Čas letí. Mezi balením a organizací zvládám navrhnout novou verzi herní desky (poslední dílek se mi povedlo vytisknout asi dvě hodiny před odjezdem na letiště), vést několik kuličkových workshopů a ještě si zajistit účast na mistrovství světa v Othellu. A už je tu 19. září – tým se schází na letišti a dobrodružství začíná.

Odlet má dvě hodiny zpoždění, což nám paradoxně pomůže: na noční přestup tak čekáme kratší dobu. Noc trávíme v jedné z letištních restaurací — většina týmu spí, jen já využívám chvíle klidu k tréninku. Po příletu do Samsunu nás čeká drobná záhada: naše kufry dorazily dřív než my, ale zmizely kdesi v útrobách letiště. Jeden z letištních pracovníků, který se s námi dorozumívá spíš gesty než anglicky, nás k nim ale nakonec dovede a my můžeme vyrazit.

Venku už čeká domluvený odvoz do Amasye. Řidič s úsměvem prohlásí, že my holky jsme prý drobné a čtyři se dozadu do auta vejdeme. Zavazadla se nějakým zázrakem do kufru vejdou a pět lidí (a řidič navíc) se nějakým jiným zázrakem opravdu do malého osobního auta vměstná. No, hodinku to snad vydržíme.

Po odložení věcí v hotelu jdeme do místního deskoherního klubu, který čeká zítra slavnostní otevření. Cestou na hotel nakoupíme a jdeme dospat noc.

Druhý den ráno otevíráme klub, přestřiháváme pásku, hrajeme týmový uvítací turnaj v Bestemshe a odpoledne se přesouváme na univerzitu, kde začíná opravdu velký turnaj v Mankale. Účastní se ho zhruba 90 hráčů, ponejvíce místních dětí. Následující tři dny nás čekají dopoledne dvě kola turnaje v Toguzu a odpoledne je postupně ještě Bestemshe a Oware. Jedno odpoledne je vyhrazeno výletu po městě a večeři v restauraci na kopci pod hradem. Na výlet jedeme otevřeným autobusem, řidič pouští nahlas hudbu, část účastníků se nejen kochá kopečky nad městem, ale stihne i tančit, a já si hlavně držím čepici, aby mi neodletěla.

Turnajový program je nakonec o den zkrácený, a tak na poslední den zbývá více věcí, než jsme původně čekali. Postupně tak hrajeme poslední kola Toguzového rapidu, pak rapid Bestemshe, školkovou show a Toguzovou blitzku. Vůbec poprvé se koná „školková show“ – na čtvrtou hodinu přichází asi 10 dětí předškolního věku, ke každému je posazen jeden ze zahraničních hráčů a naším úkolem je zahrát si s dětmi a nechat je vyhrát. Což je v některých případech poměrně oříšek. Všechny děti při vyhlášení dostávají medaili a děti i maminky jsou moc šťastné.

I my jsme happy – český tým si odváží několik medailí, přičemž tu nejdůležitější získává Elen za Bestemshe rapid – projde turnajem bez ztráty bodu a zaslouženě získává zlato. Večer je to komentováno v turnajové whatsappové skupině – je to zřejmě poprvé, co turnaj v jedné z kazašských her nevyhráli Kazaši. Uvědomuji si, že to není úplně poprvé, před pár lety jsem vyhrála turnaj v Bestemshe já, ale uznávám, že tenkrát mohlo pomoct, že Kazaši dali před turnajem přednost plavání v moři. Ovšem tentokrát se jich účastnilo dost – a o to je to vítězství cennější.

Turnaje v Turecku byly super a moc se těšíme na další setkání nejen hráčů Mankaly či SIGu Logické hry na říjnovém festivalu Deskohraní.

