Jak jste jistě pochopili, tak se kromě voleb předsedy a místopředsedy MS Praha bude hrát i bowling. Všichni, kdo chtějí hrát, se musí přihlásit, ostatním stačí prostě přijít. Přihlašovat se můžete ZDE. Volby začnou ve 20:45.

Po dlouhých (ale pěkných) deseti letech v roli předsedy MS Praha jsem se rozhodl o post neucházet. Pokud přemýšlíte o tom, že byste se role zhostili, dejte mi, prosím vědět na TomasNovacek@seznam.cz.

POZOR! Pokud si chcete zahrát bowling, je potřeba se předem přihlásit! Také se prosím dostavte 15 minut před začátkem hry, ať se stihneme připravit.

Na letošní organizaci spolupracuje MS Praha a SIG Bowling, který přislíbil zaplacení drah. Děkujeme! Bowling tedy bude bez poplatku. A možná přijde i drobné občerstvení…

Přihlášky jsou orientační, abych podle toho nahlásil restauraci počet lidí, takže se prosím opravdu přihlašujte. A zároveň, pokud se přihlásíte, tak prosím opravdu přijďte, nebo dejte vědět, že nepřijdete, ať víme, jak případně upravit rezervaci.

Budeme se na vás těšit!

Vaše MS Praha a SIG Bowling

POZOR! Pokud si chcete zahrát bowling, je potřeba se předem přihlásit!

Protože ještě nemáme vyčerpané peníze z fondu pro místní skupinu, berte tuto akci jako předvánoční dar od Mensy – bowling bude bez poplatku. Přihlášky jsou tedy čistě orientační, abych podle toho nahlásil restauraci počet lidí, takže se, prosím, opravdu přihlašujte.

Budeme se na vás těšit!

Vaše MS Praha

Při samotné valné hromadě si členové MS Praha nejdříve odhlasovali, že pozice pokladníka bude spojena s pozicí předsedy. Hlavním důvodem byl fakt, že dlouholetý pokladník Zdeněk Falář vyměnil valnou hromadu za divadelní představení v Jevíčku. Na jeho obranu musíme poznamenat, že před znovuzvolením do funkce utekl bez pokladny v podpaží, takže mu zůstává všechna čest. Nemluvě o tom, že sloučení těchto pozic nebude mít na funkci žádný vliv.

Na pozici předsedy MS Praha byl navržen aktuální předseda Tomáš Nováček. Protože neměl protikandidáta, byl kontumačně zvolen. Na pozici místopředsedy MS Praha byl navržen aktuální místopředseda Martin Nováček. Protože neměl protikandidáta, byl kontumačně zvolen. Pokud se vám zdá, že jsou si oba kandidáti jmény velmi podobní, tak nejde o náhodu. Jména „Tomáš“ a „Martin“ mají společná tři písmena, i když na rozdílných místech.

Chtěl bych poděkovat oběma kandidátům (pro které byly letošní volby jednoduché), volební komisi (která to měla ještě jednodušší), a hlavně voličům za účast a těším se na další tři roky, kdy bude MS Praha vzkvétat.

Co je brutalismus? Encyklopedie praví, že se jedná o architektonický styl bohatý na opakování, pravidelnost a výrazné kovové, skleněné, keramické, ale především betonové plochy. Použitý beton má pak strukturu získanou odléváním do záměrně drsného a hrubého dřevěného bednění. Odsud i jeho název, vycházející francouzského béton brut neboli „drsný“ beton.

Během procházky jsme navštívili některé z nejvýznamnějších brutalistních budov v Praze. Vyráželi jsme od obchodního domu Kotva manželů Machoninových, který byl postaven s povrchem z předem zrezivělých ocelových plechů s inovativní myšlenkou, že co je rezavé, již dále nekoroduje. Kotva byla první, ale prý se tento zajímavý přístup osvědčil a byl používán i na dalších brutalistních stavbách. Bratrstvo Rezavých klíčů by mělo radost. Co na to Jan Tleskač, se nepodařilo zjistit.

