Celostátní setkání Mensy v Mariánských Lázních od pátku 25. října do úterý 29. října nabídlo svým veleváženým lázeňským hostům nejen možnost setkání, ale i pestrý program plný zajímavých exkurzí, soutěží a také lázeňských procedur.

Již v pátek 25. října někteří účastníci zahájili setkání návštěvou porcelánky Thun 1794 v Nové Roli, kde nahlédli do výroby proslulých talířků, hrníčků, ale i lázeňských pohárků. Další skupina zamířila do logistického centra DHL Tchibo v Chebu. Po exkurzích a večeři následovalo slavnostní zahájení v hotelu, kde proběhly první týmové i individuální kvízy. Zahájili jsme týmovým kvízem na téma lázeňství ve formátu Kahoot, následoval tematicky zaměřený hudebně kvíz a poté reverzní kvíz, při němž se hledala ke každé správné odpovědi právě jediná správná otázka.

Výherci soutěží jednotlivců byly díky neúnavné a bleskurychlé práci HI (rozuměj human intelligence) odměňováni každého večera sladkou, slanou, sypkou nebo tekutou výhrou, případně jejich vhodnou kombinací.

Exkurzím a prohlídkám byly pak věnovány sobota a neděle. K dispozici byly i různé lázeňské procedury, jako reflexní masáž chodidel, rašelinové zábaly, čokoládová masáž, lymfatická masáž Lymfoven či pobyt v solné jeskyni.

V sobotu se účastníci podívali na zajímavá místa jako je Věznice Kynšperk nad Ohří, Dům přírody Slavkovského lesa s promítáním 3D filmu, pivovar Chodovar nebo hasičská stanice v Mariánských Lázních. Sportovně naladění mohli vyzkoušet golf pro začátečníky nebo paintball. V hotelu probíhaly i odborné přednášky, například na téma dědictví nebo investování. Večer byl pak ve znamení týmových a individuálních soutěží, zahájen byl opět na lázeňské téma, tentokrát v podobě Timeline, následovala soutěž Kódy a poté soutěž zaměřená na světové lázně.

Nedělní program byl zaměřen více na historické a přírodní památky. Někteří účastníci se vydali na prohlídku zámku Kynžvart a jeho kabinetu kuriozit, zámku Bečov a relikviáře sv. Maura či kláštera v Teplé. Jiní objevovali krásy národní přírodní rezervace Soos či absolvovali naučné procházky po Mariánských Lázních. V nabídce byl také discgolf a prohlídka Muzea železné opony ve Třech Sekyrách. Kdo dal přednost relaxaci, mohl opět využít hotelové lázeňské procedury. Nedělní večer zahrnul nejprve účastníky hromadou šifer, poté je potrápila lázeňská etiketa a také týmová soutěž z lázeňské dopravy a prádelny s piktogramy.

Celodenní bojovka následovala tradičně předposlední den, tedy v pondělí 28. října. Netradičně pak byla trasa týmy absolvována současně po směru i proti směru hodinových ručiček s příjemným a nekomplikovaným překryvem v době oběda. Týmy tak během dne v jednom či druhém směru navštívily nejkrásnější místa a zajímavá zákoutí Mariánských Lázní a plnily nejrůznější úkoly na stanovištích. Na bojovku navázal večerní kvíz, který korunoval celodenní průběžnou soutěž zaměřenou na slavné osobnosti, které v lázních kdysi pobývaly. V kvízu byly také otázky na šifry ze šifrovací tabulky. Asi nejvíce pořadatele potěšily vyluštěné výsledky: „pořadatelé jsou fakt boží“ anebo „bojovka se mi líbí“. Následovala týmová šifra s tajenkou a večer zakončila velká Filmová soutěž.

Poslední den proběhlo společné fotografování, vyhlášení výsledků soutěží a ocenění nejlepších týmů i celkových vítězů v individuálních soutěžích. Účastníci se rozloučili a odjeli domů, případně na poslední exkurzi ve sklárně Moser, která se ukázala být zážitkem nikoliv pozitivním, ale v každém případě intenzivním.

Rádi bychom jakožto organizátoři neskromně prohlásili, a to i na základě ohlasů účastníků, že podzimní setkání Mensy v Mariánských Lázních nabídlo skutečně skvělý program, osvěžení těla i ducha, soutěže a kvízy, relaxaci i zábavu, a to vše v krásném lázeňském prostředí.

