blok rozdělen do tří částí: na angličtinu, sportovní aktivity a deskové hry. Sportovní program byl velmi pestrý – děti si vyzkoušely karate, beach volejbal, posilování a základy gymnastiky, to vše pod vedením aktivních závodníků a trenérů, členů našeho týmu.

Oba týdny se i letos vydařily. Dětem se tábor moc líbil a rodiče hned chtěli znát termíny na příští ročník, aby děti rovnou přihlásili na oba týdny a podle termínu tábora si naplánovali dovolenou. 

Dětem jsme nabídli bezpečné a podnětné prostředí, kde mohly rozvíjet své schopnosti, najít nové přátele a užít si pestrý program – a co je nejdůležitější, kde je to bavilo a kde se cítily dobře. Klíčovým prvkem programu byl důraz na týmovou spolupráci – každé dítě mělo v týmu své místo, učilo se spolupracovat, důvěřovat druhým a přijímat zodpovědnost za společný výsledek.

V prvním týdnu byly již tradičně nosným programem šachy pod vedením mezinárodní šachové mistryně Natálky Kaňákové, která letos na tábor dorazila rovnou z Mistrovství světa univerzit v Ugandě. Pro děti byl každý den připraven nejen šachový trénink, ale také Rubikovky, kterým někteří věnovali každou volnou chvilku. Kromě toho jsme dětem nabídli tradiční táborový program – seznamovací aktivity, naši oblíbenou fotovýzvu, uzlování a venkovní šifrovačku. Na té bylo připraveno 14 stanovišť se šiframi na trase a další úkoly čekaly na týmy v cíli v budějovické Stromovce.

Zajímavým zpestřením byla návštěva Kendeho vily, kdy se v rámci workshopu „Slibuji na svou čest“ seznámili starší účastníci s foglarovskou atmosférou prvorepublikového skautského oddílu.  Také se zamýšleli nad tím, jaký význam měla slova svoboda, slib, čest a spravedlnost pro jejich vrstevníky v době protektorátu. Pro všechny věkové skupiny jsme měli připravený program v planetáriu a samozřejmě ani letos nemohly chybět pokusy z fyziky. Tentokrát nám Ondra Diviš připravil spoustu zajímavostí se suchým ledem. Pro děti jsou velikým lákadlem prostory sportovního centra, kde tábor každoročně probíhá, proto pro ně bylo letos připraveno překvapení ve formě ukázkového tréninku karate, aby si zkusily, jak se v prostorách funguje za běžného provozu.

Druhý tábor nazvaný Po stopách Sherlocka Holmese byl i v letošním roce doplněn výukou angličtiny, a to hravou prázdninovou formou, kdy klademe důraz především na konverzaci a na to, aby se děti nestyděly mluvit. Ani tento týden nechyběla fotovýzva stylizovaná do holmesovské tématiky a samozřejmě šifrovačka. Ta musí být naprosto odlišná od té z předchozího týdne, protože některé děti se účastní obou táborů, takže nové šifry, nové úkoly, nová trasa, ale také spousta nových zážitků. Součástí tohoto tábora bylo i překvapení pro starší, a to noční prohlídka Hardtmuthovy vily.

K Holmesovi patří chemická laboratoř, tu jsme i letos navštívili na Fakultě zootechnických věd Jihočeské univerzity. Kromě pokusů a laboratorní únikovky pro starší jsme měli možnost prohlédnout si část místního statku, dozvědět se spoustu informací o koních, zkusili si je vyčistit, a všichni, kdo chtěli, se na koních také projeli. Naši detektivové se vypravili také na krajské ředitelství policie. Starším byla odhalena tajemství operačního střediska, mladší si vyzkoušeli práci daktyloskopů. Různými technikami se učili snímat otisky a také prověřili své znalosti v připraveném kvízu. I druhý týden jsme navštívili planetárium a starší absolvovali únikovku.

