V první části se soutěžilo ve všeobecném přehledu – tedy v otázkách týkajících se matematiky, zeměpisu, dějepisu, literatury, filmu, přírodopisu, občanské výchovy atd. V rámci této části si soutěžící vyzkoušeli práci s hlasovacím zařízením Active Expression. Ve druhé části testu měly děti prokázat, co všechno vědí o své městské části. Letos se opět ukázalo, že se děti na tuto část připravují čím dál lépe, takže si obstojně poradily s otázkami typu kde mají ve svém okolí nejbližší sportoviště, koupaliště nebo nemocnici, či jaké noviny městská část vydává a které známé osobnosti bydlí v jejich okolí. Naší snahou kromě jiného bylo, aby se díky této soutěži začaly o dění ve své městské části více zajímat a aby věděly, kde mohou nedaleko od svého bydliště aktivně trávit volný čas.

Záštitu nad soutěží pro svoji městskou část převzali místostarosta Prahy 17 Mgr. Miroslav Šoukal, starosta Prahy 13 Ing. David Vodrážka a starostka MČ Praha 5 Mgr. Radka Šimková, za což jim patří náš dík.

Po sečtení výsledků za obě části soutěže byly vyhlášeny výsledky a předány odměny, ale nikdo ze soutěžících neodešel s prázdnou – všichni účastníci soutěže dostali poukaz na testování IQ v Mense zdarma a tašku s upomínkovými a reklamními předměty od sponzorů. Pozvání na vyhlášení výsledků přijal místostarosta Prahy 17 Mgr. Miroslav Šoukal a starosta MČ Praha 6 Mgr. Jakub Stárek, kteří se také výborně zhostili předání cen.

Ceny do soutěže věnovali tito sponzoři: knihy věnovalo nakladatelství Fraus, deskové hry věnovaly firmy Albi a Dinotoys, poukazy do zábavního parku věnovala firma Toboga a na hlavní výhru – tablety – jsme získali sponzory. Další finanční částky nebo upomínkové předměty pro všechny účastníky věnovali rodiče našich studentů – p. Petrikina, p. Volemanová, p. Holtanová, p. Šmejkalová, poukazy na testování věnovala Mensa Česko. Všem moc děkujeme.

Zde jsou jména šťastlivců, kteří uspěli nejlépe:

Talent základek Prahy 5

1. místo               Marek Skopal                    ZŠ a MŠ Barrandov, Chaplinovo nám.    

2. místo               Mariana Nekvasilová      ZŠ a MŠ Barrandov, Chaplinovo nám.

3. místo               Matouš Líman                   ZŠ Weberova                    

Talent základek Prahy 6

1. místo               Michal Vokoun                 Univerzitní ZŠ a MŠ Lvíčata

2 místo                Petr Vybíral                      Global Minded MŠ a ZŠ

3. místo               Helena Ruth Collis           Soukromá ZŠ Cesta k úspěchu

Talent základek Prahy 13

1. místo               Thanh Ha Dang                ZŠ Bronzová                      

2. místo               Jaroslav Romanyuk         FZŠ prof. O. Chlupa                       

3. místo               Filip Zeman                       ZŠ Kuncova                       

Talent základek Prahy 17

1. místo               Jaroslav Rohlíček             ZŠ J. Wericha    

2. místo               Adam Najmon                  ZŠ J. Wericha    

3. místo               Jan Buk                              ZŠ J. Wericha    

A zde jsou odměny, které obdrželi vítězové na prvních 3 místech v každé MČ:

1.místo: tablet Lenovo, desková logická hra od Dinotoys, vstupenky do Toboga, láhev na pití, poukaz na testování IQ v Mense, propagační předměty od Mensa gymnázia (ekotaška, propiska, letáček), odznáček nebo magnet od MFF UK

2.místo: desková hra od Albi, kniha od nakl. Fraus, vstupenky do Toboga, láhev na pití, poukaz na testování IQ v Mense, propagační předměty od Mensa gymnázia (ekotaška, propiska, letáček),

3.místo: kniha od nakl. Fraus, vstupenky do Toboga, hlavolam od firmy Albi, poukaz na testování IQ v Mense, propagační předměty od Mensa gymnázia (ekotaška, propiska, letáček), odznáček nebo magnet od MFF UK

Všichni ostatní účastníci dostanou sluchátka zn. Jabra, poukaz na testování IQ v Mense a propagační předměty od Mensa gymnázia (ekotaška, propiska, letáček),

Všem soutěžícím děkujeme za účast, výhercům samozřejmě srdečně gratulujeme.