Tyto hry najdeme zejména v Africe, některé i ve střední Asii, a odtamtud je i Toguz kumalak, konkrétně z Kazachstánu. Tam se hraje již několik století. Cosi podobného herní desce, již představují dvě řady po devíti důlcích a dva další důlky coby pokladničky na nasbírané kuličky, tam najdete na mnoha místech vytesané do kamene nebo alespoň vyhloubené v zemi. Turnaje v této hře jsou tam prestižní záležitostí a cenou za první místo v hlavním republikovém turnaji tak může být i osobní auto. Hra je populární i v okolních státech, organizují se i mezinárodní turnaje. V roce 2010 proběhlo i první oficiální mistrovství světa. To druhé bude za pár týdnů v Pardubicích, jako jedna z částí Festivalu šachu a her Czech Open.

Mankalových her existují stovky, někdy stačí jen drobná odlišnost v pravidlech a strategie vedoucí k vítěžství se kompletně změní. Toguz kumalak se dá hrát ve dvou verzích, s tzv. pastičkou (v originále Tuzdek) a bez ní. S pastičkou se hraje na větších deskách – s devíti nebo sedmi důlky v řadě, bez pastičky na desce s pěti případně i se třemi důlky. Lichý počet důlků má svůj význam – do důlků se na začátku hry rozdá stejný počet kuliček jako je důlků v řadě (tedy lichý počet) a snahou hráčů je postupně sbírat kuličky naopak po sudých počtech. Moderní desky jsou tomu i přizpůsobeny, aby bylo na první pohled vidět, zda je v důlcích právě „sudo“ či „licho“. Rozdělování kuliček během tahu pak samozřejmě neprobíhá náhodně – hráč postupuje od vlastního důlku, ze kterého vybral celý jeho obsah, proti směru hodinových ručiček a postupně do každého důlku vloží jednu kuličku. Vloží-li poslední kuličku do důlku na soupeřově straně a vytvoří v tom důlku sudý počet kuliček, vezme si všechny kuličky z tohoto důlku a přesune je do své pokladničky. Potom pokračuje soupeř. Cílem je nasbírat do své pokladničky více než soupeř, tedy nadpoloviční většinu kuliček.

V obchodech lze nalézt jinou mankalovou hru, většinou pod názvem Kalaha. Tu lze také hrát ve více variantách, a to na šesti důlcích v řadě se třemi, čtyřmi nebo šesti kuličkami v každém důlku. Zvláště varianta se čtyřmi kuličkami v důlcích je strategicky snadno čitelná, neboli stačí sehrát pár her a pravděpodobně objevíte vyhrávající strategii pro prvního hráče. Toguz kumalak takto snadný není, přitom složitost pravidel je podobná.

Co je ještě zajímavého na mankalových hrách? Velkým plusem mankalových her je fakt, že oba (všichni) hráči potřebují obvykle jen jeden druh kamenů. Jsou proto vhodné bez jakékoliv úpravy i pro nevidomé. I velmi jednoduché hry se bez zrakové kontroly stávají velkou výzvou. Nejjednodušší mankalovou hrou s nejméně důlky a kuličkami je Minimancala, ke které potřebujete 4 důlky a 8 kuliček. Nejsložitější je Bao, které se hraje na čtyřech řadách důlků. Bao patří do skupiny multi lap, což znamená, že po rozdělení prvního důlku vezmeme důlek, kam padla poslední

kulička a rozdáváme dále. Jeden tah tak může trvat několik minut a promyslet si, jaká bude situace na desce po dokončení celého tahu, vyžaduje velmi dobrou paměť a trénink. A když jsme u tréninku, naučit se a trochu zatrénovat Toguz kumalak na nadcházející mistrovství světa lze prostřednictvím on-line soutěže, kterou naleznete na www.mankala.cz. Tamtéž lze nalézt i podrobné informace o celém mistrovství. Tradičně se hrají dva turnaje, muži a ženy zvlášť, v Pardubicích díky tomu proběhnou čtyři hlavní turnaje, jeden open, bleskovka, juniorské mistrovství světa a několik malých večerních turnajů, kde bude příležitost hrát jiné mankalové hry nebo vyzkoušet hru vašeho počítačového programu.

Autor: Hana Kotinová, hana.kotinova@mensa.cz, redakčně upraveno