Zvládnout 36 dětí bylo logisticky hodně náročné, nakonec jsme rozdělili odpoledne na tři bloky – sportovní, IQ fitness a angličtinu.  Děti se v přesně daných časech točily a tuto novinku jsme nakonec vyhodnotili jako funkční model, který bychom rádi využívali i v dalších ročnících.

Kromě připraveného programu je vždy součástí našich táborů spousta kvízových otázek, hromada odehraných her, hodně konverzačních témat, pohybu, spousta nových zkušeností a dovedností. Klademe důraz na práci v týmu, na zvyšování sebevědomí, na to, aby se děti cítily dobře. Každý tábor začíná seznamováním, kdy se mají děti různými formami představit. Jak se takové nadané děti představují? … „Jsem otravná. Jsem bláznivá. Dokážu během 25 sekund naštvat někoho z rodiny. Prý jsem neempatická. Mám rád dinosaury, protože ječí, jako já. Neumím se vyjádřit. Jsem divný.“

Ty děti ale nejsou vůbec divné, otravné, bláznivé. Jsou jenom trochu jiné než ostatní a často se poprvé dostávají do kolektivu, kde je jim dobře a kde nám kvetou před očima. Kde jsou kamarádské, inspirativní, společenské, … prostě hrozně fajn. A hlavně vděčné za to, že se jim někdo věnuje, že si s nimi povídá, že někoho zajímají.  Že dostávají úkoly a zadání, které jsou pro ně výzvami a ne nekonečnou nudou, která je často provází ve školních lavicích.

Velký dík všem, kdo jste se letos zapojili a udělali tábor takový, jaký byl. Vedoucím, instruktorům, dobrovolníkům z MS České Budějovice, kteří pomáhají při zajištění šifrovaček, maminkám, které nám po večerech pečou a pomáhají zajistit svačiny, a všem kamarádům, kteří nám každoročně otevírají dveře na pracoviště, na které není možné se běžně dostat a která jsou pro naše děti velikou inspirací. Moc si toho vážím. Ještě musíme chvíli vydržet, děti už plánují, že za pár let to po nás převezmou a udělají tábor nadaných vedoucích. A na to se moc těším. Až bude ten náš tábor pro nadané děti pokračovat pod vedením nadaných vedoucích a my, bývalí vedoucí to budeme jen pozorovat a užívat si, jak jsme si je skvěle vychovali.

Šachová odpoledne jsou mezi dětmi velmi oblíbená. Kromě Českých Budějovic plánujeme letos několik šachových schůzek pro děti také v Táboře.

David Navara

Je nejlepší český šachista patřící do světové špičky.
Ve 14 letech získal titul mezinárodního mistra, velmistrem se stal šest dní před svými 17. narozeninami.
V roce 2005 remizoval s Anatolijem Karpovem, v roce 2006 s Borisem Gelfandem. Na prestižním turnaji ve Wijku aan Zee 2007 přezdívaném šachový Wimbledon se mu podařilo zvítězit nad pozdějším mistrem světa Magnusem Carlsenem.
V roce 2017 porazil bývalého mistra světa Garriho Kasparova. David má rád například filozofické a sociologické knihy a má velký smysl pro fair play.

David a šachy

Davide, jak by ses krátce popsal? Jaký jsi v základu člověk?

Přemýšlivý, ale také impulsivní. V něčem možná připomínám roztržité profesory z anekdot.

Tvůj titul zní „šachový velmistr“. Co přesně to znamená?

K dosažení velmistrovského titulu hráč musí splnit určité podmínky. Dříve bylo na světě asi 100 velmistrů, dnes jich je mnohonásobně více. Devalvaci titulů ale můžeme pozorovat i v nešachovém prostředí.

V kolika letech jsi začal hrát šachy a za jak dlouho jsi se vypracoval mezi světovou špičku?

Pravidla jsem se naučil v šesti letech, první turnaj jsem hrál v sedmi, do světové špičky jsem se dostal v jednadvaceti.

Jaký je dnes tvůj vztah k šachům? Nakolik je vnímáš jako vášeň a nakolik jsou pro tebe zdrojem příjmů?

