Martine, jaké jsou tvé zájmy a koníčky?

Je jich mnoho, tak alespoň ty nejdůležitější v chronologickém pořadí: četba, sběratelství, hádanky a hlavolamy, matematika, jízda na kole, technologie, fyzika, vesmír, české filmy, binární počítače, algoritmy a Mensa.

Máš nějaký nesplněný sen? Který to je? Chystáš se si ho splnit?

Zhlédnout všechny české filmy, které byly natočeny. Plním si ho intenzivně, i když vím, že se mi to nikdy nepovede.

Čím se v současné době zabýváš profesně?

Aktuálně se živím jako IT architekt, to je vlastně situace, kdy nahlížím na celý svět počítačů a vybírám pro zákazníky to, co potřebují. Málokdy je to ovšem tak krásné, jak bych si to představoval, většinou to narazí na rozpočet, schopnosti nebo rychlost rozvoje technologií.

Že se budu zabývat počítači mi bylo jasné asi tak v roce 1982, když v časopise Logika v kostce vyšel papírový počítač, který byl mimochodem mým první osobním počítačem. Pak, ať už jsem dělal cokoliv, vždy to směřovalo více či méně k počítačům.

Podle citátu od G. B. Shawa „Kdo to umí, ten to dělá. Kdo to neumí, ten to učí.“ jsem od 90. let školil v oblasti IT cokoliv, o co byl zájem, a tak to v dnešní době mohu celkem snadno používat ve své současné práci.

Který kus hardware máš nejraději a proč zrovna 3D tiskárny?

Je pravda, že 3D tiskárny jsou zrovna na výsluní mého zájmu, ale pokud bych to kvantifikoval, tak by určitě zvítězil binární procesor. 3D tiskárny, které jsem si postavil nebo i navrhnul a zkonstruoval, jsou vlastně CNC stroje, s kterými jsem si hrál už na fakultě (FSI ČVUT). Je to spojení několika mých koníčků (technologie, počítače, algoritmy, matematika, fyzika). Když se k tomu přidá i cenová dostupnost konstrukčních dílů, není co dodat. V první fázi mne zaujala technologie tisku samotná, později jsem k tomu přidal i nějaké to praktické využití, teď to mám spíš jako nástroj pro tvorbu pomůcek, hraček a nástrojů. Tuším v této oblasti velký potenciál, ale technologie CNC (FDM) asi i nadále zůstane spíš v oblasti hobby a domácího příležitostného používání.

Jednou jsi mi povídal historku o tom, jak ses v první třídě naučil slabikovat při čtení, i když jsi sám už četl plynule,
abys udělal radost paní učitelce, která slabikování vyžadovala… Měl jsi někdy se svojí inteligencí problém, nebo jsi měl štěstí spíš na podobné úsměvné zkušenosti?

Už v první třídě jsem celkem záhy pochopil, že ostatním (až na výjimky) vše trvá déle, a dokázal jsem se zabavit sám. Postupem času byla moje zábava často odměněna poznámkou, ale naštěstí to nikdy netrápilo ani mne ani mé rodiče. Jen je mi s odstupem času líto, že jsem často do svých zábav zapojil svého tehdy nejlepšího kamaráda, kterému čas trávený mimovýukovou aktivitou chyběl pro získání dobrých známek.

Většinou mi to nijak nepřekáželo, při předmětech, kde se dalo logické uvažování použít, jsem ho úspěšně aplikoval a v ostatních předmětech, zvlášť tam, kde se muselo memorovat, jsem to uhrával na slušný průměr. Mimo školu jsem se spíš snažil nevyčnívat a používal jsem své výhody jako tajné zbraně. Bylo to dané dobou (rok 1989 jsem prožil ve třetím ročníku na ČVUT), jakékoliv vybočení ze standardu nebylo žádoucí.

Do jaké míry jste ovlivňovali směřování vlastních dětí při výběru školy?

Snažili jsme se, aby si něco našli sami, a jen jsme jim poskytli potřebné informace pro rozhodování. Jediné, na čem jsme trvali, byla maturita – dnešní společnost je nastavena tak, že bez ní je člověk tak trochu odstaven na vedlejší kolej.

