Protože jsem s angličtinou přicházela do kontaktu již od svých 10 let, ať už v jazykové škole, střední škole včetně maturity, VŠ anebo během svojí praxe, rozhodla jsem se zkusit povolání překladatelky na volné noze. Velkou výhodou tohoto povolání je časová flexibilita a možnost pracovat z domova. Avšak získat si první zakázky a důvěru překladatelských agentur vůbec nebylo snadné.

Psal se rok 2007 a po volně dostupných překladatelských softwarech ještě nebylo nikde ani stopy. Po absolvování různých vstupních testů a pohovorů jsem opravdu pro několik z těchto agentur začala pracovat, samozřejmě za sazbu určenou pro začátečníka. Nejprve mě to zarazilo, vždyť jsem téměř každodenně pracovala s angličtinou již 20 let, ale velice rychle jsem zjistila, že jsem v oboru překladatelství opravdu začátečník. Každý z překladů byl na určité téma a vyžadoval specifickou terminologii, určitou požadovanou míru formálnosti nebo neformálnosti, určitý způsob větných konstrukcí, formální úpravu a mnoho dalších prvků typických pro danou oblast.

Úplně jinak se překládá patentová dokumentace, která má striktní formu i terminologii. Úplně jinak vypadá překlad návodu k použití, kde se vyžaduje srozumitelnost, podrobnost a názornost. A výrazně odlišná je například lékařská zpráva nebo kupní smlouva, které mají velice specifickou terminologii a musí mít požadovanou formální úpravu.

Další výzvou bylo titulkování seriálů, kde se zase kladl důraz na stručnost, srozumitelnost a neformálnost. Nemusím vám říkat, že před každým překladem jsem si někdy i dlouhé hodiny studovala téma a používané výrazy, aby byl překlad vypracován správně a konečný uživatel překladu nečetl nějaké nesmysly, obzvláště pokud byl tímto uživatelem odborník v daném oboru. Překladatel je v podstatě nucen se alespoň na chvíli přiblížit tomuto odborníkovi a jeho řeči.

A tak jsem se vydala cestou vzdělávání. Po státních zkouškách C1 jsem následně vystudovala magisterské studium v oboru anglický jazyk – filologie. Zároveň jsem absolvovala právnické minimum pro překladatele v rámci celoživotního vzdělávání na univerzitě a studium anglosaského práva v anglickém jazyce, abych si i u překladů s právní problematikou byla jistá v kramflecích. Momentálně již aspiruji na práci soudní překladatelky, ale mohu vám říct, že cesta od amatérského překladatele po skutečného profesionála je opravdu dlouhá a trnitá. A ještě pořád se stává, že narazím na termín nebo slovo, které neznám, a musím využít slovník.

I v této branži tudíž platí, že čím víc se vzděláváte, tím víc zjišťujete, kolik toho ještě nevíte. A proto teď už mohu s jistotou konstatovat, že povolání překladatele je nikdy nekončící proces, kromě jiného i proto, že i jazyky se vyvíjejí a mění, nabírají nové výrazy, některé zase opouštějí, a překladatel musí jít s dobou a překlady vyhotovovat tak, aby jim jejich koncoví uživatelé opravdu rozuměli.

Autor: Magdalena Veličová

1. Je potřeba vhodně demonstrovat, že své vysoké IQ dokážete využít – a tuto informaci se osobě, která vás u pohovoru zpovídá, snažit naservírovat někdy v okamžiku, kdy se ptá na pracovní úspěchy, ev. na pozitivní vlastnosti (a znovu třeba zopakovat něco z těch úspěchů).
2. Myslím, že uvedení dává větší šanci u pozic, kde se vyšší IQ tak trochu předem očekává (např. IT svět, tam, kde je v nabídce výslovně uvedeno logické myšlení atd.).

Pokud bych narazila na někoho, kdo má vůči členům Mensy nějaké předsudky, asi by se mi pod daným člověkem moc dobře stejně nepracovalo, takže může být lépe, když si mě díky uvedení členství takoví lidé nevyberou.