Jsme velmi rádi, že se to změnilo, a rovnou děkujeme Budějovičákům (anebo Budějčákům, abychom učinili krajové výslovnosti zadost) za zorganizování povedeného pětidenního podzimního celostátního setkání na jednom z nejatraktivnějších míst jižních Čech, Hluboké nad Vltavou. Schopní a nadšení organizátoři byli tedy jmenovitě: Marta Frydrychová, Lucka Palivcová, Martina Novotná, Olina Blechová, Petra Bydžovská, Maruška Havránková, Ida Konzalová, Edita Kučerová, Dušan Brodský, Milan Bubal, Adam Huleš a Pavel Marušinec.

Nejen, že se setkání poprvé konalo v Hluboké, poprvé ho organizovala místní skupina České Budějovice a že většina organizátorů byla úplně poprvé na celomensovní akci, ale nabídlo i celou řadu dalších „poprvé“ – navázání spolupráce s místní samosprávou a s panem starostou, pokrytí setkání a krásná prezentace setkání i ostatních mensovních aktivit v krajské televizi, využití autobusů pro velmi komfortní přepravu účastníků na exkurze přímo od hotelu, příprava samostatné sekce programu pro děti, které byly na aktivity doprovázené pedagogickým dozorem, a rodiče si tedy mohli užít i exkurze, kam by je s nejmenšími nepustili, nový koncept soutěže družstev nazvaný Labyrint, kombinovaný přednáškový večer „Hlubocký mixér“, a zejména zvládnutí ubytování, zázemí a aktivit pro čím dál vyšší počet mensanů, kteří na setkání jezdí – tady skoro 190 účastníků, včetně nabídky nízkonákladového ubytování pro studenty v místní sokolovně blízko hotelu, které bylo také moc dobrým nápadem.

Organizátoři se inspirovali místní krajinou a místopisem a bylo krásné sledovat, jak ze všech jejich aktivit čišela velká láska a patriotismus k rodnému kraji. Názvy týmů byly inspirované jihočeskými rybníky, soupeřily tedy týmy Bezdreváků, Černišáků, Dehtařáků, Dvořišťáků, Hejtmaňáků, Horusičáků, Kačležáků, Mrhaláků, Muničáků, Opatovičáků, Rožmberáků, Staňkováků, Světáků, Velkoholnáků a Velkotisáků.

Hned ve čtvrtek jsme začali 21kilometrovou procházkou po okolí Hluboké, jejímž cílem byla zřícenina Karlova hrádku. Mensané obecně nejsou velcí sportovci (pokud nepočítáme šachy, protože i šachový turnaj byl součástí setkání), takže průvodce vycházky Milan, který běhá půlmaratony a absolvoval extrémní závod 5 beskydských vrcholů, nás za vycházkový sportovní výkon právě v délce půlmaratonu pochválil – to jsme už ale vesele doplňovali kalorie v cukrárně pod zámkem. Bílý zámek Hluboká byl součástí výletů i exkurzí – začínali i končili jsme u jeho bran, v jeho okolí a v rozsáhlém podzimně zbarveném zámeckém parku jsme hledali indicie k soutěžím a v rámci komentovaných prohlídek jsme prošli několik zámeckých okruhů. Skupiny, které měly štěstí a provázela je Martina, která na zámku několik let pracovala, dostaly k oficiálnímu výkladu průvodce navíc i její fundované dovětky a upozornění na zajímavé součásti dekorací a inventáře.

Z exkurzí i aktivit si každý vybral dle libosti – někdo ochutnával Budvar, jiní se vydali po stopách jihočeského hornictví na prohlídku Eliášovy štoly a hornického muzea, další zkoušeli ferratové lezení nad hladinou Vltavy anebo hráli gorodky. Většina z nás vzhledem k lokalitě a unikátní nabídce využila a zcela zaplnila několik termínů exkurze do jaderné elektrárny Temelín – po tom, co jsme po striktních bezpečnostních kontrolách byli do areálu vpuštěni, viděli jsme zblízka impozantní 150 metrů vysoké chladicí věže, prošli jsme se halami, slečny průvodkyně nám vysvětlily technologii a v rámci virtuální reality jsme viděli i vnitřek chladicí věže a výhled kolem.

