Ti z vás, kteří čtou náš časopis pravidelně, nalezli již několik reportáží z předchozích přednášek v Ústí, Ostravě a v Olomouci (vyšly v dubnovém a červnovém čísle), a proto si pro popsání obsahu vyprávění půjčím z mensovních stránek pouze krásnou upoutávku na přednášku „O Nepálu – o zemi, kde letadla přistávají vedle bambusových chatrčí s podlahou z udusané hlíny a otevřeným ohništěm uprostřed, o zemi, kde se věčný sníh zamrzlých velehor snoubí s tropickou džunglí obývanou tygry a slony, o zemi, jejíž vláda ukradne, na co přijde, a jejíž lidé nezamykají a jsou stále ochotni půjčit motocykl na dobré slovo; o zemi, kterou nemůžete změnit, ale která změní Vás”. Další zajímavosti o Nepálu již vynechám a pokračuji rovnou k jídlu, tedy k menu, na kterém jsme si pochutnávali a které zejména skalní přívržence SIGu Gurmán bude jistě zajímat. Formou bufetu jsme ochutnali výběr z dostupných specialit: od speciálně kořeněných pečených brambor a pakory – smažené zeleniny, přes různé druhy placek naan, studenou zeleninovou směs raitu až po hlavní chody – vegetariánskou směs luštěnin a kuře v omáčce se speciální směsí koření – chicken tikka masala. Vzhledem k tomu, že některá jídla byla poměrně ostrá (a to nás prý kuchař ještě šetřil), mělo největší úspěch jemné mango lassi, jogurtový nápoj, kterým většina z nás oheň v žaludku zalila.¨

Rozcházeli jsme se až skoro před půlnocí a byla jsem moc ráda, že mezi nás zavítali i mensané, kteří na akce nechodí až tak pravidelně, i zahraniční mensané žijící v Praze (Hello Barry! :-)).

Děkujeme Tomášovi za zajímavou přednášku i za zorganizování celé akce.

Autor: Zuzana Šimková, zuzana.simkova@volny.cz

Všichni jsme napjatě sledovali Tomášovu cestu z Kathmandu krok za krokem, výš a výš, až kamsi do nadmořské výšky nad 4 jednotky LH*. Byli jsme fascinováni krásnými fotkami horských štítů i buddhistických památek v údolích. Zážitek z přednášky posilovala jak chrámová hudba, tak i ležák z místního minipivovaru. 

Zprostředkovaná cesta byla tak podmanivá a vyprávěním byli všichni tak učarováni, že garantuji, že kdyby Tomáš na konci přednášky nabídnul cestovní smlouvy na zájezd do Nepálu, velká část by se bez váhání hned vypravila. Více takových akcí!

*/ 1 jednotka LH – výška Lysé hory 1 323 m n. m., pro nás Severomoraváky poslední uchopitelná horolezecká výška

Autor: Petr Jonák

Ti, kdo Tomáše znají, vědí, že přednáší skvěle, proto komentáře na pražském setkání, že si na přednášku do Ústí nad Labem přiveze z Prahy vlastní posluchače, aby vůbec někdo přišel, brali s nadhledem, což se nakonec i potvrdilo a přednášky se v podkrovním sále Severočeské vědecké knihovny zúčastnilo více než 40 mensanů a hostů.

Čekala jsem krásné fotografie hor a klasické zážitky z cest, ale co mne upoutalo nejvíce, bylo nahlédnutí do mentality národa v krajině, kde, jak řekl Tomáš, „všechno je živelné a člověk zjistí, jak jinak může svět fungovat”.

Kromě přírodních pravidelně se opakujících zákonitostí v Nepálu chybí jakékoliv plánování anebo řád. („Naprosto jasné není vůbec nic, všechno se pohybuje pouze v intervalech. Jestliže musíte mít všechno naplánované a špatně pracujete s neurčitostí, Nepál vás naučí.”)

