Dobrá, tedy skutečně dobrá myšlenková mapa není prosté schéma, ale je to graficky provedený otisk vašich myšlenek, vašeho myšlení. Je to synergické a neohraničené, nikoliv pouze lineární a jednostranné. Do procesu vstupuje naše logické myšlení a levá hemisféra mozku a současně se na něm podílí i pravá hemisféra se svojí tvořivostí a intuicí. Ne náhodou přívrženci myšlenkových map připodobňují tyto mapy k neuronové síti v našem mozku.

Je mi líto, ale neumím napsat exaktní definici. To se prostě musí zkusit. Já osobně v myšlenkových mapách vidím i velký kus magie. Všichni jsme totiž schopni spojit exaktno a duchovno v něčem kvalitativně novém, neobjeveném a do určité míry tajemném. Bohužel však jen někteří z nás jsou dost trpěliví a ochotni zkoušet to znovu a znovu, dokud se to nepovede.

Myšlenkové mapy a jejich tvorba a využití se nedají naučit, lze jen objevovat. Je to nekončící proces poznávání. Je to stejné, jako když otevřeme dveře do neznámé komnaty, abychom záhy zjistili, že za nimi jsou další dveře a za nimi další. Jdeme stále dál a dál a jsme u vytržení z toho, co se nám nabízí a o čem jsme neměli ani tušení, byť to vše je relativně na dosah. Jenže – chce to ještě jedno – odvahu. Máte ji?

Originalita? Samozřejmě!

Před několika lety mi na jednom z prvních školení o myšlenkových mapách jedna paní učitelka okomentovala myšlenkové mapy pouhým mávnutím ruky a komentářem, že to je jasné. Taková schémátka prý kreslí žákům také. Myšlenková mapa ale není pouhé schéma. Nejde o to, jen graficky znázornit nějaké členění nebo strukturu. Myšlenková mapa je mnohem subtilnější a individuálnější ztvárnění. Odráží se v ní nejen naše myšlenky, ale i hodnoty, postoje, priority a v neposlední řadě u některých map i pocity nebo emoce. Dobrá myšlenková mapa je odrazem našeho já. Proto i když zadám žákům nebo i dospělým osobám jednotný úkol a zadání, nikdy nenajdu ani dvě stejné mapy. Nikdy! Podobné? Snad. Jen do určité míry. Skutečně totožné ale nikdy.

Černobílé vidění

Moje praktická zkušenost se školením i využíváním myšlenkových map v praxi a v běžném životě je poměrně zajímavá. Je to určitý černobílý přístup uživatelů myšlenkových map. Buď totiž tuto formu milují a aktivně ji aplikují mnohdy i na zdánlivě nemožné situace a problémy, nebo je jejich přístup k myšlenkovým mapám v lepším případě neutrální, u někoho až odmítavý. Buďto si je zcela zamilují, nebo je sice znají, ale nechtějí více využívat. Prostě jim to nic neříká.

Logika, nebo intuice?

Na myšlenkových mapách je úžasné právě to, že umí spojit obojí. Právě jejich schopnost poměrně snadno spojit relativně neslučitelné – pragmatickou logiku s duchovní intuicí – je činí velmi tvořivé a velmi účinné. Při tvorbě dobré myšlenkové mapy totiž nelze vyloučit ani jednu z těchto složek. Naopak, musíte je vzájemně propojit – a to synergickým způsobem. Jedna složka podporuje druhou, plynule do druhé přechází a vychází z ní. Nelze je tedy jednoznačně oddělit, protože tvoří jednotný celek. Přitom obě složky jsou jasně patrné. Dobrým příkladem může být například myšlenková mapa, na které se snažíte udělat analýzu problému.

Myšlenkové mapy umí překvapit

Někdy nám myšlenková mapa už při její tvorbě umí přichystat nejedno překvapení. To zpravidla nastává v okamžiku, kdy se snažíme pomocí mapy analyzovat problém nebo situaci a následně se projeví, že to, co jsme vnímali okrajově a spíše intuitivně, se ukazuje jako zásadní a přímo klíčové. Většinou se jedná o okamžik, kdy už tušíme, že to asi bude jinak, ale teprve až v grafickém znázornění vidíme, že jsme tušili správně. Může se také stát, že detail, zdánlivě bezvýznamná věc či proces se ukazuje ve více větvích myšlenkové mapy a my vidíme, že souvisí s více oblastmi a aspekty, než by se na první pohled zdálo. V tu chvíli rázem pochopíme jádro problému a hned je nám vše jasné. Je to takové to překvapené „… aháá“.

