Právě na pracovní zkušenosti mimořádně nadaných dospělých se zaměřila diplomová práce Bc. et Bc. Ivety Černé Specifika mimořádně nadaných jedinců v pracovním prostředí, obhájená na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Autorka vedla rozhovory se čtrnácti lidmi s IQ nad 130. Většina z nich měla IQ měřené Mensou a deset respondentů je nebo dříve bylo členy Mensy.

Autorka zjišťovala, které salutory (faktory, které člověka podporují, pomáhají mu fungovat a rozvíjet se) a stresory (faktory, které ho vyčerpávají, brzdí nebo dostávají do konfliktu s okolím) jsou v pracovní zkušenosti nadaných přítomné.

Nejde přitom o reprezentativní průzkum všech nadaných lidí. Jde o kvalitativní sondu – tedy snahu porozumět zkušenostem konkrétních lidí do hloubky. A právě vlastní slova (anonymizovaných) respondentů jsou na celé práci nejzajímavější.

Když práce už nic nepřináší

Jedním z nejsilnějších motivů u respondentů byla potřeba učit se nové věci – a to jako základní podmínka dlouhodobé spokojenosti.

Jan, který pracuje ve výzkumu, to popisuje jednoduše: „Baví mě to, že zkouším objevovat nové věci. Snažím se přijít na nová řešení, která zatím neexistují.“

Adam svoji zkušenost popisuje následovně: „Já vždycky dělám nějakou práci, která mi něco dá. Po čase už mi ale nedává nic, protože je to pořád to samé, víc tam nevymyslím a nepotřebuju dál tam být.“

Natálie si proto vybírá prostředí, kde není nejchytřejší ani nejzkušenější osobou v místnosti: „V pracovním prostředí se vždycky snažím dostávat do kolektivu, kde já jsem ta, která toho ví a umí nejméně. Protože v momentě, kdy jsem v týmu, kde já jsem ta seniorní, tak mě to nebaví. Když už se nemám co a od koho učit. Takže tomu se cíleně vyhýbám.“

Vedle učení se v rozhovorech opakovaně objevovala také potřeba pestrosti. Různé projekty, různí lidé a různé typy problémů. Barbora například oceňovala kombinaci dvou pracovních úvazků: „Mě bavilo mít dvě práce najednou, protože každá mi přinášela něco úplně jiného – a je fakt, že by mě asi ani jedna z těch prací samostatně nebavila dlouhodobě.“

Někdy se však pestrost nehledá jen kvůli zábavě. Může být i způsobem, jak udržet pozornost. Cyril, který pracoval v účetnictví a auditu, popisuje rutinu nikoli jako odpočinek, ale jako situaci, v níž se mu myšlenky začnou rozbíhat jinam: „Já se snažím si z práce vybírat právě to, kde můžu nad něčím přemýšlet. Protože jakmile je to rutina, tak začnu přemýšlet o něčem jiném a najednou zjistím, že nevím, co dělám.“

Třetí potřebou spojenou s prací samotnou pak je smysl a viditelný výsledek. Marie nachází smysl v posunu žáků: „Mě strašně baví pracovat s žáky, u kterých vidím jejich posun. A u kterých mám pocit, že je rozvíjím, což by mělo být smyslem toho povolání.“

Lucie, která po zkušenosti s učitelstvím pracuje ve vlastní firmě, oceňovala bezprostřední zpětnou vazbu – něco, co při učení přichází mnohem pomaleji a méně jednoznačně: „Pro mě bylo odměňující to, že jsem bezprostředně viděla výsledek před sebou a věděla jsem, jestli je v pořádku, nebo ne. Případně jsem dostala hned zpětnou vazbu od klienta.“

Naopak Daniela popisovala frustraci z toho, když dělá zbytečnou práci: „Za dobu, co jsem tam pracovala, jsem zjistila, že plno věcí se vůbec nepoužívá, nebo se používá špatně. S tím já nic neudělám, ale prostě se na to nedokážu dívat.“

Smysl tedy pro respondenty neznamená jen abstraktní „dělat něco důležitého“. Může znamenat i úplně konkrétní potřebu vidět, že výsledek práce někam doputuje, někdo ho používá a nezůstane ležet ve firemním šuplíku.

Rychle hotovo ≠ bez potíží

Všichni respondenti uváděli jako svou hlavní výhodu logické a analytické uvažování. Mluvili o rychlém učení, schopnosti zachytávat vzorce, zorientovat se v novém systému, vidět souvislosti a vymýšlet řešení.

Daniela například popisuje, jak se dokáže rychle zorientovat v něčem, co předtím neznala: „Když je třeba nějaký nový systém, něco nového, tak se v tom docela rychle zorientuji. Byť je to něco, co jsem nikdy nedělala, tak to prostě prozkoumám a za chvilku vím, jak to funguje, a nemám s tím problém.“

Lucie podobnou schopnost spojuje s podnikáním: „Myslím si, že konkrétně v podnikání je klíčové to, že jsem schopná se doučit, co je potřeba.“ V praxi to pro ni znamená evidovat široké spektrum věcí, řešit administrativu, operativně reagovat na problémy u zakázek a vymýšlet nestandardní řešení.

Jenže vysoká efektivita není jen výhoda. Je to také zdroj zvláštních dilemat.

Daniela popisuje situaci, kdy sama měla pocit, že má málo práce, zatímco její nadřízený měl pocit opačný: „Tak jsem přišla na schůzku s myšlenkou, že toho mám málo, a on přišel s tím, že toho dělám nějak moc.“ Proto si začala říkat o další úkoly u kolegů: „A nikdo nechápe, proč to dělám. Ale mě nebaví prostě tam jen sedět a přišlo by mi nefér jít brzo domů.“

Eva řešila podobné dilema u práce na půl úvazku: „Nějaký čas jsem s tím měla chvilku i morální problém, že vlastně to, co mi má zabrat asi 20 hodin týdně, zvládám prostě za poloviční dobu.“ Nejdřív ji napadalo říct si o další práci, později ale došla k jinému postoji: „Já to vlastně dělat nemusím, můžu to prostě vnímat, jako že to je jenom nějaká moje práce, způsob obživy.“

Rychlý člověk v pomalém systému nemusí vypadat jako výkonný. Může vypadat jako někdo, kdo se nudí, vyrušuje, chce příliš mnoho nebo se neumí spokojit s tím, že má hotovo. A pokud okolí zjistí, že zvládne víc, může se rychlost obrátit proti němu.

