Konference byla rozdělena do čtyř paralelních sálů, díky čemuž mohli návštěvníci vybírat z pestrého programu plného originálních prezentací. Děti mluvily například o vesmíru, programování, přírodě, hudebních nástrojích, historii, bojových sportech nebo vlastních sbírkách a koníčcích. Nešlo přitom jen o samotná témata, ale především o radost sdílet své nadšení s ostatními.

Atmosféra celé akce byla velmi inspirativní. Mladí prezentující často překvapovali nejen množstvím znalostí, ale také schopností zaujmout publikum, odpovídat na otázky a vystoupit před plným sálem s obdivuhodnou jistotou. Právě možnost bezpečně prezentovat své zájmy a rozvíjet komunikační dovednosti je jedním z hlavních cílů dětských konferencí pořádaných Mensou.

Mensa dětská konference zároveň ukázala, že talent nemusí mít jen jednu podobu. Vedle vědeckých témat dostaly prostor také kreativní nápady, sportovní zkušenosti nebo neobvyklé záliby. Každé dítě mělo možnost zazářit v tom, co ho skutečně baví.

Akce potvrdila, že když děti dostanou příležitost mluvit o tom, co je zajímá, dokážou inspirovat nejen své vrstevníky, ale i dospělé posluchače. Ostravská konference tak byla nejen přehlídkou dětských talentů, ale také důkazem, jak důležité je podporovat zvídavost, odvahu a chuť objevovat nové věci.

Byla vybrána nekuřácká herna v Landek Parku, ve které mají dráhu pro děti s mantinely. Jako mimoostravský jsem se vydal tradičně vlakem a z nádraží svižnou čtyřkilometrovou poznávací procházkou, abych po příchodu na místo několik minut před smluveným termínem narazil na prázdný podnik, který se pro daný den obsluha chystala právě uzavřít. Rezervovalo se totiž několik měsíců předem z obavy, aby nebylo obsazeno. Ale protože se nikdo nepřipomenul pár dní předem, obsluha si to vyložila tak, že jsme na to asi zapomněli. Po krátké telefonické konzultaci jsem si ověřil, že termín platí a ostatní jsou již na cestě, a přesvědčil jsem tedy slečnu za barem, aby s námi ještě dvě hodiny vydržela.

Dorazila bezmála desítka dospělých a podobný počet omladiny; rozdělili jsme se tedy na dospělou, převážně mužskou část na normální dráze a převážně dětskou na dráze s mantinely. Nejmladší děti, které ještě neuzvednou ani nejlehčí kouli, pak testovaly další prázdnou dráhu vlastním plazením. Leč nestihly se ani přes opakované pokusy dostat až ke kuželkám a tedy nedosáhly na body, vždy byly předčasně odloveny rodiči, kteří neměli pochopení pro tuto bowlingovou strategii.

Samotná hra na „dospělé dráze“ probíhala v přátelském duchu, kdy výsledky nebyly až tak důležité a každá trefená desítka byla důvodem k radosti. Nevyskytl se mezi námi žádný profesionál, takže i já – naprostý amatér, který za posledních pět let odehrál dohromady asi deset kol – jsem druhé kolo k vlastnímu překvapení vyhrál.

Když se čas přehoupl přes osmou hodinu večerní, nastal opuštěním bowlingové herny poločas rozpadu naší skupiny. Znavenější část se vydala domů, polovina s lepší výdrží se přesunula do nedaleké restaurace. A i já, návštěvník z dalekých krajů, jsem se vydal na dalekou cestu k domovu.

Chtěl bych poděkovat organizátorkám Hance Kalusové i Hance Studenské.

Autor: Michal Blümel

Všichni jsme napjatě sledovali Tomášovu cestu z Kathmandu krok za krokem, výš a výš, až kamsi do nadmořské výšky nad 4 jednotky LH*. Byli jsme fascinováni krásnými fotkami horských štítů i buddhistických památek v údolích. Zážitek z přednášky posilovala jak chrámová hudba, tak i ležák z místního minipivovaru. 

Zprostředkovaná cesta byla tak podmanivá a vyprávěním byli všichni tak učarováni, že garantuji, že kdyby Tomáš na konci přednášky nabídnul cestovní smlouvy na zájezd do Nepálu, velká část by se bez váhání hned vypravila. Více takových akcí!