Shortly after, the wonderful Pavla Procházková offered me to stay at her place for the duration of the course. I was very happy to be offered a place, especially as I found Pavla to be a great host. She welcomed me in her home, gave me useful advice on how to get around town using public transport and showed me some great places in Prague (including some of the best Gelato places ). Unfortunately, I was very busy completing assignments for my course so we didn’t get to do more together. But as I’ll stay in Prague for a few more months, I’m sure there’ll be more opportunities to do some sightseeing. She also put me in touch with fellow Czech Mensa members and I attended a Mensa meeting where I got to know some friendly and interesting people. I want to thank Pavla for being a warm-hearted host and for making this adventure such an amazing experience for me!!!

Musím říci, že jsem byl překvapen. Přesto, že na stránkách Mensy bylo přihlášených necelých čtyřicet osob, pod mostním obloukem nás byla snad stovka. Později mi Iva vysvětlila, že jsme součástí většího organizovaného celku, mimo Mensu. Na začátku jsme se rozdělili do týmů, přičemž bylo vzato v potaz, zda chceme závodit a najít znamení v co nejkratším čase, nebo se hlavně zúčastnit (což byl s dětmi náš případ). Dostali jsme podkladové materiály, ve kterých byla mj. popsána historie vzniku a smyslu domovních znamení, dále padesát soutěžních názvů domovních znamení se zašifrovaným popisem umístění a soutěžní otázkou a také fotky. Fotek však bylo skoro o polovinu více než popisů, takže některé nás spíše mátly.

Na nalezení a odevzdání výsledků jsme měli asi 5,5 hodiny a projít se měla stará Praha na levém břehu Vltavy (Malá Strana, Hradčany). Zkušeným kapitánem týmu byla Ivina vitální maminka. Tým čítající cca třináct dospělých a větších dětí a dvě menší píďata rozdělila na menší skupiny a každá dostala za úkol projít určitou oblast. Naše převážně dětská skupina si vzala Pohořelec a Hradčany s vrchní částí Malé Strany. Do té chvíle jsem netušil, že na tak malé ploše jedné městské čtvrti můžete strávit půl dne intenzivním chozením bez toho, abyste nějakou ulici prošli dvakrát. Objevili jsme romantická zákoutí se starými domečky, kam bychom určitě nikdy nepřišli. Přiznám se, že třeba ulice Nový Svět byla pro mě skutečně nová. Dostali jsme se i do slepých uliček, kam kromě starousedlíků a zbloudilých turistů nikdo nepřijde. Viz třeba ulička Jánská s domovním znamením U Draka. Viděli jsme spousty krásných a nečekaných domovních znamení (U Bílé řepy, U Černého slona, U Jezevčíka a další). Viděli jsme mnoho krásných fasád, sgrafit, obrázků, nápisů. To, že jsme výsledky odevzdali včas a z deseti týmů skončili pátí, nebylo až tak podstatné. Už léta razím heslo, že Praha je nejkrásnější od čtyř metrů výše. A je jedno, jestli jdu Novým, nebo Starým Městem. Zde se to potvrdilo a myslím, že všem z naší skupiny se akce Ejhle Praha moc líbila. Já osobně jsem byl z poznání všech těch malebných a neznámých zákoutí nadšený. Tímto za všechny ještě jednou děkuji Ivě za pozvání a organizaci.

P. S.: Kdo by se chtěl dozvědět více o pražských domovních znameních, tak kromě tištěných tematických pragensií jsem objevil i tyto zajímavé a doporučeníhodné webové stránky: http://domovniznameni.chlumsky.eu/

Autor: Jan Pokorný

Jako úplný nováček, který je v Mense od prosince, jsem v únoru t. r. poprvé navštívil setkání MS Praha. Protože se na setkáních nekonají žádná oficiální představování nováčků, musel jsem si poradit sám a aktivně se pokusit někoho z pražských mensanů poznat. Osud tomu chtěl, že jsem se téměř celý večer dobře bavil s nějakým Martinem a nějakým Vítkem.

