Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

Člověk nemusí být nutně mensan ani sám nemusí mít IQ nad 130, a přece může významným způsobem podpořit prospěšné využití inteligence…

Nedávno jsem se zúčastnil rodinné hry pro veřejnost připravené Skautskou nadací Jaroslava Foglara u příležitosti 80. výročí prvního vydání Foglarovy knihy Záhada hlavolamu. Hra spočívala v tom, že na pětadvaceti místech Starého Města pražského byly od prosince 2020 do března 2021 rozmístěny různé předměty související s Rychlými šípy a naším úkolem bylo je objevit. Hrát jsme mohli v den a čas, který jsme si sami vybrali, což bylo v době pandemie skvělé řešení, i tak jsme potkávali skupinky lidí všeho věku, kteří zjevně do staré Prahy vyrazili se stejným cílem.

Přiznám se, že jako kluk jsem vyrostl spíš na mayovkách a Julesu Verneovi. Rychlé šípy jsem nečetl ani v komiksové, ani v knižní podobě, viděl jsem jen televizní seriál Záhada hlavolamu z roku 1969 s Janem Třískou v roli Široka. Ježek v kleci byl ale hned třetím hlavolamem, který jsem dostal ještě v předškolním věku, po Rubikově hadu a Rubikově kostce, a hned jsem si ho oblíbil. Patří sice k těm nejjednodušším a spíš než hlavu na něj člověk využije zručnost, ale fakt dobře vypadá a je to přece nejslavnější český hlavolam…

Proto když má žena přišla s tím, že kamarádka objevila tuhle hru, hned jsem souhlasil, že se zúčastníme. Každého z nás zaujalo něco jiného. Mne pětadvacet záhadných artefaktů, mou ženu zase příležitost nahlédnout do méně známých zákoutí Starého Města. V tomto ohledu se jednalo skutečně o skvěle připravenou hru pro rodiny, ve které si každý mohl najít to své, včetně například dlouhé procházky na čerstvém vzduchu – najít všech dvacet pět míst trvá asi čtyři hodiny.

Staré Město bylo pro hru vybráno, protože jím byla aspoň zčásti inspirována většina Foglarových příběhů. V rozhovoru s Karlem Sýsem v roce 1987 Foglar řekl: „Jsem přívrženec staré Prahy. Děsně miluju zákoutí, průchody, plynové lucerny. Myslel jsem, že Prahu znám dokonale, píď za pídí, ale i dnes nacházím nová překvapení… Měl jsem utkvělou představu, že moji hrdinové žijí v starobylé části města, třeba jako je Liliová nebo Melantrichova ulice, ale inspirovaly mne i proluky v Moravské ulici, byla tam hromada proluk.“

Aby hra fungovala pro širokou veřejnost, nebylo těžké jednotlivé předměty nalézt. Organizátoři dokonce jako pomůcku připravili pěkně zpracovaný herní zápisník, prokládaný úryvky z Foglarových knih. Kdo ale hledal více, tak více také našel, od křídou nakreslených špendlíků a záhadných nápisů BS ŽJBN NNCV MCHN až po šifrované zprávy na zdi ve Zlaté ulici.

Kdo úspěšně našel alespoň 13 předmětů, dostal se po zadání získaných indicií na webu hry k dříve nezveřejněné kapitole z nedopsaného čtvrtého pokračování stínadelské epopeje. Kapitola o tom, kdo byl Jan Tleskač, je psaná zajímavým způsobem – jako by ji po osmdesáti letech vyprávěl duch Jana Tleskače, který už si ne zcela všechno pamatuje.

Chtěli jsme se na hru dobře připravit, tak jsme si večer před tím pustili znovu celý seriál Záhada hlavolamu a já pak ještě zkoumal trasu hry na Google Maps (https://www.google.com/maps/d/u/2/edit?mid=1Jal7kgU_ApstlA03iEmP6LmLY2Oo_Z58&usp=sharing). Tak jsem zjistil, že se hra dala částečně hrát i v pohodlí domova, a díky panoramatickým snímkům Street View jsem sedm z prvních třinácti indicií určil předem a v terénu jsem si je pouze ověřil.

