A jak jsme se dostali až do Itálie? V červnu jsme se s Filipem a Jáchymem, naším kamarádem z jiné školy, účastnili českého finálového kola, kde jsme se v naší kategorii umístili na 2. místě. Díky tomu jsme se nominovali na mezinárodní otevřený šampionát v italské Brescii. Přes prázdniny jsme pracovali na tom, abychom našeho robota pro toto finále vylepšili. Také jsme byli na letním soustředění, kde jsme se další týden věnovali zdokonalování robota.

Čekal nás ale problém. Cesta na takovou soutěž je poměrně drahá, a proto jsme potřebovali sehnat finanční prostředky. Hledali jsme tedy sponzory. Během léta se nám podařilo podepsat sponzorskou smlouvu s jednou firmou, ale to nám pokrylo jen asi třetinu rozpočtu. V září jsme si už mysleli, že soutěž nezvládneme, ale na poslední chvíli nám náš kouč napsal, že sehnal dalšího sponzora a do Itálie poletíme. Kromě toho jsme získali i nemalé prostředky z Nadačního fondu Matyáše Kosíka. A pak už nás čekala cesta do Itálie.

Ve středu 25. září v 5 hodin ráno jsme se všichni z týmu potkali na letišti v Praze a odletěli do Milána, odkud jsme jeli autobusem na místo soutěže. První den byl na trénink a přípravy. Dělali jsme úpravy programu i robota, aby fungoval dobře v nových podmínkách. Přestože to tak nemusí působit, dost velkou roli hraje např. osvětlení plátna nebo jak je kalibrovaný senzor na jeho otočení.

Další den byl připravený jiný program – prohlídka města. Dopoledne jsme se podívali na místní hrad a odpoledne jsme se rozdělili do skupin společně s týmy z dalších zemí. My jsme byli ve skupině s Japonskem, Polskem, Slovinskem, Německem a Mexikem. Organizátoři nás provedli po muzeu historie a potom jsme v antickém amfiteátru zkoušeli sehrát improvizovali scénku.

Pátek byl první soutěžní den. Měli jsme tři pokusy na to spustit robota a skórovat body, které jsou rozdělené časy na úpravy robota. Kromě toho první den ještě přidali úplně novou misi na plátno, takzvaný Suprise Rule. Díky ní jsme mohli získat více bodů, ale také to mohlo celou strategii zkomplikovat. Pro nás to byla spíš komplikace. V prvním kole se nám moc nedařilo, ale po několika úpravách bylo druhé a třetí kolo mnohem úspěšnější. První den jsme získali 52 bodů ze 145.

V sobotu byly další bodované jízdy, ale tentokrát fungovaly úplně jinak. Všechna původní pravidla se zrušila a zachovalo se jen plátno a postavené Lego modely misí a zadali nám nová pravidla, podle kterých jsme měli robota naprogramovat. Na to jsme dostali jen 2 hodiny. Strategii se nám povedlo vymyslet celkem rychle a brzo jsme už robota vypouštěli. První jízda se nám znovu zas až tak nepovedla, ale v druhé se naopak povedlo všechno, co jsme naprogramovali. Skórovali jsme 45 bodů.

Nakonec nás čekalo vyhlášení výsledků. Umístili jsme se na 23. místě z 39 týmů. Přestože jsme možná nedosáhli takových výsledků, jakých jsme mohli a chtěli, naučili jsme se spoustu nových věcí do příštích robotických soutěží a získali mnoho zkušeností a přátel.

Tobiáš Bednář, Filip Kohlík, studenti sexty

Odpoledne nás čekala návštěva centra Ars Electronica, kdy jsme nejdříve rozděleni do skupin absolvovali prohlídku s průvodci, následovala úžasná 3D projekce a po ní jsme strávili v centru další hodinu, kdy jsme se vrátili na místa, která nás nejvíce zaujala. Byla to skvělá a inspirativní exkurze do oblastí budoucnosti, jakými jsou umělá inteligence a neurovědy, robotika, autonomní mobilita, genetické inženýrství a biotechnologie. Pro všechny z nás to bylo skvělé zakončení letních prázdnin.

V tuto chvíli už mají děti za sebou první dny ve školních lavicích a my se naplno pustili do přípravy akcí, na kterých se s nimi budeme potkávat v průběhu celého školního roku. Opět jich nebude málo a všichni už se na společná setkávání moc těšíme.