Autor: Hana Kotinová

Při hledání práce vycházela Kate Moffitt z toho, že většina lidí ani neví, co to Mensa je, takže si tohoto údaje nevšimne, a pokud je někdo, kdo hledá zaměstnance, sám mensan, poté jí členství může být k užitku, a proto jej v životopise uvedla. Posléze si najala HR poradce, aby jí s hledáním práce pomohl, a byla dost překvapena, když jí jako první věc poradil, aby ze svého účtu na LinkedIn i v jiných osobních údajích informace o členství v Mense a ostatních skupinách vymazala. Mj. proto, že za této situace může mít členství i negativní konotace (především: „Když jsi tak chytrá, jak to, že teda nemáš práci, heh?“). Kate vyzvala ostatní členy, aby se podělili o své zkušenosti.

Komentářů a příspěvků byla celá řada; pokud jste na LinkedIn, můžete si přečíst vše. Já bych namátkou zmínila pěkný názor jednoho z členů, že je třeba se zařídit podle situace: pokud v klidu hledám pracovní místo, které mi bude „sedět“, bude mě uspokojovat a má odpovídat mým schopnostem, je dobré členství zmínit. Pokud ale hledám něco (skoro to vyznělo až jako „cokoliv“) rychle kvůli finanční situaci, je dobré členství nezmiňovat.

V čem je tedy zakopaný pes? Proč se zaměstnavatelé mensanů bojí, resp. je nechtějí zaměstnávat? I k tomu se v diskusi vyjadřovali (v jednom případě i s odkazem na nejmenovanou studii). Jen namátkou uvedu pár názorů, které se objevily: mensané se špatně zařazují do kolektivu, nerespektují hierarchii, obtížně se s nimi jedná, jsou arogantní, asociální, chytrolíni a prudiči.

Mým úkolem bylo shrnout fakta z diskuse, a ne uvádět své názory, ale zde bych si dovolila uvést, že mi tento názor zavání „velkým korporátem“, protože si neumím představit, že by společnosti hledající dobrého jaderného fyzika nebo IT technika členství v Mense vadilo… Nebo že by to byla jen ta pověstná „jealousy, the green-eyed monster”? Moje dcera zmínila členství v Mense, když pracovala jako student v jedné advokátní kanceláři, a pak jí to bylo zlomyslně připomínáno, zejména když byla poslána něco nakopírovat nebo naskenovat. U mě v práci se chtělo nechat otestovat 10 lidí, a když přijel pan Fořtík, na poslední chvíli všichni odřekli kvůli „urgentní práci“. Ani nevíte, jak mi bylo trapně… Zůstaneme-li na osobní rovině, všimla jsem si, že řada lidí se bojí pravdy (zejména o sobě) stejnou měrou, jakou se bojí smrti, takže na testy by je nikdo nedostal, ačkoliv jsou pevně přesvědčeni o tom, že jsou hrozně chytří. Ale zmíníte-li členství, budou vám hned dokazovat, že oni jsou také velice inteligentní, ale na testy nepůjdou, protože … Ale nezapomenou občas vystrčit jedovatý osten a „rejpnout si“.

Neztotožňuji se ani s příliš generalizujícími závěry o vlastnostech mensanů a jejich špatné integraci – jako by inteligence byla jen jedinou složkou osobnosti. Divím se, že HR manažeři a „headhunteři“ nepoužívají např. test vycházející z jungovské typologie (http://www.humanmetrics.com/cgi-win/jtypes2.asp) – dělala ho v mém okolí již spousta lidí a zatím jsem neslyšela, že by výsledky na někoho „nepasovaly“. Výsledky testu napoví nejen o tom, jaká je kdo osobnost, ale i o vhodnosti pro určitý druh práce.

Na pracovní úrovni si myslím, že zcela platí tzv. Peterův princip (viz mj. http://kovanda.blog.tyden.cz/clanky/3721/proc-vladnou-a-sefuji-neschopni.html). A kdo z neschopných by se chtěl obklopit chytrými a schopnými, že…

Tolik stručně můj názor.