Natálie popisuje, že když člověk několikrát vyřeší velký průšvih, začne podobné úkoly dostávat automaticky: „Takže někdy to může být i tak, že člověka zavalí prací a potom už za sebe musí začít kopat.“ Důležité je podle ní nastavit hranice a jasně říct, které úkoly mají prioritu: „Pokud si člověk nenastaví hranice, tak mu je nastaví někdo jiný. A to je hodně velké úskalí toho, když lidé ví, že od vás můžou očekávat hodně.“

Rychlost má ještě jednu méně lichotivou stránku: netrpělivost. Daniela k tomu říká: „Já chci dělat rychle a když mě někdo s něčím zdržuje, tak jsem z toho prostě nervózní a nemám úplně pochopení.“

Eva popisuje poradu, která se podle ní zbytečně točila v kruhu: „Přišlo mi, že ta diskuze prostě nikam nevedla, že každý říkal nějaké návrhy, ale že jsme se tak nějak točili v kruhu, nikdo to prostě nepřebral.“ Nakonec sama sklouzla do direktivní role: „Tak to bude takhle.“

Zajímavé ovšem je, že v diplomové práci není téma rychlosti zjednodušeno na „nadaní jsou rychlí“. Respondentka Barbora naopak uvádí, že má pomalejší psychomotorické tempo a rychlost druhých ji stresuje: „Já osobně se o sobě domnívám, že mám pomalé psychomotorické tempo, přestože jsem teda jako nadaná.“

I to je důležité připomenutí. Nadaní lidé nejsou jeden typ člověka. Rychlé myšlení neznamená automaticky rychlý pracovní styl ve všech situacích.

Perfekcionismus: Nechci se za svoji práci stydět

Jedno z nejvýraznějších témat rozhovorů je perfekcionismus. Objevil se u třinácti respondentů ze čtrnácti. Ne vždy jako problém. Často jako motor.

Karel to formuluje následovně: „Chci, abych se nestyděl za žádnou práci, kterou někde dělám, odevzdávám nebo prezentuju. Abych si řekl, že jo, to je prostě ukázka toho, jak já pracuju nebo co dokážu udělat.“

Perfekcionismus tu není nutně snaha o dokonalost pro dokonalost samu. Často jde spíš o potřebu odevzdat něco, co člověk vnímá jako odpovídající vlastním schopnostem. Jenže právě v tom může být past. Pokud člověk ví, že „by to mohlo být ještě lepší“, může být těžké uznat, že výsledek už je dost dobrý.

Jan popisuje, že shazuje vlastní velmi dobré výsledky: „I přes to, že si vlastně uvědomuju, že jsou dobré, ale vím, že by teoreticky mohly být lepší. A pak to častokrát zastíní fakt, že ty výsledky jsou velice dobré.“ Zároveň ale dodává, že ho to spíš motivuje k lepším výkonům.

Eva zase popisuje, že měla tendenci vnímat chybu jako konec světa: „Když jsem udělala nějakou chybu, tak jsem to brala hodně jako špatně. Ale potom za nějaký čas mi taky došlo, že se vlastně… nic nestalo.“

Perfekcionismus se navíc nemusí týkat jen vlastních výkonů. Může se přenášet i na očekávání vůči druhým.

Natálie otevřeně říká, že s tím aktivně pracuje: „Vysoké nároky na ostatní, tak to je pro mě často problém a často s tím bojuju.“ Dává si pozor, aby ostatním „nedávala sežrat“, že v něčem nejsou tak dobří jako ona. Dokonce má pocit, že už možná zachází do opačného extrému.

U více respondentů se ukazuje, že nejde ani tak o nárok na stejnou úroveň výkonu, ale na snahu. Františka říká: „Asi jediný nárok, co mám na ostatní, je, aby se snažili. A to je všechno. A když tam ta snaha není, tak to mě hrozně štve.“

Karel, který pracuje jako manažer, popisuje nutnost rozlišit mezi ideálním a funkčním výsledkem: „Ten člověk prostě nemusí být na tomhle levelu a uvědomit si, který je ten funkční level – tedy důležitej pro provoz a aby se úkol splnil. Ne dokonale, ale prostě splnil.“

A uzavírá to možná nejkratší větou celé kapitoly o perfekcionismu: „Nemít očekávání od sebe je těžší.“

Komunikace jako nezbytnost

Komunikační dovednosti se v práci objevují jako jeden z hlavních podpůrných faktorů. Z výpovědí respondentů vyplývá, že ke komunikaci často cíleně přistupují jako k nástroji, jímž předcházet konfliktům, převádět své myšlení do srozumitelné podoby a snažit se zajistit, aby spolu lidé vůbec dokázali pracovat.

Lucie to shrnuje takto: „Cesta do pekel je předpokládat, jakým způsobem funguje mozek toho druhého.“ Podle ní je klíčové komunikovat a ověřovat si, že lidé opravdu chápou, co se děje: „Prostě spolu komunikovat a nepředpokládat, že i když někdo má nějaké IQ, tak je nastavený komunikačně stejně.“

Karel popisuje, jak pečlivě formuluje zprávy, aby nepůsobily útočně: „Přepíšu tu zprávu pětkrát, aby tam nebyla pasivní agrese, aby to fakt nebylo jako útok.“ Vysvětluje své myšlenkové pochody a snaží se ukázat, že mu nejde o shození druhého člověka, ale o kvalitu výsledku.

To je jedna z třecích ploch, které z práce vyplývají: Nadaný člověk může problém vidět a řešit rychleji, ale pokud rovnou oznámí svůj závěr, ostatní často nevidí cestu, kterou se k němu dostal, a výsledkem není efektivita, ale odpor.

Eva připomíná ještě jiný aspekt komunikace: když člověk pracuje velmi samostatně a výkonně, může zapomenout informovat tým. „Já jsem byla velmi zodpovědná, všechno bylo hotové ještě dřív, než to mělo být, ale já jsem to pak zapomněla těm lidem dát vědět.“ A dodává: „Když je člověk hodně výkonný o samotě, tak nesmí zapomínat na to, že s někým spolupracuje.“

Být mezi svými

Zásadní přitom není jen obsah úkolů, ale i prostředí, ve kterém se pracuje.

Daniela popisovala svou frustraci z práce s nadřízeným bez technického vzdělání: „Nedokážeme se vůbec domluvit – on nechápe, když jsou v datech vyloženě chyby, že to je prostě problém.“ Karel podobně mluví o nedostatečné komunikaci v týmu: „Oni prostě spolu nekomunikují, nedají si to dohromady a často ty situace neumí vnímat tak komplexně.“

Eva popisuje situaci, kdy měla s kolegy dobré vztahy, ale některé názory si nechávala pro jiné prostředí: „Často jsem měla pocit, že nemůžu stoprocentně vyjádřit svůj názor z toho důvodu, že by to nebylo úplně pozitivně přijaté.“ Záleželo jí na dobrých vztazích, proto raději neprosazovala vše, co si myslela.