*/ 1 jednotka LH – výška Lysé hory 1 323 m n. m., pro nás Severomoraváky poslední uchopitelná horolezecká výška

Autor: Petr Jonák

kdy: třetí pondělí v měsíci od 19:00 (první setkání tedy 16. 1. 2012)
kde: salonek restaurace U Plaza, Brno – Královo Pole

České Budějovice

kdy: každý sedmý kalendářní týden, vždy v úterý od 17 h. (první setkání tedy 14. 2. 2012)
kde: kavárna Měsíc ve dne

Hradec Králové

kdy: každé první úterý v měsíci od 18:00 (první setkání výjimečně druhé úterý v měsíci, tedy 10. 1. 2012)
kde: vinný sklípek U Královny Elišky, Dlouhá 194, Hradec Králové

Karlovy Vary

kdy: většinou každý 2. pátek v měsíci
kde: Jasmínová 10, Karlovy Vary

Ostrava

kdy: každé první úterý v měsíci od 18:00 (první setkání tedy 3. 1. 2012)
kde: Čajovna u Sýkorova mostu, Ostrava

Pardubice

kdy: každý první pátek v měsíci od 18:00 (první setkání tedy 6. 1. 2012)
kde: klubovna Evropského spolkového domu na Pernštýnském náměstí

Plzeň

kdy: každého 4. dne v měsíci (je-li to sobota, pak předchozí pátek; je-li to neděle, pak následující pondělí), první setkání tedy 4. 1. 2012
kde: restaurace U Wallise, Palackého náměstí 11, Plzeň

Praha

kdy: každé třetí úterý v měsíci (první setkání tedy 17. 1. 2012)
kde: nekuřácká kavárna Kumbal, Heřmanova 12, Praha 7 – Holešovice

Prostějov

kdy: každý pátek večer (první setkání tedy 6. 1. 2012)
kde: Průchozí 2

Ústí nad Labem

kdy: nepravidelně (první setkání 14. 1. 2012 v 17:00)
kde: salonek Billiard klubu v ulici Hradiště

Zlín

kdy: každá první sobota v měsíci od 18 h. (první setkání tedy 7. 1. 2012)
kde: Kavárna a čajovna Lilith v suterénu zlínské polikliniky, tř. T. Bati 3705, Zlín

Poslední dubnové úterý jsem zavítal až za Ostravu na mensovní besedu s renomovaným sociologem Prof. PhDr. Jan Kellerem, CSc. Je vcelku nemožné shrnout několikahodinovou přednášku/besedu do několika odstavců. Nicméně se i tak pokusím uvést několik základních myšlenek, o které se s námi Prof. Keller podělil:

Při porovnání vzdělávacích systémů (procento terciérně vzdělaných obyvatel) zemí EU, ekonomických výsledků země a množství podnikatelů v dané zemi není zřejmá souvislost, že čím vzdělanější společnost, tím úspěšnější ekonomika.

Na srovnávací studii prováděné ve Francii a v ČR dokládají, že ani zvýšení kapacit vysokých škol ani zavedení školného či naopak stipendií nezvýší šance dětí ze sociálně slabších skupin na vysokoškolské vzdělání. Nejsou ani tak limitování intelektovým nadání, ale sociálními dovednostmi při obhajování svých studijních prací a výsledků.

Větší procento vš. vzdělaných přináší jednak inflaci titulů – tedy snižuje význam vysokoškolského vzdělání jak společenský, tak i v úrovni odměňování. Současně s tím roste vliv společenských kontaktů a pozice rodičů na úspěšnosti uplatnění vš. vzdělaných v praxi.

Studie porovnává jak finanční úspěšnost vš. vzdělaných, tak i jejich „profesní spokojenost“. Za úspěšné označují krom manažerů, špičkových ekonomů či politiků také skupinu „profesionálů“ – nezávislých povolání jako jsou lékaři či architekti. Naopak za neúspěšná označuje povolání technická, přestože jsou to právě povolání, která tvoří úspěšnost národních ekonomik.

Tak to jen ve stručnosti a mi nezbývá, než Vám popřát, abyste si další podobnou přednášku nenechali ujít a především poděkovat Čestmírovi K. a Hance S. za zorganizování této akce.

Více viz odkaz.

Autor: Tomáš Blumenstein, tblumen@mensa.cz

V úterý 29. dubna se v restauraci Ondráš ve Sviadnově u Frýdku-Místku konala beseda s panem profesorem Janem Kellerem na téma Společnost a vzdělání. Tento známý, pro některé možná kontroverzní, ale o to viditelnější přední český sociolog prezentoval výsledky výzkumu, který provedl spolu s Luborem Tvrdým z VŠB. Výsledky výzkumu shrnul v publikaci „Změny na trhu práce a perspektivy vzdělanosti“, která obsahuje nejen suchá statistická data, ale i vysloveně podnětné závěry a komentáře, nad nimiž se rozproudila živá, několikahodinová diskuze. Ta se točila především kolem otázek dnešního významu a ceny vzdělání pro jedince a pro společnost.

Stojím názorově poněkud (popravdě úplně) jinde, než pan profesor, který nahlíží na svět především z pozic dnes tolik moderního mixu sociálního a ekologického inženýrství (viz jeho osobní stránky http://www.darius.cz/jankeller/). Přesto jsem po skončení debaty s uspokojením konstatoval, že to nebyla ztráta času. Děkuji proto organizátorům Hance Svobodové a Čestmíru Kalusovi z MS Ostrava za pěknou akci a zajímavě prožitý večer.

Autor: Dalibor Hrabec, dalibor.hrabec@post.cz