Novinkou letošního ročníku byla vždy jedna sekce věnovaná mladým přednášejícím ve věku 18–25 let.  Hlavním cílem této akce je rozšiřování obzorů, ale také přátelská setkání.

V programu zaujala témata z oblasti medicíny, cestování, technických oborů, matematiky, historie, biologie a mnoha dalších. Při závěrečném shrnutí hodnotili účastníci pozitivně pestrost témat, organizační strukturu akce včetně dodržování časového harmonogramu i příjemné prostory na Novotného lávce.

Všem přednášejícím děkujeme za jejich inspirativní témata, se kterými vystoupili bez nároku na honorář. Rádi bychom také poděkovali za podporu partnerům akce, kterými byli Nadace ČS – Den pro školu, Learniga Pro s.r.o., AAA školák, Nakladatelství Dynastie a Kidtown. Děkujeme také všem kolegům z organizačního týmu za spolupráci, jmenovitě Zuzaně Kubešové, Petře Pavelkové, Evě Vavřinové, Ditě Tarbajové, Martině Novotné, Janě Elbelové, Janě Unruhové, Mie Jánoškové, Haně Blumensteinové a Jakubovi Hadamovi. A v neposlední řadě patří díky především všem účastníkům za příjemnou atmosféru, kterou na akci vytvořili.

Těšíme se na setkání s vámi na třetím ročníku 12. září 2026.

Cílem semináře je podpora logického myšlení, kreativity a motivace k dalšímu studiu v přírodních vědách a technických oborech. Semináře pořádáme dvakrát ročně, na jaře a na podzim, a v každém termínu čeká účastníky bohatý program. Letošní jarní seminář byl plný inspirativních přednášek, týmových projektů, exkurzí a soutěží.

Mezi našimi hosty tentokrát byli přednášející z Univerzity Pardubice, kteří nám přinesli spoustu zajímavých informací. Na závěr semináře jsme společně vyrazili na exkurzi na fakultu elektrotechniky a informatiky a fakultu zdravotnických studií. Studenti tak měli jedinečnou příležitost vyzkoušet si praktický nácvik s využitím simulační medicíny pro zdravotnické záchranáře. Jako pozorovatelé si prošli 12 různými stanovišti, kde měli možnost sledovat, jak budoucí odborníci poskytují přednemocniční neodkladnou péči v život ohrožujících situacích.

Samotný program také zahrnoval zajímavé týmové projekty, které se zaměřily na témata jako Scratch, geometrie, magnetismus, přírodní barviva, Arduino, knihtisk, logické úlohy, energetika, 3D tisk, meteorologie, a dokonce i mise na Mars. Týmy byly záměrně složeny z různě věkově rozvrstvených studentů, což podpořilo spolupráci a sdílení zkušeností mezi účastníky.

Akce byla realizována s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Na jarním semináři byla díky podpoře Nadace RSJ přítomna také psycholožka, která vedla skupinové workshopy a individuální konzultace.

Velké poděkování za zajímavý program a skvělou atmosféru semináře patří organizátorům: Seba, Hanka, Tomáš, Fíla, Natka, Mikuláš, Anička, Lucka, Štěpán a Michal.

Samozřejmě už nyní plánujeme podzimní seminář, a to v okolí Brna v termínu 26.–30. září 2025. Další informace a přihlášku najdete na webu zde: Odkaz.

Kontakt pro dotazy: seminar@mensa.cz

Hned první den jsme zamířili na exkurzi do bunkru Přáslavice. Přednášející k nám zavítali z Ostravské univerzity a Univerzita Palackého v Olomouci, kam mířily naše kroky poslední den semináře na exkurzi na Přírodovědeckou fakultu.

Týmové projekty byly tentokrát na téma: Navrhněte denní potřeby budoucnosti, Kartografie, Da Vinciho stroje, Mechanické vlastnosti, Velký konstruktér, Arduino, Telekomunikace, Zvuk, Smysly, Zabezpečovací systémy a Mikrosvět.

Na semináři byla díky podpoře Nadace RSJ přítomna také psycholožka, která vedla skupinové workshopy a individuální konzultace. Velké poděkování za zajímavý program a skvělou atmosféru seminářů patří organizátorům – Seba, Hanka, Tomáš, Evka, Vojta, Fíla, Natka, Mikuláš, Anička, Terka, Michal, Honza a Štěpán.