Hra nám zajistila velmi příjemné nedělní odpoledne, když jsem pak ale doma probíral fotky z toho dne, něco mne na ní zaujalo ještě více. To, jak fenomén Rychlých šípů, Stínadel, Vontů a ježka v kleci žije a dokáže nadchnout spoustu lidí všeho věku, vytáhnout je z domovů a přimět je hledat schované indicie a řešit záhady, to vše ještě osmdesát let poté, co Rychlé šípy vznikly, a dvaadvacet let po smrti jejich autora. Rozhodl jsem se proto doplnit si mezery ve vzdělání a něco si o Jaroslavu Foglarovi přečíst.

Foglar si opravdu uměl vybrat, kdy se narodit. V roce 1907 měl přesně dost času na to, aby z něj před začátkem první světové války vyrostl školák. Ke skautům se dostal díky omylu, myslel si totiž, že se s nimi dostane zdarma do Anglie. Skauting ho ale natolik nadchl, že se k němu vrátil i poté, co mu ho matka kvůli nachlazení zakázala, a stal se jeho dnes asi nejznámějším českým propagátorem.

Pražský druhý skautský oddíl, známý jako Dvojka, vedl jako oddílový vedoucí s přezdívkou Jestřáb celých 60 let (od roku 1927 do roku 1987), velkou část této doby v ilegalitě, když byl skauting zakázaný nejprve Hitlerem, později pak komunisty. V době totality se nevyhnul spolupráci s StB, která mu pomohla vést oddíl dále pod zástěrkou turistického oddílu, podle zdrojů citovaných ve Wikipedii se mu ale podařilo vymluvit se řídícímu důstojníkovi dopisem, v němž zoufale psal, že na tuto spolupráci časově ani nervově nestačí, načež StB překvapivě jeho spis uzavřela a odložila.

Hlavní předností Jaroslava Foglara byl literární talent, který využil právě k propagaci skautingu a k tomu, aby vzdělával a motivoval mladé lidi k morálnímu a zodpovědnému chování. Psát začal už jako kluk, první doložené publikované dílo, povídku Vítězství, napsal ve svých šestnácti letech, a když mu bylo dvacet sedm (1934), už vyhrál literární soutěž o nejlepší knihu pro mládež, pořádanou nakladatelstvím Melantrich.

Inspirován skautingem, Foglar svými příběhy lákal chlapce k tomu, aby svůj volný čas trávili objevováním, rozkrýváním tajemství a řešením záhad. Rychlé šípy vytvořil nejprve jako komiks, který pravidelně vycházel v časopisu Mladý hlasatel. Jeho šíření podpořil výzvou k zakládání čtenářských klubů, kde se mladí scházeli, četli Rychlé šípy, a buď podnikali podobná dobrodružství, nebo si to aspoň představovali. Za pouhé čtyři roky, než byl v roce 1941 Mladý hlasatel Němci úředně zastaven, bylo těchto klubů založeno přes dvacet čtyři tisíc.

Tehdy také poprvé vyšly příběhy Rychlých šípů v knižní podobě. Kniha, původně pracovně pojmenovaná Záhadný hlavolam, byla vydána pod názvem Záhada hlavolamu. Aby čtenářské kluby nepřišly o svůj zdroj příběhů, Foglar začal psát scénáře pro rozhlasový pořad Klub zvídavých dětí. Tak vzniklo 15 obsáhlých scénářů, které dohromady tvoří uzavřený příběh šestice pražských dětí.

Některé pasáže Foglarových knih připomínají spíše ilustrované příručky, jsou tam detailně popsaná pravidla her i vyjmenované zásady správného chování. Přesto neztrácejí na čtivosti a nenudí, naopak přímo vybízejí k tomu, aby si člověk popsané aktivity zkusil na vlastní kůži. V příbězích Foglar nešetřil ani tragédiemi – ty ale zpravidla nepostihují hlavní hrdiny a jsou použity výchovně, protože jsou způsobeny nezodpovědným nebo nebezpečným chováním.

V jednom z prvních článků v Mladém hlasateli například Jaroslav Foglar podrobně popsal „Krabičku poslední záchrany“. Nepodařilo se mi zjistit, jestli to byl jeho výmysl, ale díky němu dnes snad každý Čech ví, co je KPZ, a nejeden kluk nějakou v kapse nosí. Nebo tomu tak aspoň bylo, když jsem byl kluk já.