Šachy jsou pro mne povoláním, koníčkem i možností seberealizace.

Jednou jsi se zmínil, že – cituji: „Tím, že hraji šachy, také vytvářím hodnoty, i když srozumitelné jen užšímu okruhu lidí.“ Které hodnoty jsi měl na mysli? Můžeš být prosím konkrétní?

Většina mých turnajových partií se dostává do databází a mohou si je přehrávat lidé na celém světě. Díky uchovaným zápisům si můžeme přehrávat partie z minulých staletí, přičemž některé z nich jsou skutečnými uměleckými díly.

Co považuješ ty osobně za svůj dosavadní největší úspěch na poli šachu?

Dosáhl jsem mnoha obtížně srovnatelných úspěchů, ale asi nejvíce si cením své zlaté medaile na druhé šachovnici na šachové olympiádě v Istanbulu roku 2012. Nezní to moc srozumitelně, že? Šachová olympiáda je největší šachová soutěž reprezentačních družstev a za Českou republiku tehdy nejvyšší šachovnici hájil Viktor Láznička. Já jsem tenkrát dosáhl druhého nejlepšího výsledku ze všech soutěžících.

Jsou podle tebe šachy spíše věda, sport nebo umění?

Od všeho něco a zároveň ještě hra. Ale v současné době jsou šachy vnímány především jako sport, což je spojeno s rostoucím důrazem na úspěch. Šachy na jedné straně nejsou „pravý sport“, v jiném ohledu zase jsou více než jen sport.

Svět šachu

Pojďme se teď podívat na svět šachu obecněji. Šachy jsou celosvětově jednou z nejznámějších a nejhranějších her. Již dlouho. Proč jsou stále populární? Co je dělá tak sympatickou a příjemnou hrou?

Pravidla nejsou třeba tak jednoduchá jako u hry GO, ale ani příliš složitá. Máme desku 8×8 polí, šest druhů figurek, člověk se poměrně rychle naučí, jak která tahá. Ale přitom díky tomu, že se každá figura pohybuje jinak, vzniká značná různorodost a téměř nevyčerpatelné množství idejí. Moderní podoba šachu vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské šachové hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga, od té doby se pravidla měnila jen minimálně. V běžných databázích je okolo deseti milionů partií, ale přesto v šachu neustále objevujeme něco nového. Jsem velmistr, hraji šachy už 27 let, ale přitom nadále narážím na pozice, kde je na šachovnici pár figur a je skutečně nad čím přemýšlet. Takže šachy mají jednoduchá pravidla, a přesto jsou neuvěřitelně složité.

V čem spočívá rozdíl mezi začínajícím a prvotřídním šachistou? Tedy kromě nasbíraných zkušeností.

Mnozí si myslí, že zkušený šachista počítá varianty daleko lépe nebo že si pamatuje mnohem více. Podle mne ale spočívá hlavní rozdíl v tom, že znalec vidí při už prvním pohledu na neznámou šachovou pozici mnohem více než laik. Aby to bylo srozumitelnější, uvedu přirovnání. Když já jako naprostý laik přijdu k obrazu, uvidím tam nějakou krajinu, a když se budu dívat déle, možná si všimnu ještě nějakých detailů. Ale znalec pochopí, ke kterému stylu ten obraz patří, někdy dokáže určit, kdo ho maloval. Pochopí kontext díla a všimne si, co autor chtěl zdůraznit. Už na první pohled toho zaznamená daleko více než já za delší dobu. Šachový mistr je na tom podobně. Jeho první pohled není neomylný, ale dává mu oproti ostatním velkou výhodu. Aby si hráč podobnou schopnost vytrénoval, potřebuje mít talent, zkušenosti i schopnost je zpracovat.

 Co je klíčem k šachovému úspěchu?

Řekl bych talent, pracovitost, dobré zázemí, cílevědomost, dobrá fyzická kondice a někdy i štěstí v klíčových momentech kariéry.