Oba se bavili o různých absolvovaných výletech a srazech a jen tak mezi řečí se mě zeptali, zda s nimi nechci v květnu jet na kole do Prčice. Chvilku jsem se nechal hecovat, nicméně nakonec jsem přikývnul. Proč ne?

Rozhodl jsem se tedy neponechat nic náhodě. Zavezl jsem své „zánovní“ kolo zn. Favorit, které jistě pamatuje první let člověka do vesmíru, do servisu s prosbou, aby z něj udělali kolo, které by mohlo jet na silnici bez obav z pokuty za nesoulad se zákonem a spolehlivě mě dovezlo až do cíle.

V pátek večer mi kolo vrátili s tím, že zadání splnili na 50 %. Kolo splní předpisy, ale co se týká spolehlivosti, že prý mi přejí štěstí…

V obchodě jsem si koupil dva energy gely, jednu proteinovou tyčinku, dvě tatranky, tubu s šumivými tabletami obsahujícími hořčík a jednu Studentskou pečeť jako odměnu pro sebe, až dorazím do cíle. Protože speciální cyklooblečení nevedu, rozhodl jsem se vzít si funkční tričko, sváteční manšestráky a červenou bundu do deště, aby mě každý na silnici viděl. Jen kšiltovku mi manželka rozmluvila, že prý přilba bude přeci jen bezpečnější. Začal jsem se na výlet dokonce těšit. O tom, že do cíle dorazím, jsem nepochyboval. Jen jsem zatím netušil jak.

V sobotu jsem hodil kolo do auta a přijel na místo srazu po čtyřech kolech. Nechtěl jsem riskovat zpoždění, pokud bych jel na kole, a co si budeme povídat, každý ušetřený kilometr se počítá. Na místě srazu jsem byl jako první. Když přijel Vítek, tak chvilku přemýšlel, zda jsem to skutečně já a jestli v tom, v čem mě vidí, a na tom, na čem mě vidí, opravdu pojedu do Prčice.

Nakonec nás jelo pět: Vítek, Martin se svými syny a já. Prvních 35 kilometrů do Týnce bylo testovacích. Kluci zjistili, že do pedálů fakt nemohou šlapat naplno, protože mi ujíždí. Já zase zjistil, že nemá smysl neustále šlapat naplno, protože se jich stejně neudržím. A to jsem, prosím, šlapal i z kopce, což normálně nedělám! Nakonec jsme přistoupili na klasický model všech výletníků. Rychlejší jeli vepředu, čas od času počkali na pomalejšího, dali mu pak náskok, aby ho po čase zase dojeli. Vždy však platilo, že poslednímu byl někdo na dohled nebo s ním (obvykle tedy se mnou) i nějakou dobou někdo jel. Když jsme dojeli do Týnce na první kontrolní bod, kluci se radostně vrhli na klobásy. Já jsem s díky jídlo odmítnul a byl rád, že si můžu oddychnout. Ale jak si vychutnávali jídlo, vzpomněl jsem si, že mám v kapse ony dva energy gely. Hladově jsem vysál jednu tubu a navrch jsem ji zajedl velkou tvarohovou buchtou.

Že by se mnou ona tuba něco provedla, jsem nepozoroval. Nicméně kluci přiznali, že jsem šlápnul do pedálů a vyjel kopec jako Michal Klasa v dobách své nejlepší slávy. Tvarohová buchta asi dělala divy! Později mě však rychlost opustila a já si jel dál svým tempem. Aby Vítek stačil mému tempu, musel být neustále na brzdě a občas šlapat dozadu.

Uznávám, že moje převodová kombinace s pěti kolečky vzadu (jedno později nešlo použít) a jedno vpředu (na druhé jsem se neodvážil přeřadit) mi nedovolovala využít příliš variant při různých stupních stoupání či klesání. Bylo proto pár kopců, které jsem došel na vrchol dokonce pěšky. To jsem však za přílišný handicap nepovažoval, protože ti, co jeli „na veverku“ (nejmenší kolečko vpředu a největší vzadu) měli stejnou rychlost jako já pěšmo.