Naopak Jan popisuje svou pozitivní zkušenost s pracovištěm slovy: „Člověk se tam cítí, jako že je mezi svými. Nechováme se jako intelektuálové a nepijeme tam čaj o páté a nedumáme nad možnostmi vesmíru, to ne. Ale vlastně člověk tam cítí, že… tam jsou okolo něho lidé, kteří chápou jeho chápání.“ Nejde tak jen o sdílené zájmy. Jde o pocit, že člověk nemusí stále překládat svůj způsob uvažování do jiného tempa, jiné hloubky nebo jiné míry souvislostí.

Natálie pak popisuje tým, který funguje podpůrně a nikdo nemá potřebu „brousit lokty“ a vést „žabomyší války“: „Do práce chodíme, abychom udělali kus dobré práce, cítili se dobře, že těch 8 hodin strávíme něčím smysluplným, ale ve finále – pokud bychom ty peníze dostali bez práce, tak tam nikdo z nás nebude.“

Autorita, která není vzorem

Autority a hierarchie se jako stresor objevily u jedenácti respondentů – nejde přitom ale říct, že by měli problém obecně s autoritami. Mají problém s takovou autoritou, která podle nich nestojí na kompetenci, smysluplném rozhodování nebo schopnosti něco předat.

Gabriel říká: „Ve chvíli, kdy člověk spolupracuje se vzorem, tak od něho nasává veškeré informace a znalosti, které z něho jdou.“ Když ale člověk vzorem není, je podle něj mnohem složitější autoritu přijímat.

Lucie si představuje, že by v zaměstnanecké pozici mohla narážet na člověka, kterému by se měla podřizovat jen proto, že je v organizaci déle: „Myslím si, že kdybych teď měla od podnikání přejít do nějaké pozice s jasnou hierarchií a měla se klanět šéfovi jenom proto, že tam prostě je o 4 roky dýl a je to šéf, tak bych tam asi postupem času narazila.“

Daniela zmiňuje ztrátu respektu k nadřízenému, který podle ní neměl odborné kompetence: „Přijde mi, že takový by neměl vést datové oddělení, když tomu nerozumí.“

Karel popisuje postupný zlom ve vztahu k nadřízeným: na začátku se od nich učil a byli pro něj vzorem, později ale přišel okamžik, kdy měl pocit, že už mu nemají co předat. A právě tehdy začalo tření. „A pak je to o té komunikaci. Umět to vykomunikovat, uvědomit si svoji roli a citlivost té situace.“

Cyril popisuje podobnou zkušenost z druhé strany: „Málokterý vedoucí dokáže ocenit, že podřízený ho přečnívá, a využít ty jeho silné stránky. Naopak on začne toho svého podřízeného podkopávat.“

Irena pak zmiňuje, že rychle dosažené výsledky mohou vyvolávat žárlivost a větší kontrolu: „Opravdu ty nároky na mě byly o to větší.“

To ukazuje, jak snadno může v pracovním prostředí vzniknout napětí, pokud se vysoká schopnost rychle chápat, upozorňovat na chyby a hledat řešení potká s hierarchií, která se cítí ohrožená.

Ocenění neznamená jen pochvalu

Dalším silným tématem je ocenění a otevřenost vůči nápadům. Respondenti nemluvili jen o tom, že chtějí slyšet „dobrá práce“. Mluvili také o férovosti, možnosti diskutovat a pocitu, že jejich názor má váhu.

Cyril popisuje situaci, kdy samostatně vymyslel způsob zpracování určitého úkolu. Jeho šéf mu ale řekl, že to pro nadřízenou nebude srozumitelné: „Já jsem to bral jako plus, že jsem to vůbec takhle dokázal docela pěkně zpracovat, a on to bral vlastně jako mínus.“

Daniela by ocenila otevřenost k nápadům: „Diskuze, otevřenost k tomu, že když vidím nějaký nápad na změnu, nebo něco, co by se mělo řešit, tak aby k tomu bylo přihlíženo.“

Irena popisuje zkušenost, kdy upozorňovala na problém, ale reakce přišla až ve chvíli, kdy si ho všiml někdo jiný: „Častokrát jsem si všimla věcí, který opravdu ležely na stole týdny. Nikdo je neřešil. Potom přišel můj kolega, že si toho všimnul, jestli o tom něco nevím. Říkám: ‚Řešila jsem to týden zpátky.‘“

Naopak Eva mluvila pozitivně o týmu, kde se lidé oceňovali navzájem: „To bylo hodně fajn, že jsme se hodně jako chválili za věci a někdy mi lidi poděkovali, že jsem jim pomohla s nějakou věcí a tak, a pak jsme si tleskali.“

Adam zase nacházel ocenění u klientů: „A bylo o ně pečováno. Pečuju o ně doteďka. Tak oni tu péči oceňovali.“

Ocenění tedy v rozhovorech nemá jen emoční rozměr. Je to i potvrzení, že práce má dopad, že se člověk nemýlí v tom, co považuje za důležité, a že jeho snaha nezmizí v systému, který neumí rozpoznat její hodnotu.

Co si z toho vzít – jako zaměstnavatel i jako nadaný?

Čtrnáct rozhovorů sice nemůže říct, jak fungují všichni nadaní, určitá vodítka ale nabízí.

1. Nadaný člověk často potřebuje práci, ve které zůstává co objevovat. Nestačí mu, že úkol zvládá. Pokud ho zvládá příliš snadno a příliš dlouho, může se od práce mentálně odpojit.
2. Vysoká efektivita by neměla být automaticky trestána dalším a dalším přidáváním úkolů. Pokud někdo opakovaně zachraňuje průšvihy, je lákavé dávat mu všechny další. Z dlouhodobého hlediska to ale může vést k přetížení.
3. Perfekcionismus může být zdrojem kvality, ale také vyčerpání. Důležité je rozlišovat, kdy je vysoký standard přínosem, a kdy už brání dokončení práce nebo spolupráci s ostatními.
4. Komunikace není vedlejší měkká dovednost. V prostředí, kde lidé přemýšlejí rozdílnou rychlostí, do různé hloubky a s různou mírou abstrakce, je to klíčový nástroj spolupráce.
5. A konečně: autorita založená pouze na pozici nemusí stačit. V rozhovorech se opakovaně ukazovalo, že respekt vzniká snáz tam, kde nadřízený rozumí práci, umí diskutovat, není ohrožen schopnostmi podřízeného a dokáže nastavit jasné hranice bez zbytečné kontroly.