Patří sem například i kreativita a imaginace?

Patří sem i kreativita a fantazie, ale ty v nadměrné míře mohou výsledky naopak zhoršit. Spíše je třeba pracovat na sobě, nacházet chyby ve vlastní hře a následně je odstraňovat. To znamená, že když vidím, že hraji špatně koncovky, tak se jimi budu v přípravě více zabývat, abych v nich v budoucnosti dělal méně chyb.

Najdou se ve světě šachovnic i nějaké hráčky?

Šachistek je celkem dost, ale ve světové špičce jednoznačně převažují muži. Vrcholový šach je spojen s častým cestováním po turnajích. Je to tak trochu kočovný život a zdaleka ne všechny ženy sní o něčem podobném. Roli může hrát i to, že ženy nemají tolik příležitostí, v mnoha zemích se rodiče jen výjimečně snaží vychovat ze svých dcer silné šachistky. Je ale pravděpodobné, že žen ve světové špičce přibude.

Jsou i nějaké velmistryně?

Ano, jsou. S těmi velmistryněmi je to složitější. Vedle titulu „velmistr“ (v angličtině „Grandmaster“), jehož mohou dosáhnout muži i ženy, existuje i snáze dosažitelný titul „Woman Grandmaster“, jenž je určen pouze pro ženy. Ten druhý se do češtiny překládá jako velmistryně, což někdy může být matoucí. Žen s titulem „Grandmaster“ je poměrně málo, některé důvody jsem nastínil výše.

Mohu být trochu politicky nekorektní? Věřím, že obě pohlaví jsou v průměru stejně inteligentní, ale konkrétně v šachu mívají mimořádné nadání častěji muži než ženy. Takových těch nepraktických roztržitých profesorů bývá víc mezi muži a často právě podobní lidé mívají nadání na šachy. Ve světové špičce se tento jev projevuje, ale jinde ne. Rozhodně z toho ale nevyvozuji, že by muži byli obecně inteligentnější než ženy. Šachy nejsou zdaleka všechno.

Jak moc ovlivňuje psychika hráče šachovou partii?

Někdy celkem dost. Zrovna já patřím mezi psychicky méně stabilní hráče. U některých jiných to je ještě výraznější. Například ukrajinský velmistr Vasyl Ivančuk je geniální šachista a jeden z nejvýraznějších hráčů posledních třiceti let, ale kvůli nevyrovnaným výkonům se nestal mistrem světa v klasickém šachu.

Využívají šachisté, stejně jako vrcholoví sportovci, psychologa za účelem zlepšení výkonu? Případně máš i ty takového specialistu?

Příležitostně se setkávám s PhDr. Marianem Jelínkem. To je známý sportovní psycholog, který spolupracoval s mnoha slavnými sportovci, mimo jiné s Jaromírem Jágrem a s Karolínou Plíškovou. Spolupráci se podařilo domluvit díky iniciativě mezinárodního mistra Michala Konopky a našeho šachového svazu. Myslím, že mi ty příležitostné konzultace prospívají, i když bych z nich mohl vytěžit i více, kdybych byl cílevědomější. Sportovec ve své kariéře potřebuje především trénovat a pracovat na sobě. Psycholog za hráče tuto práci neodvede, ale může ho navést nějakým směrem, přijít na to, co dotyčnému chybí, čemu by se měl věnovat více a co by měl změnit. Díky tomu pak sportovec může překonávat překážky, jež ho dříve brzdily.

Mezinárodní

Jsi součástí národního šachového týmu. Jakou pozici v něm zastáváš? Má nějaká specifika?

Nemá specifika. Většinou hraji za české družstvo na první šachovnici. Jsem uznávaný jako jednička, což zdaleka neznamená, že bych musel vyhrávat všechno. Mám dlouhodobě mírně lepší výsledky než česká dvojka a ještě o něco lepší výsledky než někteří další. Nemám v týmu nějakou dominantní pozici, jsem jeden z hráčů a výsledek každého z nás je pro úspěch družstva stejně důležitý.