Samozřejmě už nyní plánujeme semináře na rok 2025. Ten jarní se uskuteční na konci dubna v okolí Pardubic a případní zájemci se mohou hlásit na webu zde.

Podzimní seminář 2025 pak proběhne v okolí Brna v termínu 26. – 30. září 2025 a přihlašování bude spuštěno hned po jarním semináři, opět na webu deti.mensa.cz.

Při plánování akce jsem se předem vždy podívala na mluvený projev hosta, poslechla si kousek podcastu nebo úryvek rozhovoru, abych věděla, co od daného hosta očekávat a jak se na něj připravit. Jako organizátorce mi nezáleželo pouze na počtu titulů a slávě, ale i na tom, aby přednášející mluvil poutavě a mohl studentům něco zajímavého předat.

V každém 90minutovém bloku probíhaly paralelně tři přednášky. Poměrně často se nám tak stávalo, že si hosté mysleli, že budou všichni ve stejném okamžiku v jedné třídě a začali si mezi sebou organizovat, kdo začne jako první hovořit a jak to teda udělají. Velmi rychle jsme je vyvedli z omylu a objasnili, že každý bude v jiné místnosti.

Jeden z nejhorších momentů nastal v úterý, když jsme obdrželi informaci o zrušení dvou přednášek, které měly být ve stejný čas. S většinou hostů jsem si dopisovala už od listopadu, a tak mi bylo velmi líto, když se musely přednášky zrušit. Zároveň jsem velmi pyšná na to, že jsme i přes tuto nepříjemnou překážku byli schopní najít náhradu a nelehkou situaci tak hladce vyřešili.

V průběhu této akce a příprav jsem si uvědomila něco pro mě do života velmi důležitého, a to skutečnost, že se zkrátka nikdy nezavděčíte všem, a že i kdyby se hosté postavili na hlavu, tak by stále někdo odcházel s tím, že to fórum letos nebylo zas tak dobré… Přesto jsem dokázala tyto negativní poznámky vytěsnit ze své mysli a soustředit se na pozitiva. Například na radost, když jsem viděla, že přednášející dorazili, nebo na podporu, kterou jsme získali od učitelského sboru, za kterou velmi děkuji!

Zodpovědnost za takovouto akci není malá, takže to s sebou přináší stres, ale když akce přijde, přináší s sebou i radost. Jsem velmi vděčná za to, jak vše nakonec dopadlo, že jsme si akci užili a získali skvělé zkušenosti, které se nepoštěstí získat každému.

Co je Mensa fórum?

Mensa fórum je tradiční akcí obohacující životy studentů prostřednictvím inspirativních přednášek a besed. Tato třídenní událost je naplněna osobnostmi z různých oborů, kteří se sejdou, aby se podělili o své profesní zkušenosti a odpovídali na studentské dotazy.

Letošní ročník Mensa fóra se konal od 18. do 20. března a znovu nabídl neopakovatelnou příležitost pro studenty i pedagogy získat nové poznatky a inspiraci. 

Rozmanitost témat prezentací, které letos Mensa fórum nabídlo, určitě přispělo k tomu, že každý návštěvník si našel něco, co jej zaujalo a posunulo jeho poznání o krok dále. Naše akce nejenom poskytla hodnotné vzdělávací zážitky, ale také vytvořila prostředí pro sdílení myšlenek a navazování nových kontaktů mezi studenty a profesionály.

A kdo byl letos na Mensa fóru přítomen?

Např. kuchařský experimentáror Láďa Hruška, spisovatel Jiří Hájíček, diecézní ředitelka a moderátorka Českého rozhlasu sestra Angelika, předsedkyně Akademie věd prof. RNDr. Eva Zažímalová, CsC, dr.h., operní pěvkyně Kateřina Kněžíková, ekonom Daniel Münich, malíř a sochař František Skála, herci Vladimír Polívka a Aňa Geislerová, fyzik a pedagog Pavel Cejnar, matematik a hudebník Luboš Pick, teolog, kněz a církevní historik Tomáš Petráček, psychoterapeut Jan Vojtko, právník Aleš Gerloch, odbornice na domácí násilí z organizace Konsent Klára Kadár, lékař a biochemik Tomáš Zima, „lovec“ Jiří Martínek a další.