Poslední rok jsi zapojený do projektu Future, který se zaměřuje na školení ředitelů základních škol v problematice nadaných dětí a jejich specifických potřeb. V čem ty osobně vidíš jeho největší možný přínos pro nadané děti na základních školách?

Důvod, proč jsem se zapojil, byla vzpomínka na má školní léta a na spolužáka, který byl asi také nadaný, ale na rozdíl ode mě ve škole trpěl. Vidím hlavní přínos v tom, že projekt může takovým dětem pomoct.

A kdyby ses měl popsat jedinou větou – jaká by to byla?

Neumím zjednodušovat, ale naučil jsem se to skrývat.

Máš pocit, že tě zvolení do funkce předsedy už teď nějak ovlivnilo?

Určitě, musel jsem se smířit s tím, že už nebudu dělat jen to, co mě v Mense baví, ale hlavně to, co je potřeba.

Co tě vlastně přimělo nechat se otestovat a vstoupit do Mensy?

První testy do Mensy jsem dělal kdysi na nějaké IT konferenci v roce 1994 (tuším že to bylo ve Frankfurtu), kde byly jako doprovodný program, výsledek si pamatuji, ale na papíře jsem ho nedostal. Pak jsem nějak neměl potřebu to řešit znovu – až do doby, kdy se mi kolega svěřil, že by ho zajímalo, jaké má IQ, a tak jsme vyrazili spolu – já jako morální podpora. Prošli jsme oba a vstoupili do Mensy. To bylo před 11 lety.

Byl jsi aktivní hned od začátku svého členství, nebo jsi měl nějaké „mrtvé období“?

Nebyl jsem aktivní, zpočátku jsem navštěvoval jen valné hromady, poprvé v roce 2007, aktivně jsem se začal zapojovat až od roku 2013. Proč? Asi proto, že až na celostátním setkání na Rusavě mi došlo, jak úžasné společenství lidí Mensa je. Díky Ivo (Berčíková), že jsi mě jet na Rusavu přesvědčila.

Jaký byl tvůj první aktivní kontakt s Mensou?

Moje první zapojení v Mense je úsměvné, bylo to na valné hromadě a pomáhal jsem tam kopírovat nějaké papíry k volbám do MI a pak je třídil. Myslím, že to bylo v roce 2008 ještě na Buďánce, ale jistý si tím nejsem. První mensovní exkurze, které jsem se účastnil byla do JE Temelín v roce 2010 a organizoval ji Tomáš Kubeš.

Proč ses začal zapojovat jako dobrovolník?

Je přeci samozřejmé, když pro tebe někdo něco udělá zcela dobrovolně a nezištně, že pak uděláš to samé. A navíc dobrovolnická práce na akcích Mensy má z mého pohledu smysl.

Která mensovní akce ti ulpěla nejvíc?

Mám silné zážitky z většiny akcí, ale nejvíc na mne zapůsobila exkurze do CERNu (2013, Iva Berčíková, Tomáš Kubeš), kam jsem se vždy chtěl podívat, ale až mensovní akce mi ukázala, jak je to v Mense vlastně snadné.

Co máš na Mense ty osobně nejradši?

Nejlepší je potkávat se s lidmi, kteří jsou tak různorodí, a získávat inspiraci. Skvělou příležitostí jsou celostátní setkání, kde člověk potká tolik lidí a vlastně skoro s každým si má co říct.

Jediným objektivním jednotícím prvkem mensanů je inteligence. Pozoruješ ale i nějakou jinou vlastnost, kterou mají všichni společnou?

Řekl bych, že je to tolerance, nikde jinde ve větších skupinách jsem ji v takové míře nepozoroval.

Na co může podle tebe být česká Mensa hrdá?

Určitě na to, jak se daří pořádat tak velké množství různorodých akcí. Díky tomu jsou zapojeny všechny věkové kategorie, což ve zbytku světa není vždy samozřejmost.

Kde vidíš prostor pro zlepšení jejího fungování?

Zarazilo mne, jak často se při přípravě akcí pracuje neefektivně a jak často se rutinní věci provádějí ručně a namáhavě. Rád bych tyto procesy zefektivnil nebo i zautomatizoval, případně přenesl na administrativu. Doufám, že to přinese i více času a volnosti organizátorům akcí, který se pak projeví na kvalitě i kvantitě. Tento přístup už jsem částečně aplikoval na provoz organizace Logické olympiády a domnívám se, že to přináší očekávaný efekt.