Diplomová práce Ivety Černé tak sice nepřináší převratný objev, ale shrnuje zkušenosti, které mohou být pro mnoho nadaných dospělých velmi známé – může být úlevné vidět, že nejde jen o osobní podivnost, lenost, přecitlivělost nebo neschopnost „normálně fungovat v práci“, ale že totéž řeší i ostatní. Ať už jde o potřebu mít o čem přemýšlet, frustraci z neefektivních porad, morální dilema z příliš rychle hotové práce, snahu nepůsobit povýšeně, únavu z překládání vlastních myšlenek do podoby, kterou ostatní přijmou, napětí kolem autorit, které nejsou vzorem – nebo naopak o radost, když člověk narazí na lidi, kteří „chápou jeho chápání“.

Současně je ale ze slov respondentů vidět, že mnoho potíží nevzniká jen proto, že okolí „nestíhá“. Někdy vznikají proto, že člověk ukáže výsledek, ale ne cestu. Vidí chybu, ale nesdělí ji způsobem, který druhý dokáže přijmout. Pracuje rychle, ale neinformuje tým. Vezme si všechno na sebe, protože je to méně bolestivé než čekat na ostatní. A i toho je potřeba si být vědom a naučit se s tím pracovat.

Citace účastníků výzkumu byly pro účely článku kráceny a stylisticky upraveny. Jejich původní znění najdete v diplomové práci: mensa.click/1ow.

Autorka provází čtenáře světem nadání způsobem, který je přístupný i těm, kdo k psychologickým pojmům přistupují s jistou lehkou nedůvěrou. Nesnaží se ohromit teoriemi, ale především přiblížit to, co skutečné nadání znamená pro dítě, dospívajícího i jeho okolí. Kniha je prošpikovaná šedými rámečky s příklady ze života — takové malé „mikropříběhy“, které dokáží během pár řádků říct víc než celá definice v učebnici. Právě ty dávají textu rytmus a konkrétnost, díky nimž je kniha nejen poučná, ale také překvapivě příjemná na čtení.

Paní Stehlíková otevírá témata, která jindy ve školách či rodinách raději zůstávají nenápadně opřená v koutě: jak je to se skutečnou podporou nadaných ve školním prostředí? Mají mladí lidé možnost rozhodovat o svém životě, i když jim jejich nadání dává pověst těch, kteří „přece všechno zvládnou“? A jak moc spolu souvisí charakter, ctnosti a duševní rovnováha? Otázka, kterou si možná leckterý nadaný klade už v době, kdy jeho vrstevníci řeší spíš to, jestli stihnou úkol do přírodopisu.

Velká část textu se dotýká perfekcionismu a nízkého sebevědomí — kombinace, která u nadaných jedinců není ani trochu vzácná. Autorka vysvětluje, proč může být výjimečný intelekt paradoxně zdrojem stresu, úzkosti či sebeobviňování. Věnuje se také osamělosti, která často pramení z toho, že nadaní jdou více do hloubky, přemýšlejí jinak a někdy zkrátka nemají s kým sdílet své myšlenkové výpravy do abstraktních krajů.

Velmi trefný je i důraz na odlišení nadání a „šikovnosti“. Autorka jasně připomíná, že premiant třídy nemusí být nadaný — a stejně tak nadaný žák často nebývá premiant. A tahle myšlenka by si zasloužila mít své stálé místo na nástěnkách ve sborovnách.

„Osobní kniha o nadání“ tak není jen odborným textem. Je to průvodce, který propojuje psychologické poznatky s každodenní realitou, nabízí nadhled, pochopení a možnost konečně si některé věci pojmenovat. Ať už jste rodič, pedagog, nebo někdo, kdo se v charakteristikách nadaných tiše poznává, tahle kniha vám umožní nahlédnout na svět nadání bez předsudků a s velkou dávkou lidskosti.

Programové aktivity zahrnovaly workshopy zaměřené na fyzikální experimenty, lidské tělo, pozorování vesmíru, ornitologii, zahráli jsme si na polárníky a odletěli jsme na Antarktidu s RNDr. Václavem Pavlem, Ph.D. V rámci exkurzí jsme navštívili chemickou laboratoř ve Sféře v Pardubicích, zajeli jsme také do výrobny designového nábytku z jednoho kusu dřeva v Kutné Hoře nebo jsme si prošli ornitologické lokality Českého ráje s RNDr. Mrkáčkem.

V rámci zajištění komplexní podpory pro nadané děti jsme uspořádali setkání s rodinami. Pro rodiče byl připraven seminář o nadání dětí, který popisoval specifika vzdělávání a mentálního vývoje nadaných. Seminář připravila sociální psycholožka PhDr. Dagmar Lukavcová. Doplňoval ji významný pedagog, bývalý ředitel EKO Gymnázia a Střední odborné školy Multimediálních studií v Poděbradech, Ing. Zbyněk Lukavec. Děti nadšeně šifrovaly po historických a technických památkách města a odpoledne si zahrály deskové hry v centru.

V příštím školním roce plánujeme rozšíření našich aktivit i pro starší děti do věku 10 let. Toto rozšíření nám umožní lépe reagovat na specifické potřeby a zájmy našich členů. Plánem příštího roku je i dětská konference, která doplní dětské trhy zaměřené na rozvoj finanční gramotnosti, které se konají v Poděbradech letos již po třetí.

Pro více informací o klubu a programech navštivte naše webové stránky – www.calm2be.cz.

Děkujeme všem lektorům, kteří se podíleli na programu klubu v tomto roce, zejména pak městu Poděbrady za podporu, která je rozvoji intelektovému nadání věnována. Těšíme se na další zajímavé aktivity v příštím roce!

Přichystali jsme tedy nejen pro ně ve spolupráci s Asociací freelancerů ve školství – AFREŠ víkend nabitý informacemi, sdílení zkušeností a rozšiřování obrozů v tomto tématu. V hotelu Astra v Praze – Strašnicích se sešlo téměř 60 nejen pedagogů, kteří věnovali svůj volný čas tomu, aby si prohloubili své znalosti v oblasti identifikace, rozvoje, podpory a nastavení možností v rámci vzdělávání nadaných dětí.

Víkend to byl vskutku inspirativní a přínosný pro všechny strany. Ohlasy byly více než pozitivní a my doufáme, že všichni účastníci získané informace budou moci nadále využívat ve své práci a že někteří z nich rozšíří naše řady lektorů, kteří jezdí po školách a tuto problematiku přibližují více učitelům.