Marianne Pavlíková, studentka septimy Mensa gymnázia

V pátek po prohlídce štol v lomu Amerika letíme na Karlštejn. Snad nikomu nebude vadit, že jsme trochu jako prasata. V kapli sv. Kříže máme oči upřené k obrazům, je dobré dostat se na chvíli do „nebe“. Na špinavé nohy nám nikdo nekouká. Večer s výkladem a ochutnávkou medoviny si moc užijeme. Dcera je také spokojená, našla spoluhráče Dominionu, spát jdeme všichni pozdě.

Sobota je ve znamení bojovky, její předzvěst proběhla předchozí večer v knihovně, kde to vypadalo, že v blikajícím světle nedáme dohromady zhola nic. Obavy ztrácíme po úspěšném vyřešení první zastávky. Tým je sestavený ze super lidí v čele se zkušeným Pavlem, nikam se neženeme, řešíme vše dohromady, radíme se. Chceme si to užít a díky Pavlovi, který bezpečně zná Morseovu abecedu a má encyklopedické znalosti, máme pocit, že se nám bojovka daří. Slunečné počasí a příjemná cesta jen podtrhují dobrou náladu.

Neděle přináší vyhlášení výsledků, aukci a dárky pro výherce. Něco ukořistí i naše rodina, děti mají radost, s tím jsme fakt nepočítali.

Na zpáteční cestě se nemůžeme dohodnout, co vlastně bylo z celého víkendu nejlepší. Pro mě asi výlety, pro syna přednášky (z bitcoinů byl zcela nadšený), pro dceru společenské hry.

Za mě ohromný respekt organizátorům, vůbec nedovedu domyslet, kolik času, schůzek, nočních hodin to určitě stálo celý tým, abychom si my ostatní jen užívali akci. Velký dík.

Foto: Pavel Terber

Autor: Petra Jelínková

Krásným zážitkem byl Furkapass a ledovcový pramen Rhony – Rhona Gletscher – kde jsme na hraně nad propastí vytvořili nápis Mensa ČR (ceduli přikazujícíchůzi pouze po vyznačených cestách jsme našli až cestou zpět).

Spotřeba lihovin ale byla neporovnatelná se spotřebou mléka. Jen v obci Blumenstein jsme pořídili od místního farmáře tři litry čerstvého. A sýry – no kde jinde než v údolí (v němčině das Tal) řeky Emme, kde jsme navštívili i muzeum ementálu. Počasí se střídavě zlepšovalo a zhoršovalo, takže mnoho majestátních švýcarských vodopádů a Bern jsme si užili bez deště, ale mokli jsme zase třeba v Interlakenu a Luzernu. To už jsme mířili k Curychu.

EMAG byl jako obvykle výborný. Dle údajů organizátorů se zaregistrovalo 365 účastníků z 28 nejen evropských zemí – od Mexika a USA až po Malajsii (v porovnání s údajným milionem účastníků Street Parade, která v Curychu probíhala v termínu EMAGu, nás zas tak moc nebylo). Po zahájení tradičním Ice Breakerem v menze následovaly dny plné přednášek, formálních i neformálních setkání a exkurzí – od letiště po čokoládovnu.

Jeden ze dnů patřil i LEAP bloku. Všech pět účastníků Leadership Exchange Ambassador Programu prezentovalo své projekty – Zdravko Živkovič ze Srbska v Reinforcement of Creativity by Games představil svoji hru Doris (http://gottfriedville.net/puzzles/octagons/index.html), Jutta Ziemen-Graves popisovala vytváření strategií německé Mensy – Mensa’s Strategic Journey – A Roadmap, Holly Brooke z Austrálie se věnovala zapojení generace Y (Growing Gen Y), Alexandros Papandreou prezentoval aktivity řecké Mensy – Achieve the impossible! Spojené státy reprezentovala Jeudi Juetten s projektem Marketing Mensa to the Perfect Demographic, kde popisovala náborovou kampaň do Mensy mezi účastníky zájmových festivalů (fanoušci sci-fi apod.). Videozáznamy všech prezentací můžete najít na:

· http://animusm.com/doris-a-creativity-game/

· http://animusm.com/strategic-planning-for-mensa/

· http://animusm.com/geny/

· http://animusm.com/achieving-the-impossible-a-real-story/

· http://animusm.com/marketing-mensa-the-perfect-demographic/

Na nejbližším zasedání IBD (International Board of Directors) bude stanoven rámec LEAP projektu v budoucích letech. Budeme vás včas informovat, takže případní zájemci o LEAP v příštím roce budou mít možnost podat přihlášku svého projektu – naše Mensa má co nabízet.