Co zase tolik lidí neví, je, že Jaroslav Foglar nevymyslel ježka v kleci. Ten byl poprvé publikován ve Spojených státech v katalogu US Trick & Novelty Co. z roku 1886, později pak 18. dubna 1895 v amerických novinách The American Stationer. Není to tedy původní český hlavolam, což mě trochu zklamalo. Vypadá to ale, že Foglar byl první, kdo přišel s myšlenkou šroubovacího ježka jako úkrytu pro pečlivě střežené tajemství. Věděli jste ale, že kovového šroubovacího ježka v kleci jste si nikde koupit nemohli až do roku 2013, kdy ho věrně napodobil Radek Micopulos?

Ať už ale pochází odkudkoli, patří ježek v kleci rozhodně mezi nejatraktivnější hlavolamy a díky Foglarovu celoživotnímu dílu i jeho pokračovatelům neztrácí na popularitě – minimálně v Česku. I bez příběhů Rychlých šípů má schopnost zaujmout a přitáhnout nejednoho zvídavce k hlavolamům obecně. Když k tomu přidám řešení záhad a tajemné šifry, nemohu si nevšimnout podobnosti se zábavnou náplní celostátních setkání české Mensy i některých SIGů.

Nevím, jaké měl Jaroslav Foglar IQ, ani nevím, jestli mu ho někdy měřili, členem Mensy, pokud vím, nebyl, ale jeho přispění k rozvoji inteligence je myslím nesporné, a pokračuje dokonce i po jeho smrti. Jeho metody zjevně fungují a myslím, že ať přijdeme s jakoukoli lidstvu prospěšnou aktivitou, můžeme od něj čerpat inspiraci minimálně k tomu, jak pro ni nadchnout co nejvíce lidí – a v lepším případě nastartovat něco, co bude pokračovat, až my tady nebudeme.

Pokud si chcete přečíst více, tady je několik odkazů na zdroje, ze kterých jsem čerpal:

Rychlé šípy v sešitech
Skautská nadace Jaroslava Foglara

Jaroslav Foglar na Wikipedii
Rychlé šípy na Wikipedii
Ježek v kleci na Wikipedii
Radek Micopulos na Wikipedii

Slavnostní vyhlášení proběhlo na valné hromadě Mensy ČR v Ledči nad Sázavou 11. června 2018.

V souvislosti s oceněním Mensa ČR uděluje pamětní list s grafikou akademického malíře Karla Šafáře s motivy symbolizujícími myšlení a inteligenci.

Dalšími osobnostmi nominovanými na ocenění pro rok 2018 byli (v abecedním pořadí):

• paní Ivana Holásková – kastelánka zámku Lednice,
• prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA – lékař, výzkumný pracovník v oblasti neurověd, vysokoškolský pedagog,
• prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. – profesor aplikované fyziky, zabývající se teorií fyziky plazmatu a numerickými simulacemi, vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy,
• prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. – významný český kardiochirurg, přednosta Kardiocentra IKEMu.

Diplom za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky ve světě převzal z rukou předsedy Mensy České republiky Martina Sedláčka profesor Jan Pirk. Dalším nominovaným osobnostem budou diplomy předány v náhradním termínu.

Čestným uznáním Mensa ČR každoročně oceňuje osobnosti ze všech oblastí společenského života, které se významnou měrou
zasloužily o intelektuální přínos a/anebo šíření dobrého jména České republiky ve světě. Jedná se zejména o osobnosti,
jejichž význam pro společnost je natolik výrazný, že vylučuje jakoukoliv pochybnost o jejich vysoké inteligenci.

O ocenění rozhodují členové Mensy ČR intranetovým hlasováním.

Více informací uvádíme na www.mensa.cz/mensa/cestne-uznani.

