Když pominu to, že část programu jsem si opět připravila vlastní (nezávislý na organizátorech) a téměř jeden celý den strávila s bratrem, který žije v jedné z dalších nedalekých vinařských obcí, a druhý den strávila dámskou jízdou s Alčou a Janou po okolních pamětihodnostech a přírodních krásách, kterých opravdu tento kraj nabízí bezpočet, včetně přilehlých „cizích zemí“, zůstala ještě spousta prostoru pro organizátory a realizace jejich programu.

Jako „mazák“, který nevyužívá vše, co se nabízí, nemohu posoudit, jakým způsobem byly zorganizovány exkurze, kterých nebylo přespříliš a byly vedeny spíše v duchu procházek po městech, zámcích a parcích, ale věřím, že ku spokojenosti těch, kteří je využili a uznávám, že speciálně pro nováčky je určitý „připravený program“ dobrý.

My jsme si z okolních krás vybraly Pavlov, Mikulov a Valtice (včetně přilehlého areálu) a výlet zakončily pokořením soutoku Moravy a Dyje. Trojmezí jsme navštívily z rakouské strany a domů se vrátily přes Slovensko. Jiné skupiny jiné dny atakovaly soutok ze strany slovenské a navíc ho překonali i plavmo.

Proč se mi tedy na setkání tolik líbilo? Snad poprvé se stalo, že jsme už v osm večer mohli zasednout k oblíbeným hrám a nikdo nás „neobtěžoval“ programem. Minimální počet individuálních i týmových soutěží, když byly, byly vydařené, vtipné, krátké, úderné. Neunavující. Skutečně čilí a spokojení jsme mohli ukojit své hráčské vášně. Navíc s číší kvalitního vína v ruce.

Připojím výčet dalších pozitiv. Prostředí společných prostor bylo úžasně příjemné, spousta prostoru, velké množství světla, vlídný a profesionální personál, ochotný trávit s námi čas, i když konzumace nebyla obzvlášť výmluvná. Úroveň přípravy jídla a stolování byla nadstandardní, snídaně královské. Kvalitu večeří z vlastní zkušenosti ohodnotit nemohu, ale pohledem lákaly a očití konzumenti byli nadšeni. Ubytování bylo na úrovni, ale diferencované. Konkrétně náš pokoj mi připadal přehnaně drahý, když uvážím, že šlo o tmavě hnědou kobku s jedním malým oknem na severní straně, rámusícími bagry za ním (otřásal se strop i podlaha) a prostou úložných prostor na oblečení a osobní věci. Jedinou šatní skříň s ramínky jsme neměly čím zaplnit, když jsme sekce Outdoor. Viděla jsem ale i pěkné pokoje. Škoda, že v nich bydlel někdo jiný. Na druhou stranu, do pokoje chodíme pouze spát.

Autor: Marta Kubánková

Autor: Tomáš Kubeš, Zuzana Poláková

Zcela dobrovolně se rozhovoru o setkání zúčastnili poslední tři jmenovaní organizátoři, kterých jsme se zeptali:

Jak dlouho jste setkání připravovali?

(Všichni): Už si to skoro ani nepamatujeme… dlouho.

Petr: Kdysi jsem říkal, že organizátoři jednoho z EMAGů k přípravě akce přistoupili stylem „ráno vstaneme dříve a nějak to uděláme“. Náš případ byl celkem odlišný, i hlavní téma setkání se postupně vyvíjelo, i Rudolf II. měl svého předchůdce. Rudolfínské téma bylo nosné a doufáme, že pro účastníky zábavné. Pro organizátory rozhodně zábavné bylo.
Jsme rádi, že se povedlo zavést i některé novinky – registrace na setkání i na akce přes nový registrační systém se ukázala jako funkční a přínosná, několik účastníků opravdu využilo možnost přihlásit se na akci i pozdě večer předchozího dne. O námětech na zlepšení registračního systému víme. Přínosem bylo určitě i hlasovací zařízení vyvinuté Pavlem Terberem, které jsme vyzkoušeli při poslední soutěži. Jeho funkčnost je širší, umožňuje nejen zjištění nejrychlejší reakce a jistě najde využití i na dalších akcích.

