V 9 hodin se skupina 50 předem nahlášených účastníků rozmanitých profesí a věkových kategorií (čítala i několik dětí) identifikovala u vrátnice a byli jsme přivítáni naším průvodcem – vojenským kaplanem. Za doprovodu jeho a dalších příslušníků armády jsme se podívali nejprve do balírny a skladu záchranných a výsadkových padáků – místnosti, napříč kterou je stůl dost dlouhý na to, aby se na něm dal rozložit padák celou svou délkou. V místnosti je pro laiky umístěný zvláštní stojan určený k tréninku ovládání padáku a dále obrovské batohy, do nichž si pro případ potřeby mohou vojáci sbalit vše, co mohou při a po seskoku do „neznáma“ potřebovat (počítá se s max. 160 kg na osobu včetně váhy samotného výsadkáře a váhy padáku). Že byla skupina návštěvníků početná, i dotazů byla hojnost. Byli jsme ujištěni, že pokud mají piloti na palubě pasažéry bez padáků, ani sami piloti padáky nemají.

Na tomto letišti, jak název napovídá, jsou především „dopravní letadla a vrtulníky různých kategorií, včetně českého ‚Air Force One‘, tedy Airbusu A-319, kterým létají vládní činitelé na služební cesty“, jak už v příspěvku na webu Mensy k plánované exkurzi psal její organizátor pan Lukáš Studený. Airbus jsme bohužel neviděli, neboť byl zrovna někde v terénu, nicméně jsme zdáli viděli velké množství vrtulníků rozesetých po ploše a do jednoho jsme směli i nahlédnout, konkrétně do vrtulníku Mi-17 sloužícího v systému pátrání a záchrany (SAR – Search and Rescue).

Dále jsme směli navštívit tři hangáry a nahlédnout do letounů CL-601, L-410 FG, CASA C-295 a ještě do vrtulníku W3A Sokol. Ještě poměrně donedávna vládní činitelé létali i prvním zmíněným, nyní ze zde zmíněných létají už jen letounem CASA. Ve všech hangárech byla aspoň pro autorku článku až neuvěřitelná spousta jízdních kol – není ale divu, plocha letiště je obrovská, a kdyby se po ní měli zaměstnanci pohybovat jen pěšky, nestihli by moc jiného. Na další už nezbyl čas, a tak ochotný organizátor exkurze nastínil, že by se na jaře mohlo uskutečnit pokračování (nalákal nás na psy a hasiče)…

Po návštěvě základny ještě část účastníků navštívila Letecké muzeum Kbely a završila akci gastronomickým zážitkem v kbelském pivovaru. Dobré to bylo!

O exkurzi byl velký zájem, kapacita se naplnila během několika dní, ale ke konci už hrála roli každá minuta – pro zajímavost, v den, kdy autorka přihlašovala sebe s manželem a synem, se přihlásilo celkem 26 osob, z nichž se nakonec pouze 16 vešlo do počtu. A to když se přihlašovala, zbývala jen 3 volná místa, a když přihlásila manžela a syna, zjistila, že mezi nimi se těsně přihlásila ještě jiná zájemkyně. Autorka tedy zůstala pod čarou Přihlašování tak bylo skutečně napínavé až do poslední chvíle: nejen autorka, ale i jiní jednak s napětím očekávali, zda a kolik osob se ještě omluví a jestli se pohne pořadová listina, jednak sledovali vládní nařízení, co všechno budou muset pro účast splňovat a jestli se bude moci taková akce ještě uskutečnit. (Přece jen lockdown z letošního jara máme ještě všichni v živé paměti.) Do poslední chvíle také ve vzduchu visela možnost, že by vedení letiště samo s ohledem na vývoj pandemie akci zakázalo – naštěstí se tak nestalo.

Jen pár dní po naší exkurzi se vzhledem k epidemiologickému vývoji v ČR zpřísnila hygienická opatření, a kdyby bývala byla exkurze naplánována jen o týden později, už by se uskutečnit nemohla…