Čestné uznání v minulých letech

V minulých letech Mensa České republiky udělila Čestné uznání vědci prof. Ing. Jiřímu Drahošovi, DrSc., dr. h. c., mezinárodně uznávanému odborníkovi v oboru fyzikální chemie, který po dobu dvou funkčních období vedl Akademii věd České republiky, prof. MUDr. Petru Widimskému, DrSc., FESC., FACC, který zásadním způsobem změnil způsob léčby akutního infarktu myokardu v celosvětovém rozsahu, českému vědci a chemikovi prof. RNDr. Antonínu Holému, DrSc., dr. h. c. mult., přednímu odborníkovi v didaktice matematiky prof. RNDr. Milanu Hejnému, CSc., psychiatru MUDr. Karlu Nešporovi, CSc., neuropatologovi MUDr. Františku Koukolíkovi, DrSc., FCMA, fyzioložce a biochemičce, bývalé předsedkyni Akademie věd České republiky prof. RNDr. Heleně Illnerové, DrSc., a astrofyzikovi RNDr. Jiřímu Grygarovi, CSc.

Setkání s profesorem Pirkem

Ačkoliv se valná hromada Mensy letos konala v Ledči nad Sázavou (mimochodem na velmi příjemném místě u rybníka, čehož někteří účastníci dobrovolně a jiní nedobrovolně využili), a ještě k tomu v neděli, naše pozvání přijal pan profesor Pirk – vzhledem k jeho pracovnímu vytížení si toho velmi ceníme. Pan profesor je velmi sympatický a příjemný společník, poseděl s námi a bavil nás historkami nejenom z lékařského prostředí. Na dotaz, jak se udržuje ve formě, aby vydržel v případě náročných kardiologických operací několik hodin vestoje operovat, odpověděl, že každé ráno cvičí, obzvlášť cviky na zpevnění břišního a zádového svalového korzetu. Pan profesor se účastní dálkových závodů v běhu a v běžeckém lyžování a 13krát běžel maraton, což je vždycky velmi pozitivně vnímáno ostatními běžci, kteří se cítí mnohem bezpečněji. Trénuje večer a běhá na stadionu kolem trénujících fotbalistů. Pan profesor se věnuje i dalším aktivitám, působí v klubu historických vozidel, ve spolku vinařů a v nadačním fondu na podporu vědy Neuron, kde je garantem medicínského odboru. Je členem řady českých a mezinárodních odborných a vědeckých společností. Významná je i jeho publikační aktivita a pedagogická činnost v pregraduální a postgraduální výchově. Bylo nám velkou ctí setkat se s panem profesorem osobně a bereme si příklad z jeho píle, disciplíny a skromného, rovného a přátelského vystupování.

Setkání s doktorkou Šiklovou a profesorem Vernerem

Přednášky a předání dvou diplomů k Čestnému uznání v náhradním termínu se uskutečnily ve velké přednáškové místnosti CIIRC ČVUT a toto setkání spoluorganizoval Petr Štěpán ve spolupráci s Alumni ČVUT – děkujeme za propagaci i za poskytnutí prostor.

Naše pozvání přijala paní doktorka Jiřina Šiklová, česká socioložka a publicistka, která odpřednášela téma Porovnání Pražského jara s Pařížským jarem jako připomenutí zajímavých souvislostí u příležitosti 50. výročí těchto historických událostí. V diskusi pak kromě dotazů na toto téma odpovídala jasně a s velkou razancí i na dotazy k rovným příležitostem v české společnosti a k neziskové organizaci Gender Studies, která se věnuje informačním, osvětovým a vzdělávacím aktivitám v oblasti genderové problematiky a paní doktorka Šiklová ji v roce 1991 založila. Gender Studies slouží i jako rozsáhlá knihovna literatury z oblasti rovných příležitostí. Dověděli jsme se, že knihovna byla založena v bytě Jiřiny Šiklové a původní fond pocházel ze zahraničních darů. Paní doktorka převzala z rukou předsedy Mensy Martina Sedláčka diplom, který jsme pro ni měli připravený od roku 2015. Z řádného termínu předávání na valné hromadě Mensy se tehdy omluvila, protože zrovna s přáteli a s rodinou slavila významné životní jubileum. Věk u dámy prozrazovat nebudu, chtěla jsem pouze složit kompliment za všechnu energii a vitalitu, kterou nám dr. Šiklová i v mimořádně horkém a únavném počasí věnovala, a poděkovat za podněty k zamyšlení, které jsme si z přednášky i z následné diskuse odnesli.