Jak jste to všechno stihli? Jak jste si práci rozdělili?

Jarek: Většinu věcí, co se týče databází a podobně, měl na starosti Petr Mazal, udělal velký kus práce. Já jsem měl na starosti ubytování. S výběrem místa přišel nejspíš Tomáš, od něj je kromě zajištění místa i většina exkurzí.

Laďa: Já jsem měl na starosti věci týkající se soutěží, vyhodnocování a podobné záležitosti. Šifry pocházejí od Danky a Lindy, Danka se starala i o královské finance.

Petr: Jarek si ubytování opravdu užil, skloubit požadavky účastníků na ubytování s možnostmi hotelu není úplně jednoduché, ale zvládl to výborně. No a Tomáš fungoval jako motor týmu.

Co byste poradili organizačním týmům podobných setkání? Dáte jim nějaké tipy?

Petr: Najít zajímavé místo, zajímavé exkurze.

Laďa: Ať se nebojí být originální.

Petr: Sjednocující myšlenka.

Co je podle vašeho mínění největším benefitem mensovních setkání?

Petr: Jsme rádi, že jsme spolu.

Co bylo na organizaci setkání nejtěžší? Co bylo nejtěžší sehnat/zajistit, případně co jste si vymysleli tak, že to realizovat ani nešlo?

Jarek: Je potřeba poděkovat hlavně Tomáši Blumensteinovi, on je ten hlavní organizátor. Dával to všechno dohromady. A když něco děláte rádi a baví vás to, překonáte snadněji i potíže.

Petr: Jako nemožné se ukázalo sehnat pro nás všechny kostýmy ve vhodných velikostech.

Z pohledu účastníka se vám povedlo úplně všechno, včetně náročných záležitostí typu zdolání plazivých jeskyní, jak jste spokojeni s výsledkem?

Petr: Nevím, jestli jsme teď schopni to úplně zhodnotit, ale já osobně jsem velmi spokojen, protože účastníci jsou spokojeni. Odjíždíme s dobrým pocitem. Navzdory počasí, které nás poslední dny velmi nepotěšilo, vyšlo to, co bylo naplánováno, všechno se zvládlo, žádné problémy v organizaci nebyly, takže z mé strany – spokojenost.

Za účastníky – měli jste závěrečný potlesk vestoje, takže perfektní!

Petr: To jsme moc rádi.

Máte nějaký vzkaz pro účastníky?

Petr: Děkujeme za atmosféru, kterou tady vytvořili, a rádi se s nimi uvidíme už ne jako organizátoři, ale na jejich setkáních.

Ještě jednou díky za skvěle zvládnutou organizaci! Děkuji vám za rozhovor.

Autor: Zuzana Šimková

Ukážeme si to na reálném příkladu, který se stal. Osoba A (má maličkost) se zapojila cca před dvěma měsíci do Hearthu. Osoba B potřebovala kompletní servis notebooku. Všechno zazálohovat, přeinstalovat a znova nastavit. Vybral jsem si tuto aktivitu a do týdne jsem ji realizoval. Byl jsem pozitivně ohodnocen. Pak přišla na řadu moje potřeba a to, že jsem chtěl uvést do tajů copywritingu. Před měsícem se ukázala osoba C, která mi nabídla, že to se mnou projde. Poslal jsem jí článek, upravila jej a napsala i proč jej tak upravila, abych se z toho mohl poučit. Když si tak uvědomím, že budu vyřizovat živnostenský list, kdy k zaměstnaneckému poměru přidám ještě podnikání, tak vím, kde budu hledat účetní, a mohu garantovat, že v případě spokojenosti jí doporučím uvést tuto zkušenost do životopisu. Velmi rád budu dělat i referenci pro potenciálního zaměstnavatele. On totiž každý dobrý skutek bývá po zásluze odměněn.