Ukončení EMAGu bylo tradiční – Gala Dinner. Všichni (nebo skoro všichni) jsme sborově zpívali, užívali si programu i jídla, v poslední fázi došlo i na tanec.

Součástí EMAGu bylo i setkání tzv. EMAG panelu, na němž byla dohodnuta místa příštích evropských setkání. Pro nás jsou z pohledu geografické dostupnosti nejbližší EMAGy velmi lákavé, hned dvě následující setkání proběhnou v sousedních zemích. Jak bylo již dříve avizováno, EMAG 2015 proběhne v Berlíně, nově bylo rozhodnuto, že další setkání bude v Polsku (Krakov 2016), španělská Barcelona se pak stane hostitelem EMAGu pro rok 2017. Na závěr bych rád poděkoval Tomášovi za organizaci.

Autor: Petr Mazal

Na setkání v roce 2010 dorazil přesně 2 001 člověk. Ač je finančně zvýhodněna internetová registrace a platba předem, mnoho lidí nakonec pravidelně přijíždí bez registrace a hlásí se až na místě. Nejen díky zmíněným dvěma faktorům je organizace této akce opravdu složitým podnikem.

Samotná příprava trvá neuvěřitelné 4 roky. Půl roku se pracuje na předběžném plánu, obvolávají se potenciální hotely a městské úřady, připraví se koncept, nakreslí se logo a podobně, načež se návrh přihlásí do soutěže (za výběr projektu zodpovídá rada Mensy). Ihned po vybrání projektu se rezervuje hotel – smlouvu o rezervaci většinou sepisují mensovní právníci a vyjednávání bývají složitá, protože mensovní setkání má mnoho specifik. Pokoje si členové rezervují sami prostřednictvím hotelu, nicméně Mensa sumárně rezervuje společné prostory, dohaduje jídlo a garantuje obsazenost.

Čtyřhvězdičkový hotel Hyatt Regency Deabron v Detroitu vybraný pro setkání v roce 2010 byl rezervován tři a půl roku dopředu. Díky tomu, že mezitím udeřila finanční krize, se pro hotel původně otravná mensovní akce stala slepicí snášející zlatá vejce a vedení začalo organizátorům vycházet vstříc. Ohromná půlkruhová stavba hotelu tyčící se v komerční zóně na okraji města nabízí kapacitu cca 1 100 lůžek v 772 pokojích a byla mensany z 90 % obsazena (i při rezervaci takto dopředu hotel odmítl slíbit všechny pokoje), a proto se nakonec bydlelo ještě ve dvou hotelech v okolí. Po celou dobu mezi nimi pendloval malý autobus. Stát a město, na které finanční krize dolehla s nebývalou tvrdostí, měly z akce velkou radost a nabídly organizátorům různé výhody a preferenční zacházení. Mensany měl přivítat sám guvernér (nakonec přišel jen viceguvernér) a uvítací plakát byl pověšen v příletové hale přímo na letišti.

Setkání organizovali, řešili a na chod dohlíželi dobrovolníci – hlavní organizační tým měl 40 lidí, 15 z nich byli klíčoví specialisté. Každý ze 40 hlavních organizátorů vedl až 20 dalších pomocníků, dohromady kolem 200 lidí. Na místě se pak, byť i jen na hodinku nebo dvě, přidali další, takže se celkem zapojilo asi 500 lidí. Členové v hlavním týmu vytrvali téměř všichni po celé 4 roky. Administrativu (přijímání registrací, výběr peněz, rozpočet a vyúčtování a odpovídání na banální dotazy) zajistil centrální mensovní sekretariát, který má celkem šestnáct placených zaměstnanců.

Hlavní tým měl pobyt na setkání zdarma (je však nutno dodat, že setkání si moc neužil, většina lidí byla v jednom kole). Řadoví dobrovolníci pracovali jen za šňůrku na krk nebo speciální tričko. Za zmínku stojí, že hlavní organizátorka bydlela v prezidentském apartmá s vířivkou a dalšími vymoženostmi – placené však nebylo z registračních poplatků, hotel jí je nabídl sám od sebe jako výraz vděčnosti a každý den jí tam nechal přinést dárek (kabelku, luxusní bonboniéru, ovoce nebo květiny) a minibar měla zcela zdarma.