Dále jsme přešli kolem citlivě rekonstruované budovy Omnipolu a dopřáli jsme si drobnou odbočku obdivováním Jeruzalémské synagogy. Tímto děkujeme jedné z účastnic za krátké, ale nesmírně zajímavé zasvěcení do tajů hebrejštiny. Po jazykozpytné diskusi, která nás příjemně občerstvila, jsme pokračovali k Hlavnímu nádraží a odtud k budově bývalého Federálního shromáždění, nyní Národního muzea. Plánovanou trasu a návštěvu obchodního domu Družba nám trochu zkomplikovala demonstrace probíhající na Václavském náměstí, proto jsme si tuto budovu ponechali za domácí úkol.

Kolem tyrkysové budovy Teplotechny a příhodně depresivně černého Centrálního dispečinku Dopravního podniku hl. m. Prahy, jsme došli k Urologické klinice. Zde jsme mohli dosyta obdivovat povrchové brutalistní úpravy betonu. Podařilo se nám i vniknout do budovy a pod průhlednou záminkou návštěvy ambulance zhlédnout skleněnou plastiku Rodina ve foyer kliniky. Spojení betonu a rodiny nás podnítilo k ohnivé diskusi o rekonstrukcích vlastních příbytků. To máte hřebíky, vruty, šrouby, vápno, cement, cihly, tvárnice… a především beton, protože toho není nikdy dost.

Procházku jsme ukončili u Pragnerových kostek, jejichž autorem je překvapivě Karel Pragner a které byly postaveny v bývalé zahradě Emauzského opatství. Ostatně, kdo by nechtěl mít na zahradě něco pořádně brutalistního? Trpaslíka má každý druhý, pořiďte si do meditační zahrady kostku.

Symbolickou třešničkou na dortu procházky byla v jedné z kostek návštěva CAMP (Centra architektury a městského plánování Prahy), jehož posláním je další rozvoj architektury hlavního města. Díky modelu plánované rekonstrukce Žižkova jsme mohli bonusově obdivovat i další budovu brutalistní éry, a to tzv. Mordor, neboli Ústřední telekomunikační budovu v Olšanské ulici.

Tímto děkujeme počasí, že nesněžilo, ani nepršelo. Účastníkům, že přišli a vydrželi lednově ledové povětří. A také brutalismu, protože je jiný a výrazný. Byla by škoda jeho budovy ve stínu historické krásy Prahy přehlížet. My jsme si je s místní skupinou Praha užili a beton už nikdy nebudeme vnímat jako dřív. Naše srdce rozbuší každé šalování podezdívky plotu a budeme vzpomínat na společně strávenou inspirativně brutalistní procházkovou neděli.

Dráhy byly krátké, takže mi to – ač mi to jindy tak dobře nejde – docela šlo. Je tu cítit samochvála … Dobrá. Šlo to všem pěkně. Nicméně – nějak se nemůžu zbavit dojmu, že v koulích je magnet, pod drahami běhá mužíček s druhým magnetem v ruce a vždy, když mi sjede koule do žlábku, tak je to tím, že ten mužíček s magnetem šel po mé kouli. Aspoň se tak ospravedlňuji sama pro sebe, když mi to zrovna (tedy většinou) nejde – ale i tak mne to baví. Jaksi mě pořád ne a ne napadnout, že by ta chyba mohla být také třeba ve mně, že? V restauraci, v jejíchž prostorách se bowling nachází, točili mj. i Starobrno. Pivo nadmíru dobré. A to jsem původně z Plzně, takže vím, jak chutná dobré pivo (dokonce i jak chutná pivo nedobré). Sličná servírka nám ke hře donesla dva tácy s masem a různými salsami. To bylo v ceně, takže docela příjemné a chutné zpestření. Tentokrát zde nebyl prostor pro pojmenování hráčů podle nějakých pohádkových postaviček. Jakmile jsme si nandali botky na dráhu, už jsme – pojmenováni pouze inventárním číslem – začali hrát.