Členové národního týmu, „táhnou za jeden provaz“, nebo hrají každý za sebe?

V reprezentačním družstvu máme velmi dobrou atmosféru. Míváme společná soustředění a při soutěžích si příležitostně pomáháme s přípravou na soupeře. Rozkoly mezi šachisty existují i u nás, ale projevují se spíše jinde než v rámci reprezentace.

Jak vzpomínáš na partii s bývalým mistrem světa Garrim Kasparovem v St. Louis v roce 2017?

Hrál jsem tam s ním tři partie, přičemž dvě skončily remízou a jednu jsem vyhrál. Právě ta proběhla českými médii. Zahájení jsem rozehrál slabě a stál jsem na prohru, ale podařilo se mi hru zkomplikovat a velmistr Kasparov v časové tísni přehlédl efektní úder, po němž se musel vzdát. Pochopitelně mne potěšilo, že jsem vyhrál nad legendárním šachistou, ale nepřeceňoval bych výsledek jedné partie. Třináctý mistr světa v současnosti hraje jen výjimečně a v turnaji se projevil jeho nedostatek praxe.

Čím to, že jsi v celkovém pořadí tohoto turnaje neskončil dobře? Přestože jsi tehdy porazil například i mistra světa v bleskovém šachu Rusa Sergeje Karjakina.

Tady je více důvodů. V prvé řadě soutěž byla mimořádně silně obsazena, účastnili se jen hráči světové špičky a já jsem mezi nimi byl jeden z nejslabších. Na turnaj jsem se nedostatečně připravil, protože jsem psal slíbené články do časopisů. Kvůli zrušenému letu jsem přiletěl jen s minimálním předstihem a vedle špičkových soupeřů jsem se musel potýkat i s významným časovým posunem a s nezvyklým tempem hry.

Za zmínku určitě stojí i tvé gesto v sibiřského Chanty-Mansijsku z roku 2011, kde jsi v boji o postup do dalšího kola Světového poháru nabídl soupeři Ukrajinci Mojsejenkovi remízu v partii, v níž jsi mu mohl dát za 3 tahy mat. O co tam šlo a proč jsi se takto zachoval?

V šachové partii platí pravidlo „dotknuto – hráno“. To znamená, že když se šachista dotkne nějaké figurky, tak by s ní měl táhnout. Ale pravidlo se nevztahuje na situace, kdy se hráč figury prokazatelně dotkne omylem. Přesné znění pravidel jsme neznali. Při provádění tahu jsem zavadil o jinou figuru, možná dokonce dříve, než jsem se dotkl té správné. Kdybych musel hrát tou nesprávnou, ztratil bych materiál a partii bych prohrál. Rozhodčí i soupeř mi povolili hrát tou, kterou jsem chtěl. Ale protože jsem nevěděl, zda to tak bylo v pořádku, nabídl jsem ve vyhrané pozici remízu, aby se o výsledku zápasu rozhodlo na šachovnici. A nakonec se mi v tie-breaku podařilo vyhrát. Když jsem tehdy nabízel remízu, vůbec mne nenapadlo, že vše může skončit udělením ceny fair play.

Příprava

Kolik času denně věnuješ šachům?

Někdy je to hodina, jindy deset hodin, takže je obtížné uvést přesný údaj. Nejdéle se šachům věnuji na důležitých turnajích nebo při přípravě s kamarády. Velmi rád si čtu šachové knížky a časopisy, ale nevím, nakolik se tato činnost dá považovat za trénink. Přehrávání partií nepochybně je přípravou, ale u šachově historických článků nebo zpravodajství z turnajů to je věcí názoru.

A partie, které jsi odehrál v Mense, vnímáš také jako trénink?