Děkujeme.

Klub Rádia Junior: Matěj Líbal, finalista Logické olympiády | Český rozhlas

Základy podpory rozvoje kariéry by měl položit zákon o registrech vzdělávání, což je něco jako zdravotní karta u lékaře. Na rozdíl od ní ale bude obsahovat jiné informace: „Měly by tam být informace o tom, jak dítě vzdělávacím systémem putuje, a to od předškolního vzdělávání až po vysokou školu,“ říká Nikola Šrámková ze společnosti EDUin. „S dítětem se nepotkává v životě jen jeden člověk. Poznává různé učitele a ti si o něm/o ní předávají informace. Když je dítě v něčem výjimečné, ať už pozitivně, nebo negativně, ta informace s ním putuje. V souvislosti s odklady se mluví o tom, že chybí propojení informací z předškolního vzdělávání do základního. Učitelé tak musí znovu dítě poznávat a zjišťovat, jestli v něčem potřebuje specifickou podporu. Teď je v návrhu zákon o registrech ve vzdělávání, díky nimž by se měla vzdělávací dráha žáků a studentů sledovat.“

Zdroj: flowee.cz

Kariéra od dětství. Ve vzdělávacích registrech budeme mít záznamy už od předškolního věku, říká odbornice | flowee.cz

Senát PČR : Tisková zpráva: Školský výbor: Audit vzdělávacího systému za rok 2024 se věnuje víceletým gymnáziím nebo podpoře nadaných žáků | senat.cz

Paní učitelky ve Štěnovicích připravují nabídku aktivit, pomocí kterých mohou být osloveny „silné“ stránky každého dítěte. Dítě si samo vybírá hry, hračky a individualizované činnosti z různých typů inteligencí a může pracovat vlastním tempem na rozdílných nebo různě obtížných úkolech. Tímto způsobem se plánují a realizují činnosti v mateřské škole a propojují se v určitém časovém úseku jedním námětem nebo tématem. Video je natočeno v rámci tématu Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad. Průvodkyní hrami a činnostmi a tvůrkyní prostředí pro děti v motivačním videu je paní učitelka Lenka Brožíková.

Zdroj: zapojmevsechny.cz

Mnohočetné inteligence ve školce – podívejte se, jak na to! | zapojmevsechny.cz

Hravě ke zdravým očím – metoda NTC v akci! | zapojmevsechny.cz

Proč v našich školách nevidíme nadané žáky? | eduin.cz

Vícesmyslové učení v domácí výuce | epochtimes.cz

Komentář: Domácí úkoly a umělá inteligence. Podvod, nebo budoucnost vzdělávání? | Seznam zprávy

„Na středních školách v Česku bychom se dnes už neměli zabývat vyhledáváním nadaných – ti by měli být už dávno ‚nalezení‘. To u nás ale neplatí. Dle zprávy České školní inspekce z roku 2022 bylo na SŠ identifikovaných 7 procent nadaných a 0,1 procenta mimořádně nadaných studentů, což je výrazně méně, než by se dalo očekávat,“ píše ve svém textu o nadaných studentech středních škol Barbora Postránecká. „ Střední škola by už měla podporovat žáka, který je mnohdy profilovaný a ví, co chce. Jenže takový student může narážet na zkostnatělý systém,“ dodává k tomu Dana Veselá, krajská koordinátorka podpory nadání v Jihomoravském kraji.

Zdroj: heroine.cz

Bazírování na dohledatelných informacích je ztráta času. Nadané děti mají mít na střední škole prostor k rozvoji | heroine.cz

Žáci obhajovali své oblíbené Ámose | MŠMT

Formovat lepší budoucnost: Představujeme přední osobnosti vzdělávání a mentoringu v Česku | vogue.cz

Mozek a inteligence

Průlom v porozumění lidskému mozku přinese umělá inteligence | Akademie věd ČR

26. ročník festivalu Týden mozku 10.–16. března 2025 | Akademie věd ČR

„Náš algoritmus vezme magnetickou rezonanci daného pacienta, což je anatomický sken mozku, a spojí ji s pozitronovou emisní tomografií, což je zase funkční sken mozku,“ popisuje se samozřejmostí sobě vlastní vědkyně Kamila Dvořák, zatímco usrkává z hrnku s cappuccinem. „A na tom pak probíhají matematické operace, kterými se snažíme najít beta-amyloid, který způsobuje Alzheimerovu chorobu,“ dodává.

Zdroj: Forbes

Mozek v algoritmech. Vědkyně Kamila Dvořák rozjíždí diagnostickou revoluci | Forbes

Vědci odhalili vážné hromadění plastů v lidském mozku | iDnes.cz

Vědci změřili rychlost lidského myšlení! Náš mozek zpracuje jen 10 bitů za sekundu | Smartmania

Lidský mozek reaguje na odměny. Toho využívají vývojáři mobilních aplikací a online platforem, upozorňuje psycholog | Český rozhlas

Musk chce propojit lidský mozek s počítačem, léčit slepotu nebo epilepsii | Echo24.cz

„Další výzkum, publikovaný v časopise Psychology of Music, se zaměřil na emocionální složku hudebního vnímání. Ukázalo se, že lidé s vyšším IQ nejenže preferují složitější hudební struktury, ale také mají větší potřebu objevovat nové zvuky a experimentovat s žánry. To může souviset s jejich otevřeností vůči novým podnětům, což je vlastnost typická pro kreativní a intelektuálně náročné profese.“

Zdroj: gamebot.cz

Co prozradí váš hudební vkus o vaší inteligenci? Věda odhaluje zajímavé souvislosti | gamebot.cz

„Moje dítě nikdy nebude chytřejší než umělá inteligence,“ řekl Sam Altman nedávno v podcastu. Jinými slovy, pro děti v ne až tak vzdálené budoucnosti bude zkušenost, že jsou chytřejší než počítač, nedostupná. Absurdní. Asi jako pro nás představa, že kůň by mohl běžet rychleji než auto. (…) Nebo abychom si to formalizovali: Většinu ne-fyzických úkonů, jež mají v dnešním světě ekonomickou hodnotu, zvládne umělá inteligence stejně dobře nebo lépe než ti nejlepší lidé.