Krásným kulturním zážitkem bylo představení Saturnin v podání místního hereckého souboru, které Mense věnovala místní samospráva. Za tuto možnost mnohokrát děkujeme. Dle popisu avizovaný večer plný bláznivých nápadů Saturnina s kusem poezie, humoru, fantazie a myšlenkových přemetů, představení, které mělo přiblížit divákům nejúspěšnější dílo Zdeňka Jirotky inspirované anglickou literaturou, nebylo úplnou kopií knihy, ale poutavou formou nabídlo divákům nestárnoucí příběh i jinak než v dostupné knižní či filmové podobě a diváci z řad mensanů, pro které bylo vyhrazené celé divadlo, odcházeli velmi spokojeni.

V programu bylo i několik přednášek – Vysoká citlivost v podání psychologa Ondřeje Fafejty, přednáška Rotary klubu o aktivitách pro studenty a šest krátkých přednášek zařazených v pásmu nazvaném „Hlubocký mixér“, tedy talk show zajímavých lidí z neobvyklých prostředí. Prezentace odstartoval známý parazitolog prof. Julius Lukeš, který je nejenom světově proslulý vědec, ale i vtipný vypravěč, dále jsme vyslechli a velmi nás zasáhl příběh mladého muže, který žil na ulici a nyní pracuje v léčebně, kde pomáhá ostatním. Dále vystoupili naši spolumensani, účastníci setkání – Dušan nám ukázal vězeňské chodby, objasnil, co je náplní práce vychovatele a jaké aktivity připravuje pro skupinu vězňů – otců, aby aspoň občas mohli se svými dětmi pobýt i mimo zdi věznice. Petr pohovořil o tom, jaké to je pracovat na postu ředitele dětského domova, kolik plyšáků děti dostávají, jak bydlí a jak chodí (či spíše jak by rády jezdily) na výlety. V podtextu jsme sledovali, jak Petr svou prací velmi žije i jako osobním i společenským posláním. Tyto příběhy v nás budou rezonovat ještě dlouho a děkujeme za možnost je vyslechnout. I modrý slon nakonec skončil u nového šťastného malého majitele.

V dalších částech večera nás Petra poučila o předpokladech, které musí splnit adept na získání zbrojního průkazu, a přidala dobré rady i studijní zdroje pro zájemce o „zbroják“, od Hanky jsme se dozvěděli nejenom informace o profesi notáře, ale zejména o tom, jak se vyvarovat chyb v dědickém řízení. Prezentující byli následně k dispozici i pro další dotazy a diskusi.

Děti přítomné na setkání si také užívaly bohatého programu, byla pro ně připravena návštěva zoo se vzdělávacím programem, společný výlet do Třeboně na interaktivní výstavu Leonardo, výprava do budějovického Objevária s interaktivními výstavami, šachový turnaj Elišky Richtrové a další program.

V neposlední řadě bych ráda pochválila výběr ubytování, hotel byl velmi komfortní, nádherný zámek i město Hluboká jsme měli v pěším dosahu, v blízkosti hotelu probíhaly rybářské slavnosti a výlov Munického rybníka, který sice organizátoři na tento termín neobjednali, ale bylo to další zpestření programu. Počasí naopak objednali výborně, takže jsme si všechny aktivity maximálně užili.

Takže Budějčáci, moc děkujeme za práci a úsilí, které jste do příprav i realizace setkání na Hluboké vložili, bylo to krásné! Závěrečný potlesk vestoje jste si plně zasloužili.

Doufáme, že jsme se neviděli naposled, a teď je řada na vás, dorazte prosím na akce, které i pro vás připraví další organizátoři – na jaře 2023 prostějovská místní skupina, na podzim 2023 Ostraváci a na jaře 2024 mensané z Liberce a okolí.

V den příjezdu jsme ještě po cestě navštívili Bozkovské jeskyně, kde jsme byli naposled před 30 lety při naší první společné dovolené ještě za svobodna. Po příjezdu do Rokytnice jsme si stihli vyběhnout na horu Stráž se čtyřmi moderními vyhlídkami a nasbírat si před večeří pořádnou dávku borůvek.

Večer byl sice plán využít bowling ve Sporthotelu, ale po celém pracovním týdnu jsme odpadli (ke spánku), jen jsme ještě poklábosili s krajskými kolegy. Další den byl plný exkurzí. Dopoledne jsme navštívili sklárnu a minipivovar v Harrachově a zvládli jsme tam i pěknou příhraniční procházku kolem říčky Milnice. Následoval přesun do Poniklé na perličkové ozdoby, kde jsme si mohli vyrobit i vlastní kousky, což ocenila především naše dcera a už se těší, jak se budou vyjímat na letošním vánočním stromku. Manžel odsud vyjel přes hory doly zpátky do Rokytnice, kam jsme i my zamířili (autem) a malá si tu užila lanový park.

