První zastávkou byl bavorský Mnichov s fascinující směsicí historického šarmu a současného designu. Mezi významné památky patří Frauenkirche s jejími charakteristickými věžemi či moderní futuristická BMW Welt. Věděli jste, že nejstarší budova v Mnichově není katedrála nebo hrad, ale veřejné lázně datované do 13. století?

Cestou na „pohádkový“ zámek Neuschwanstein nás překvapila hustá sněhová vánice. Jeden z nejvíce navštěvovaných zámků na světě jsme si tak užili včetně zasněžených okolních kopců – tedy pokud ty kopce byly pro husté sněžení vůbec vidět. Nikdo nečekal, že si pod čerstvou zelení listnatých stromů budeme stavět (malé) sněhuláky… (Video, jak hustě nám sněžilo, najdete zde.)

V Ulmu jsme vyběhli do ani ne poloviny nejvyšší církevní věže na světě. Kdybych si předem spočítal, že půjdeme po úzkých točitých schodech do zhruba 25. patra, asi bych tam dobrovolně nešel, nicméně jsem podlehl všeobecnému nadšení a mohl s ostatními z výšky obdivovat rodiště Alberta Einsteina.

Popojeli jsme do Stuttgartu a těšili se na večeři s německými Mensany ve vyhlášené řecké restauraci. Hráli jsme trochu přesilovku, ale bylo to příjemné a zajímavé povídání.

Následovala prohlídka automobilky Mercedes-Benz. Málokdo odolal možnosti posadit se do luxusního vozu značky Maybach. Prohlédli jsme si monopost Formule 1 a viděli jsme v živém provozu továrnu 56, kde jsou pečlivě vyráběny nejluxusnější vozy tohoto výrobce. Měli jsme štěstí a viděli i pancéřovanou verzi s neprůstřelnými skly a nezbytnými držáky státních vlaječek.

V Ludwigshafenu jsme navštívili BASF. Na deseti kilometrech čtverečních se tam nachází největší komplex chemické výroby na světě s cca 200 vzájemně propojenými výrobními závody. Výklad místního průvodce byl natolik podrobný a dlouhý, že při něm málem usnul i sám bratr náčelník (Tomáš B.), který ho tlumočil do češtiny. Dozvěděli jsme se, že produkty BASF jsou víceméně všude kolem nás – od léčiv a hnojiv, přes plasty a stavební materiál, až třeba po textilie.

Víte, že Haber-Boshův proces syntézy čpavku, vyvinutý začátkem 20. století právě v BASF, je jedním z nejdůležitějších průmyslových chemických procesů? Amoniak (NH₃) má klíčové postavení v produkci hnojiv, což má zcela zásadní význam pro globální zemědělství. Podle různých studií by naše planeta Země bez schopnosti produkovat syntetický amoniak byla schopna uživit maximálně 3-4 miliardy lidí.

Po malebném univerzitním Heidelbergu jsme dorazili do finančního srdce Německa Frankfurtu nad Mohanem, kde se unikátně kloubí nejmodernější mrakodrapy a staré město Römemberg s typickými hrázděnými domy. Navštívili jsme tam jednu z největších světových burz. Kdo pamatuje burzovní ruch a překřikování makléřů, musel být ospalou atmosférou několika málo lidiček u množství počítačových displejů poněkud zklamán.

Po rodišti Goetha jsme se přemístili do rodiště Beethovena. A z Bonnu jsme pak pokračovali do Kolína nad Rýnem, města, které již v prvním století našeho letopočtu založili Římané. Před deštěm a vichřicí jsme se schovali do impozantní gotické katedrály, jejíž stavba trvala více jak šest století. Neopomněli jsme ani na „Kolínskou vodu“ a z historického domu rodiny Farina si mnozí z nás po zajímavé přednášce odnesli pravou kolínskou – parfém, který ve stejném složení používal už Goethe, Mozart, Napoleon či třeba princezna Diana.

Přenocování v Dortmundu se neobešlo bez drobných komplikací a zjistili jsme, že i v Německu se může stát, že ubytovatel nesplní, co slíbil a zač si nechal zaplatit.

Vše nám vynahradil okouzlující Osnabrück, kde byl v roce 1648 podepsán Westfálský mír, kterým byla ukončena třicetiletá válka.