A jaké jsou Vaše zkušenosti a názory? Napište na redakce@mensa.cz. Uzávěrka je 6. 11., nejzajímavější příspěvek nebo příspěvky odměníme drobností z mensashop.cz.

Autor: Martina Bártová

Jaké jsou naše zkušenosti po prvním měsíci fungování obnoveného projektu? Svůj životopis si na intranetu Mensy ČR upravilo nebo zaregistrovalo deset členů Mensy. Každý z nich obdržel individuální nabídku poradenství, které se týká převážně možnosti doporučení úprav životopisu a dále informací ohledně trhu práce (kde hledat, na jaké nabídky se zaměřit, jak si nastavit agenta, jak se prezentovat na profesních sociálních sítích apod.). Na tuto nabídku reflektovali čtyři členové Mensy a další tři mě kontaktovali přímo na základě informací zveřejněných v časopise.

Jeden z dotazů byl specifický – týkal se konkrétní záležitosti – „Jak personalisté reagují, když má uchazeč o zaměstnání ve své praxi uvedenu zkušenost z MLM společnosti?“ V ostatních případech ode mě mensané obdrželi rady, jak upravit jejich CV – jaké informace v nich např. chybí anebo které skutečnosti zdůraznit a ještě více popsat. Další část doporučení obsahovala v některých případech odkazy na konkrétní pracovní pozice s doporučením, kde obdobné nabídky hledat a jak na ně odpovídat.

Pokud jste tedy v situaci, že hledáte práci, nebojte se využít možností, které vám projekt Kariérní podpora nabízí, a nechte si poradit, jak vaše CV upravit tak, aby v záplavě životopisů, které personalisté vámi vybraných firem obdrží, zaujalo především to vaše. Známou pravdou je, že nemáme druhou šanci učinit první dojem – a ten si o vás personalisté vytvářejí na základě vašeho životopisu a ještě dříve – na základě průvodního dopisu k tomuto CV. Nepodceňujte proto význam obou komunikačních prostředků a věnujte jim náležitou péči. Ráda vám s těmito kroky pomohu.

Autor: Olga Kulíková

Proč by měla tato informace zajímat personalisty? Jak má člověk s IQ >130 nejlépe vytěžit svůj potenciál na trhu práce? Vnímají personalisté/zaměstnavatelé vyšší IQ jako výhodu, nebo komplikaci? A jsou to personalisté nebo někdo úplně jiný, kdo by mohl zajásat nad zaměstnancem s řádově větší inteligencí, než má běžná populace?

Skoro bych řekl, že příval podobných otázek se může limitně blížit nekonečnu. Jelikož lidská představivost nemá hranice, stačí zúžit výběr, vydat se opačným směrem k podstatě věci, ke zdroji a zkusit si položit otázku: „Co je vlastně to IQ?“ A případná odpověď? Když jsem šel před cca 20 lety na testy do Mensy, myslel jsem si, že výsledek mi odpoví na otázky, které mi tak nějak napovídaly, že potřebuji více než chléb a hry. Až časem jsem pochopil, že definovat IQ je to samé, jako se snažit slovy popsat nepopsatelné, že prakticky nemá výsledek testu pro posunutí se dál žádný smysl; člověk jen zjistí, že ví, co potřebuje vědět, a je jen na něm, jak se svým talentem naloží. Je to jen klíč, který držíme v ruce, a podobně jako malíř může vyjádřit své představy lépe štětcem než lopatou, i my můžeme posouvat hranice poznání, poznáme-li své skutečné možnosti a budeme je cílevědomě rozvíjet. Aby mohl člověk využít efektivně vlastností tohoto klíče, musí ujít velký kus cesty, a jak známo, ta nejdelší cesta vede k sobě.