Večer jsem absolvovala už jen já (protože ti dva se fyzicky vyčerpali) přednášku Živá krajina a ochrana ohrožených druhů. Ta byla poutavě vyprávěná Janem Malíkem ze spolku Živá voda a opravdu názorně poučná. Doufám, že jejich model všenápravy krajiny se bude brzy šířit nejen po celé ČR.

V pondělí jsme bohužel museli již domů, věnovat se i dalším členům rodiny. Oželeli jsme tedy bojovku, která musela být v místní krajině super. Ubytování i strava byly také výborné a samozřejmě jsme dostali i spoustu materiálů a dárečků od místní skupiny. Patří jim velký dík za celou organizaci a koordinaci, jež se trochu protáhla a změnila vzhledem k pandemii, ale věřím, že mluvím za většinu, když řeknu, že se vše nakonec povedlo.

Kdo ještě váháte, určitě příště přijeďte, protože čas uteče, ale zážitky zůstávají.

Jakkoli by bylo možné a správné – vzhledem ke zmíněným okolnostem – setkání hodnotit shovívavěji než jiná, uskutečněná v „normálních“ časech, není to potřeba. Organizátoři odvedli vynikající práci, z mého pohledu účastníka vlastně bez chyb. Program byl standardně bohatý, tedy přeplněný, což je trend, který se mi nelíbí, ale nic s ním nenadělám. A tentokrát vlastně času ke komunikaci bylo trošku více než v průměru na předcházejících setkáních. A dokonce se i více hrály hry, jenom mne mrzí, že většinou šlo o hry typu „párty“ a ne o typ „Mensa“. Kde jsou ty časy, kdy nebyl problém uspořádat turnaj v Bangu! A ten je proti moderním deskovým hrám vlastně také spíš párty hra. Naopak mne velmi potěšilo zařazení dvou výborných přednášek (první o podstatě Krkonošského národního parku a další o ochraně přírody v širších souvislostech), při výběru přednášejících měli organizátoři šťastnou ruku.

Pokud bych měl za sebe vypíchnout jednu akci, která se mi moc líbila a ozvláštnila již tak příjemný pobyt v nádherné krajině, tak to byla ochutnávka rumů. I ta byla vlastně náhradní (kvůli změněné lokalitě konání), ovšem paní barmanka předvedla show na takové odborné úrovni a s opravdu nehraným nadšením pro tento obor, že i já, skrblík, jsem účastnický poplatek viděl jako velmi výhodnou osobní investici.

Ostatní části programu se mi také líbily, věřím, že je popíše někdo další.

S přípravou setkání si dali spoustu práce, a jak zaznělo v závěru, byla to zatím jediná místní skupina, která stejné setkání připravovala dvakrát. Setkání bylo zorganizované krásně, plynulo hladce, všichni jsme se ve Sporthotelu Bohemia v Rokytnici nad Jizerou měli výborně, proto za účastníky píšu – velké díky!

Jmenovitě se sluší poděkovat Martě Kubánkové, Bohoušovi Malému, Petru Luhanovi, Janě a Jirkovi Jezberovým, Věrce a Honzovi Ivanovým, Kláře, Nele a Káje Čechovým, Lucce a Viktorovi Jirků, Kristýně a Ireně Matouškovým a Zbyňku Dolanskému.

Všichni jsme zaznamenali přesun místa konání setkání z kopce Žalý na Benecku do Rokytnice, ale asi ne všichni víme, kolik úsilí stálo sehnat náhradní ubytování pro 150 lidí, aby se setkání vůbec mohlo uskutečnit, v čase, kdy do začátku setkání zbývaly přibližně tři týdny a kdy z původního hotelu, který měli organizátoři dlouho předem zamluvený, přestali odpovídat. V rámci víkendu dobrovolníků, který se konal na konci srpna, sedli Marta s Luckou Měchurovou a Jirkou Rakem do auta a objížděli v lokalitě hotely, až dokud nové ubytování nezajistili. Přesvědčilo je přívětivé a rychlé jednání paní majitelky hotelu a o tom, že měli při výběru šťastnou ruku, jsme se již mohli přesvědčit všichni v Rokytnici. Sympatičtí byli i další zaměstnanci hotelu, kteří nám celou dobu vycházeli vstříc, a ještě i s úsměvem. Možná by stálo za to do budoucna uvažovat o tom, že v zařízeních, kde „mají Mensu rádi“ i s jejími specifiky, jako třeba hraní deskovek do 3 ráno, setkání zase za čas zopakujeme.