Bleskové partie v rámci našeho setkání v Mense beru spíše jako exhibici. Pokud je to příprava, tak jen na mistrovství republiky v bleskovém šachu. Někteří soupeři hráli dost dobře, v určitých partiích jsem stál špatně, ale nakonec se mi se štěstím podařilo všechno vyhrát. Nejvíce mě potrápil junior David Barák, pak samozřejmě František Vrána, dále Jiří Řehůřek, s panem Břetislavem Eichlerem jsem mohl ztratit dvojtahově dámu, ale při tomto tempu se přehlédnutím nelze vyhnout. (pozn. pan Navara odehrál třináct partií za sebou s tempem dvě minuty proti pěti)

Trénuješ spíše za skutečnou šachovnicí nebo za monitorem?

Přiznám se, že na skutečné šachovnici moc netrénuji. Asi bych měl, protože je známé, že mozek se snáze učí ve spojení s pohybem, ať už jde třeba o sport, český pravopis, šachy nebo kreslení čínských znaků. Obvykle trénuji u počítače, dost času trávím nad šachovými časopisy a knížkami, leckdy s sebou vozím kapesní šachy. A často hraji.

Co obsahuje konkrétně tvoje příprava na mezinárodní turnaj? Je její součástí memorování, meditace nebo kupříkladu nějaká zvláštní strava?

Nějaké memorování ano. Meditaci se nevěnuji, ale snažím se dosáhnout zároveň klidu a vysokého soustředění, což není snadné. A ve chvíli, kdy mne partie nějak pohltí, se mi to leckdy daří. Na mé stravě není nic mimořádného.

Moje příprava na turnaj má v podstatě dvě fáze. Před turnajem se snažím zmírnit vlastní herní nedostatky nebo obohatit svůj repertoár zahájení, případně se udržuji v kondici řešením příkladů. Během turnaje, když už vím, s kým budu hrát, se snažím najít slabiny ve hře soupeřů a zapamatovat si nějaké varianty, které by se v partiích mohly vyskytnout, abych ze zahájení dosahoval výhodných pozic.

Je součástí tvé přípravy kromě té duševní i nějaká fyzická?

Nejsem líný na krok. Chodím rád a rychle, jak mnozí mohou potvrdit. Příležitostně běhám, ale jsem spíše sportovní antitalent a přiznám se, že výuka tělocviku na základní škole mi tento předmět i některé pohybové aktivity znechutila, což je škoda. Pro duševně pracující je užitečné věnovat se nějakému fyzickému sportu. Po napínavé partii se rád proběhnu, abych se odreagoval a nadto udělal něco pro zdraví.

Co děláš, když nehraješ šachy?

Všechno možné. Rád si čtu. Jinak trávím snad až příliš mnoho času u internetu. Zajímám se o cizí jazyky, ale v posledních letech jsem poněkud zlenivěl, takže si znalosti spíše jen udržuji. Zajímám se třeba o sociologii, ale v poslední době rovněž méně než dříve.

Závěr

Víš už, co budeš dělat, až ukončíš svou profesionální šachovou kariéru?

Záleží na tom, v jakém věku kariéru ukončím. Rád bych ještě dlouho hrál, ale samozřejmě jsem smířený s tím, že postupem času se mé výsledky zhorší, což je téměř nevyhnutelné. Myslím, že bych se mohl uplatnit jako sekundant silných hráčů nebo jako trenér velmi talentované mládeže. Určitě bych ale nechtěl trénovat třeba ve školním kroužku. To, že je někdo dobrý šachista, ještě neznamená, že bude dobrý trenér, například já jsem vždy ukazoval varianty příliš rychle. Myslím, že špičkový hráč se může nejlépe uplatnit při výchově dalších silných šachistů.

My ti Davide velice děkujeme za to, že jsi si na nás ve svém nabitém programu našel čas a podělil se s námi o svůj příběh, zkušenosti i názory a přejeme ti hodně úspěchů ve tvém osobním i profesním životě.

Důležité poděkování patří také čtyřem členům Mensy, kteří pomáhali s přípravou akce, jmenovitě Hance Sirůčkové, Vlastíkovi Fürstovi, Pavlovi Hejlkovi a Honzovi Jařábkovi.