Následovala návštěva dvou významných přístavních měst. Nejprve Brémy s historií sahající až do 8. století, které jsou známé nejen námořním průmyslem, ale i výzdobou na motivy pohádky bratří Grimmů. Vzpomenete si na čtveřici hudebně založených zvířátek důchodového věku? Napovím: osel, pes, kočka a kohout (nebojte, napoprvé jsem to taky nedal).

Druhé přístavní město jistě uhodnete. Věděli jste, že má více mostů než Amsterdam, Benátky a Londýn dohromady? Nebo, že skupina Beatles zde v letech 1960–62 hrála více jak 270krát? Ano, jde o Hamburg s ultramoderní koncertní budovou Elbphilharmonie, známou přístavní čtvrtí St. Pauli či nedělním rybím trhem.

Následovalo hlavní město Berlín. S rozlohou více jak 890 km2 je devětkrát větší než Paříž. Viděli jsme zbytky Berlínské zdi, tak trochu minuli Charlie Point, zastavili se u Reichstagu, prošli se pod Braniborskou bránou – a potkali smrduté trabanty (krátké video zde).

Bratr náčelník nám pak v autobuse zadal test zkoumající, co všechno jsme si z poznávací cesty zapamatovali. Aby nás motivoval k řádnému vyplnění testu, prohlásil, že kdo neuspěje, bude vysazen. Probudili jsme tedy spící spolucestující a jali se odpovídat na všetečné otázky. Nebudu čtenáře napínat, dopadlo to nakonec dobře a všichni měli dovoleno pokračovat.

Drážďany byly naší poslední zastávkou. Času mnoho nezbylo, tak jsme jen letmo obkroužili barokní Zwinger a po úspěšném nalezení WC se vydali na cestu domů.

Bylo to náročné, ale bylo to fajn. Děkujeme organizátorům za skvěle nachystané mensovní putování Německem.

Stále hledáme mensany, kteří jsou ochotni zapojit se do programu SIGHT a sejít se s mensany z jiných zemí cestujícími do České republiky. Turisté mají největší zájem o Prahu, ale cestují také do jiných měst. Teď aktuálně přijela jedna Američanka s vnukem do Plzně a Českého Krumlova. Bohužel ani v jednom městě se nenašel nikdo, kdo by se jí během pobytu věnoval. Velice rádi přivítáme mensany, kteří jsou ochotni turisty na pár dní ubytovat nebo s nimi projít město a ukázat jim pamětihodnosti. Turisté nejvíce ocení lidi, kteří mají čas s nimi zajít večer na pivko nebo večeři. Pokud máte chuť a čas seznámit se se zajímavými lidmi a procvičit si jazyk, prosím ozvěte se mi na e-mail sight@mensa.cz

Zpráva pro cestovatele do Velké Británie a Itálie

Rada britské Mensy odsouhlasila, že každý návštěvník jejich země dostane na pevně daný počet týdnů zdarma přístup do členské části webu. Cílem je umožnit všem přístup k informacím o akcích, které budou chtít navštívit.

Cestovatelé do Říma a centrální Itálie také dostanou přístup do členské části webu po dobu pobytu v zemi.

Samozřejmě i nadále budou informace o těchto akcích poskytovány prostřednictvím SIGHT koordinátora jako doposud.

Zkušenost se SIGHT

V Německém Ilmenau se konal sraz mládeže z celého světa, kterého se chtěli zúčastnit i mí přátelé z cizích krajů. Rozhodla jsem se, že se do Ilmenau vydám také, ať se s nimi po delším čase vidím. Největším problémem v mých plánech bylo ubytování. Ceny hostelů a mládežnických ubytoven se mi zdály přemrštěné. Vzpomněla jsem si, že v časopise Mensy jsem četla o SIGHTu. Napsat první email plný dotazů bylo otázkou chvilky. Odpověď od Zuzky Polákové obsahovala mimo jiné i dotazník ohledně mých cestovních plánů. Pak už stačilo jen čekat. Během dvou dní jsem měla ubytování domluvené a zajištěné. A mohla jsem vyrazit na cestu.

