„A tati, jak je vlastně od sebe rozeznám?“ ptá se Ondra najednou. To je přece jednoduché, boeing má winglety. V záplavě podrobností jsem si myslel, že na to zapomene. Vysvětlit, že winglety jsou vlastně zahnuté konce křídel, jsem ještě zvládl. A když je nejhůř, tak pomůže buď strýček Google, nebo teta Wiki.

Stalo se tak i tentokrát. A zájem byl probuzen. Nedlouho na to se objevila nabídka Mensy k návštěvě Letiště Václava Havla. To byla příležitost! Tady si to určitě vysvětlíme.

A stalo se. Novými tunely a následně po trase autobusu 119 jsme se dostali až k budově letiště. A tady nastal drobný problém, kde zaparkovat. Ne všude se to totiž smí.

Prosklenými dveřmi jsme vstoupili do vstupní haly. Nevím proč, ale hned mne napadlo srovnání s letištěm v Male (Maledivy), snad podobná velikost, nebo spíše malost letiště? Je zvláštní, jak fungují lidské asociace. Ta letiště si nejsou podobná ani náhodou. To v Male je kompletně obklopeno vodou, a zatímco letiště v Praze bylo dokončeno v roce 1937, to ostrovní až o 23 let později.

Coby patriot jsem přesvědčen, že to naše letiště je modernější, vždyť první úpravy byly dokončeny již v roce 1956, a navíc bylo ještě v roce 1968 dokončeno rozšíření. (O medaili z mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži v roce 1937 ani nemluvě.)

Ale to již běžela exkurze. Dozvěděli jsme se, že Letiště Václava Havla je největší nejen v České republice (to dá rozum), ale největší je i ve střední a východní Evropě. Někteří se udiveně rozhlédli okolo po malém terminálu T3, důvěrně nazývaném „jih“. Kam se těch 12 milionů pasažérů vejde? Hledat je tady na starém letišti, které nyní slouží jako soukromý terminál, by bylo trochu pošetilé. Hlavní nápor nesou terminály T1 a T2. První z nich slouží letům mimo schengenský prostor, druhý jen do Schengenu.

Ale to jsme již stáli u odbavovacího prostoru. Tady to není žádná legrace. Připravit pas, projít bezpečnostním rámem, sundat boty, opasek. Vše ostatní na pás. I vy to důvěrně znáte. Ale zamysleli jste se také někdy nad tím, proč to vlastně děláme? Ale to je jiné téma.

Útulná vstupní hala a čekající autobus, který nás vozil po letišti. Od boeingu k airbusu a od jedné letecké společnosti k jiné. Od startujících letadel k přistávajícím.

Uběhlo to rychle a dnes je to již dávno. Ne nadarmo se říká, že „není nic staršího než včerejší noviny“. To k nám ještě Emirates létaly s boeingem 777-300. Od 1. května můžete letět supermoderním A380. Však kvůli tomu část letiště prošla face-liftem a řadí se tak po bok nejmodernějších světových letišť.

Moderní je letiště i v požární technice. Hasičská budova bylo jediné místo, kde jsme mohli opustit autobus a prohlédnout si hasičské auto za 60 milionů. Dost nás všechny překvapilo, že pokud by hasiči při případném cvičném poplachu nebyli na jakémkoliv místě letiště v řádu několika málo minut, mohl by to být důvod k uzavření celého letiště! Proto ty tašky připravené na zemi, otevřené dveře hasičských aut, stálé připojení na agregáty a mnoho dalšího, co zůstalo našim zvědavým zrakům ukryto. To je totiž tématem samostatné exkurze, kterou Letiště Václava Havla rovněž nabízí.

A jak to je s tím boeingem a airbusem, jsme se dozvěděli až na zpáteční cestě. Boeing 737-800 a A320 nepoznáte od sebe tak snadno. Obě letadla jsou skoro stejně velká a jsou si velmi podobná. A320 má kulatější příď a záď je symetricky kónického tvaru. A došlo i na naše známé winglety. U letadel A320 mají trojúhelníkový tvar, kdežto u boeingu 737-800 jsou ohnuté nahoru.

Moc děkujeme organizátorům akce za úžasný zážitek.

Autor: Čestmír Medek

Tady posádka žádá o spuštění motorů a pojíždění, případně ještě nejprve o vytlačení z místa stání, pokud letadlo stojí u nástupního mostu. Pracoviště ground dá pilotům instrukce, po jakých pojezdových drahách, tedy jakou cestou mají pojíždět k vzletové a přistávací dráze. Při hustším provozu a na velkých letištích se jedná o náročný úkol, jelikož při pojíždění musí pracoviště ground zajistit nejen vzájemnou bezpečnou vzdálenost všech pojíždějících letadel, ale taktéž vzdálenost od letadel na stáních, od překážek a dalších mobilních zařízení pohybujících se po letišti.