V Kosově Hoře (62 km) jsme si dali dršťkovou polévku, aby se žaloudečky zahřály a zaplnily. A já navrch svůj druhý energy gel. Díky vydatné polévce jsem potom chvíli šlapal na čele pelotonu a užíval si svých pár minut slávy drtiče kopců. Před Prčicí jsme odbočili do Strnadovského mlýna, kde nás kromě Katky Šírové a Tomáše Kocmana čekala ještě chutná svíčková a teplo výčepu. Jako návdavek bylo potěšitelné vnímat, jak jsou si všichni mensané vlastně blízcí, když nás Katka nazývala svými „příbuznými“.

Prčice (76 km) nás přivítala deštěm. Po krátkém oddychu, kdy jsme zapózovali Vítkovi na společnou fotku a oblékli se do pláštěnek, protože už fakt začalo pršet, jsme se rozloučili a vydali na zpáteční cestu. Já jsem se Sedláčky vyrazil k nejbližšímu vlaku, což bylo dalších šest kilometrů převážně do kopce a v lijáku. Vítek vyrazil na kole zpátky ku Praze.

České dráhy, vzdor své pověsti a tradici, tentokrát ukázaly lidskou tvář. Vlak z Heřmaniček do Benešova měl extra zavazadlové vagony pro kola a dostatečný počet osobních, v nichž bylo navíc teplo, takže jsme si mohli sednout a trochu se usušit. A vzdor výraznému zpoždění na nás v Benešově čekal přípoj na Prahu a také v něm jsme si mohli sednout.

Co napsat závěrem? Snad jen, že to byl povedený výlet, alespoň z mého úhlu pohledu. Nic mě výrazně nebolí a záda jsem cítil už před výletem. Díky Vítku za letošní pozvání na Prčice!

Autor: Jan Pokorný

Díky sympatické a velmi fundované organizátorce Magdaléně Tydrichové, která se hudbě věnuje profesionálně, máme včas informace o krásných kulturních akcích nejenom z oblasti vážné hudby – v září jsme například stihli zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha v Rudolfinu a nádherný koncert v chrámu sv. Víta v rámci téhož festivalu. Dále se možná povede sejít se společně a zahrát si na některé z pian, která se objevila v pražských ulicích, a určitě zaujme i pozvánka na další akci. V Jeruzalémské synagoze na nově opravené vzácné varhany zahraje pan Josef Kšica (který obvykle hraje např. v kostele sv. Mikuláše) a uslyšíme varhanní skladby od Gustava Mahlera i méně známých skladatelů – C. Francka a B. A. Wiedermanna.

Vstupenky na festivalové akce byly beznadějně vyprodané již dlouho předem – Magda naštěstí nepodcenila přípravu a zarezervovala je pro nás už na jaře. Ani deštivé počasí neodradilo hosty od dodržení předepsaného dress code na úvodním koncertu festivalu, takže jsme mohli o přestávce obdivovat nádherné večerní róby přítomných dam a mezi pozvanými VIP hosty jsme zahlédli i Jiřího Bartošku ve smokingu a s neodmyslitelnými brýlemi na čele. Prvořadá však byla samozřejmě hudba – a té nám symfonici z České filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem dopřáli pořádnou porci. Osobitně úžasný byl Koncert pro violoncello a orchestr h moll od Antonína Dvořáka, který patří nejen mezi nejznámější díla tohoto skladatele, ale i mezi nejvýznamnější skladby pro violoncello vůbec.

Dílo zaznělo ve společném podání České filharmonie a americké violoncellistky Alisy Weilerstein. Seděli jsme na balkoně, ale energie, kterou do mistrovského provedení mladá umělkyně vkládala, byla hmatatelně cítit v celém koncertním sále.

V chrámu sv. Víta na Pražském hradě se uskutečnil druhý koncert, který jsme v rámci festivalu Dvořákova Praha společně navštívili. V neděli večer opět pršelo, ale skupinka mensanů se sešla slavnostně naladěná a připravená poslechnout si Verdiho Requiem, zádušní mši pro sóla, sbor a orchestr v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru a hvězdných sólistů R. Donose, M. Giordana a J. Martiníka. Dirigoval Maestro Fabio Luisi, hlavní dirigent MET v New Yorku.

Očekávali jsme vynikající akustiku, což se nám splnilo, ale ještě víc mne zaujala kombinace sluchových a krásných zrakových vjemů – lom večerního osvětlení přes mozaiky na oknech gotické katedrály.