Tak tomu bylo například během mé několikadenní návštěvy podzimní Budapešti. Ještě jsem toto město na Dunaji nikdy nenavštívila, a tak mě určitě i tato metropole lákala svým panoramatem, muzei, památkami, parky, lázněmi, rytmem života. Prostě vším, co může člověk očekávat od zajímavého místa nebo města. Měla jsem štěstí, že člen maďarské Mensy, učitel informatiky, mně mohl nabídnout ubytování přímo v Budapešti. Měl již s hostováním (pro něj) cizozemských mensanů bohaté zkušenosti a svou nabídku vnímal jako všeobecně přínosnou. V našem případě to tedy musel zkombinovat se svou účastí na svatbě kamaráda na venkově, ale na všem jsme se bez problémů domluvili, a tak můj pobyt v Budapešti určitě neměl z mého pohledu žádnou chybu. Město jsem si náležitě vychutnala a zde strávený čas maximálně využila.

Také během mé cesty do sousedního Německa jsem se setkala hned s několika mensany, a to v několika městech Bavorska. I v Německu jsou mensané velice pestrou skupinou: od realitního makléře, lékaře, učitelku, po studentku nebo účetní. Zúčastnila jsem se dokonce večerního setkání lokální Mensy, které bylo spojeno s prohlídkou soukromého minipivovaru se sáhodlouhou tradicí ve městě Erlangen. Na setkání se dostavilo několik rodin včetně dětí. Při návštěvě pivního minimuzea jsem pak mohla dokonce doplnit zasvěcený výklad pana sládka o několik drobných poznámek z historie a současnosti pivovarnictví v Čechách. :o)

Po mých všeobecně kladných zkušenostech tak budu velmi ráda i nadále využívat možnosti, které SIGHT pro mensany nabízí, včetně příležitosti setkat se se zahraničními mensany při jejich návštěvě v ČR.

(Redakčně zkráceno a upraveno)

Má výprava z Velkých Pavlovic do Hamburku fakticky začala již v lednu, kdy jsem se dozvěděl z mensovního časopisu o celostátním setkání německé Mensy v Hamburku. Nepříplatková uzávěrka byla již 31. ledna 2008. Po počátečním váhání, neumím moc dobře německy, jsem začal spekulovat nad přípravami: jak se tam dostat, co tam dělat, kde bydlet, cestovní pojištění a samozřejmě jak každou z těchto věcí zaplatit.

Situaci s ubytováním mi usnadnili pořadatelé, protože dali pár tipů na blízké hotely, od drahých až po relativně levné hostely. Z nabídky akcí organizovaných Mensou jsem si vybral potenciálně zajímavé akce. Nejdříve jsem zvažoval cestu vlakem či letadlem, z důvodu dlouhé cesty jsem vyloučil autobus i auto. Nemám rád autobus na dlouhé cesty, do Hamburku jezdí i Student Agency za 2×900 Kč a autem? Drahé, únavné, rizikové (havárie), neekologické a nezapomeňte na parkovné, nově i na ekologickou nálepku do středu německých měst. Cestu vlakem můžete zjistit na www.jizdenka.cz. Nakonec jsem vybral letadlo a odlet z nedaleké Vídně.

Zaplatit mensovní akce vychází nejlevněji přes Paypal, takže jsem se tam zaregistroval, což obnáší i registrování platební karty, ze které si strhnou 50 Kč a jako identifikátor platby pošlou číslo, které po obdržení výpisu musíte zadat do Paypalu.

Cestovní pojištění si sjednávám na poslední chvíli, někdy i večer před odletem, pak je nutné vlastnit platební kartu pro internetové platby. Pro placení jsem byl vybaven jak kartou Master Card (kreditní) tak VISA (debetní). Pro výběr hotovosti jsem měl kartu od mBank, výběr zdarma v zahraničí. Celková bilance akce v přípravné fázi, nepočítám již jen útratu na místě, nakonec vyšla na 8 100 Kč.

Nezapomněl jsem ani telefonní čísla na karetní centra, opsaná čísla karet, drobné na lístky na MHD, zjištěné spoje i cenu z letiště do hostelu, mapu, vytištěné podrobnosti o akcích a kde je kontaktní centrum Mensy, jak se tam dostat, co dál dělat mimo akce Mensy v Hamburku.