Další oblastí je například organizace celostátních setkání, kde by změny mohly přinést pozitivní efekt a kde je i zájem tato zlepšení použít.

A stále máme velké procento „spících“ členů, rád bych je probudil a dal jim prostor se zapojit.

Vidíš už nějakou cestu, jak je probudit?

Zatím jediný způsob, na který jsem přišel, je ten, který fungoval na mne. Nalákat na zajímavé téma, ukázat, že zapojit se je snadné, a vytvořit prostor pro aktivní zapojení. V tuhle chvíli se již snažím o přípravu několika témat z oblasti nových technologií a určitě rád uvítám další nápady i z jiných oblastí.

S množstvím neaktivních členů pravděpodobně souvisí i nízká volební účast…

Celkem chápu, že volí jen aktivní členové, jen bych rád, kdyby příští volební období byla účast dvojnásobná a průměrný věk Rady nebyl o dva roky větší než letos.

Jako oficiální cíl Mensy je stanovené „využití inteligence ve prospěch lidstva“. Jak si myslíš, že by ho česká Mensa měla naplňovat?

Mensa se již hodně angažuje v oblasti práce s nadanými dětmi, což je činnost, která se zúročí v dlouhodobém horizontu. Osobně se domnívám, že by se mensané měli více zapojit i do krátkodobějších projektů a více ovlivňovat život v tomto státě. Je to ale citlivé téma a najít vhodnou apolitickou formu nebude snadné.

Děkuji za rozhovor a přeji, aby tvé příští dva roky ve funkci předsedy byly co nejúspěšnější.

Předsedou Mensy ČR jsem se stal v roce 1999 a nikdo s tím dopředu nepočítal, ani já jsem se to neměl ve svých dlouhodobých plánech. Na podzim 1998 panovala všeobecná shoda jak v Radě Mensy, tak několika aktivních členů okolo, že novou předsedkyní by měla být Daniela Kovářová, tehdejší právnička Mensy – schopná, výřečná, pohledná, aktivní … Nikdo jiný by asi proti ní nekandidoval. Bohužel pro Mensu otěhotněla…

Výše uvedeným připomenutím situace, chci dodat věrohodnosti tvrzení, že víceméně od svého nástupu na předsednické místo jsem hledal někoho, kdo to převezme místo mě. Ne že by předsednická pozice pro mě neměla atraktivitu, nepodporovala mou ješitnost, nicméně od počátku mého předsednictví jsem cítil své nedostatky pro tuto funkci a uvědomoval si mnohá osobní omezení, která mi z toho plynula. Najít za sebe náhradu nebylo vůbec jednoduché. A platí to stále: najít i „jen“ aktivní osoby je velmi těžké. Tak jako v jiných organizacích i v Mense platí, že ti, kteří řídit jiné mimořádně chtějí, se na to často nehodí, a naopak ti, kteří by organizaci řídit mohli a měli, mají k tomu silnou nechuť a je nutné je několik let přemlouvat. Kdo chce, může ve starých číslech časopisu celkem lehce najít mnou vytvořený seznam osob, které by se na vedoucí místa hodili.

Mým prvním úkolem v roce 1999 bylo stabilizovat finance, což se během jednoho roku podařilo a to jsem přebíral pokladnu se záporným saldem – na kontě bylo kolem 5 000 Kč a z toho bylo asi 10 000 Kč nutné použít na grant MŠMT (museli jsme začít hodně testovat, veškeré platby byly pozdrženy do listopadu, kdy se vybírají příspěvky na další rok).

Mé dojmy z prvních dvou let předsednictví vyšly v červencovém časopise 2001, který je ke stažení na intranetu, a na tom článku nemusím nic měnit ani po 7 letech. Dnes tedy jen doplním významné zapojení některých členů (dodnes velmi aktivních), jejichž tehdejší přínos ve zpětném pohledu ještě více vyniká: Jirka Lahvička se ujal webu Mensy a především díky němu jsme tímto, v té době ještě celkem novým médiem, začali oslovovat širší publikum,hlavně studenty a lidi ze světa IT. Luděk Kovář dostal volnou ruku a samostatný, byť nevelký, rozpočet na tvorbu časopisu, dále se zapojili Mirek Jindřišek (IT oblast a různé další činnosti) a Tomáš Blumenstein (celostátní setkání, aktivity kolem Brna a Prostějova). Kateřina Havlíčková se více začala věnovat testování, takže nastartovala stálý přísun financí i členů.