Povídání o tom, jak jsem pak po celotýdenním běhání (na trase škola – práce – papírnictví – potraviny – vyzvednout děti, doma psát úkoly – vše korunované dětskou oslavou pro 12 účastníků ukončenou těsně před koncertem) usnula přímo v chrámu sv. Víta za zvuků burácející symfonie, nechám raději na jindy. Je vidět, že hudba má uklidňující účinky. Spaní v chrámu ale nedoporučuji, je tam docela zima. Pokud si chcete opravdu odpočinout, zkuste jakýkoliv pořad v planetáriu – „pod hvězdnou oblohou“ se spí mnohem lépe, může vás však pak bolet za krkem ze zablokované krční páteře. No, kulturní zážitky nejsou zadarmo, chce to sílu a odříkání!

Magdi, děkujeme za všechny povedené akce a moc se těšíme na další, ať Tě jejich organizování baví co nejdéle!

Pokud máte o akce SIG Hudba zájem a chcete dostávat informace o jejich konání, zaškrtněte si odebírání příslušné konference na intranetu.

Pokud nejste z Prahy, smutnit nemusíte, SIG Hudba má široký rozptyl – z minulých akcí připomenu např. exkurze do firem Amati v Kraslicích a do Strunalu v Lubích, které se pod záštitou SIG Hudba konaly (článek o nich vyšel v minulém čísle časopisu).

Autor: Zuzana Šimková

Původně jsem plánoval přijet do Bratislavy s nohama nahoře vlakem, ale na poslední chvíli mi pracovní povinnosti změnily plán. Musel jsem tedy dát nohy dolů a vyrazit po vlastní ose. Při cestě z Prahy jsem vyzvedl v Pardubicích Jardu z Chrudimi, v Hradci Králové Martu a v Týništi nad Orlicí Lucku z Opočna a Piotra z Wrocławi. Přípravu na setkání s cizinci zajistila tedy osádka vozu, přípravu na místní gastronomii nabídla bratislavská pečeně ve Vamberku.

I když setkání začalo oficiálně až ve středu 31. července večer, pár dobrovolníků z české Mensy přijelo do Bratislavy s předstihem. Díky tomu proběhla registrace nás, běžných účastníků, kteří dorazili po celodenním výletě na poslední chvíli, hladce. Registrace probíhala v krásném prostředí Starého parlamentu. O bezpečnost účastníků se vždy postarala bezpečnostní služba při vstupní kontrole u vchodu.

Setkání začalo lamačem ledu (ice breaker) v restauraci Zlatý bažant v centru Bratislavy. Po vzoru většiny účastníků jsme si našli skupinu českých mensanů. Tam se rozbíjely ledy snadněji.

Další den jsme se mohli vážněji věnovat programu EMAG, exkurzím. První exkurzi připomněl přihlášeným účastníkům i e-mail na registrovanou adresu, takže na ni nemohl nikdo zapomenout. Naše první návštěva vedla do sídla společnosti ESET. Viděli jsme mapy s okamžitými výskyty virových hrozeb a slyšeli i zajímavou přednášku o historii bezpečnostních rizik ve výpočetní technice. Exkurze byla zakončena na terase výškové budovy, z níž se nabízel překrásný výhled na celou Bratislavu.

V pátek, kdy se konala většina přednášek, se mohli účastníci organizovaně vypravit do sousední metropole, do Vídně. Tištěný program nabídl účastníkům za stejné peníze dokonce delší exkurzi, než jaká byla uvedena při registraci. Někoho tedy mohl překvapit její dřívější start. Naštěstí se ale většina mensanů nenechala zaskočit. Jeden Brit nabídku nevyužil, přijel za ostatními vlakem a po okružní jízdě Vídní se k nám v Schönbrunnu přidal. Po pěší prohlídce centra a dvouhodinovém rozchodu jsme nastoupili na rychloloď Myjava, která nás za necelé dvě hodinky dopravila zpět. I když byla loď opravdu rychlá, proti horkému počasí to nepomohlo.