Studujete? Můžete nabýt dobrou praxi k tomu, abyste poté získali své vysněné zaměstnání. Celá myšlenka je postavena na tom, že každý něco potřebuje, a pomáhá tyto lidi dávat do jedné komunity. A aby to nebylo moc složité, tak nemusíte hledat instalatéra, který potřebuje udělat webové stránky, abyste si navzájem vyměnili práci. Najdete instalatéra a komukoliv jinému uděláte webové stránky a ten naopak pomůže instalatérovi. Pokud hledáte praxi v oblasti, které se chcete věnovat, tak zkuste www.hearth.net. Můžete jen získat. V současné době již běží veřejná beta verze, a pokud chcete systém vyzkoušet, tak mi napište, dám vám pozvánku (potřebuji jméno, příjmení a email).

Autor: Josef Sysel, redakčně upraveno

Na setkání v roce 2010 dorazil přesně 2 001 člověk. Ač je finančně zvýhodněna internetová registrace a platba předem, mnoho lidí nakonec pravidelně přijíždí bez registrace a hlásí se až na místě. Nejen díky zmíněným dvěma faktorům je organizace této akce opravdu složitým podnikem.

Samotná příprava trvá neuvěřitelné 4 roky. Půl roku se pracuje na předběžném plánu, obvolávají se potenciální hotely a městské úřady, připraví se koncept, nakreslí se logo a podobně, načež se návrh přihlásí do soutěže (za výběr projektu zodpovídá rada Mensy). Ihned po vybrání projektu se rezervuje hotel – smlouvu o rezervaci většinou sepisují mensovní právníci a vyjednávání bývají složitá, protože mensovní setkání má mnoho specifik. Pokoje si členové rezervují sami prostřednictvím hotelu, nicméně Mensa sumárně rezervuje společné prostory, dohaduje jídlo a garantuje obsazenost.

Čtyřhvězdičkový hotel Hyatt Regency Deabron v Detroitu vybraný pro setkání v roce 2010 byl rezervován tři a půl roku dopředu. Díky tomu, že mezitím udeřila finanční krize, se pro hotel původně otravná mensovní akce stala slepicí snášející zlatá vejce a vedení začalo organizátorům vycházet vstříc. Ohromná půlkruhová stavba hotelu tyčící se v komerční zóně na okraji města nabízí kapacitu cca 1 100 lůžek v 772 pokojích a byla mensany z 90 % obsazena (i při rezervaci takto dopředu hotel odmítl slíbit všechny pokoje), a proto se nakonec bydlelo ještě ve dvou hotelech v okolí. Po celou dobu mezi nimi pendloval malý autobus. Stát a město, na které finanční krize dolehla s nebývalou tvrdostí, měly z akce velkou radost a nabídly organizátorům různé výhody a preferenční zacházení. Mensany měl přivítat sám guvernér (nakonec přišel jen viceguvernér) a uvítací plakát byl pověšen v příletové hale přímo na letišti.

Setkání organizovali, řešili a na chod dohlíželi dobrovolníci – hlavní organizační tým měl 40 lidí, 15 z nich byli klíčoví specialisté. Každý ze 40 hlavních organizátorů vedl až 20 dalších pomocníků, dohromady kolem 200 lidí. Na místě se pak, byť i jen na hodinku nebo dvě, přidali další, takže se celkem zapojilo asi 500 lidí. Členové v hlavním týmu vytrvali téměř všichni po celé 4 roky. Administrativu (přijímání registrací, výběr peněz, rozpočet a vyúčtování a odpovídání na banální dotazy) zajistil centrální mensovní sekretariát, který má celkem šestnáct placených zaměstnanců.