Když jsme si s Tomášem Kubešem vyměňovali názory na téma projektu Kariérní podpora, napadlo mě, že okamžik restartu projektu je nejlepší příležitostí, jak projekt podchytit komplexně. Je to unikátní moment a místo, kde můžeme provázat chuť udělat dobrou věc, propojit kontakty a sdílet zkušenosti, a tak pomoci těm, kdo svou kariéru teprve startují. Myslitelé mnoha kultur se shodují v tom, že nejcennější je naučit se, jak se učit, a tím nemám na mysli Vladimíra Iljiče. Mnozí lidé nejsou talentovaní, ale jsou cílevědomí, pracovití, disciplinovaní a to je vynáší vzhůru (abstrahujeme-li od v dnešní době časté bezohlednosti a materialismu). Bude-li si takto kultivovat skromnost, sociální dovednosti a odbornost člověk s nepřehlédnutelným talentem, je jasné, že ve světě, kde bývá často spravedlnost zobrazována jako hluchá a slepá, může nechat ostatní hodně daleko za sebou. Pokus o rozpoznání, po jakých siločarách se mění chování společnosti a jaká je obvyklá posloupnost příčin a důsledků, nevede dle mého názoru člověka ke snaze v takovém chaosu zvítězit. Vede spíše ke smíření, v němž jedinec vyvažuje kvalitu svého talentu s kvantitou převládajících vzorců chování skupiny. Vede k nalezení hlubšího smyslu své práce, která je zároveň zdrojem obživy. Je v tom zajímavá interakce, kdy zachování vnitřního klidu je určujícím faktorem velikosti úspěchu a nutné námahy k jeho dosažení. A kromě jiného – práce by měla osvobozovat a měla by také člověka bavit, ne z něj dělat otroka. Ztratit vlastní osobnost je snadné, udržet si osobní čest a důstojnost v dnešním dynamicky se měnícím světě vyžaduje celkem vysoké nasazení, ale výsledky stojí za to.

Shodneme-li se, že Mensa sdružuje talentované jedince, potom by bylo fér spojit síly anebo se alespoň zamyslet, jak nejjednodušeji doplnit stávající aktivity projektu. Někde na začátku by asi stálo rozhodnutí, zda chci prioritně vydělávat peníze a zbohatnout, nebo někam dorůst v rámci svého profesního oboru – tyto přístupy se kříží. Posledních cca 15 let jsem pracoval převážně v developerských a technologických firmách na vedoucích pozicích. Svůj osobní vklad do projektu Kariérní podpora Mensy vidím minimálně v tom, že se v příštích příspěvcích pokusím zaměřit na předání praktických zkušeností jak z pohledu vedení lidí, tak z pohledu člověka, který je v reálném světě motivován chutí kombinovat svůj talent s reálnými možnostmi okolní společnosti a přijímat, jak je dnes v oblibě, „nové výzvy“.

Závěrem této úvodní úvahy si dovolím konstatovat, že ať zde vyslovím jakýkoli názor, neznamená to, že bych si činil nárok na vyslovování obecných pravd. Někdo bude souhlasit, někdo ne, jinému to bude jedno. A někomu to třeba dá impuls, aby nepovyšoval své velevýznamné ego nad zbytek světa, aby rozpustil své obavy udělat to nejjednodušší, co může udělat, a začal být jednoduše sám sebou. Pro začátek stačí si uvědomit, kdo jsem, odkud jsem přišel a kam kráčím, ale máme-li z pohledu jedince filozoficky pochopit, v čem spočívá přínos lidí s členstvím v Mense pro společnost a co může nám zpětně společnost poskytnout, měla by komunikace a interakce fungovat všesměrně, neboť jen tak lze něco v pozitivním slova smyslu ovlivnit. Samotný fakt, že je někdo členem Mensy, má spíše charakter potvrzení, že svým talentem neplýtváme. Není to však způsob, jak se katapultovat mezi elitu. Má-li člověk pracovat na své kariéře, pak musí být rovný především sám k sobě a začít od sebe. Dle mého názoru se opravdový úspěch každého člověka musí odrazit také na dílčích úspěších týmu, struktury pracovní či společenské, do které náleží – tedy i v prostředí Mensy, není-liž pravda. Nestačí nakročit, ale vykročit.