Exhibiční partie

Při setkání s Davidem Navarou jsme uspořádali exhibiční partie bleskového šachu, které byly v reálném čase promítány na velké plátno. Davidovi soupeři sestávali především z členů Mensy ČR a Dětské Mensy, dále z vedoucích brněnských šachových klubů a jednoho zástupce vedení Jihomoravského šachového svazu. Během nepřetržitého zápolení se nepodařilo žádnému z třinácti vyzyvatelů velmistra Davida Navaru udolat, a on tak odcházel neporažen.

David Navara se během setkání zmínil například o učení šachu v minulosti a dnes a reflektoval tak změny v učení obecně. Ve 20. století se šachisté připravovali zejména na klasické šachovnici, byli odkázáni na vlastní analýzu situace (což dobře podněcovalo představivost a kreativitu) a manuální práci s figurami (což poskytovalo výhodu lepšího zapamatování). Proniknout do světa šachu bylo možné, ale informovanost byla složitější, a tak měli navrch převážně starší zkušení hráči. Situace v 21. století je jiná. Počítače usnadňují přístup k informacím o taktikách a strategiích a o historii zajímavých šachových partií masám (což urychluje vznik mladší konkurence) a nabízejí podporu při analýze (což je dobře využitelná pomoc, která však nestimuluje paměť tak efektivně jako vlastní myšlenka a také může vést k lenosti).

Souboje se neodehrávaly pouze na šachovnici samotné, ale také v rovině psychologické.

Garri Kasparov využíval své inteligence (Mensa mu naměřila 190 bodů) a zároveň představivosti a díval se na šachové zápolení i z dalšího, zcela odlišného úhlu. Přišel s taktikou „vyčerpání soupeře“. Všiml si, že mnoho vrcholových zápasů trvá díky své vyrovnanosti poměrně dlouhou dobu. Také zaznamenal, že soupeři, proti kterým hrál, před zápasem často jedí jen velmi málo, aby jejich mozek zůstal dobře prokrven a myšlení bylo maximálně vyšponované. Garri posuzoval soupeření z jiné perspektivy – z pohledu příjmu a výdeje energie lidského těla. Před každým zápasem se pořádně najedl a jeho krátkodobá „nevýhoda“ se po chvíli změnila na velkou strategickou výhodu, mnohdy rozhodující zápas.

Na počátku zápasu zaměstnával Garri mysl svých soupeřů zbytečnými a nelogickými tahy. Když pak soupeři začali strádat, byli vyčerpaní, unavení a ztráceli kvůli tomu schopnost se koncentrovat, přišla Garriho chvíle. Začal mocně a energicky útočit. Zaskočený soupeř jen těžce zvládal nápor efektních a promyšlených tahů. Jeho psychická stránka byla dokonale podlomena.

Schopnost pohlížet na zavedené postupy neotřelým způsobem se vyplatila. Ne nadarmo je Garri Kasparov mnohými lidmi považován za největšího šachistu všech dob.

Druhou velkou příležitostí, jak dát lidem na vědomí, že Mensa existuje, je již zmíněný festival šachu a her Czech Open, který se koná vždy po 18 dní od druhého červencového čtvrtka. Již sedmým rokem jsem zde organizovala mankalový festival, zahrnující 3 + 1 turnaj v Toguz kumalaku – tři pro lidi, jeden pro počítače (můj program je třetí ze tří), dále turnaje v Oware a Bao. I přes blížící se mistrovství světa v Toguz kumalaku byla účast Kazachů a Kyrgyzů nečekaně hojná. Nové dušičky lákám k vyzkoušení těchto her prostřednictvím dvou velkých souprav. Před tou větší je několik čísel mensovního časopisu, kupka cukru, plakát Logické olympiády a informace o Dětské šifrovací lize a mé soutěži Deskohrátky, na opačné straně stolů opřený o mantinel mensovní roll-up. Sem tam nějaké číslo časopisu zmizí, sem tam ho někomu nabídnu, když vidím, jak v něm se zájmem listuje. Cukr mizí, každé ráno přidávám kupku. V turnaji se mi moc nedaří, v posledním kole blitzu odmítám remízu zachraňující mě od čistého skóre a radši hraju – každý trénink na MS dobrý. Hrát, organizovat, vysvětlovat pravidla v několika jazycích, lákat na simultánku, překládat pravidla, to se prostě špatně stíhá.

