Na rozdíl od moderních technologií, které dnes policejnímu psu konkurují asi nejvíce, má pes jednu velkou a nenahraditelnou výhodu. Je to živý tvor. Je věrným společníkem, ochráncem i pomocníkem. A jak je známo, živí tvorové mají pozitivní vliv na psychiku člověka. On vůbec vztah mezi vodícím policistou a jeho psem bývá silný. Každý policejní pes má svého jednoho přiděleného policistu – psovoda. Ten psa cvičí intenzivně a systematicky již odmala až do tří let, kdy pes nastoupí naostro do aktivní služby u policie. Na konci služby, zhruba v osmi letech, jde pak do psího důchodu. Takového psího „důchodce“ si obvykle bere policejní psovod k sobě domů, takže jejich vztah může i nadále pokračovat, ale není to pravidlo. Ne všichni mají to štěstí. Někteří jsou převeleni do méně náročných pracovních pozic, třeba pro ostrahu policejních nebo vojenských objektů či k hasičským nebo záchranným složkám. Práce policejních psovodů není závratně placená, avšak psovodi ji dělají rádi, poctivě, svědomitě a mnohdy i nad rámec pracovních povinností. To je skutečně ctí. Odměnou za takovou práci je jim smysluplnost, naplněnost a hlavně přátelství s jejich čtyřnohým parťákem.

O tom, co společně dokáží, nás mensany přesvědčují rychle a důkladně. Nejprve policejní psi v cvičném areálu hravě nachází schovaného aktéra zloděje, ukradené autorádio i všechny náboje rozeseté na palouku. Pak to přichází. Opravdová akce! Zneškodnění a zadržení nebezpečného pachatele. Pachatel může prchat, kam chce, může psa bít různými předměty, bránit se, jak chce, pes ho vždy dostihne a přemůže. A vězte, že mu v tom nezabrání ani nasazení náhubku. Ba naopak. Železný náhubek je totiž při spojení velké psí váhy a jeho vysoké rychlosti silnou a účinnou zbraní. Nakonec pachatel ze zoufalství vytahuje pistoli a za hlasitého řvaní na psa pálí (samozřejmě slepými náboji). Ani to policejního psa nevyleká, ani to jej nerozhází. I na to je cvičen a úkol opět plní. Viditelně zmožený aktér nám ukazuje podlitinu na rameni a z posledních sil dodává, že to je běžná součást jeho práce.

Následuje otázka k mensanům: „Kdo si to chce zkusit?“ Po delší odmlce se hlásí jediný odvážlivec Kamil Sedláček. Obléká se do ringa (ringo je mohutný ochranný oblek určený pro nácvik zadržení pachatele, takže pes může kousat téměř na celé tělo) a vybíhá do hracího pole. Jeho prvním úkolem je psa setřást, to mu ale nejde, protože pes je příliš mrštný, na ruce pevně drží a je těžký. Druhý úkol už podstatně více připomíná právě filmovou ukázku. Náš „zlý mensan“ Kamil ze všech sil utíká do dáli. Pes se ale rozbíhá, brzy Kamila dohání, provádí elegantní vysoký a několik metrů dlouhý skok a s dokonalou přesností se mu zakusuje do ruky. Zasažený Kamil rotuje kolem své vlastní osy a poroučí se k zemi. Nehýbe se, ale zaplaťpánbůh je živý. Jen co mu policisté pomohou z ringa, sklízí Kamil potlesk za svoji odvahu. A my závěrem srdečně děkujeme brněnským policejním psovodům za krásné představení, které si pro nás připravili, a organizátorům celé akce Kamilu Sedláčkovi a Pavlu Terberovi.

Autor: Stanislav Wolf