Program známe už z loňska, čekají nás dva dny seminářů a pak soutěž. Mí tři svěřenci jsou rozděleni na dvě skupiny. Adam, loňský účastník, je zařazen ve skupině seniorů, Beáta s Matyášem budou ve skupině junioři II.

Adam má stejného školitele, Daniela Timmse. Adam si poradí, já se jdu tedy školit do třídy juniorů. Během obědové pauzy zjišťuju, jak je to s exkurzí, a dostáváme díky tomu vstupenku na prohlídku ve firmě Dr. Oetker. Exkurze je úžasná. Kromě spousty zajímavých informací dostáváme i příležitost produkty firmy ochutnat. Nejprve si v obrovském automatu ve tvaru pudingu nandáme do hrníčků puding, po další části prohlídky dostáváme několik druhů pizzy a ovocné dezerty. Program říkal, že exkurze má být od 16 do 20 hodin, čemuž jsme při pohledu na papír nevěřili, ale bylo to i s cestou na místo přesně tak.

Druhý den pokračují semináře a po nich je soutěž v Hectocu. Kdo byl na letošním jarním setkání, tak už ví, o čem je řeč. Dostali jsme papír s 80 šesticemi čísel a naším úkolem bylo během 15 minut vytvořit co nejvíc rovnic s výsledkem 100. Na setkání jsem byla mírná a vzhledem k nejistotě, kolik času na to vlastně bylo, jsem dala 25 minut. Moje zvolená strategie byla najít nejvyšší dvojčíslí a tu stovku z toho nějak dotvořit, což se mi povedlo v 11 případech. Teda pokud jsem tam náhodou nezahlédla něco jiného. Zkrátka měla jsem 11 bodů. Adamovi se povedlo 15. Nejvíc bylo asi 51.

Loni jsem musela z několika důvodů spěchat domů, takže jsme odjížděli hned po soutěži, tentokrát jsme ale mohli zůstat i na vyhlášení. To začínalo společnou večeří. Pak se střídavě na podium zvali všichni účastníci dané kategorie a dostávali své diplomy, případně poháry a střídavě zástupci několika zemí povídali něco o sobě, či o té své zemi. I nás poprosili o dvouminutový výstup, a tak jsme měli připraveno představení Abaku, ale nakonec nevolali všechny a my nějak nenašli odvahu se s tím nějak na pódium cpát. Příště si výstup připravíme ještě před odjezdem a hrdě se přihlásíme mezi prvními. Mimo jiné jsme ale viděli úžasnou cestu japonského týmu nebo slyšeli zpívat epos Manas v podání asi desetiletého kluka z Kyrgyzstánu.

Po předání všech diplomů byla příležitost k další diskuzi či hraní her, pro nás ale začalo být pozdě, ráno jsme odjížděli velmi brzy.

Bylo to skvělé, velký dík organizátorům (hlavně Mensa Germany) a snad budeme moci přijet i příště.

Pokud byste si troufali se počítacího mistrovství zúčastnit příští rok (v říjnu), a je vám méně než 20 let, ozvěte se již nyní na email hana.kotinova@mensa.cz. Pokud je vám více, napište též, aspoň mohu dát vědět, až bude únorová online verze pro dospělé.