Zdroj: seznamzpravy.cz

AI nástroje už jsou často chytřejší než lidé. Není to tragédie, ale past | seznamzpravy.cz

Hloubkový výzkum ChatGPT je zde. Může ale skutečně nahradit lidského experta? | svethuawei.eu

Jak umělá inteligence mění náborový proces a způsob získávání práce | burzovnisvet.cz

Například slavný psycholog Lewis Terman už v roce 1926 zahájil studii, ve které sledoval životní dráhu 1 500 dětí s IQ v rozmezí 140 až 170 bodů. Jaké byly výsledky? Termanova studie odhalila zajímavý paradox. Ačkoli nadané děti dosahovaly akademických úspěchů a měly vyšší průměrné příjmy, pouze menšina z nich skutečně zazářila v oborech jako věda, politika nebo byznys. Velká část jich sice vedla pohodlný život, ale nepřekonala hranici výjimečnosti, kterou by jejich vysoká inteligence mohla naznačovat.

Zdroj: zadnyspeky.cz

Chytří, ale nešťastní? Proč vysoké IQ může být překážkou k úspěchu | zadnyspeky.cz

Jsem členem Mensy, plno lidí kolem mě jsou členy Mensy, aktivně se o IQ, nadání zajímám. Takže tuto knihu jsem si prostě „musel“ pořídit. Je psaná pro děti (způsobem vyjadřováním, bez dlouhých souvislých textů, pestrost stylů, vložené obrázky, bubliny, členění), částečně dětmi samotnými, protože jsou citovány děti od 7 do 11 let, tedy věk dětí kolem mě. Kniha mně osobně sice nic moc nového nepřinesla, nicméně co je důležitější, žádná věta v ní mě významně nepohoršila. Je to psáno vhodným stylem pro děti, ale mnohý dospělý by si ji měl přečíst. Je psána uvolněně. Autorka propojuje výzkumy s praxí, vlastní průzkumy mezi dětmi, jejich reakce, řešení i neřešení. Kniha je strukturovaná, v každé kapitole srdce systematika zaplesá. Správně popisuje mnohé mýty jak o nadaných, tak „nenadaných“. Např. že nadání neznamená, že dítě umí všechno a má samé jedničky. A stejně tak správně komentuje rozšířené mýty o Romech, tělesně postižených nebo dědičném nadání. Doporučuji.

Co bylo pro mě zajímavé, je na straně 37; a taky ať máte ukázku stylu: „A navíc, jako by to nestačilo, tvoje mozkové polokoule (pravá a levá hemisféra) jsou nejspíš nejlepší kámošky a komunikují spolu daleko lépe než běžné hemisféry. Z toho důvodu mívá mnoho mimořádně nadaných dětí aspoň do určité míry nevyhraněnou lateralitu (ambidextrii).“ Všimněte si krásné práce s přesným pojmy, a přitom jsou použity i pojmy poněkud srozumitelnější. (Poté následuje rámeček s vysvětlením, co znamená ambidextrie.) Stručně: Obouručnost má korelaci s nadáním. A to má souvislost s lepším propojením hemisfér.

První krok: Operace s robotem

„Dnes se na chvíli můžete stát chirurgem!“ oznámil nám jeden z lékařů, když nás dovedl k modernímu robotickému simulátoru. Všichni, rozzáření a natěšení, jsme se nemohli dočkat, až na nás přijde řada. Tento robot nebyl žádný obyčejný pomocník, jednalo se přímo o chirurgický systém da Vinci, který je velmi šetrný vůči pacientům díky jeho minimálně invazivnímu chirurgickému přístupu.

Každý z nás dostal šanci sednout si jak k simulátoru robota, tak i k tomu reálnému, respektive jeho ovládání. 

Představte si, že místo skalpelu používáte joystick a na obrazovce se vám zobrazuje detailní zranění, které je potřeba opravit pomocí milimetrových nástrojů které právě vy ovládáte pouze palcem a prostředníčkem. I když to nebyla skutečná operace, pocit zodpovědnosti a koncentrace byl na místě.

Druhý krok: Šití ran – staré dobré ruční dovednosti

Po zábavě s robotem přišla na řadu část, kde jsme si sáhli na skutečné šití. Nejednalo se o obyčejné šití trička, ale o zašívání různých druhů ran. Ukázali nám několik typů stehů, od jednoduchých až po ty složitější, a každý z nás měl možnost si vše na umělé kůži vyzkoušet. 

Nejen, že jsme se dozvěděli, jaké jsou rozdíly mezi různými typy stehů (pro hluboké rány nebo pro ty povrchové), ale také jsme si vyzkoušeli, jakou roli v tomto procesu hrají i nervy, preciznost, čas a dobré oči. 

Věřím, že pokud si v budoucnu zvolím povolání lékařky, budu také moci pracovat s takovouto moderní technikou. Byla to rozhodně zkušenost k nezaplacení.

Ema Šmerdová, studentka septimy

Začíná další ročník Logické olympiády | Novinky.cz

V Logické olympiádě bude zápolit rekordních 108 tisíc účastníků | Novinky.cz

Krajské kolo Logické olympiády se 8. 11. 2024 opět uskuteční v prostorách FIM UHK | FIM UHK

Vzdělávání a nadané děti

„V populaci se nachází zhruba dvacet procent dětí, jejichž IQ se pohybuje mezi 110 a 129 body a jsou hodnoceny jako rozumově nadané, a zhruba dvě procenta těch, jejichž inteligence se označuje jako mimořádná (IQ nad 130). Přesto v Česku ještě existuje mnoho škol, které tvrdí, že u nich žádné takové dítě není. ‚To není statisticky možné. Samozřejmě kdyby žáci prošli nějakým testováním, tak by se třeba zjistilo, že v jedné třídě budou tři nadaní a v jedné třeba jen jeden, ale že by nebyl ani jeden na celé škole, to prostě možné není. Spíš si ho učitelé nevšimli,‘ vrtí hlavou učitelka Ingrid Valentová, která o nadaných dětech sepsala pro své kolegy příručku.”