Pozvání přijal i pan profesor PhDr. Miroslav Verner, DrSc. – významný český archeolog a egyptolog, který se specializuje na archeologii doby stavitelů pyramid, zejména v období 5. dynastie. Pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru. Prof. Verner z rukou předsedy Mensy Martina Sedláčka převzal diplom za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky ve světě, udělený Mensou již v roce 2014, ale vzhledem k pracovnímu vytížení pana profesora jsme měli možnost osobního předání až nyní. Doufám, že i v případě našeho několik let archivovaného diplomu platí stejně jako v oblasti profesního zájmu pana profesora, že to, co se (několika stoletími a tisíciletími) odleží a uleží, získává na hodnotě. Pan profesor se bude na podzim zabývat výzkumem v Egyptě, po návratu jsme jej poprosili o přednášku, kterou budu avizovat v mensovním kalendáři.

Moc jsme se těšili i na slíbenou přednášku prof. RNDr. Jaroslava Flegra, CSc., vynikajícího biologa, který je znám svou prací v oblasti parazitologie a zejména v oblasti evoluční sociologie a psychologie, který ale ke zklamání účastníků i organizátorů na akci nepřišel. Diplom udělený Mensou v roce 2016 mu zašleme poštou.

Předání diplomů a ocenění

V mezičase jsme s pomocí Zuzany Polákové doručili oceněným poštou několik starších diplomů, které jsme neměli příležitost předat osobně vzhledem k věku oceněných anebo k jejich dlouhodobému pobytu v zahraničí. Diplomy dostali Ing. Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel, prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., historik, vysokoškolský pedagog a bývalý rektor Slezské univerzity, a RNDr. Luboš Kohoutek, CSc., světoznámý astronom. Již jako aspirant Astronomického ústavu Akademie věd napsal se svým školitelem doc. Lubošem Perekem (rovněž oceněným diplomem k Čestnému uznání) katalog planetárních mlhovin, který se stal nejvíce citovaným dílem české astronomie 20. století.

Až do loňska jsme v každém ročníku Čestného uznání osobně předávali do rukou laureátů jednotlivých ročníků Čestného uznání i pamětní list. I letos jsem nechala ručně napsat na pamětní list s grafikou jméno oceněného Zdeňka Svěráka, dr. h. c., zapaspartovat a zarámovat a připravila jsem ho k předání. Obraz opět vypadá krásně. Pan Svěrák však měl v době konání valné hromady představení, ze setkání se omluvil a vyjádřil potěšení z ocenění. Navrhovali jsme několik náhradních termínů setkání a maximálně bychom se přizpůsobili časovým možnostem oceněného. Možnost předat pamětní list osobně však letos mít nebudeme a podle pokynů ho doručíme na vrátnici divadla Járy Cimrmana. Některým mensanům se povedlo se s panem Svěrákem setkat po představení Cimrmana v Jevíčku ještě před vyhlášením výsledků Čestného uznání.

Děkuji těm, kteří se na realizaci Čestného uznání podílí, jsou to Jiřina Vlková, Tomáš Kubeš a Čestmír Kalus.

Děkuji vám za nominace osobností, upozorňování na skvělé počiny na poli duševní práce i za účast na hlasování na intranetu. Těšíme se na další, v pořadí již 10. ročník udělování Čestného uznání Mensy České republiky.

Čím se tedy tvořiví lidé odlišují od ostatních? Především jsou to velmi složité osobnosti a jsou jim blízké názory a jednání, jimž se většina lidí vyhýbá. Místo aby byli jen „jednotlivci“, je většina kreativních lidí spíše souborem velkého množství myšlenek a činů – jakýmsi „tvůrčím seskupením“. Tvořiví lidé také překypují duševní i fyzickou energií. Mají snad nějakou lepší genetickou výbavu? Tento nadbytek vnitřní energie zdánlivě vytvářejí a obnovují podle libosti. Spíš než genetické předpoklady tu však hraje roli fakt, že jejich myšlení je soustředěné a silně zaměřené na dosahování cílů. Mají až nadpřirozenou schopnost vyvíjet energii a při práci fungují jako dynamo, pak své baterky vypnou a nechají je „nabíjet“, zatímco odpočívají.