Samostatnou kapitolou bylo stravování. Americké setkání zahrnuje 24/7 all-you-can-eat občerstvení, které většinou Mensa zajišťuje sama (registrace na celých pět dnů stojí kolem 100 $, což není mnoho, a zahrnuje vše, ne pouze jídlo). Většinu dne byl k dispozici jen omezený sortiment trvanlivých věcí (čokoláda – té se během setkání snědlo 200 kg, zmrzlina, lentilky, chipsy, tyčinky, ovoce a podobně), během časů hlavních jídel z kuchyně dorazilo něco „normálního“ jako bramborová kaše, zelenina, saláty, sýry, opečené maso, hamburgery, atd. Jen samotný dovoz jídla do hotelu znamenal solidní logistický problém, například pro koblihy na snídani (oblíbené „donuts“) bylo potřeba poslat dodávku, pro plechovky s pitím potom regulérní náklaďák. Celkem bylo přivezeno (a snědeno) kolem 20 tun jídla. Specialitkami, které mě nadchly, byly mrazák, z něhož se daly volně brát zmrzliny, a automaty na plechovky přeprogramované tak, aby z nich po zmáčknutí vypadla plechovka, aniž by chtěly minci.

Poměrně dost dobrovolníků mělo na starost „security“, tedy hlídat, aby někdo nelezl, kam nemá, radit, kde co je, a podobně. I v US Mense se najdou různé podivné existence – například jeden vyloučený mensan si rezervoval místnost ve stejném hotelu (na setkání se registrovat nesměl) a posedával celé dny v lobby, protože na mensovní program ho nepustili (stále ho někdo hlídal).

Už den před oficiálním zahájením bylo v hotelu rušno, doslova davy dobrovolníků připravovaly stoly, letáky, deskové hry, místnosti, výzdobu (plakáty s historickými fotkami a informacemi o Mense), jídlo a mnoho dalších drobností. Velkou halu dostal k dispozici obchod s mensovními předměty. Koridory a zasedačky se pak zaplnily podivnými mensovními tvory.

Pro úplnost dodávám, že program tvořilo mnoho přednáškových linií a další spojené akce, ať už to byly výlety nebo workshopy (výletů však nebylo mnoho). Většina přednášejících povídala ráda a zdarma, pouze pár skutečných celebrit dostalo za přednášku zaplaceno. Ze standardu vybočovaly speciální akce jako promenáda mensanů a mensanek v plavkách a dražba večeře s mensanem (tyto tradiční akce mají své vlastní organizátory, kteří je dělají dlouhodobě na každém setkání).

I přes bohatý program stejně většina lidí přijela, aby si popovídala s přáteli, oficiální program je spíše takovým záchytným bodem pro nováčky, pro většinu lidí je podstatná ta sociální část (nakonec v tomto je to velmi podobné českému setkání). I na americkém setkání se nechodí spát a někteří noci propijí – i alkohol spadal do all-you-can eat, respektive drink. Kupodivu, nikdy se nestalo, že by člověk u snídaně nacházel lidi spící pod stolem. Nevím, zda měli členové tolik soudnosti, nebo zda zafungovaly bílé klobouky čili security. Doplňuji, že v rámci programu se konalo několik sezení Alcoholics Anonymous (AA) pod krycím názvem „Friends of Bill W.“ (reference na jméno zakladatele AA).

Letošní setkání se konalo v Portlandu, který je přeci jenom trošku z ruky, nicméně v roce 2014 se bude konat v Bostonu, kam se z Evropy dostanete snadno a celkem levně, tak zvažte své plány.

Šestidenního výročního setkání Mensy USA a Mensy Kanada (původně byly založeny jako jedna Mensa, tento rok slaví 50 let od založení) v roce 2010 se zúčastnil přesně 2001 člen. Hlavním místem konání se stal hotel Hyatt Regency Dearborn na jednom z předměstí Detroitu. Tento impozantní 14patrový hotel s téměř 800 pokoji byl prakticky celý rezervován pouze pro mensany. Na první pohled se tedy americké setkání diametrálně lišilo od toho českého, pro které jsou téměř tradiční chatky, sprcha se studenou vodou a stávkující topení.

Samotné setkání však bylo atmosférou velice podobné tomu českému – drtivá většina lidí na něj přijela ze stejného důvodu, z jakého jezdí na naše. Stejně jako u nás je to bezvadná příležitost, jak se ve velmi uvolněné a maximálně přátelské atmosféře potkat se starými přáteli a seznámit se s novými.