Večer se konala prohlídka nočního života. V malé hospůdce a vinárně nebyly moc veliké stoly, proto bylo možné se lépe seznámit i s účastníky z dalších zemí. Nemuseli jsme si povídat jenom o pivě a o víně, ale také o svých SIG. Třeba v Maďarsku mají zajímavý SIG Literatura, kde se účastníci dohodli na literárních dílech, která si sepsali do seznamu, každý týden přečtou jednu knížku a poté si o ní povídají.

Sobota byla ve znamení akce. Většina účastníků přejela ráno autobusem do akčního parku v Čunovu a tam si mohli na pár minut vyzkoušet akci, na niž se registrovali. I tady nás provázelo úporné vedro, ale bylo možné se zchladit ve venkovním zahradním bazénku. Není divu, že toho mnozí využili. V takovém horku se moc aktivit stejně dělat nedalo.

Po žhavém dni následoval poklidný společenský večer v hotelu Double Tree by Hilton. Začal příjemným přivítáním, následovalo povídání o historii slovenské Mensy a pozvánka na další EMAG. I když byla místnost klimatizovaná a obsluha roznášela dostatek vody, přesto jsme obdivovali tanečníky lidových tanců, jak na parketě vesele poskakovali. Po skončení oficialit si mohli nejrychlejší účastníci vybrat z bohatého rautu. Výběr byl opravdu pestrý, zbyly po něm jenom slovenské cedulky.

Příští mezinárodní setkání se koná ve švýcarském Curychu. Již nyní se můžete podívat na bohatý a pestrý program na stránkách http://www.emag2014.com/. Vedle exkurzí a výletů si tam budou moci účastníci vyzkoušet třeba létání ve větrném tunelu. A hlavně tam můžeme poznat další zajímavé lidi. Organizátoři slibují i možnost levného ubytování.

Rád bych srdečně poděkoval všem organizátorům.

Autor: Vítek Švachouček

Ti z vás, kteří čtou náš časopis pravidelně, nalezli již několik reportáží z předchozích přednášek v Ústí, Ostravě a v Olomouci (vyšly v dubnovém a červnovém čísle), a proto si pro popsání obsahu vyprávění půjčím z mensovních stránek pouze krásnou upoutávku na přednášku „O Nepálu – o zemi, kde letadla přistávají vedle bambusových chatrčí s podlahou z udusané hlíny a otevřeným ohništěm uprostřed, o zemi, kde se věčný sníh zamrzlých velehor snoubí s tropickou džunglí obývanou tygry a slony, o zemi, jejíž vláda ukradne, na co přijde, a jejíž lidé nezamykají a jsou stále ochotni půjčit motocykl na dobré slovo; o zemi, kterou nemůžete změnit, ale která změní Vás”. Další zajímavosti o Nepálu již vynechám a pokračuji rovnou k jídlu, tedy k menu, na kterém jsme si pochutnávali a které zejména skalní přívržence SIGu Gurmán bude jistě zajímat. Formou bufetu jsme ochutnali výběr z dostupných specialit: od speciálně kořeněných pečených brambor a pakory – smažené zeleniny, přes různé druhy placek naan, studenou zeleninovou směs raitu až po hlavní chody – vegetariánskou směs luštěnin a kuře v omáčce se speciální směsí koření – chicken tikka masala. Vzhledem k tomu, že některá jídla byla poměrně ostrá (a to nás prý kuchař ještě šetřil), mělo největší úspěch jemné mango lassi, jogurtový nápoj, kterým většina z nás oheň v žaludku zalila.¨

Rozcházeli jsme se až skoro před půlnocí a byla jsem moc ráda, že mezi nás zavítali i mensané, kteří na akce nechodí až tak pravidelně, i zahraniční mensané žijící v Praze (Hello Barry! :-)).

Děkujeme Tomášovi za zajímavou přednášku i za zorganizování celé akce.