V období 1999 – 2001 nastala možná první velká krize kolem Osmiletého gymnázia Buďánka – měnili se tam ředitelé, řešil se spor kolem shořelé chatky na ŠVP a hrozil zánik školy z důvodu nedostatku financí. Poté OGB přesídlilo z pronajatých prostor Dopravního Podniku Praha do Holečkovi ul. na Praze 5 a s trochou nadsázky se dá říci, že různé problémy přetrvaly – byla pouze období, kdy se o nich tolik nehovořilo. Kdybych se chtěl z dalšího popisování mého pohledu na dění v Mense vyvléci, mohl bych psát už jen o tom, co se dělo kolem OGB.

V období 2001 – 2003 jsem byl člen Rady Mensy a začal jsem se intenzivně věnovat budování Dětské Mensy – nutno podotknout, že Dětskou Mensu vytvořila Kateřina Havlíčková již v průběhu 90. let, ale tehdy se zaměřovala hlavně na vytváření podhoubí pro OGB a aktivity kolem.

V roce 2003jsem přijal „konsensuální“ kandidaturu na předsedu . Co tomu předcházelo? Nejen v Mense ČR, ale i téměř v jakékoli Mense v zahraničí probíhají neustálé osobní, ideové a pracovní spory. Naše Mensa si jimi prošla v průběhu 90. let. Dnes již nemá smysl se vracet k předmětům sporů, natož jmenovat účastníky. Samozřejmě, jak za mého prvního předsednictví, tak za předsednictví Mirka Jindřiška (2001 – 2003) jsme se na Radách Mensy přeli, ostře diskutovali, ba hádali, ale obvykle šlo o věcnou podstatu a nikoli o osobní rovinu. Během těch dvou let se situace v Mense stabilizovala nejen po finanční, ale i po „lidské stránce“. Před volebním rokem 2003 však více členů dalo najevo, že mám kandidaturu na předsedu přijmout, jinak že bude stabilita ohrožena. Opět bych musel popsat hodně místa, abych to vysvětlil, ale raději se zaměřím na objasnění, proč podle mne je právě v Mense tak důležité, aby v ní panovala„pracovní“ a nikoli rozjitřená atmosféra.

Mensa je nezisková volnočasová organizace, kde jednotliví členové realizují své záliby a zájmy pokud možno v souladu s cíli organizace. Mensa tedy musí (chce-li fungovat aktivně) dát prostor aktivitám členů – podněcovat je, pomáhat jim, zajistit jim maximální servis, jehož je schopna, a nesmí organizátorům komplikovat život. Pokud jakákoli organizace nedává prostor pro realizaci zájmů svých členů nebo vytváří negativní tlaky vůči kreativnímu jedinci, dochází obvykle k odchodu takových jedinců nebo skupin. Pro každou organizaci je proto podstatné fungovat tak, aby konstruktivní jedinci zůstávali. Pokud se dostanou do sporu dva či více konstruktivních jedinců, je úkolem vedení organizace, aby našlo nějaké kompromisní řešení.

Kromě Mensy jsem byl v minulosti aktivní i v jiných seskupeních, např. v  Československém Fandomu (to je organizace sdružující osoby aktivní kolem sci-fi) a tam byly podobné půtky časté.

Je to možná typická vlastnost NNO (možná mi to někdo potvrdí, že podobné je to u včelařů nebo zahrádkářů, nevím). Chci tím říci, že přestože v Mense nejde o peníze nebo jen o opravdu malé peníze oproti komerční sféře, mohou se najít lidé ochotni se přít z prestižních důvodů. Někteří jsou při tom ochotni jít i proti tomu, co sami pomáhali vytvořit.