Proč byl zvolen právě Detroit, město, kam se v současné době příliš nejezdí? Čistě z praktických důvodů: je snadno dostupný jak pro členy ze všech koutů USA, tak Kanady. Díky místní krizi byl navíc hotel ochotný mensanům nabídnout skutečně lukrativní ceny. Kromě toho se setkání stalo velmi významnou místní událostí a přitáhlo pozornost a podporu starosty i guvernéra státu. A nakonec – na okolí při americkém setkání až tak nezáleží, velká většina programu se totiž odehrávala uvnitř hotelu, a kdo nechtěl, nemusel vystrčit ani nos.

Aby se návštěvníci nenudili, bylo připraveno šest linií skutečně rozmanitého přednáškového programu – od fungování Mensy, historie světa i USA přes pletení, psy, kočky a teorii strun až po parapsychologii a americkou reformu zdravotnictví. A k tomu několik speciálních kuriózních akcí jako přehlídka mensanů a mensanek ve spodním prádle, soutěž Mr. Mensa (dobročinná dražba večeře s vybraným mensanem), Singles stew (setkání nezadaných v hotelovém bazénu) nebo sezení anonymních alkoholiků (skryté pod názvem „Friends of Bill W.“).

Většina účastníků však trávila čas především povídáním s ostatními, a tak byl nejrušnějším místem jednoznačně „hospitality room“ neboli ohromný sál s kulatými stoly, kde bylo možné v jakoukoliv denní i noční dobu uzmout tácek s jídlem (zdarma), přisednout ke stolu a začít konverzovat o čemkoliv. Oblibě se samozřejmě těšila také báječně vybavená místnost deskových her a puzzle místnost, kde mohl člověk vyzkoušet různá netradiční puzzle. Pokud jste si mysleli, že ještě nikoho nenapadlo vytvořit čistě jednobarevné puzzle, mýlili jste se.

Na pořádek dohlíželi dobrovolníci v bílých kloboucích a celkově by se dalo říci, že akce probíhala velice hladce. Přitom celé setkání připravili a řídili pouze dobrovolníci, hlavní přípravný výbor se skládal z 15 členů, přípravný tým z 50 lidí a ruku k dílu během setkání nějakým způsobem přiložilo kolem 500 dalších dobrovolníků!

Jako milou drobnost přeprogramovali organizátoři automaty na plechovky s limonádou v hotelu tak, aby nechtěly žádné mince. Stačilo zmáčknout tlačítko a vypadla plechovka. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že tak by věci fungovaly v ideálním světě. Avšak poté, co jsem se pod vlivem počátečního nadšení rozhodl ochutnat a porovnat všechny mně dosud neznámé značky limonád, jsem ztratil jak chuť k obědu, tak počáteční entuziasmus a nadále se zajímal spíše o vydavače chlazené čisté vody.

Jako u všech akcí Mensy i na této platilo, že Vám nebude nikdo nic vnucovat a dostanete jen to, co si sami vezmete. Kdo zůstane zamračeně sedět v koutě, tomu pečený holub do úst nevletí. Pokud se však nebudete bát a s úsměvem (americkým) vykročíte za ostatními, budete mít báječnou příležitost poznat nové lidi a dozvědět se něco o této zemi i o sobě. Stejně jako v české Mense i tady platí, že máte možnost potkat neuvěřitelně pestrou mozaiku lidí od kovbojů z Texasu, kteří přijdou na galavečer v koženém klobouku, přes distingované profesory věhlasných univerzit, hippies, běžné lidičky ze všech koutů až po české emigranty.

Na toto setkání jsem se dostal v rámci Leadership Exchange programu Mezinárodní Mensy. Ta mi také zaplatila letenku. Po jeho absolvování však mohu říci, že mě natolik nadchlo, že bych na ně jel, i kdybych si měl cestu uhradit sám, a určitě se v budoucnu vydám na některé z dalších amerických setkání.

Pro zájemce o tuto akci ještě doplním, že je třeba počítat se značným spánkovým deficitem, krásného pokoje v hotelu si totiž člověk skoro neužije. Po návratu domů jsem usnul a vzbudil se až o 15 hodin později.

Máte-li jakékoliv otázky, napište mi, rád odpovím.