Tvůrčí osobnosti jsou z psychologického hlediska sexuálně aktivní i abstinující. Někteří své libido vyjadřují sexualitou, ale nadprůměrné výsledky přináší spíše zdrženlivost. Jsou inteligentní, ale současně i naivní. Psychologové se domnívají, že tvořiví lidé mají vysokou všeobecnou inteligenci. Ale od určité úrovně (téměř jednomyslně panuje shoda na IQ 120) už IQ nemá nutně vliv na zvýšenou tvořivost. Vědec s IQ 125 má stejnou šanci získat Nobelovu cenu jako jeho kolega s IQ 180. To byl i případ fyzika Richarda Feynmana, nositele Nobelovy ceny, který měl údajně IQ 125. Mohl by někdo vážně tvrdit, že Feynman nebyl génius? Byl vzdělanec Johann Wolfgang von Goethe, který měl údajně IQ 210, „víc geniální“ než Richard Feynman?

Tvořivý člověk má vysoce nadprůměrně rozvinuté tzv. divergentní myšlení. Divergentní myšlení vyžaduje plynulý tok myšlenek, schopnost vytvářet velké množství nových nápadů a schopnost střídat různá hlediska a myšlenky („pružnost myšlení“). Takové osoby se také vyznačují nadprůměrnou originalitou v asociativním myšlení. Hluboký vhled do problému může být současně doprovázen náznakem intelektuální a citové nezralosti (nebo „dětinskosti“). Tvořiví lidé jsou současně introvertní i extrovertní – pyšní, ale skromní, zodpovědní i nezodpovědní, troufalí, ale nesmělí. Tyto rysy se mohou zdát na první pohled protichůdné, ale jako součást tvůrčí osobnosti se mohou klidně vyskytovat společně. Vnitřní motivace je obvykle nápadným rysem tvořivých osobností. Jejich schopnost nezaujatě ocenit a obdivovat své vlastní výtvory je další důležitou vlastností anebo „předností“, kterou se vyznačuje většina tvořivých lidí.

Mnozí tvořiví lidé se nejvíc děsí okamžiku, kdy pocítí, že jejich tvořivost se vytrácí. Nemohou pracovat. Historická fakta však předestírají mnohem veselejší a slibnější příběh. Tvořivost může přetrvat až do věku 80 nebo 90 let, a dokonce i déle! Pablo Picasso a Grandma Moses jsou dobrými příklady vrcholných tvůrčích výkonů ve velmi vysokém věku.

Když se věnuji skládání básní (což je můj oblíbený koníček), nemám často chuť spát a jíst ani potřebu komunikovat s ostatními. Ve stavu „blaženosti“, který jsem si sám vyvolal, hýřím nápady a píšu, vytvářím metafory a analogie, které se prolínají s mými vlastními myšlenkami a pocity. Píšu tak dlouho, dokud nejsem spokojen s výsledkem. A až pak, a jedině pak, mohu usnout. Druhý den obvykle celou báseň nebo povídku přepíšu a porovnám ji s původní verzí z předchozí noci. Někdy večer nebo druhý den ráno svou práci upravím a pošlu ji ke zveřejnění jednomu nebo dvěma z mých oblíbených literárních časopisů. Ale častěji si ji schovám do šuplíku a čekám na den, kdy ji budu moci zveřejnit, anebo ji odložit navždy.

Existují lidé, kteří jsou obdařeni všemi vlastnostmi umělce, sochaře, básníka, povídkáře nebo romanopisce atd., ale „nechovají“ se jako umělci. Rozhodli se snad, že nebudou tvůrčí …? Anebo snad nevědí, že mají tvůrčí nadání …? Věřím, že vše a každý má své místo. Instinktivně poznáme, kdy jsme připraveni začít a kdy skončit a dělat zas něco jiného.

Carpe diem! Užívejte dne!

Autor: Thomas Hally, přeložila Hana Erbsová

Za zaslané nominace děkuji; jsem moc ráda, že jsme oblast působnosti nikterak neomezovali a sešly se tak osobnosti z vědeckých kruhů, kultury, umění a politiky. Oproti minulému ročníku jste nominovali více žen, čemuž jsem samozřejmě také ráda.

Mezi osobnostmi, které jste nominovali, jsou jak veřejně známé osobnosti, tak i osobnosti známé především v odborných kruzích jako například socioložka a publicistka PhDr. Jiřina Šiklová, moderátor Václav Moravec, psycholog a VŠ pedagog doc. PhDr. Vladimír Kebza, CSc., malíř Václav Benedikt, prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc., zakladatel jaderných věd v ČR, PhDr. Petra Procházková, válečná zpravodajka a humanitární pracovnice, Kateřina Havlíčková, ekonomka a průkopnice vzdělávání nadaných dětí, prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc., děkan fakulty informatiky MU v Brně, prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., fyziolog, rektor Univerzity Karlovy v Praze a další.