Detail i celek – dva v jednom?!

Schopnost v jednom grafickém obrazu postihnout detail i celek, všechny součásti a složky a ještě k tomu jejich vzájemnou vazbu a podmíněnost je právě to, co rovněž činí myšlenkové mapy geniálními. Je přímo nedocenitelné, když si tuto schopnost myšlenkových map osvojíte a umíte ji aktivně využívat. Přidaná hodnota myšlenkové mapy spočívá v tom, že skutečně v jednom grafickém znázornění vidíme naprosto vše. Jednotlivé části do nejmenších detailů, dokonce i to, jak vypadá celková podoba. Kdybych měl totéž vyjádřit pomocí textu, pak by šlo nejméně o několikastránkový elaborát. Pokud bych totéž měl vyjádřit pomocí tabulky nebo grafu, stejně bych musel přidat doplňující a vysvětlující komentář. To u myšlenkové mapy nezbytně nemusím. Mnoho manažerů, ale i studentů ocenilo, když zápis z porady, výstup z jednání nebo souhrn brainstormingu byl zapsán v jedné myšlenkové mapě. Moc dobře vědí, že mnohastránkové zápisy by stejně nikdo pořádně nečetl, a to nemluvím o velké časové náročnosti. V myšlenkové mapě si rychle a snadno vybaví vše potřebné a podstatné. Detaily i celek. Máte tak okamžitou, přehlednou a velmi dynamickou prezentaci toho, co jste vytvořili. A velmi účinnou.

Kreativita a tvořivost v nové formě

Myšlenkové mapy aktivně podporují tvořivost. Jejich forma nabízí nekonečné množství nejen řešení, ale i možností ztvárnění. Abychom mohli najít nové řešení problému, nové cesty a způsoby, potřebujeme popustit uzdu fantazii, ale zároveň neztratit kontakt s realitou a reálnými možnostmi. Domnívám se, že právě toto myšlenkové mapy umí, ba jsou k tomu přímo předurčeny.

Řešení pro „obrázkovou generaci“

Právě grafické ztvárnění dává obrovský prostor pro vlastní tvořivost. Integrace více aspektů v jedné formě je to, co činí myšlenkové mapy tolik atraktivní pro současnou generaci mladých lidí. Někdy se jim říká „obrázková generace“, protože vyrůstají na nových technologiích, které díky zařízením, jako jsou tablet či smartphone, dotykové displeje a další vymoženosti, umožňují komunikaci i práci pomocí grafických prvků. Mnozí ještě neobjevili nebo nedocenili sílu nástroje, jakým jsou myšlenkové mapy. Ale právě pro ně jsou jako stvořené.

Strategické myšlení jako důležitá dovednost úspěchu

Díky všem výše uvedeným argumentům a aspektům myšlenkových map je nutné říci, že přispívají ještě k jedné důležité dovednosti – strategickému myšlení. Co je to strategie? Je to vlastně posouzení a porovnání všech vnějších i vnitřních faktorů, které vstupují do nějakého problému. Zvážení všech významů, vlivů a jejich dopadů a na základě toho potom nalezení optimálního řešení. A také toho, jaká bude jeho konečná podoba, tedy cíl, ale také jaká bude cesta k jeho dosažení. Toto je klíčová a skutečně velmi důležitá dovednost pro úspěšnost v životě i v práci. Přímo nezbytná pro všechny vedoucí pracovníky, ale nutná i pro každého jednotlivce. Odvažuji se tvrdit, že kvalita této schopnosti velmi významně ovlivňuje naši celkovou úspěšnost v životě.

Myšlenkové mapy, pokud je správně uchopíme, nám tento proces mohou významně usnadnit a také zprůhlednit. Netvrdím, že je to snadné a že se to naučíte okamžitě s prvními nakreslenými mapami. Je to dovednost, ke které se ti nejtrpělivější a nejpracovitější mohou postupně dopracovat. O to úspěšnější a originálnější potom budou oni sami i jejich projekty nebo řešení, ke kterým takto dospějí. V tuto chvíli to chce jen jedno – začít!

Pro zájemce a pro ty, které tento článek zaujal a snad i inspiroval, doporučuji například knihu Myšlenkové mapy z pera Tony Buzana – duchovního otce myšlenkových map z nakladatelství Biz Books. Knih na uvedené téma je zde více a jistě budou vítaným zdrojem potřebných informací pro lepší osvojení a začátky práce s mapami. Na stránce www.albatrosmedia.cz je koupíte jako členové Mensy se slevou. Více informací najdete na webu www.mindmaps.cz, nebo můžete kontaktovat autora osobně na adrese hubatka@evokace.cz.