Po stabilizačním čase (1999 – 2003) by se období 2003 – 2007 dalo charakterizovat jako čas mírného rozvoje v mezích zákona . Počet celostátních setkání se ustálil na dvou ročně – jarní a podzimní, začala se vytvářet stabilní kostra větších akcí, se kterými je Mensa spojována – letní campy, Pragocon, Hrdinové, Herní kluby. V médiích se Mensa objevovala převážně v kladných souvislostech a nikoli jako skupina podivínů (častý obraz v 90. letech).

Popis jednotlivých událostí není účelem tohoto článku, zájemci o podrobnou situaci v jednotlivých letech se mohou ponořit do časopisů z té doby, které podle mého názoru poskytují kvalitní obraz o „stavu unie“.

Pokusím se spíše napsat, co za těch 10 let považuji za úspěch (nikoli jen nutně můj osobní) a napíšu i svá selhání.

Začnu selháními (abych se na konci mohl i za něco pochválit)

1. potížisté (troublemakers)
   Mensa je organizací poměrně vyhledávanou lidmi, kteří se jejím prostřednictvím snaží prosadit v reálném světě, kde zatím selhávali. Pokud se energie těchto, obvykle mimořádně aktivních a nadaných jedinců, správně využije, dá se jim vhodný prostor a nastaví rozumné mantinely, přinášejí organizaci obrovské plus. Pokud však dojde k překročení těchto mantinelů, například je jim svěřena pravomoc mimo jejich schopnosti dochází k poškození organizace, jak jsem psal výše. Bohužel jsem i já sám umožnil několikrát poškození „dobrého jména“ Mensy, ve všech případech jsem byl předem varován Kateřinou Havlíčkovou, ale neposlechl ji. Na svou obranu snad mohu jen dodat, že ve všech případech jsem se následně snažil vše napravit i za cenu vlastních ztrát.

2. Za největší selhání během mého působení ve vedení Mensy považuji současný stav na OGB, jmenovitě naprosté rozvolnění provázanosti Mensy a OGB. Tvrdím, že v době silného propojení Mensy a OGB (cca do roku 2000) patřilo OGB mezi 5 nejkvalitnějších škol v republice. Důvod, proč se jedná o mé selhání, je následující: Byl jsem představitelem Mensy s podstatným vlivem posledních 10 let, byl jsem ve správních orgánech OGB od konce 90. let až do roku 2005. Po celou dobu mého působení jsem neprosadil jednání o pedagogických otázkách na jednání správní rady OGB, neprosadil pokračování propojenosti aktivit Mensy a OGB (možná i nevnímal rozvolňování), neurgoval a „nenařídil“ jsem rozumný způsob přijímání pedagogů a studentů s ohledem na to, že se jedná o „mensovní“ gymnázium (mimochodem původně se opravdu mělo jmenovat Mensa Gymnázium). Málo důrazně jsem některým rodičům vysvětloval, že když mají problém s tím, kdo je zřizovatel, tak mají zvolit jinou školu, a ne požadovat, aby se zřizovatel zřekl svých práv.

3. Přiznávám se k tomu, že v roce 2005 jsem se dobrovolně rozhodl věnovat svůj čas práci s nadanými dětmi v celé ČR a své rodině. Z hlediska mé rodiny i nadaných dětí jsem se rozhodl správně (jsem o tom přesvědčen), ale z určitého úhlu pohledu je to možné považovat za selhání. Mohl jsem přesvědčit tehdejší Radu Mensy o odvolání většiny členů SR OGB a nahrazení je jinou sestavou, mohli jsme odvolat ředitele, vynutit si obměnu pedagogického sboru a další kroky. NEUDĚLAL jsem to. Volil jsem z několika zel – záchrana OGB pro Mensu za cenu fulltimové, bezplatné péče o OGB a nemožnosti se věnovat čemukoli jinému nebo zanechání OGB jeho osudu a svůj čas věnovat nadaným dětem a mládeži.

4. Jako další větší selhání bych asi měl jmenovat nedostatečné plnění jednoho z cílů Mensy – podpora rozvoje lidské inteligence. Nepodařilo se mi jej dostat ani do uspokojivého stadia řešení. Je na to potřeba kromě peněz (ty by možná aspoň částečně byly) disponovat odborníky nebo je mít alespoň smluvně zajištěné a to Mensa zatím nemá.

5. 