Harmonogram

• Duben 2011 – členové Mensy pomocí intranetové aplikace hlasují o kandidátech. Hlasování trvá 1 měsíc od zaslání e-mailu s výzvou k hlasování a následného spuštění intranetové aplikace.
• Květen 2011 – vyhodnocení ankety, příprava pamětního listu pro vítěze a diplomů pro ostatní 4 kandidáty, pozvání všech kandidátů anebo jejich zástupců na slavnostní vyhlášení výsledků ankety na Valné hromadě Mensy ČR.
• Červen 2011 – Valná hromada Mensy ČR – slavnostní vyhlášení výsledků ankety za účasti vítěze anebo jeho zástupce i ostatních 4 kandidátů anebo jejich zástupců, předání pamětního listu „Čestné uznání“ vítězi, zveřejnění výsledku hlasování na webu Mensy, v časopise Mensy ČR, informování médií formou tiskové zprávy a prostřednictvím jejich zástupců na akci. 

Autorka je koordinátorkou projektu. Redakčně upraveno.

Autor: Zuzana Šimková

Jung si bere za názorný příklad libido jakožto obecnou aktivitu a pohnutku jedince a odnímá tak tomuto pojmu sexuální charakter, jaký mu připisoval Sigmund Freud. [1] Extrovert může snadno ztratit vládu nad svým libidem, nechat se unést za „bezpečnou mez“ ve chvíli, kdy vstoupí do hry jeho pocity. Extrémní introverti, ti na zcela opačném konci pomyslné stupnice, mohou podlehnout fantaziím, které jim dávají libidinální uspokojení a mají pro ně větší význam než objektivní realita. Těžká introverze je typickým znakem autismu a některých forem schizofrenie. Přestože v každém z nás jsou tendence k obojímu, Jung nepoužíval pro jedince striktní rozlišení introvert-extrovert. Obojí, introverze i extroverze, totiž má své výhody i nevýhody. Introvert si obvykle vystačí se svými pocity, je-li sám. Protože upoutává méně pozornosti než tu a tam bouřlivý a rozjařený extrovert, nedostává se introvert s takovou pravděpodobností do rozpačitých situací a nečelí tolik kritice jako extrovert. Mívá sklon vést hluboké, smysluplné debaty, je pro něj snazší meditovat a není tolik „nepokojný“ jako jeho extrovertní protějšek. Introvert mívá ve srovnání s extrovertem často lepší schopnost být neustále něčím zaujat, zaměstnán, být zkrátka produktivní.

Pozitivními aspekty extroverze jsou všeobecná tendence mít více přátel a známých, nežli mívá introvert, a jak ve svých studiích, uveřejněných v časopise „Journal of Personality and Social Psychology“, zjistil William Fleeson, docent psychologie na univerzitě ve Wake Forest, „extrovertní jednání přináší více osobního štěstí (dokonce i těm, kteří jsou srdcem introvertní)“. [2] Někdo si myslí, že extroverze vede k osobnímu růstu, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že pokroku lze dosáhnout jedině introvertním a solitárním chováním.

Kreativní lidé dovedou zacházet s odlišnými rysy introverze – extroverze k tomu, aby dále srůstali se svým talentem. „Ze všech lidských činností má kreativita největší schopnost poskytnout naplnění, v jaké každý z nás v životě doufá … Kreativita je ústředním zdrojem všech našich záměrů a úmyslů v životě. Většina věcí, které jsou nějakým způsobem zajímavé, důležité a lidské, je výsledkem kreativity.“ [3] Každý jedinec, je-li aktivně kreativní, se cítí plný síly a schopný se téměř v každé situaci přizpůsobit požadavku, aby byl produktivní. Kreativita je rys osobnosti a není zcela nutně otázkou nadřazených genů, jako spíš soustředěné mysli. Kreativita, jíž se učíme prostřednictvím pokusů a omylů, je strategie pro dosahování cílů.