Průzkum

V současné době mnozí personalisté netuší, co si pod členstvím v Mense uvedeném ve Vašem CV představit, nebo jej mají spojeno s řadou předsudků. Chtěli bychom podrobně zjistit, jak jsou vnímáni členové Mensy, respektive vysoce nadaní lidé v pozici uchazečů o zaměstnání, jak se personalisté k nadání staví, jak jej sami zjišťují a jak takové lidi vyhledávají. Průzkum by měl proběhnout mezi zadavateli inzerce na jobs.cz na podzim 2012. Tento průzkum by měl upřesnit konkrétní náplň pro další cíle. Pro více informací kontaktujte Josefa Sysla nebo Tomáše Kubeše.

Propagace a osvěta

Rozjedeme informační „kampaň“ s cílem představit nadané lidi a členy Mensy jako perspektivní a atraktivní uchazeče o zaměstnání. V počáteční fázi se zaměříme na sebrání existujících informací a jejich utřídění na webu (portálu) s pracovním názvem „Mensan hledá práci“ s následujícím obsahem:

• Stručné shrnutí informací o IQ a Mense; pojednání o výhodách a přínosech talentovaných zaměstnanců.
• Prezentace „success stories“, pozitivních referencí na mensany – zaměstnance od jejich nadřízených a kolegů.
• Prezentace vybraných členů Mensy hledajících práci (samozřejmě s jejich vědomím a souhlasem).
• Propagace profesních profilů mensanů (pravděpodobně skrze existující profesní síť).
• Prezentace plánované studie mezi českými personalisty.

Pro více informací kontaktujte Josefa Sysla nebo Tomáše Kubeše.

Doporučování a networking

Rozběhneme systém, ve kterém se mensané nebudou bát upozornit ostatní na zajímavá místa ve své firmě a případně spolumensany do své firmy přímo doporučit, organizačně podpoříme navazování profesních kontaktů; nakonec jste to právě vy sami, kdo může mít nejlepší informaci o tom, kde se lidé jako vy uplatní. Konkrétně téma rozebírá Martin Lupa na konci článku „Jak je to se zaměstnavatelností mensanů a mensanek?“, jemu, prosím, pište v případě zájmu.

Doplňkovou činností je plánované zavedení vývěsky volných pozic a profilů kandidátů do intranetu (první verzi rozpracovala Hana Kotinová) a propojení profilu na profesní síti s intranetem (odkazem).

Kariérní poradna

Čerstvá mensanka Olga Kulíková – konzultant v oboru HR s 20 lety praxe (z toho 6 let na vedoucí pozici v pracovní agentuře a 6 let pro různé pracovní portály) plánuje založení vlastní pracovní agentury, která by se mohla specializovat právě na nadané lidi. V rámci průzkumu trhu nabízí členům Mensy zdarma poradenství zaměřené na hledání pracovního uplatnění. Další informace naleznete v článku Olgy Kulíkové „Služby pro členy Mensy zaměřené na nalezení zaměstnání“.

S podobnou vizí vznikla původní verze projektu Kariérní podpora, avšak ukázalo se, že poradenství je příliš náročné pro dlouhodobé provozování čistě dobrovolnicky. V tomto případě proto očekáváme, že pokud bude dostatečný zájem ze strany mensanů i firem, vznikne regulérní pracovní agentura spolupracující s Mensou a financovaná z provizí firem, kterým získá chytré zaměstnance.

Další

Sestavíme seznam firem, které při vstupu provádějí testy inteligence, neb apriori očekáváme, že tam bude členství v Mense dobrou vizitkou již dnes. Znáte takovou firmu? Prosím, napište Tomáši Kubešovi.

Vdechli jsme nový život do mensovní skupiny (group) na profesní síti LinkedIn. Prosím, zapojte se a asociujte svůj profil s Mensou.

Autor: Tomáš Kubeš, Josef Sysel, Olga Kulíková

Autor: Čestmír Kalus