Výborným tahem byl i přesun místa konání v podstatě „přes kopec“, takže zůstaly dostupné i původně plánované túry a exkurze, které organizátoři rok předem připravili a objednali.

V průběhu setkání jsme vyráželi na organizované i neorganizované procházky do okolí a na kratší i delší výlety, abychom si dostatečně užili krásnou přírodu Krkonoš. Někteří prošli Stezku korunami stromů, Tomáš Blumenstein vedl výlet na Sněžku, komentovanou vycházkou do Labského dolu nás prováděla průvodkyně z KRNAPu slečna Lucka, další účastníci zvolili fotografickou vycházku okruhem ze Zlatého návrší přes Labskou a zpět pod vedením pana fotografa Pavla Musila, který fotí právě i pro KRNAP. Honza Ivanov uspořádal v okolí Horního Maršova procházku lesním panstvím hraběte Aichelburga – navštívili jsme Temný Důl a vápenku. Milovníci horolezení mohli využít ferratu v okolí Semil.

Z exkurzí jsme si vybrali všichni dle přání a libosti – mohli jsme navštívit sklárnu a zkusit si výrobu skla, sledovat výrobu aut v automobilce Kaipan, obdivovat skleněné perly a vánoční ozdoby ve výrobně Rautis v Poniklé, která je vzhledem k zachované tradiční ruční výrobě součástí nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Navštívit jsme mohli Krkonošské muzeum v Jilemnici nebo Bozkovské dolomitové jeskyně.

Měli jsme možnost vyslechnout skvělé přednášky od odborníků z Krkonošského centra environmentálního vzdělávání s přezdívkou „Krtek“ na téma Geomorfo­logický vývoj Krkonoš a Živá krajina a ochrana ohrožených druhů, speciálně zaměřenou na život vlků a na ochranu vodního hospodářství. V Krtkovi probíhaly i ukázky mikroskopování. Speciální, trochu neobvyklou aktivitou byla ochutnávka rumů ve Šnekolendu.

Šifry i trasu bojovky organizační tým precizně otestoval a byly zvolené ve vyhovující náročnosti, takže pro velkou většinu účastníků s radostí zvládnutelné (i když po dobrém obědě se nám na výšlap ke čtyřem rozhlednám stoupalo již hůř). Velmi příjemnou změnou bylo, že na rozdíl od jiných setkání byl na luštění přesně vymezený čas a nemuseli jsme nosit šifry s sebou a luštit je za chůze mezi stanovišti, u večeře a podobně, takže jsme si užili při bojovce i okolní krajinu a výhledy. Krásně jsme si procvičili mozkové závity i při hledání závěrečného hesla, které bylo opět v tématu celého setkání, a tak jsme si připomenuli Krakonošovu milou Kačenku.

Počasí, zdá se, bylo domluvené přímo s mocným Krakonošem, bájným duchem hor, který svou holí rozháněl mraky. Pršelo až v pondělí večer, když už jsme všichni v suchu a v teple v hotelu plnili týmové soutěže.
Názvy týmů připomínaly původní řemesla na Krkonošsku, a utkali se spolu tedy Skláři, Ševci, Truhláři, Přadláci, Brusiči, Boudaři, Papírníci, Mlynáři, Horníci a Lesníci.

Obzvlášť zdravím Přadláky, zadané úkoly jsme plnili kreativně a s radostí. Poté, co jsme vyslechli zadání vytvořit Krakonoše, jsme nejenže nasbírali asi 50 tun přírodního materiálu na Krakonošovu zahrádku, ale chytili jsme i sojku a dvě srnky. Srnky se nám nevešly do batohu a sojce se v plastovém pytlíku také moc nelíbilo a zůstalo z ní jenom pírko na klobouku našeho Krakonoše… (Dělám si legraci, zdravím tímto i do KRNAPu.)

Setkání „Benecko v Rokytnici“ si budeme pamatovat už jenom proto, že jsme měli možnost se po dvou letech „s koronou“ zase vidět se známými a s kamarády. Ještě jednou děkujeme těm, kteří se o uspořádání setkání a jeho skvělou organizaci zasloužili.