Nenechte se zlomit

Další šifra, kterou si ukážeme, nahrazuje písmena abecedy zlomky, proto se jí překvapivě říká Zlomková šifra. Pokud se podíváte na tabulku níže, zjistíte, že je k dispozici jen 25 míst, proto opět vynecháváme jedno písmeno (o oblíbeném ch ani nemluvě, to se šifruje jako kombinace písmen C a H).

Jak na to? V tabulce vyhledáme písmeno, které chceme šifrovat. Do čitatele zlomku zapíšeme číslo pod příslušným písmenem (1–5), oddělíme zlomkovou čárou a jako jmenovatel uvedeme spodní číslo podle toho, ve které pětici se písmeno nachází (opět 1–5).

Takto by to vypadalo, kdybychom chtěli šifru zapsat jen tak halabala. Ale my budeme pečliví. Proto zapomeneme zejména na krácení zlomků. Matematicky je sice 1/1 rovna 4/4, ale ve světě matematické šifry by se ze slova

po vykrácení zlomků stalo něco podstatně méně děsivého, lehce připomínajícího dětské žvatlání při pokusu oslovit jednoho z rodičů.

Volám, voláš, volare

Pro správné použití této šifry budete potřebovat telefon po babičce. Ideálně ještě ten stařičký s otáčecím číselníkem. Kromě toho, že se v současnosti jedná o vintage doplněk do domácnosti, procvičíte si manuální zručnost – věřte nevěřte, náš telefon kdysi doma vyžadoval nejen plynulé vytáčení kupředu, ale i velmi plynulý návrat zpět, jinak jste se nedovolali nikam.

Pustíme se šupito presto do vytáčení prvního slova, které bude vypadat takto:

Tak dobře, možná by to šlo i s mobilem, ale ruku na srdce, kdy jste naposledy telefonní číslo skutečně vytáčeli? A propos, mobilní telefon, také ideálně tlačítkový, a pak malé opáčko (anebo novinka, podle toho, který jste ročník) z vyťukávání SMS zprávy – aneb tolik stisků číslice, kolikáté písmeno chcete napsat a jako mezera se používá jednička. A Mobilní šifra je na světě. Takže jakmile uvidíte podezřelé shluky opakujících se čísel, telefon do ruky, luštíme a v duchu otáčíme číselníkem tam a zpět.

Rohovín Čtverrohý

Poslední šifra tohoto čísla se zrodila ve starověkém Řecku. Jejím autorem, nebo alespoň tím, kdo ji zaznamenal a jehož spisy se nám částečně dochovaly, je historik, spisovatel a politik Polybius (přibližně 203–120 př. n. l.). Ze 40 svazků se prý zachovalo pouze 5. Ztráty pro literaturu velké, ale pro nás zachováno přeci jen něco pěkného k luštění.

Polybius seřadil abecedu do čtvercové tabulky 5×5 a očísloval její řádky a sloupce. Vznikl tak Polybiův čtverec, jednoduchá šifra, která opět vyjadřuje písmena pomocí souřadnic. Každé písmeno původního textu nahrazuje dvojice číslic – nejprve číslo řady, pak číslo sloupce.

Pro českou abecedu má čtverec tradičně tuto podobu. Jak vidíte, opět máme problém s počtem písmen. Je tedy třeba některá vynechat, oblíbenými kandidáty jsou opět Q, W nebo X. Případně, jak je podle tradice této šifry níže v tabulce, spojit I a J, což Řekům nedělalo problémy a nám to při luštění přidává bodík v náročnosti navíc.

A hned vedle uvádíme Polybia rozsekaného na cimpr campr. Tabulka využívá přeskupení písmen s použitím hesla v prvním řádku a vynecháním použitých písmen v následujícím zbytku abecedy. Luštění pak značně pomáhá znalost tohoto hesla. Uvádíme kouzelný příklad pro obě varianty čtverce.

V antice se prý používal Polybiův čtverec k nočnímu vysílání tajných zpráv. Pět loučí vpravo, pět vlevo a první telegraf je na světě. Ovšem nesmí příliš foukat nebo pršet. Nehledě na to, že situaci může komplikovat též vnímání levé a pravé strany. Pokud jste někdy zubaři vysvětlovali, že vás bolí zub vlevo, víte, co myslím. Jeho vlevo není vaše vlevo, naopak je to vpravo, tedy v místech, kde vy vpravo vůbec nemáte.

A to je tentokrát o šifrách vše. Užívejte letního počasí a při cestování sledujte vlajky a prapory, budeme se jim věnovat příště.

Pár tréninkových kousků na závěr

1

2

3

4

Nápověda pro č. 4: klíčem je téma dnešních tréninkových šifer v jednotném čísle.

Řešení najdete ZDE.