Hlavní tým měl pobyt na setkání zdarma (je však nutno dodat, že setkání si moc neužil, většina lidí byla v jednom kole). Řadoví dobrovolníci pracovali jen za šňůrku na krk nebo speciální tričko. Za zmínku stojí, že hlavní organizátorka bydlela v prezidentském apartmá s vířivkou a dalšími vymoženostmi – placené však nebylo z registračních poplatků, hotel jí je nabídl sám od sebe jako výraz vděčnosti a každý den jí tam nechal přinést dárek (kabelku, luxusní bonboniéru, ovoce nebo květiny) a minibar měla zcela zdarma.

Samostatnou kapitolou bylo stravování. Americké setkání zahrnuje 24/7 all-you-can-eat občerstvení, které většinou Mensa zajišťuje sama (registrace na celých pět dnů stojí kolem 100 $, což není mnoho, a zahrnuje vše, ne pouze jídlo). Většinu dne byl k dispozici jen omezený sortiment trvanlivých věcí (čokoláda – té se během setkání snědlo 200 kg, zmrzlina, lentilky, chipsy, tyčinky, ovoce a podobně), během časů hlavních jídel z kuchyně dorazilo něco „normálního“ jako bramborová kaše, zelenina, saláty, sýry, opečené maso, hamburgery, atd. Jen samotný dovoz jídla do hotelu znamenal solidní logistický problém, například pro koblihy na snídani (oblíbené „donuts“) bylo potřeba poslat dodávku, pro plechovky s pitím potom regulérní náklaďák. Celkem bylo přivezeno (a snědeno) kolem 20 tun jídla. Specialitkami, které mě nadchly, byly mrazák, z něhož se daly volně brát zmrzliny, a automaty na plechovky přeprogramované tak, aby z nich po zmáčknutí vypadla plechovka, aniž by chtěly minci.

Poměrně dost dobrovolníků mělo na starost „security“, tedy hlídat, aby někdo nelezl, kam nemá, radit, kde co je, a podobně. I v US Mense se najdou různé podivné existence – například jeden vyloučený mensan si rezervoval místnost ve stejném hotelu (na setkání se registrovat nesměl) a posedával celé dny v lobby, protože na mensovní program ho nepustili (stále ho někdo hlídal).

Už den před oficiálním zahájením bylo v hotelu rušno, doslova davy dobrovolníků připravovaly stoly, letáky, deskové hry, místnosti, výzdobu (plakáty s historickými fotkami a informacemi o Mense), jídlo a mnoho dalších drobností. Velkou halu dostal k dispozici obchod s mensovními předměty. Koridory a zasedačky se pak zaplnily podivnými mensovními tvory.

Pro úplnost dodávám, že program tvořilo mnoho přednáškových linií a další spojené akce, ať už to byly výlety nebo workshopy (výletů však nebylo mnoho). Většina přednášejících povídala ráda a zdarma, pouze pár skutečných celebrit dostalo za přednášku zaplaceno. Ze standardu vybočovaly speciální akce jako promenáda mensanů a mensanek v plavkách a dražba večeře s mensanem (tyto tradiční akce mají své vlastní organizátory, kteří je dělají dlouhodobě na každém setkání).

I přes bohatý program stejně většina lidí přijela, aby si popovídala s přáteli, oficiální program je spíše takovým záchytným bodem pro nováčky, pro většinu lidí je podstatná ta sociální část (nakonec v tomto je to velmi podobné českému setkání). I na americkém setkání se nechodí spát a někteří noci propijí – i alkohol spadal do all-you-can eat, respektive drink. Kupodivu, nikdy se nestalo, že by člověk u snídaně nacházel lidi spící pod stolem. Nevím, zda měli členové tolik soudnosti, nebo zda zafungovaly bílé klobouky čili security. Doplňuji, že v rámci programu se konalo několik sezení Alcoholics Anonymous (AA) pod krycím názvem „Friends of Bill W.“ (reference na jméno zakladatele AA).

Letošní setkání se konalo v Portlandu, který je přeci jenom trošku z ruky, nicméně v roce 2014 se bude konat v Bostonu, kam se z Evropy dostanete snadno a celkem levně, tak zvažte své plány.