Co že jsme to podnikali? Někdo by řekl, že jsme se snažili zpřetrhat přátelské vztahy s čajovnou Seraf, kam rádi a pravidelně chodíme hrát deskové hry. Jiný by možná tvrdil, že jsme se pokoušeli vyprovokovat zdejšího čajovníka k agresivní protiakci. Možná, že jsme prostě jen zkoušeli degustovat čaj jen tak nějak „po svém“.

Buď jak buď, místního trpělivého čajovníka (opravdového mistra v řemesle čajovnickém) jsme nakonec přeci jen k nějaké té nečekané reakci donutili. Po více jak dvou hodinách trpělivého vyprávění o historii, původu a rozličných způsobech přípravy čaje (blíže se k tomuto tématu rozepisovat nechystám, protože se vsadím, že o něm již někde v tomto čísle píše Zuzana Novotná) se nám zmínil, že si před nějakou dobou dělal IQ test a mohl vstoupit do Mensy. Jenže takhle prý si nás (mensany) úplně nepředstavoval. Co přesně tím myslel, jsme z něho již nedostali; nicméně doufám, že nás nevezme čajovou konvičkou po hlavě, až se tam zase příště objevíme – třeba s prosbou o degustaci neobvyklých čokolád.

Děkuji mnohokrát jemu i již zmíněné Zuzaně Novotné za opravdu nevšední zážitek a velmi příjemný večer (který se mi díky nadměrnému množství zkonzumovaného theinu protáhl až do pracovního rána). Také děkuji Vaškovi Kořínkovi (profesionálnímu fotografovi), že si udělal čas na zvěčnění a publikování našich nehezkých mimických výrazů, které se – i přes mé protesty – nyní nacházejí ve fotogalerii. Nikdy mu to nezapomenu.            

„Jestli nic necítíte, netrapte se, nemáte prostě dobrej nos,“ aneb MS Plzeň na čajové degustaci 

V MS Plzeň si velice rádi rozšiřujeme obzory; naposledy nám k tomuto účelu posloužila plzeňská čajovna a kavárna Seraf.

Místní čajovník nám za více než dvě hodiny pověděl o čajích snad úplně všechno. Zjistili jsme, že čaj starý třicet let nemusí být nutně prošlý (ba dokonce nám bylo řečeno, že kvalitní archivní Pu-erh je výhodnější investicí než zlato), že fermentovaný čaj nemá vlastně úplně daleko ke kompostu, a že když vám čaj sežerou brouci, nemusíte truchlit – pokud to jsou správní brouci a správný čaj, může se vám klidně stát, že až zase čajové lístky spatří světlo světa, budou mít několikanásobně vyšší cenu.

Dozvěděli jsme se, že v 15. století byl v Anglii čaj tak populární a drahý, že služebnictvo svým pánům kradlo již vylouhované čajové lístky a usušené je znovu prodávalo. Pobavili jsme se také nad trudným osudem Mr. Longstaffa, obchodníka s čajem, jehož čínští obchodní partneři se prý nezřídka zvláštně pochechtávali; jeho jméno totiž údajně v přepisu do čínštiny znamenalo přibližně totéž jako „ohavný ocas“ – a kdo by se ubránil dvojsmyslu. A v neposlední řadě jsme poznali také to, že i čajový trh má svá tajemství a záhady – věděli jste kupříkladu, že v celosvětovém měřítku se ročně prodá čtyřikrát více luxusního čaje Darjeeling, než se reálně vypěstuje?

Ovšem degustace pochopitelně znamenala hlavně ochutnávání; čekalo nás deset vzorků rozmanitých čajů – i nečajů – a získali jsme i cenné rady stran přípravy (ano, kvalitní čaj se skutečně celé tři minuty louhovat nemá).

Obdobně jako při degustaci vín nešlo pouze o samotnou chuť – vedle ochutnávání jsme zkoumali barvu a tvar čajových lístků, barvu nálevu a náležitě jsme očichávali nejen připravený nápoj, ale i čajové lístky, ať už suché, nebo mokré. Tak jako laik v konfrontaci se špičkovým sommelierem i my jsme byli poněkud vyděšeni, když nám čajovník vypočítával vše, co máme v nálevu cítit. Lehké čokoládové podtóny, luční květiny, smetanu, oříšky, pivoňky … Někdo si vedl vcelku dobře, jiní po vůni identifikovali akorát hlínu nebo kopřivy. A někteří celou dobu zatvrzele tvrdili, že cítí jenom čaj. Čajovník nás závěrem po pohledu na naše nešťastné tváře utěšil povzbudivými slovy: „Jestli nic necítíte, nic si z toho nedělejte, nemáte prostě dobrej nos.“

Snad mluvím za všechny zúčastněné, když prohlásím, že se akce vydařila; a do Serafu jsme rozhodně nezavítali naposled – do budoucna plánujeme obdobnou degustaci čokolád.             

Autor: Dagmar Hladíková, Zuzana Novotná

V podniku nabízeli vína od výrobce Vinné sklepy Lechovice a my se vrhli do jejich ochutnávání. Tentokrát jsme se neomezili pouze na vína jedné barvy, ale červená i bílá. Jako první, zatím však jen ve dvou odvážlivcích z našeho tvrdého jádra, jsme zvolili bílý Sauvignon pozdního sběru z roku 2007. Víno bylo díky obsahu zbytkového cukru v kategorii polosladké, nádherně aromatické, s výbornou chutí. Po příchodu ostatních účastníků byl již Sauvignon téměř pryč a tito se rozhodli zkusit suchý červený Cabernet Sauvignon, původem z Argentiny. Víno bylo, s ohledem na kategorii, dobře vyzrálé a velmi příjemně pitelné. V řadě bílých vín jsme pokračovali odrůdou Rulandské šedé, jakostní suché, které bylo dobře vyzrálé, i když v porovnání s předchozím suchost výrazně vynikala. V tomto ohledu se nám nepodařilo zvolit pořadí úplně nejlépe, nicméně víno chutnalo i tak velmi dobře. Na původně první závěr jsme vybrali bílé víno Tramín červený, pozdní sběr 2007, polosuché, velmi chuťově výrazné a silně aromatické.

Konečně, na druhý a poslední závěr následovalo červené André, jakostní ročník 2004, které se ukázalo velmi dobrou tečkou. Všechna ochutnaná vína, s výjimkou Cabernetu Sauvignon, pocházela od výše zmíněného výrobce. Obsluha se také snesla, i když ke konci se servírka, která se o nás starala, přiznala, že vína rozlišuje pouze na červená a bílá. Pokud bychom se však rozhodli z důvodu špatné kvality nějaké vrátit, musela by přivolat na pomoc kolegyni. Večer se dobře vydařil. Ochutnali jsme velmi kvalitní vína a předběžně již začali domlouvat místo dalšího setkání. Zároveň jsme si velmi dobře popovídali nejen o víně. 

Autor: Martin Kašpar