   Následující selhání již nevidím jako podstatná, protože současný předseda Tomáš Blumenstein se daných oblastí chopil až s nečekanou energií, a myslím, že si vede velmi dobře:

   • Aktivace místních skupin,
   • Osobní agitace a přesvědčování členů k realizaci jejich aktivit – exkurzí, výletů…
   • Kontaktování a „využití“ zajímavých členů Mensy
   • Kontakty do zahraničí (to jsem opravdu zanedbával)

Nevím, zda jsem se pohaněl dost, ale přejdu k tomu, co si hodnotím jako úspěch (opět zdůrazňuji, že ne nutně můj osobní):

1. Od roku 2003 jsme pravidelně dostávali dotaci z MŠMT, díky čemuž jsme mohli realizovat zakládání herních klubů při školách, DDM, klubech …) Měli jsme tak co nabídnout různým institucím, získali jsme prostředky na pořizování různých odměn a cen pro aktivní jedince.

2. Jsou nastaveny rozumné podmínky pro testující tak, aby bylo možné ročně otestovat několik set až tisíc osob – tedy v tuto chvíli je zajištěn jak systémově, tak prakticky mechanizmus „nabírání“ nových členů.

3. Rekrutování aktivních jedinců – osvědčila se metoda získávání organizátorů různých akcí, svou povahou blízkých Mense, jako členů. V tomto směru jsem šel opačnou cestou než Tomáš Blumenstein – já se snažil přivést do Mensy organizátory různých, již fungujících, akcí a následné přidání mensovní hlavičky k té akci (samozřejmě za vytvoření nějakého administrativně technického bonusu pro organizátora aktivity).

4. Podařilo se přetvořit obraz Mensy z 90. let, který často vyzníval jako málo transparentní seskupení podivínů. V poslední době v médiích drtivě převažují pozitivní zajímavé články či pořady o členech Mensy nebo Mense samotné. Podle mého názoru se Mensa na rozdíl od minulosti profiluje

   • větším počtem aktivních členů,
   • mnohem větší pestrostí aktivit a
   • vyšší „mediální kvalitou“. To je možná nedoceňovaná oblast, ale tvrdím, že pro další rozvoj Mensy velmi podstatná.

5. Podobně se podařilo přesvědčit mnoho pedagogických odborníků, že Mensa dělá v mnoha směrech užitečnou práci v oblasti rozvoje intelektu dětí, ve využití volného času.

6. Podařilo se „plně“ finančně Mensu zajistit (bez ohledu na ještě „větší zajištění“ ze strany letošní dotace z Parlamentu, která snad umožní rozvoj aktivit a aktivních jedinců v nových oblastech). Trochu na pováženou je stoupající rozpočet a podíl „mandatorních“ výdajů, ale vzhledem k současnému počtu aktivních členů a schopnosti v případě nutnosti generovat nějaký profit pro Mensu to zase tak znepokojivé není.

7. Podařilo se vybudovat velmi atraktivní web a intranet pro členy. Možná by bylo zajímavé nějak zjistit, kolik lidí platí příspěvky i kvůli tomu, že používají „mensovní e-mail“.

8. Byly nastaveny mantinely pro vznik, dnes již plně fungující, redakční rady mensovního časopisu. Konečně funguje opravdu jako redakce (články na zakázku, rozhovory).

Navzdory délce mého projevu jsem nezmínil ani zdaleka všechny události i pocity, které ve mně ožijí, když se ohlédnu na uplynulých 10 let v Mense ČR. Tuším, že ne všichni si moji zprávu přečetli se zalíbením a mohou mnohé vidět jinak, ale toto je můj pohled.

A jak jsem psal na začátku, kdo má zájem diskutovat nebo získat podrobnější informace, nechť se mi ozve, vymyslíme nějaký termín a místo.

Autor: Václav Fořtík

Předně, gratuluji k vítězství ve volbách a přeji hodně úspěchů! Ačkoliv se část informací objevila již v profilu kandidáta, myslím si, že bychom mohli začít tím odkud jste, čím se živíte, co rád děláte a jaké jsou Vaše koníčky.

Žiji v Prostějově, pracuji jako živnostník – stavební projektant (a také jako IT technik). Rád cestuji, mám rád vodu, kolo, florbal, internet, počítače, jídlo. Rád trávím svůj čas s přáteli a na mensovních akcích.