Autor: Miloslav Hubatka

Za prvé si vezměme některé definice. „Inteligence“ je definována ve Websterově New World Dictionary jako „schopnost získávat a udržet znalosti“. Kromě toho se tato získaná znalost používá k řešení našich každodenních problémů a řízení našeho chování. Emoční inteligence je měřítkem toho, do jaké míry člověk úspěšně (nebo neúspěšně) použije zdravý úsudek a odůvodňuje situace při stanovení emočních nebo citlivých situačních odpovědí. A tohle přináší další otázku: Co je to „emoce“?

Websterův New World Dictionary uvádí, že emoce jsou tou součástí vědomí, která má co dělat s probuzením citů. Emoční stav se odlišuje od jiných duševních stavů; od poznání, od projevů vůle a od vědomí fyzického pocitu (příjemného nebo nepříjemného). „Pocit“ může být subjektivní reakcí spojenou s určitou situací. Kritické myšlení se týká symbiotického vztahu mezi poznáním (IQ) a emočním myšlením (EQ). Kritické myšlení je racionálním a reflexivním druhem myšlení a zabývá se tím, co dělat a v co věřit. Protože naše emoce a pocity jsou pevně zapojeny do našich přesvědčení a naší činnosti, rozumově-reflexivní myšlení má důvod držet se našich emocí. Například: já se bojím, protože věřím, že jsem ohrožen, a proto buď zaútočím na svého předpokládaného útočníka, nebo uprchnu. Kritická inteligence a reflexivní kritické myšlení nám umožňují využít sílu našeho logického myšlení, abychom přiměřeně nasměrovali naše touhy, pocity, emoce a činy. Naše emoční funkce nepředcházejí naše rozumové funkce. To znamená, že naše emoční inteligence a naše poznávací funkce reagují současně. A poznání má zásadní význam. Pochopitelně; jsme přece homini sapienti – a feminae sapientiae!

Tak jako osoba s příslušnou matematickou dovedností může efektivně vyřešit problém diferenciálního počtu, osoba s vysokou emoční inteligencí bude reagovat na situace s pocity, které se hodí v konkrétní situaci. „Pocitové stavy“ jsou naším emočním kompasem, který nás vede k rozumnému chování a činu. V tomto smyslu jsou pocitové stavy motivační a motivace je předzvěstí vůle. „Rozumové emoce“ se převádějí do rozumových přání a rozumového chování. Ale je to naše myšlení, které nakonec navrhuje jednání nebo vytváří danou emoční odpověď na situaci a její vyhodnocení. Populární teorie tvrdí, že lidská mysl se skládá nejméně ze tří základních funkcí: poznávání (myšlení), pocitů (emocí) a projevů vůle (vůle, „úsilí“). „Poznávání“ zahrnuje takové duševní činnosti, jako je analyzování, porovnávání, předpokládání, vyvozování, tázání, stavění do kontrastu, hodnocení atd. Zkrátka: poznávací funkce vytváří pojmy, racionalizuje, zdůvodňuje a řeší problémy. Pocitová (nebo emoční) funkce naší mysli je naším vnitřním poradcem. Dává nám zpětnou vazbu k našemu „výkonu“ v jakémkoli, i složitém případě.

Konečně, chtění (nebo vůle) je třetí funkce mysli. Ačkoli se navzájem liší, pracují tyto tři základní duševní funkce současně a dynamicky. Právě naše myšlení nás nakonec vede při výběru akce nebo nám pomůže vyhnout se chybné volbě akce. Ostatně je to naše myšlení, které nás připravuje na emoční hodnocení situace nebo souboru okolností. Každá chyba v naší emoci (pocitu) a úsilí (vůli) vytváří závadu (neschopnost) v našem myšlení a uvažování. Základní funkce naší duševní činnosti pak s těmito chybami nepracují efektivně a účinně. Když je chyba v jedné nebo více z těch tří oblastí, pak doslova nemůžeme jasně myslet. Kritické myšlení nám umožňuje vytvářet zdravé přesvědčení a dospívat k relativně správným úsudkům. „Skutečně inteligentní člověk není nehmotný intelekt fungující v emočním vzduchoprázdnu, ale hluboce angažovaná myslící osoba, plná vášně a vysokých hodnot, snažící se o logické myšlení, zdravý úsudek a moudré chování.“ Jemně vyladěná schopnost kritického myšlení je klíčová pro šťastný a dobře vedený rozumný a citový život.

Převzato z Mensa International Journal, 1/2012, č. 556.