Ráno začalo cestování vstáváním ve dvě. Pochod na autobus odjíždějící ve tři, cestou mírné zpestření potkáním podezřelých individuí ptajících se na non-stop zastavárnu …

S předstihem na zastávce, ale stejně nervózní jako další spolucestující, a s hlavou plnou myšlenek: „Jsem na správném místě, není někde o kousek dál? Nebo úplně na jiném nádraží?“ neboť autobus má zpoždění. Konečně nasedáme. Nudná cesta do Vídně, kde mám na letišti spoustu času. Typické otravování s kontrolami na letišti. Čekání v letadle. Vzlet. Kosa. Občerstvení. Povídání se spolucestujícími. Přistání. Mám jen kabinové zavazadlo, a tak mohu z letiště rovnou vyrazit ven.

Veškeré jízdenky/vstupenky/poukázky byly organizátory připraveny v jednom místě, cestu jsem měl zmapovánu už z domova, takže zbývalo jen koupit za drobné jízdenku, nasednout na správný autobus a pak na správný S-Bahn. Trochu se rozkoukat … a už se s kolegy mensany přeorientováváme na angličtinu. Vyfasoval jsem krásný rudý pytel na záda (výborné poznávací znamení mensanů po městě) i brožuru s kompletním přehledem atrakcí! A mimo jiné i s popisem cesty od výchozího bodu, kde pro jistotu vždy čekal i průvodce, a také s časy setkání. Výborná práce, škoda, že to bylo jen v němčině …

Rychle se ubytovat, něco málo sníst, a hurá na první výpravu – návštěvu plnírny vodíku pro MHD. Krátký film, v němčině, brožury i v angličtině, ale výklad jen v němčině. Jako téměř úplně neznalý němčiny jsem měl velké problémy, ale hlavní myšlenky jsem zachytil. Hamburk – jako jedno z mála měst Evropy – bude postupně předělávat autobusy MHD na vodíkový pohon, mimo ekologický pohon a dotace, jsou výhodou i nulové emise a tišší provoz. Nakonec následoval soukromý odvoz autobusem na vodík na přestupní místo S-Bahnu.

Po krátkém poklábosení se spolubydlícími, hurá na další akci – prohlídku německého elektronového synchrotronu. Po asi půlhodinové přednášce v němčině, jsme byli rozděleni na dvě skupiny a postupně jsme procházeli celým areálem. Od kolegy jsem se dozvídal důležité informace, které jsem se nedovtípil z němčiny. Prošli jsme řídícím střediskem, podzemím s cedulkami – pozor silné magnetické pole, s ukázkami starých technologií pro vedení částic. Celý areál byl, na první pohled, neuspořádaně vyplněn zastaralou výpočetní technikou, ale i jiným technickým zařízením. V současné době se staví nový urychlovač – obrovská hala. Nejvíce mě zaujala výše spotřeby elektrické energie – největšího provozního nákladu areálu, a také problémy urychlovače umístěného v blízkosti metra. Myslím, že to má vliv nejen při výstavbě, ale i při provozu, protože proud částic musí být s takovou přesností, že otřesy od metra mohou výsledky výrazně znehodnotit. Na pokoj jsem se vrátil jako poslední a usnul jako špalek.

Na druhý den po snídani čekala výprava do loděnice. Neobešlo se to bez bezpečnostního opatření: veškeré fotoaparáty včetně mobilů vybavených fotoaparáty musely být odevzdány. Vyfasovali jsme helmy a vysílačky pro poslech průvodce. Ale nejdříve jsme shlédli propagační film. Film i následný průvodce byly opět v němčině, většinu veselých historek jsem nezachytil, ale pár čísel ano, ale hlavně, bylo se na co dívat. Prošli jsme výrobou a suchými doky za plného provozu. No, na konci jsem byl značně uchozen, ale na získání brožur a plakátů mi síly ještě stačily. Na zpáteční cestě jsem si ještě nechal udělat přednášku o starém tunelu pod Labem a pak už jsem zvládnul jen oběd.