Kreativní typy bývají obvykle nadány velmi vysokou inteligencí. Mnoho psychologů je však přesvědčeno, že existuje spodní mez, pod níž lze jen těžko očekávat mimořádnou kreativitu, i mez horní, nad níž se již osoba svou kreativitou nijak významně neliší od svých méně nadaných kolegů. Většina se shoduje, že touto magickou mezí je IQ 120. Připusťme, že ti, kteří „vidí dále“, jsou toho schopni proto, že stojí na „ramenech obrů“ [4]. Po celou historii lidstva jsou kreativní géniové inovátory. Jsou studnicí a zdrojem moderního umění, jazyka i vědeckotechnického pokroku.

Je-li někdo více introvert nebo extrovert, je ve skutečnosti obtížné stanovit. Měl jsem nedávno telefonický rozhovor s psychometrikem-samoukem Dr. Gregem A. Grovem, PhD. pedagogiky a profesorem hudební historie na Santa Rosa Junior College v severní Kalifornii. Dr. Greg je autorem testu nazvaného Stupnice I-E [5]. Vytvořil I-E stupnici, která určuje typ osobnosti (introvert – extrovert) testované osoby a zároveň ukazuje míru její kreativity i předpokládané IQ.

Dr. Grove sestavil stupnici pro orientační odhad IQ v rozsahu 115 – 150. Jeho stupnice I-E se skládá z 12 zdánlivě bezvýznamných tvrzení uspořádaných do tří skupin po čtyřech. Zkoušený je vyzván, aby vybral míru, do jaké je výrok platný, a přidělil jí známku na stupnici od 0 do 5, přičemž 0 znamená „neplatí“, 5 je „téměř vždy“. Stupnici I-E si pak vyhodnotí každý sám a zjistí tak své tendence k myšlení a emocionální introverzi a extroverzi. Odhad IQ se provádí podle tabulky B. Aritmetický průměr IQ osob, které se Groveovy studie zúčastnily, byl 138,8, při střední hodnotě (mediánu) IQ 137 (poznámka překladatele: jedná se o americkou stupnici IQ, jejíž standardní odchylka je 24).

Dověděl jsem se o tom testu a řekl jsem si, že ho vyzkouším. Absolvoval jsem stupnici I-E ještě dříve, než jsem s Dr. Grovem mluvil, a výsledky souhlasily s jinými podobnými testy z dřívějška, jako jsou třídič temperamentu podle Keirsyho [6] a Jungův test typologie [7].

Mé všeobecné tendence k introverzi i k extroverzi byly, po pravdě řečeno, podobné. Vtip je podle všeho v tom, nepokoušet se o žádné „finty“ a odpovídat na otázky co možná nejpoctivěji. Ačkoliv jsme si ukázali, že introverti mají před extroverty výhodu, pokud jde o dlouhodobou paměť a řešení problémů, opravdu kreativní lidé obvykle bývají jak extrovertní, tak introvertní a extrémní případy se vyskytují zřídka, protože většina z nás jsou ambiverti, kteří mají vyrovnané dispozice kdesi uprostřed mezi extroverzí a introverzí. Stupnice I-E a Jungův test typologie se značně liší délkou. Stupnice I-E klade přímé otázky, je stručná, informativní a zábavná. Doporučil bych každému, kdo chce pokročit na své cestě k sebepoznání, aby si udělal oba testy. Nic to nestojí.

Kdysi dávno jeden starořecký mudrc řekl: „Poznej sebe sama!“

Zdroje

1. C.G. Jung. Psychological Types (1921); H.Eysenck, ed., A Model for Personality (1981).
2. www.findarticles.com/p/articles/mi_m0846/is_5_23/ai_111518927. Fleeson,W. „Towards a Structure-and-Process-Integrated View of Personality; Traits as Density Distributions of States.“ Journal of Personality and Social Psychology, 80. (2001): 1011-1027.
3. www.psychologytoday.com/articles/pto-1095.html From Creativity: The Work and Lives of 91 Eminent People, by Mihaly Csikszentmihalyi, vyd. HarperCollins 1996
4. Sir Isaac Newton
5. zájemci najdou stupnici I-E na www.mysteriumsociety.org
6. www.keirsey.com/sorter/register.aspx
7. www.humanmetrics.com/cgi-win/JTypes2.asp