Zdroj: Heroine.cz

Malé dívky ve škole často maskují své schopnosti, aby zapadly. Učitelka radí, jak rozpoznat nadané děti | Heroine.cz

Kariéra už od školky? | Medium.seznam.cz

Nástroje k diagnostice, identifikaci a nominaci nadaných žáků a žákyň | Zapojmevsechny.cz

Konference Talent City znovu ukázala, jak pracovat s nadáním žáků a studentů | Ostrava.cz

“Jírovcovi řeší i to, jak mají s Josefem komunikovat jeho nadání. ‚To je téma, o kterém mluvíme často,‘ potvrzuje Kamila. Rodiče nechtějí, aby se jejich syn povyšoval nad ostatní děti. ‚Mnohem větší nebezpečí ale vidím v tom, že by na sebe mohl začít klást velká očekávání a pak být zklamaný, pokud by je nenaplnil.‘“

Zdroj: Reportér

Nechceme mít doma ferrari, ale zdravé dítě, kterému bude dobře, říkají rodiče nadaného Josefa | Reportér

Kraj ocenil žáky za úspěchy ve vědomostních soutěžích | Plzeňský kraj

26. ročník soutěže Zlatý oříšek; rozhovor s Petrem Beranem | ČT, Studio 6, 50:40

Kabelkový veletrh překonal očekávání, nadaným dětem přinesl 131 337 korun | Českobudějovický deník

Nadané děti vidí hluboké souvislosti. Z jejich talentu těží celá společnost, říká Fořtík | Forbes

Nadání má mnoho podob, často je skryté. A někdy může být i důvodem neúspěchů ve škole | Reportér Magazín

„‚Vezměte si takový parní stroj. Samozřejmě že o něm žákům můžete celou hodinu povídat. Jak vypadá, jak funguje, jak se využívá, kdo ho vymyslel,‘ uvažuje Konečný. Ale co z toho budou mít? Efektivnější je, když od učitele dostanou sadu otázek, na které pak sami hledají odpovědi. Načež je mají prodiskutovat ve skupince. ‚Zní to zvláštně, ale pokud připravím zadání správně, nemám žádnou klasickou práci,‘ směje se Konečný s tím, že takové ‚volné‘ chvilky věnuje dětem, které třeba na předchozích hodinách chyběly, nebo chodí po třídě a zajímá se, kdo co řeší nebo o čem která skupinka diskutuje.“

Zdroj: Reportér

Co funguje v jedné třídě, v jiné už nemusí, říká fyzikář, který chce dostávat hodnocení od dětí | Reportér

Nadané děti někdy propadnou sítem. Škola by je neměla „srovnat“ průměrnými nároky | Český rozhlas Pardubice

„Často nadání dítěte neodhalí ani rodiče, protože nemají možnost porovnání. Poslední nadějí nadaných dětí v běžném školním kolektivu je pak osoba učitele. ‚Máte učitele, kteří dokáží zaměstnat různé spektrum dětí, dokáží nějakou individualizací a diferenciací práci dětem dát a nějak je posunou,‘ vysvětluje Tomáš Blumenstein s tím, že takových učitelů je podle jeho odhadů méně než polovina.”

Zdroj: Český rozhlas Pardubice

Mozek a inteligence

„Účastníci studie starší padesáti let, kteří se věnují hraní her intenzivněji (pět a více hodin hraní stejného typu hry týdně), vykázali ve studii v průměru kognitivní schopnosti srovnatelné s lidmi téměř o 14 let mladšími. U hráčů, kteří se svému koníčku věnují méně než pět hodin týdně napříč různými žánry videoher, byl efekt také zřetelný, ale výrazně slabší. Jejich výsledky odpovídaly lidem o pět let mladším.”

Hospodářské noviny

Studie: Hraní videoher omlazuje mozek a zlepšuje kognitivní schopnosti, skvěle se doplňuje s fyzickou aktivitou | Hospodářské noviny

Populární teorie osmi druhů inteligence je mýtus. A velikost mozku taky o ničem nerozhoduje | Vitalia.cz

„Hlavní teorie, proč vlastně docházelo k nárůstu naměřeného IQ, říká, že se snižovala takzvaná rychlost životní historie, tedy v jaké fázi života člověk uskutečňuje důležitá rozhodnutí. Možná máme pocit, že život běží rychle, jsme doslova zavaleni informacemi a tak dále, ale lidi odkládají moment, kdy si pořídí dítě, mnohem déle studují. Tím pádem mají více času na přemýšlení, kreativní a další činnosti, které podněcují jejich intelektuální rozvoj.“

Hospodářské noviny

Hloupnou české děti? Inteligenční testy to nedokazují, říká vědec | Hospodářské noviny

Odzbrojující útok na city, říkají diváci o dramatu Velký dar. Emotivní snímek si právě podmanil Netflix | Netflixer.cz

„Letošní Nobelova cena za fyziku byla udělena Johnu Hopfieldovi a Geoffrey Hintonovi za jejich průlomové práce v oblasti umělých neuronových sítí, které využívají fyzikální principy a položily základy moderního strojového učení. Hopfield vyvinul neuronovou síť schopnou ukládat a rekonstruovat vzory, zatímco Hinton vytvořil Boltzmannův stroj, který umožňuje strojům učit se rozpoznávat vzory v datech. Ocenění reflektuje široké praktické využití jejich výzkumu, které ovlivňuje oblasti jako rozpoznávání obrazu a autonomní systémy.“

Zdroj: Insmart.cz

Nobelova cena za fyziku 2024: Průkopníci umělé inteligence oceněni za využití fyzikálních principů v strojovém učení | Insmart.cz

„Komplexní diagnostický systém Invenio vznikl na Masarykově univerzitě na Fakultě sociálních studií. Je to baterie testů, které mají podobu jednoduchých počítačových her zadávaných plošně ve školách na počítači nebo na tabletech. Můžete si to představit jako jednoduchou logickou hru nebo aplikaci. Děti si nasadí sluchátka, ve kterých slyší veškeré instrukce. Prochází příběhem, ve kterém objevují různé vesmírné planety a kde je provází robotický pes Vincent van Dog. Snažili jsme se, aby bylo testování pro děti zajímavé. Chtěli jsme totiž, aby se ho mohly zúčastnit všechny děti v běžných třídách. Tím pádem je velmi důležité pokusit se odstranit testovou úzkost. Každý test je zaměřený na nějakou schopnost – logické myšlení, prostorové schopnosti, paměť, pracovní tempo, matematické schopnosti apod. Výsledkem je automaticky generovaná zpráva pro rodiče s informací o tom, jak dítě dopadlo, jaký je profil jeho silných a slabších stránek, jak ho rozvíjet, a co pro něj výsledek může znamenat ve vztahu ke škole.”