V určité fázi pojíždění v závislosti na provozu přeladí pracoviště ground letadlo již přímo na pracoviště TWR zodpovědné za vlastní řízení letů; většinou je to krátce před dosažením vyčkávacího místa příslušné vzletové a přistávací dráhy. Ve chvíli, kdy jsou zajištěny bezpečné rozestupy od ostatních odlétajících a přilétajících letadel, vydá toto pracoviště letadlu povolení pro vstup na dráhu. Jakmile je posádka připravena a zajištěny bezpečné rozestupy letadel, vydá řídící letového provozu povolení pro vzlet. Chvíli po vzletu je komunikace letadla přesměrována na pracoviště odletů, které je součástí přibližovacího stanoviště řízení – APP.

APP poskytuje službu řízení letového provozu ve vzdušném prostoru okolo letiště. Rozloha a tvar daného prostoru závisí na velikosti letiště, směrech vzletové a přistávací dráhy a navazujících cest. Jelikož APP řídí letadla na základě radarového obrazu, není podmínkou, aby se nacházelo na konkrétním letišti, ale může být dislokováno kdekoliv. Jeho hlavním úkolem je zajistit letadlu bezpečný odstup od ostatních odlétajících, přilétajících a prolétajících letadel v daném vzdušném prostoru. Většinou jsou odlétající letadla řízena po oficiálně publikovaných odletových tratích, avšak vzhledem k provozní situaci mohou řídící letového provozu vydávat posádkám letadel instrukce o kurzu, kterým mají letět. Jakmile se letadlo v závislosti na cíli letu přiblíží k hranici vzdušného prostoru APP ať již vertikální, či horizontální, je jeho komunikace přesměrována na další stanoviště v řadě, kterým je oblastní středisko řízení – ACC.

ACC funguje podobně jako APP, také řídí letadla na základě radarového obrazu a může se tedy nacházet kdekoliv. V České republice působí stanoviště APP i ACC v budově ŘLP – IATCC v Jenči u Prahy. Vzdušný prostor, ve kterém řídí letadla ACC, je rozdělen na sektory s definovanými horizontálními i vertikálními hranicemi. Důvodem je především bezpečnost a plynulost provozu, jelikož každý řídící letového provozu je schopen uřídit pouze určitý počet letadel. Pokud je velký provoz, je aktivováno více sektorů a při menší hustotě se naopak slučují. Jeden sektor mají vždy na starosti dva řídící letového provozu, jeden vydává instrukce letadlům a druhý mu pomáhá tím, že v případě potřeby koordinuje požadavky a změny s ostatními sektory, včetně těch zahraničních. Zjednodušeně lze povědět, že právě ACC jsou ti řídící, kteří řídí letadla letící většinou vysoko nad našimi hlavami. Řídí totiž veškerý letový provoz sahající nahoru od stanovené výšky nad zemí vyjma prostorů, kde řídí APP, případně TWR. V závislosti na cíli letu, tedy podle tratě a výšky letu si letadlo postupně mezi sebou předávají různá stanoviště ACC. Chvíli před hranicemi ČR je let předán sektoru ACC příslušného sousedního státu, které jej stejnou formou předává dál až do chvíle, než se přiblíží cílové letiště a oblast působnosti tamního APP.

Poslední sektor ACC přeladí letadlo na APP příslušného letiště. Jelikož se jedná o přílet, bude jej mít na starosti pracoviště příletů. Podle oficiálně daných příletových cest, případně pomocí instrukcí o kurzech letu vydávaných posádce navede letadlo až do blízkosti letiště, kde jej předá dalšímu pracovišti zvanému director.

Úkolem directora je navést letadlo do osy přistávací dráhy tak, aby mohlo bezpečně přistát, ať již podle přístrojů pro přesné přiblížení a přistání, nebo podle vizuálních pravidel, tj. že posádka má vizuální kontakt s přistávací dráhou a řídící jí povolí tento typ přistání. Krátce před přistáním je komunikace letadla přesměrována na letištní řídící věž – TWR.

Pracoviště vlastního řízení letů vydá letadlu povolení pro přistání. Poté, co letadlo přistane a opustí dráhu přes některou z pojezdových drah, je v závislosti na typu letadla a instrukcí od řídícího přesměrováno na věžní pracoviště ground.

Jak již bylo řečeno, ground má na starosti pojíždění letadel po letišti. Řídící na tomto pracovišti vydá letadlu instrukce, po jakých pojezdových drahách má jet na své příslušné stání. Po dojezdu na stání si letadlo jako poslední převezme pracoviště řízení odbavovací plochy, které zajišťuje zavedení letadla na stání. V tomto momentě končí řízení letadla prostřednictvím řízení letového provozu.

Až se tedy příště podíváte nad sebe, už budete vědět, že to vysoko na nebi letící letadlo opravdu neřídí jenom jedna osoba z věže na letišti.

Autor: David Langr