Ještě předtím, než jsme však začali hrát, jsme si dali jediné jídlo, které tam „vařili“ – a sice mraženou pizzu – ale výbornou (aspoň dle mého vkusu, ani nebylo poznat, že není čerstvě upečená), případně uzené mandle – ty vážně chutnaly, ač to zní neuvěřitelně, jako uzené. Poté jsme se odebrali k porovnání výkonů i v tak neintelektuální činnosti, jakou bowling je (i když o tom by se dalo polemizovat; i koule se musí správně nasměrovat, aby „sejmula“ všechny kuželky pokud možno na první pokus a to vyžaduje určitou úvahu, kam ji tedy nasměrovat, a určitě i prostorovou představivost). Alča se vzdálila ještě během hry, musela do tanečních – nicméně ve své baletní sukénce s těžkou koulí v ruce vypadala křehce jako rusalka. V souvislostí s tímto si vybavuji, že jsme ve dvou družstvech (hráli jsme na dvou drahách) byli rozděleni ne pod svými jmény, ale pod jmény pohádkovými. Pojmenování byla vskutku nápaditá: Budulínek, Amálka, Rákosníček, Fík (maxipes), Mach, Šebestová, Jája a Pája.

Nebudu tady zatěžovat nikoho nudnou statistikou, jak kdo dopadl. Ačkoliv mně samotné to nijak extra nešlo, musím vyzdvihnout výkony bytosti jménem Mach a Rákosníček (jedná se o tutéž osobu lidskou, ale protože došlo ke střídání osob v rámci obou družstev, jednou se jmenovala tak, podruhé zase onak), tato bytost zvítězila v obou kolech na plné čáře s docela solidním náskokem oproti ostatním. Vzhledem k ochraně osobních údajů pohádkových bytostí její jméno neuvedu, i když je autorce tohoto článku známé. Naopak nejslabší výkony podala Šebestová (a to v obou kolech). Na závěr samotné hry nastalo obligátní focení, a ač byl trochu problém s napůl vybitými bateriemi fotoaparátu, přesto se pár snímků podařilo.

Pár nezmarů, kteří nikam druhý den nemuseli, se ještě usadilo v jedné pizzerii poblíž bowlingu. Vaří tam úplně úžasnou tomatovou polévku tak hustou, že v ní skoro stála lžíce. A taky čajík z čerstvé máty s medem a s limetkou – jedním slovem „mňamka“. Tam jsme vydrželi, dokud nás doslova nevyhodili s tím, že je už „zavíračka“. Poté jsme se všichni (aspoň se mi nic nedoneslo) pokorně odebrali do svých příbytečků upadnout do říše snů.

Autor: Helena Kolská alias Helča Kolča