Po páteční snídani nás čekal test z oblasti medicíny. Ten prokázal, co jsem již dávno tušil, že by ze mě příliš dobrý lékař nebyl.

Poté následoval výlet, při kterém si mohli účastníci vybrat z mnoha zajímavostí, které místní kraj nabízí. Po obědě se na vodní nádrži Nové Mlýny odehrála námořní bitva, a i když se někteří účastníci seznámili s vodou mnohem více, než původně plánovali, počet živých bojovníků byl před i po bitvě stejný, což bylo nejdůležitější.

Večer přišly na řadu soutěže družstev Aquaduct a Krétský labyrint. Aquaduct prověřil schopnost družstev dopravit vodu z kbelíku přes papírové trubky do nádoby, přičemž zkoušel i mou výdrž, když mě osvěžovala voda z Mirova kyblíku. Nakonec se našemu družstvu podařilo nádobu zaplnit, i když po vyždímání našeho oblečení bychom možná naplnili ještě jednu. Pak se nám podařilo i navzdory přemístění místa soutěže nalézt proslulý labyrint a společnými silami tuto antickou nástrahu překonat.

Po ukončení soutěží začala volná zábava, kterou účastníci trávili dle svého uvážení. Neboť tradice je nutno udržovat, tak i letos proběhla desková hra Panákovaná. Vzhledem k obavám řidičů byla tentokrát rozdělena do dvou večerů. Po dohrání jsme přešli ke karetní hře zvané Záchod. Zde podala Petra Pelikánová obdivuhodný výkon – navzdory Panákované její spanilé ručky bezpečně vytahovaly jednu kartu za druhou a s přehledem kralovala oběma večerům.

V sobotu přišla na řadu (tentokrát doslova) celodenní bojová hra Hledání bohyně. Celá hra se odehrávala v CHKO Pálava, kde se účastníci mohli nechat unášet nádhernými přírodními sceneriemi. Do cíle dorazilo jako první naše družstvo z Fénicie. Těžko říct, jestli jsme byli tak dobří, nebo nás jednoduše hnala vpřed touha po večeři, ale ještě před setměním se nám podařilo nalézt bohyni a mohli jsme se konečně najíst a osprchovat.

Po náročném dni nás už čekal pouze Test paranormálních schopností. Ten prokázal, že konkurz na šamana mohu klidně vynechat, protože jsem při testu cítil hodně věcí, ale Aleniny myšlenky mezi nimi bohužel nebyly.

V neděli ráno na nás asi poprvé vykouklo sluníčko, takže poslední družstevní soutěž o co nejrychlejší přenesení fénixova vejce proběhla za příjemného počasí. Pak se mohli účastníci pokochat a pobavit nápaditými a zručně vyrobenými maskami. Nato následovalo vyhlášení výsledků a všichni se rozjeli do svých domovů.

Chtěl bych poděkovat všem účastníkům za příjemnou atmosféru, Petrám za to, že mi vždy dokáží neuvěřitelně zvednout náladu, a v neposlední řadě děkuji organizátorům za výborně zvládnuté setkání. Navzdory změnám v realizačním týmu a kratšímu času na přípravu udělal Pavlův tým kus dobré práce a já osobně budu na Pasohlávky velmi rád vzpomínat.

Autor: Jaroslav Zavadil