Pokud chcete v Nepálu něco naplánovat, týden je nejmenší časová jednotka, ve které byste měli začít uvažovat. Vyplatí se to zejména při cestách po krajině, vnitrostátních letech a následných návazných letech do vzdálenějších destinací, například zpátky domů. („Je mlha, pět dní nebudeme létat, posaďte se tady do kavárny.”) Jízdní řády nejsou nikde napsané, stanice autobusů, tedy spíše mikrobusů, funguje tak, že prostě jdete a zeptáte se. Nepálci nikam nespěchají, jednu z fotografií Tomáš okomentoval, že příjemný způsob, jak trávit dopoledne pracovního dne, je vynést si na střechu koberec a vyhřívat se na sluníčku.

Absolutně nepřehlednou spletí elektrických kabelů na sloupu veřejného osvětlení v hlavním městě Tomáš ilustroval další národní vlastnost – teď to funguje, a až to fungovat přestane, začne se to řešit. Nemá cenu předvídat, co bude, protože se může stát něco jiného. Jako mensané máme (ne?)výhodu, že více přemýšlíme. Já například i v obzvláště „slunečných” situacích generuji katastrofické scénáře a jejich možná řešení. Myslím, že kdybychom začali myslet „po nepálsku”, méně bychom se trápili tím, co bude, a více si užívali přítomnosti.

Když se Tomášovi v průběhu cesty zdálo, že jeho 18kilový batoh je těžký, uvědomil si, že jsou lidé, kteří to mají ještě mnohem těžší, jak ve skutečnosti, tak i obrazně. Člověk si v běžném denním fungování a neustálém stěžování si na chod věcí, na (a v tomto pohledu již velmi relativní) nedostatek toho či onoho neuvědomí, že je vlastně bohatší než většina obyvatel světa – má kde spát v suchu a v teple, má si co obléct, má co jíst. V tomto kontextu například stížnosti na čekání u lékaře anebo na vzdálená parkovací místa u hypermarketů, když vláčíme svoje naplněné nákupní koše do aut, zní až směšně v porovnání s Nepálci, kteří na trh s potravinami anebo k doktorovi putují pěšky těžkým horským terénem tři dny. Respektive tyto dvě skutečnosti porovnatelné ani nejsou, a pokud cestu do „jiné civilizace” na vlastní kůži nezažijeme, nedovedeme si rozdíly ani představit, nezamýšlíme se nad tím, jak je nám vlastně dobře.

Nepálci pořád ještě věří na ústní slib a nenapadne je, že byste mohli mít zlé úmysly – Tomáš to doložil několika příklady: placení za hotel platební kartou ve směnárně o kus dál ulicí, a když se pak se zaplacenou účtenkou vrátil do hotelu, ani ji nechtěli vidět, protože mu přece řekli, aby zaplatil, takže určitě zaplatil a je to vyřízené. Motorku v půjčovně mu zapůjčili bez jakéhokoliv dokladu i zálohy, protože slíbil, že se do večera vrátí. Holčičky v horských oblastech se večer samy několik kilometrů vracejí ze školy, protože to tak dělaly vždycky, a myšlenka, že by jim někdo mohl ublížit, jejich rodiče ani nenapadne.

Fotografie hor nám Tomáš samozřejmě promítnul, a jak řekl, pro Nepálce jsou hory sídlo bohů, takže jim nejde do hlavy, proč je nejvyšší hora světa pojmenovaná po člověku – Mount Everest. Název, který vymyslel nepálský geolog, je mnohem poetičtější – Sagarmatha – místo, kde sídlí bohové.

V pozvánce na přednášku stálo, že bude o zemi, kterou nemůžete změnit, ale která změní vás, a přednášející bude kombinovat komentované exotické fotografie se zamyšlením nad tím, čím může být nepálská realita a mentalita zajímavá pro náš vlastní život a naše myšlení. Tento záměr do puntíku splnil a za hezký kulturní zážitek Tomášovi Kubešovi i Ivě Berčíkové, která přednášku v Ústí zorganizovala, moc děkujeme.

Autor: Zuzana Šimková