Autor: Zuzana Šimková, zuzana.simkova@volny.cz

kdy: třetí pondělí v měsíci od 19:00 (první setkání tedy 16. 1. 2012)
kde: salonek restaurace U Plaza, Brno – Královo Pole

České Budějovice

kdy: každý sedmý kalendářní týden, vždy v úterý od 17 h. (první setkání tedy 14. 2. 2012)
kde: kavárna Měsíc ve dne

Hradec Králové

kdy: každé první úterý v měsíci od 18:00 (první setkání výjimečně druhé úterý v měsíci, tedy 10. 1. 2012)
kde: vinný sklípek U Královny Elišky, Dlouhá 194, Hradec Králové

Karlovy Vary

kdy: většinou každý 2. pátek v měsíci
kde: Jasmínová 10, Karlovy Vary

Ostrava

kdy: každé první úterý v měsíci od 18:00 (první setkání tedy 3. 1. 2012)
kde: Čajovna u Sýkorova mostu, Ostrava

Pardubice

kdy: každý první pátek v měsíci od 18:00 (první setkání tedy 6. 1. 2012)
kde: klubovna Evropského spolkového domu na Pernštýnském náměstí

Plzeň

kdy: každého 4. dne v měsíci (je-li to sobota, pak předchozí pátek; je-li to neděle, pak následující pondělí), první setkání tedy 4. 1. 2012
kde: restaurace U Wallise, Palackého náměstí 11, Plzeň

Praha

kdy: každé třetí úterý v měsíci (první setkání tedy 17. 1. 2012)
kde: nekuřácká kavárna Kumbal, Heřmanova 12, Praha 7 – Holešovice

Prostějov

kdy: každý pátek večer (první setkání tedy 6. 1. 2012)
kde: Průchozí 2

Ústí nad Labem

kdy: nepravidelně (první setkání 14. 1. 2012 v 17:00)
kde: salonek Billiard klubu v ulici Hradiště

Zlín

kdy: každá první sobota v měsíci od 18 h. (první setkání tedy 7. 1. 2012)
kde: Kavárna a čajovna Lilith v suterénu zlínské polikliniky, tř. T. Bati 3705, Zlín

Ještě předtím, než jsme však začali hrát, jsme si dali jediné jídlo, které tam „vařili“ – a sice mraženou pizzu – ale výbornou (aspoň dle mého vkusu, ani nebylo poznat, že není čerstvě upečená), případně uzené mandle – ty vážně chutnaly, ač to zní neuvěřitelně, jako uzené. Poté jsme se odebrali k porovnání výkonů i v tak neintelektuální činnosti, jakou bowling je (i když o tom by se dalo polemizovat; i koule se musí správně nasměrovat, aby „sejmula“ všechny kuželky pokud možno na první pokus a to vyžaduje určitou úvahu, kam ji tedy nasměrovat, a určitě i prostorovou představivost). Alča se vzdálila ještě během hry, musela do tanečních – nicméně ve své baletní sukénce s těžkou koulí v ruce vypadala křehce jako rusalka. V souvislostí s tímto si vybavuji, že jsme ve dvou družstvech (hráli jsme na dvou drahách) byli rozděleni ne pod svými jmény, ale pod jmény pohádkovými. Pojmenování byla vskutku nápaditá: Budulínek, Amálka, Rákosníček, Fík (maxipes), Mach, Šebestová, Jája a Pája.

Nebudu tady zatěžovat nikoho nudnou statistikou, jak kdo dopadl. Ačkoliv mně samotné to nijak extra nešlo, musím vyzdvihnout výkony bytosti jménem Mach a Rákosníček (jedná se o tutéž osobu lidskou, ale protože došlo ke střídání osob v rámci obou družstev, jednou se jmenovala tak, podruhé zase onak), tato bytost zvítězila v obou kolech na plné čáře s docela solidním náskokem oproti ostatním. Vzhledem k ochraně osobních údajů pohádkových bytostí její jméno neuvedu, i když je autorce tohoto článku známé. Naopak nejslabší výkony podala Šebestová (a to v obou kolech). Na závěr samotné hry nastalo obligátní focení, a ač byl trochu problém s napůl vybitými bateriemi fotoaparátu, přesto se pár snímků podařilo.

Pár nezmarů, kteří nikam druhý den nemuseli, se ještě usadilo v jedné pizzerii poblíž bowlingu. Vaří tam úplně úžasnou tomatovou polévku tak hustou, že v ní skoro stála lžíce. A taky čajík z čerstvé máty s medem a s limetkou – jedním slovem „mňamka“. Tam jsme vydrželi, dokud nás doslova nevyhodili s tím, že je už „zavíračka“. Poté jsme se všichni (aspoň se mi nic nedoneslo) pokorně odebrali do svých příbytečků upadnout do říše snů.

Autor: Helena Kolská alias Helča Kolča