Jak jste se dozvěděl o Mense a kdy?

Díky testování v Prostějově v roce 1995.

Co vás přivedlo k rozhodnutí nechat se otestovat a překvapil Vás výsledek testu?

Zvědavost, ano.

Proč jste se rozhodl vstoupit do Mensy a odkdy jste členem?

Kvůli článku v prostějovském tisku, který informoval o založení místní skupiny, 1995.

Co jste od členství v Mense očekával a jak se tato očekávání naplnila?

Setkání se zajímavými lidmi, naplnila.

Můžete shrnout historii svého působení v Mense?

V roce 1995 jsem vstoupil do Mensy a začal se účastnit akcí MS Prostějov. Od roku 1997 jsem se (díky studiím) začal účastnit i místní skupiny Brno. S nimi jsem také na jaře 1998 přijel na celostátní setkání Jirky Bělohlávka ve Sloupu v Čechách. To mne natolik nadchlo, že jsem hned na podzim uspořádal celostátní setkání ve Škrdlovicích. A pokračoval jsem v tom společně s kolegy z Prostějova v dalších letech (p1999 Šubířov, p2000 Karlov, j2001 s M. Mackom Makov, p2001 Svojanov, p2002 Dukovany, j2003 Jedovnice, j2004 Český Ráj, j2005 Vranov nad Dyjí, j2006 Kroměříž) a nadále se snažím pomáhat a podporovat organizátory dalších setkání.

Krom setkání rád pořádám i jiné veselé akce. Od r. 1996 jsem spolupořádal testování IQ na Moravě, později se stal i testujícím a dnes se spíše snažím vyhledávat a proškolovat nové testující.

V roce 2001 jsem neúspěšně kandidoval do Rady Mensy, v roce 2003 jsem zvolen byl a v roce 2005 jsem byl zvolen místopředsedou.

Kdo ve vašem okolí ví o tom, že jste člen Mensy? Jaké jsou reakce na tuto skutečnost?

Svým členstvím v Mense se nikde nechlubím, ale ani to netajím. Vzhledem k tomu, kolik let už v Mense působím, tak to většina mého okolí ví. Myslím, že jim to nijak nevadí.

Jakých
aktivit/setkání v rámci Mensy se účastníte?

Všech, které časově, geograficky a psychicky zvládnu. Mensa mě fakt baví.

Jak si představujete své působení ve funkci předsedy?

Jak už jsem uváděl ve volebním proslovu, stavím následující volební období na dobře sestaveném týmu lidí, kteří jsou schopni a hlavně ochotni spravovat jednotlivé kapitoly mensovního dění. Nechtěl bych, aby Mensa působila jako one-man show, ale naopak jako uskupení co nejvíce lidí, kteří se chtějí aktivně realizovat.

Časopis Mensa vychází v tištěné podobě 6x ročně. Budete v této věci prosazovat změnu?

Byl jsem navrhovatelem znovuobnovení tištěného časopisu a jeho distribuci všem členům. Proto nelze očekávat, že bych prosazoval jeho rušení nebo redukci. Domnívám se, že dvouměsíční interval je zatím ideální.

Jaké změny můžeme očekávat v oblasti internetu?

Velmi si vážím práce současného webmastera i předsedy iRady a doufám, že je bude bavit v této práci pokračovat. Web plní úlohu informačního servisu pro členy i veřejnost a záleží na náš všech, budeme-li mít co prezentovat. Z revolučních změn je to především zavedení centrální databáze členů, díky níž dojde k integraci e-mailu a dalších služeb do intranetu, ale o tomto bude detailně informovat Roman Brzuska.

Jaký očekáváte vývoj výše členských příspěvků a dalších příjmů Mensy ČR?

Při současné výši členských příspěvků jsme schopni financovat veškerý provoz, administrativu, internet, přípravu a distribuci časopisu i částečnou podporu některých aktivit. V tomto roce ani v rozpočtu nepočítáme s kapitolou „Testování“ jako ziskovou. Proto nepředpokládám, že bychom měli členské příspěvky zvyšovat, spíše bychom se měli zaměřit na získávání prostředků z reklam či dotací (a to nejen členové Rady, ale i ostatní).