Nastává den D letošního festivalu. Den 17. červenec a náš pokus o rekord v multiherní simultánce. Protože se den nebo dva předtím dovídám, že valná část mankalové skupiny se nezúčastní, že už musí letět domů, vděčně přijímám nabídku organizátorů, že se simultánky zúčastní i někteří z pomocníků. Pro jistotu se ještě večer před akcí pokouším o inzerci brigády (naštěstí neúspěšně). Jsme v ČEZ Aréně krátce po osmé. Rozbaluji roll-up, umís?uji do blízkosti časopisy, cukr a další již jmenovaný propagační materiál (tento je pak bohužel pokryt ozvučovací mechanikou), přináším hry a rozkládám je po stolech. Přichází první zájemci, začínám zapisovat, kdo chce co hrát, a dostávám vynadáno – velmistr zkrátka potřebuje mít přehled, kdo si co bere, aby náhodou ti největší mistři nedostali něco moc jednoduchého, něco, v čem jsou větší mistři než on. Zaplnil se první papír jmény lidí i her a nabíráme otáčky. Účastníci dostávají speciální tričko, hry se začínají řadit na stolech tak, jak se lidé zapsali, honím velmistra, protože se hlásí další, chtějí hru, já ji třeba neumím a velmistr rozhoduje, vysvětluje pravidla, já zapisuji, vysvětluji pravidla, poskytuji rozhovor českému rozhlasu a postupně sleduji, jak už hrozně málo času zbývá do oficiálně oznámeného začátku. Ke konci už přiděluji hry, co mi přijde pod ruku. Je jedna hodina odpoledne, půl hodiny po začátku, všichni jsou usazení, zapsaní …

Startujeme! Za přítomnosti kameramanů a zpravodajců tří televizí je 45 účastníkům sděleno, že mají hrát svůj tah tehdy, až k nim velmistr přijde, že jsem k dispozici, kdyby něco potřebovali, atd. První tah na každé desce. Kameramani točí. Fo?ťáky cvakají jako o život… První kolo velmistr oběhne za pět minut, ale postupně se čas prodlužuje. Někdo pospíchá a partii vzdává. Postupně to balí Kazaši, Kyrgyzové, náhodní kolemjdoucí. Přichází první mistrova prohraná partie, dokonce se sedmiletým klukem, kterému jsme velkoryse přidělili hru, kterou jsme den předtím prolomili – začínající vyhraje ve třech tazích, když ví jak a hraje se jen ve dvou. Kluk začínal. Ve tři hodiny zbylým účastníkům podáváme občerstvení – pardubický perník. A zanedlouho je obdařím i mensovním cukrem a posílám je vybrat si za odměnu hru.

Dohráno je krátce po šesté hodině. Životní sen jedno člověka splněn. Velmistr je obdivován a komisařka z Agentury Dobrý den se ptá na Mensu, a protože byla na poslední mensovní konferenci, tak prohodíme i pár slov o školkách a NTC metodě učení. Dobalíme, odneseme hry a jedeme domů. Prý budeme ve zprávách na ČT. Bohužel, sportovní zpravodajství se nevysílá on-line, takže se budeme muset podívat někdy později. Na rozdíl od televizních diváků však známe výsledek: 31 vyhraná, 9 remízových a 5 prohraných partií. Vcelku slušný výkon. Letos mi to nevyšlo (chtěla jsem si to totiž taky zkusit), tedy třeba za rok to můžu zkusit překonat.

Autor: Hana Kotinová

Autor: Zuzana Šimková