Odpoledne jsem měl na programu Hafen City, urbanistický projekt přestavby starých doků na moderní čtvrť v blízkosti centra Hamburku. Co budova, to architektonický unikát. Zapomněl jsem se zmínit, že i když jsem už pár velkoměst navštívil, Hamburk překonal mé očekávání. Tak výborně urbanisticky řešené město se spoustou zeleně, podzemními parkovišti a cyklostezkami jsem neviděl. Jediné velkoměsto, kde bych rád žil… Hafen City v tomto vůbec nezaostává, navíc přidává několik opravdu výjimečných budov, za všechny mohu jmenovat kulturní centrum. Při rozhovoru s ostatními mensany jsem se náhodou dozvěděl, že v Hamburku je jedno výjimečné místo, které má spojitost s Českou republikou. Na začátku 20. století bylo pronajato Čechům, a tak máme v Hamburku kus domovské země. No, to už jsem za družného hovoru procházel centrem Hamburku směrem k hostelu a dostával tipy na soukromý program.

Sotva krátká pauza na vydechnutí a už jsem cestoval na večírek pro „brzy přišedší“. Po krátkém vyhlížení oběti pro anglickou konverzaci, jsem vysvětloval, kde leží Velké Pavlovice, a na oplátku vzpomínal, kde leží různá německá města. Tip: Až pojedete do ciziny na podobné setkání, seznamte se s mapou, abyste alespoň věděli, kde leží největší města. Na pokoj jsem se opět vracel jako poslední…

Na druhý den ráno, naštěstí pozdní ráno, byla na programu prohlídka opravny ICE vlaků. Dostali jsme nejen zevrubnou přednášku o historii, vývoji a zajímavých faktech o vlacích ICE, ale také jsme si mohli na vlastní oči prohlédnout jednotlivé typy vagónů, dokonce i kabinu strojvedoucího, tu i s podrobným popisem jednotlivých ovládacích prvků. Perlička na závěr: ICE souprava má pár set metrů, takže zaměstnanci v opravně dost často jezdí na kole.

Minimální odpočinek a hurá na novou akci, tradiční plavbu přístavem. Sedli jsme do, na první pohled, pochybné bárky. Už jsem se bál další záplavy slov v němčině, naštěstí mi byl přidělen mensan, který se uvolil pro mne překládat. Takže tentokrát jsem měl téměř dokonalý „příjem“ od průvodce-kapitána, včetně pikantních historek. Historky si už nepamatuji, ale byla nám popsána historie nejznámější ulice Hamburku – Reeperbahnu. Než pojedete do Hamburku, zjistěte si, co to je za ulici.

Dále jsme postupně projeli celým rozlehlým přístavem nebo spíše přístavy a několika průplavy. Viděli jsme obrovské zaoceánské nákladní lodě, především pro spojení s Čínou. Když říkám obrovské, myslím tím opravdu obrovské. I z dálky taková loď připomíná plovoucí městský blok. Na takovou loď se vejde několik tisíc kontejnerů… Ostatní lodě pak už tak zajímavé nebyly. I obrovská hromada šrotu byla zajímavější. Nakonec jsme propluli kolem Hafen City a já se opět mohl kouknout na ten výjimečný urbanistický projekt, tentokráte z řeky. Po rozloučení jsem spěchal na pokoj občerstvit se, neb mě čekal další výlet.

Večer jsem měl v plánu podívat se na ohňostroj do zábavního parku. No mimo údiv, že na některé atrakce je schopen někdo jít a ještě za to zaplatit, to byl klasický lunapark se vším všudy. Tentokráte jsem byl na pokoji jako první a dopřál si zasloužený odpočinek.

Byl poslední den, den bez programu, den pro volnou zábavu. Využil jsem ho na hledání české země, bohužel neúspěšně. A také k potulování se po Hamburku bezcílně, nakonec jsem skončil na středoškolském večírku, kde se dalo na rozumné cenové úrovni bavit. Ale i kdyby ne, po těch víceméně formálních akcích to byl vynikající večer s využitím mateřštiny a angličtiny. Mysle si, že bych se měl před letem trochu prospat, odešel jsem před koncem a vydal se „zkratkou“ na pokoj. „Zkratka“ se protáhla víc, než byla plánována, takže jsem usnul tři hodiny před budíčkem ve čtyři ráno. Nakonec jsem se probudil o hodinu dříve. Ale nevšimnul jsem si toho, a tak jsem jel přeplněným S-Bahnem, který mi připomenul noční rozjezdy v Brně … Následovalo nudné odbavení a cesta domů.

Autor: Vladimír Kutálek