Jaké jsou Vaše plány s Osmiletým gymnáziem Buďánka?

Necítím se publikovat „mé“ plány s mensovním gymnáziem, nejsem odborníkem na školství. Spíš se snažím organizačně dát dohromady lidi, kteří mohou správní radě a vedení školy pomoci se současnou situací.

Jaký je Váš pohled na nutnou výměnu vstupních testů do Mensy?

Je to rozhodnutí Mensy Internationl, které budeme muset respektovat, ať už si o něm budeme myslet cokoli. Už déle než rok požaduje RM objednat dva kusy FRT testu (A a B variantu), abychom jej před tak závažným rozhodnutím alespoň viděli. Ty testy jsou velmi podobné stávajícímu Ravenu II. (viděl jsem je v březnu ve Varšavě), jsou novější a prý poměrně kvalitní. Co mi ovšem vadí, že na průběh testu je méně času, než na stávající.

Přístup k novým
členům je ze strany Mensy zatím dost pasivní. Máte
v plánu nějaké akce/strategii pro přilákání
nových, ale i stávajících „spících“
členů k aktivnímu přístupu k Mense?

Jedna z věcí, kterou mám v plánu, je vydání lednového čísla časopisu jako shrnutí aktivit roku 2007 a plánů na rok 2008 s nákladem mnoha tisíc výtisků a zaslat jej jednak bývalým členům a hlavně lidem, kteří byli otestováni s výsledkem nad 130 a dosud do Mensy nevstoupili. Uvidíme, kolik nových a aktivních členů se nám takto podaří nalákat.

Každému vždy říkám, že Mensa Vám nedá nic, co si sami nevezmete. Chcete-li tedy aby pro Vás Mensa byla přínosem, nesmíte se bát zúčastňovat se akcí, zapojit se do SIGů, SIGHT či dalších aktivit. Z mé zkušenosti vím, že většina mensanů jsou otevření lidé, kteří Vás mezi sebe přivítají. Chtěl bych samozřejmě přispět ke zvýšení nabídky pořádaných akcí. Pokud máte jakýkoli nápad, nebojte se na mne obrátit, rád Vám poskytnu plnou podporu.

Jak se stavíte k mezinárodním aktivitám? Je nutno říci, že až na aktivity československé jsou aktivity Mensy ČR na mezinárodním poli a to jak v akcích pro členy, tak v aktivitách na poli řízení MI relativně utlumené.

Už jsem uváděl, že bych chtěl podpořit větší užívání SIGHTu, zejména informovaností, aby se členové nestyděli se na zahraniční členy zkontaktovat. Myslím, že mezinárodnost Mensy ocení ti členové, kteří se na určitý čas přestěhují do zahraničí a hledají tam nové přátele (a mensané jsou obvykle velmi přátelští).

Co se týče MI, tak tam mají nesrovnatelně větší vliv obrovské Mensy USA a GB. Nicméně rád bych se i v záležitostech MI časem zorientoval.

Jaký
je Váš názor na rozdělení Mensy ČS?

Tak jako se rozdělila republika, je pochopitelné, že se rozdělila i Mensa. Nijak nám to nebrání ve vzájemné spolupráci.

Plánujete nějakou hlubší integraci se slovenskou Mensou?

Jen ve vzájemném informování o zajímavých akcích. Myslím, že nová RM nebude připravovat ani integraci s Mensou Polsko či Německo.

Co podle Vás Mensa potřebuje nejvíce?

Mensa nepotřebuje přebujelý administrativní aparát, potřebuje dostatek lidí, kteří budou ochotni vymýšlet a realizovat pro ostatní rozličné aktivity. Potřebuje přátelskou atmosféru, aby Vás Vaše členství bavilo.

Kolik členů Mensy znáte osobně?

Mám Vám je, slečno redaktorko, vyjmenovat?

Ne, číslo bude dostačující.

Odhaduji, že přes 200. Ale určitě budu rád, pokud se v následujících měsících budu setkávat s dalšími aktivními a pozitivně naladěnými členy.

A jak se s Vámi mohou členové setkat?

Na celostátních setkáních, na jednáních Rady, na všech akcích MS Prostějov a vůbec všude možně.

Děkuji
za rozhovor!