Zdroj: EDUzín

Testy, mentoring, podpora. V Brně vzniká centrum pro nadané děti | EDUzín

Gepardi v kleci | Česká televize

„Nadané děti byly v Česku dlouho na okraji zájmu – škol, ministerských úředníků i fakult připravujících budoucí pedagogy. To se, byť pomalu, mění. Po republice postupně přibývá míst, kde se rozhodli potenciál svých žáků objevit a maximálně rozvíjet. A hledají cesty, jak na to.”

zdroj: Reportér magazín

Školy a nadané děti. Často ani nevědí, kolik jich mají ve třídách | Reportér magazín

Lidská inteligence

„Výzkum naznačuje, že ponocování na lidskou mentální kapacitu rozhodně nemá negativní dopad: v inteligenčních testech totiž „sovy“ „skřivany“ převálcovaly. Autoři práce pod vedením akademiků z Imperial College London zkoumali údaje ze studie UK Biobank o více než šestadvaceti tisících lidech, kteří vyplnili testy inteligence, uvažování, reakčního času a paměti. Studie ukázala, že lidé, kteří více ponocují, a ti, kteří jsou v tomto ohledu průměrní, měli lepší kognitivní výsledky; naopak ti, kdo usínají se slepicemi, měli v testech nejnižší skóre. Délka spánku je ale podle tohoto výzkumu tím zdaleka nejdůležitějších faktorem – má větší vliv než to, kdy lidé ulehnou. Ti, kteří si každou noc dopřávají sedm až devět hodin spánku, dosahují nejlepších výsledků ve všech typech kognitivních testů. „Zjistili jsme, že délka spánku má přímý vliv na funkci mozku, a věříme, že aktivní řízení spánkových návyků je opravdu důležité pro posílení a ochranu fungování našeho mozku,“ komentovali autoři výsledky.”

zdroj: ČT24

„Sovy“ mají v inteligenčních testech lepší výsledky než „skřivani“, popsala studie | ČT24

Těžký život génia s IQ 253. William J. Sidis si zvolil život v ústraní | Médium Seznam

Mozek

Jak udržet mozek ve formě i v pozdějším věku? Zařaďte do jídelníčku 10 důležitých potravin | Dům a zahrada

Jak si udržet mozek v kondici: s pamětí pomůže couvání, špatná strava může srazit IQ | Hospodářské noviny

Uzeniny ničí i mozek. Vědci mají nové důkazy o vlivu zpracovaných potravin na rozvoj demence | Hospodářské noviny

Bdící mozek zvládne šlofíka, popsal výzkum „blikání“ | ČT24

„Při spánku některé oblasti mozku vykazují vědomí, ale existuje i opak, kdy při plném vědomí některé regiony upadají do stavu, jenž se dá popsat jako spánek. „Překvapilo nás, že různé části našeho mozku si ve skutečnosti trochu zdřímnou, když je zbytek mozku vzhůru,“ konstatoval jeden z autorů studie David Haussler.”

zdroj: Smartmania

Vědcům se podařilo oživit základní funkce zmrazeného lidského mozku | Smartmania

Virální pruhované šaty a další optické klamy. Napálit mozek je tak snadné | Vitalia

Video

Why Mental Fitness is the new Mental Health | Maya Raichoora | TEDxShoreditch Women

Zahraniční

Brain size riddle solved as humans exceed evolutionary trend | PHYS

Mathematicians Are Edging Close to Solving One of the World’s 7 Hardest Math Problems | Popular Mechanics

Scientists find small regions of the brain can take micro-naps while the rest of the brain is awake and vice versa | Medical Xpress

Olympics: The Brains of Elite Athletes Reveal Crucial Differences | Science Alert

Is the musical mind immune to cognitive decline? | Study Finds

Samozřejmě platí, že stres není dobrý ani pro těhotné ženy, ani pro jejich nenarozené děti – i tak ale studie ukazují, že až 70–80 % nastávajících matek během těhotenství stres zažívá. Nový výzkum navíc ukazuje, že přílišný mateřský stres během těhotenství může ovlivnit IQ dítěte.

Tento výzkum se zaměřuje na těhotenství, IQ a roli kortizolu. Kortizol je hormon, který je produkován nadledvinami, nacházejícími se na vrcholu každé ledviny. Kortizol je nezbytný pro život, protože pomáhá kontrolovat využití tuků, bílkovin a sacharidů v těle, imunitní reakce a metabolismus. Má také zásadní funkci, protože reguluje reakci těla na stres. Zatímco je ale určité množství kortizolu nezbytné pro vývoj plodu, příliš mnoho tohoto hormonu během třetího trimestru těhotenství může později v životě ovlivnit kognitivní funkce dítěte. Předchozí výzkum také ukázal, že prenatální expozice mateřskému stresu může vést ke zvýšenému riziku ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), úzkosti, deprese a dalších duševních poruch.
V roce 2023 vědci z nemocnice Odense University Hospital v Dánsku ukázali, že zvýšení hladiny kortizolu ke konci těhotenství koreluje s pokročilým vývojem rané řeči u kojenců. Nyní stejný tým zjistil, že když je dítěti kolem sedmi let, úroveň stresu jeho matky během těhotenství se projevuje na jeho IQ.

Zajímavé je, že zde hraje roli genderový faktor. Studie odhalila, že stres během těhotenství měl odlišný vliv na chlapce a dívky, přičemž dívky měly vyšší IQ skóre, zatímco chlapci měli skóre nižší. Studie zahrnovala měření hladin kortizolu a kortizonu v posledním trimestru u téměř 1 000 těhotenství a srovnání těchto hodnot s IQ skóre dětí.

IQ skóre dětí byla měřena psychologem, když dítě dosáhlo sedmi let. Výsledky odhalily dvě významná zjištění. Za prvé, chlapci byli v děloze vystaveni vyšším hladinám kortizolu. Za druhé, chlapci dosáhli nižšího skóre v IQ testech.
Výzkumný tým při představení svých výsledků na 26. evropském kongresu endokrinologie ve Stockholmu naznačil, že důvodem tohoto genderového rozdílu může být role, kterou v těhotenství hraje placenta. Ženy, které čekají dívky, mají tendenci produkovat více kortizolu, ale enzym přítomný v placentě omezuje, kolik tohoto hormonu se dostane k plodu, tím, že ho přeměňuje na jeho neaktivní verzi zvanou kortizon.

Takže ačkoliv ženy, které čekají dívky, produkují během těhotenství tohoto hormonu více, tělo současně dělá více pro řízení jeho vlivu na kognitivní vývoj nenarozeného dítěte. Naopak ženy, které jsou těhotné s chlapci, sice produkují během těhotenství kortizolu méně, ale mužské plody nemají stejnou úroveň ochrany od placenty, a jejich IQ je tak snadněji ovlivnitelné zvyšujícími se hladinami kortizolu u matky.

Tato zjištění dokládají, že i když předchozí studie týmu ukázala pozitivní vliv prenatální expozice kortizolu na raný vývoj řeči, její spojení s IQ skóre je negativní. Implikace studie jsou významné. Nejenže ukazuje, jaký má stres během těhotenství vliv na naše IQ, ale také otevírá cestu pro další výzkum toho, jak těhotenství v oblasti kognitivních schopností rozdílně ovlivňuje muže a ženy.

Převzato z Mensa World Journal, č. 139, 8/2024.