Dostala jsem avízo, že letošní Rampouchový memoriál, již 52. v pořadí, se koná 25. 2. 2023. Přes všechny předpovědi, které hlásily déšť i prudký vítr, jsem vyhlásila akci a snažila se posbírat družstvo. V koutku duše moje líné ego doufalo, že se nikdo v této slotě nepřihlásí, ale nakonec jsme se posbírali já + 3 stateční, kteří skutečně přijeli. Dostali jsme nabídku od jiného týmu, že můžeme týmy zkumulovat. Udělali jsme poradu, dlouho jsme váhali, a přistoupili jsme na to.

Náš tým se tentokrát jmenoval Ríšovi kamarádi a Malinovy Kudlanky. Posléze se ukázalo, že jsme udělali tímto krokem velmi dobře. Ríšovi kamarádi odpracovali většinu manuálních úkolů a na nás zbyly ty mentální. Navíc jako bonus jsme získali nové kamarády, a to nejen Ríšovy, ale i kamarády Ríšových kamarádů. Společnými silami jsme se umístili v té lepší polovině umístění, prošli jsme terénem s brutálním převýšením sice asi 6 km na délku, ale zato skoro celou cestu v dešti. Byli jsme mokří, promrzlí, cesty byly plné ledových ploten, po kterých se skoro nedalo chodit, ale na tento jedinečný zážitek těžko někdy zapomenu. Naštěstí se navzdory všem prognózám nedostavil slibovaný vichr.

Nakonec bych chtěla poděkovat všem třem statečným, kteří se toho nelekli a šli do toho s vervou. Ne, rozhodně to nebylo naposledy. Bylo to fakt super!

Jak je důležité míti Filipa

V pátek přijel do Třebové
ďábel jménem Filip,
vzorný student, slušný chlapec,
sotva z hnízda vylít.

Večer již však začal píti
slivovici, pivo, rum…
Než zalezl do spacáku,
opici měl jako dům.

Nevzbudil ho Jarda Chrápač,
jenž i sklenky rozklepal,
decibely chvěly zemí,
Filip klidně spinkal dál.

Ráno dal si čaj a sprchu,
závin s párkem posnídal,
poté zvolal: Jdem na hory!
Bych soupeřům na frak dal!

Jezdil tankem, krotil kolo
poké jak vzteklý býk,
odvážně šel černým lesem,
občas sebou v bahně smýk.

Šifry luštil, čísla hledal,
lesem šmejdil jako vlk,
jak šéfkuchař buřty dělal,
božskou manu rychle zhlt.

Když abstinent, jak zákon káže,
opil se a ukrad vak,
Filip našel batoh svěže,
usvědčil ho – Vláďa krad!

Tým přivedl zpět z hory
hrdina ten beze ztrát,
čerstvý vzduch je přiotrávil,
příroda je sakra znát.

Přežili jsme, užili si
bez rampouchů Rampoucháč,
šťastni, že jsme zdrávi v cíli,
příští rok tu budem zas.

Autor: Zdenka Pániková