Ondra si vzal na bowling svůj nový fotoaparát, takže se s ním během večera realizoval a zachytával nás na momentky (náš paparazzi sám sebe však skromně nenafotil), docela si s foťákem vyhrával a bylo vidět, že jej jeho úloha fotografa naplno pohltila a bavila. Tímto mu chci za všechny poděkovat, že tak dal vzniknout vzpomínkovému fotoalbu na mensovním intranetu (a nejen albu, ale i dvěma videím na www.youtube.com). Po obligátním focení celé naší skupinky jsem se rozhodla, že se stanu kormidelníkem a zakormidluji nás do dalšího přístavu – do baru „For 4“, který byl otevřen před necelým rokem a který se nachází opět jen pár set metrů od Bowlingu Radava. Zde jsme nad – za sebe musím říci neskromně a hrdě – dobrými koktejly (alko i nealko) a různými druhy piva strávili následující chvíle a probírali u toho své zážitky z bowlingového rejdění. Akce byla vskutku „vypečená“, atmosféra i obsluha milá. Doufám, že na bowling či podobnou jinou aktivitu vyrazíme častěji, protože je to opravdu příjemné oživení našich pravidelných měsíčních setkání v Kumbalu.

Autor: Helča Kolča

Jeho hlavním zájmem ovšem bylo ochutnat nějaká typicky česká jídla a k tomu přece jen byla osobní asistence někoho z místních nutná. Proto jsem se s ním dohodla, že spolu půjdeme ve středu někam na večeři. Původně jsem se sice domnívala, že zájemců o společnou večeři by mohlo být více, ale nakonec jsme večeřeli pouze ve dvou. Zvolili jsme restauraci „U Švejků“ na Újezdě, kde vaří typickou českou kuchyni (a kupodivu ceny nejsou až tak přemrštěné). Einar si zvolil zabíjačkový talíř skládající se z jitrnice, jelita, klobásy a uzeného, to vše se zelím a bramborami, já talíř selský (sekaná a dva druhy pečeného masa, to vše opět se zelím, ovšem pro změnu s bramborovým a houskovým knedlíkem).

Správné české jídlo je ale třeba zapít pivem – a tomu tedy Einar opravdu moc nedal. Přesněji řečeno pro pravověrného Čecha nejsou dvě malá piva pití. O co méně se však věnoval pivu, o to více se zajímal o všechna další jídla, která byla v nabídce, aby věděl, co si případně dát druhý den, až půjde do nějaké restaurace na vlastní pěst. Doufám, že mu moje rady ve věci jídel jakož i sympatických českých restaurací byly k něčemu dobré. Ačkoli tvrdil, že na něj co do množství alkoholu byla ta dvě malá piva až moc, řekla bych, že tady poněkud přeháněl. Po odchodu od „Švejků“ Einar zvládl bez sebemenších problémů nejen cestu lanovkou na Petřín a zpět, ale i noční procházku od konečné lanovky přes Malou stranu a Karlův most až na zastávku tramvaje u Národního divadla.

Poslední denní tramvají zamířil na hostel do postele. Protože měl v úmyslu většinu následujícího dne strávit na výletě mimo Prahu, potřeboval si trochu odpočinout.

Návštěvníci z USA Bill a Norma (o kterých jsme psali v minulém čísle) nám poslali několik fotografií ze své návštěvy v Praze a pár velmi milých řádků:

„Ahoj, v pořádku jsme dorazili domů tuto sobotu. Byli jsme poněkud unavení a také smutní z toho, že jsme vás museli zanechat v Praze. Děkujeme ještě jednou za to, že jste z naší návštěvy Prahy učinili ještě mnohem krásnější a nezapomenutelnější zážitek. Představili jste svou zemi a své město způsobem, který nás velmi potěšil a jsme proto nesmírně rádi, že jsme se s vámi mohli setkat a strávit čas ve vašem městě. Doufáme, že jednou navštívíte naši zem i New York a my budeme nesmírně potěšeni, když vám budeme moci vaši laskavost oplatit. Musíme ještě jednou zopakovat, jak skvělá a úžasná naše návštěva v Praze byla. A to především díky vaší pomoci a laskavosti. Nemůžeme vám za vše ani dostatečně poděkovat. Mnoho pozdravů, Bill a Norma“.

Další příjemnou zprávou je to, že jedna z nových členek Mensy – Jana Štefániková – ihned po svém vstupu do Mensy ČR projevila zájem spolupracovat se SIGHT jako možná hostitelka. Předem jí za její ochotu ke spolupráci děkuji a zároveň doufám, že bude i nadále jak mezi novými, tak i „starými“ členy přibývat osob, které budou chtít nejen využívat možností, které SIGHT poskytuje cestovatelům, ale budou mít zájem také sami návštěvníkům z ciziny pomáhat.