V prvním týdnu byly již tradičně nosným programem šachy pod vedením mezinárodní šachové mistryně Natálky Kaňákové, která letos na tábor dorazila rovnou z Mistrovství světa univerzit v Ugandě. Pro děti byl každý den připraven nejen šachový trénink, ale také Rubikovky, kterým někteří věnovali každou volnou chvilku. Kromě toho jsme dětem nabídli tradiční táborový program – seznamovací aktivity, naši oblíbenou fotovýzvu, uzlování a venkovní šifrovačku. Na té bylo připraveno 14 stanovišť se šiframi na trase a další úkoly čekaly na týmy v cíli v budějovické Stromovce.

Zajímavým zpestřením byla návštěva Kendeho vily, kdy se v rámci workshopu „Slibuji na svou čest“ seznámili starší účastníci s foglarovskou atmosférou prvorepublikového skautského oddílu.  Také se zamýšleli nad tím, jaký význam měla slova svoboda, slib, čest a spravedlnost pro jejich vrstevníky v době protektorátu. Pro všechny věkové skupiny jsme měli připravený program v planetáriu a samozřejmě ani letos nemohly chybět pokusy z fyziky. Tentokrát nám Ondra Diviš připravil spoustu zajímavostí se suchým ledem. Pro děti jsou velikým lákadlem prostory sportovního centra, kde tábor každoročně probíhá, proto pro ně bylo letos připraveno překvapení ve formě ukázkového tréninku karate, aby si zkusily, jak se v prostorách funguje za běžného provozu.

Druhý tábor nazvaný Po stopách Sherlocka Holmese byl i v letošním roce doplněn výukou angličtiny, a to hravou prázdninovou formou, kdy klademe důraz především na konverzaci a na to, aby se děti nestyděly mluvit. Ani tento týden nechyběla fotovýzva stylizovaná do holmesovské tématiky a samozřejmě šifrovačka. Ta musí být naprosto odlišná od té z předchozího týdne, protože některé děti se účastní obou táborů, takže nové šifry, nové úkoly, nová trasa, ale také spousta nových zážitků. Součástí tohoto tábora bylo i překvapení pro starší, a to noční prohlídka Hardtmuthovy vily.

K Holmesovi patří chemická laboratoř, tu jsme i letos navštívili na Fakultě zootechnických věd Jihočeské univerzity. Kromě pokusů a laboratorní únikovky pro starší jsme měli možnost prohlédnout si část místního statku, dozvědět se spoustu informací o koních, zkusili si je vyčistit, a všichni, kdo chtěli, se na koních také projeli. Naši detektivové se vypravili také na krajské ředitelství policie. Starším byla odhalena tajemství operačního střediska, mladší si vyzkoušeli práci daktyloskopů. Různými technikami se učili snímat otisky a také prověřili své znalosti v připraveném kvízu. I druhý týden jsme navštívili planetárium a starší absolvovali únikovku.

Zvládnout 36 dětí bylo logisticky hodně náročné, nakonec jsme rozdělili odpoledne na tři bloky – sportovní, IQ fitness a angličtinu.  Děti se v přesně daných časech točily a tuto novinku jsme nakonec vyhodnotili jako funkční model, který bychom rádi využívali i v dalších ročnících.

Kromě připraveného programu je vždy součástí našich táborů spousta kvízových otázek, hromada odehraných her, hodně konverzačních témat, pohybu, spousta nových zkušeností a dovedností. Klademe důraz na práci v týmu, na zvyšování sebevědomí, na to, aby se děti cítily dobře. Každý tábor začíná seznamováním, kdy se mají děti různými formami představit. Jak se takové nadané děti představují? … „Jsem otravná. Jsem bláznivá. Dokážu během 25 sekund naštvat někoho z rodiny. Prý jsem neempatická. Mám rád dinosaury, protože ječí, jako já. Neumím se vyjádřit. Jsem divný.“

Ty děti ale nejsou vůbec divné, otravné, bláznivé. Jsou jenom trochu jiné než ostatní a často se poprvé dostávají do kolektivu, kde je jim dobře a kde nám kvetou před očima. Kde jsou kamarádské, inspirativní, společenské, … prostě hrozně fajn. A hlavně vděčné za to, že se jim někdo věnuje, že si s nimi povídá, že někoho zajímají.  Že dostávají úkoly a zadání, které jsou pro ně výzvami a ne nekonečnou nudou, která je často provází ve školních lavicích.

Velký dík všem, kdo jste se letos zapojili a udělali tábor takový, jaký byl. Vedoucím, instruktorům, dobrovolníkům z MS České Budějovice, kteří pomáhají při zajištění šifrovaček, maminkám, které nám po večerech pečou a pomáhají zajistit svačiny, a všem kamarádům, kteří nám každoročně otevírají dveře na pracoviště, na které není možné se běžně dostat a která jsou pro naše děti velikou inspirací. Moc si toho vážím. Ještě musíme chvíli vydržet, děti už plánují, že za pár let to po nás převezmou a udělají tábor nadaných vedoucích. A na to se moc těším. Až bude ten náš tábor pro nadané děti pokračovat pod vedením nadaných vedoucích a my, bývalí vedoucí to budeme jen pozorovat a užívat si, jak jsme si je skvěle vychovali.

Vedoucí skupiny elektronové litografie, jednoho ze čtrnácti badatelských týmů ÚPT, doc. Ing. Vladimír Kolařík, Ph.D., nám nejprve vysvětlil historii a souvislosti. Není žádnou náhodou, že se Ústav přístrojové techniky nachází právě v Brně. Vše se odvíjelo od práce tří spolužáků z Vysoké školy technické v Brně: Armina Delonga, Vladimíra Drahoše a Ladislava Zobače, kteří v padesátých letech dokázali s pomocí vynikajícího konstruktéra Jana Speciálného vyrobit první československý elektronový mikroskop. Stolní elektronový mikroskop byl mimořádně úspěšný a v roce 1958 získal zlatou medaili na Světové výstavě EXPO v Bruselu. Profesorům A. Delongovi a V. Drahošovi byla udělena státní cena.

Velký zájem o licenci na výrobu elektronových mikroskopů projevili v zahraničí, zejména ve Francii, avšak nakonec se jí ujal domácí podnik Tesla Brno. Výroba elektronových mikroskopů rychle rostla a celkově zde bylo vyrobeno více než 1 100 kusů. Na základě prací profesorů Delonga a Drahoše byl v Brně založen Ústav přístrojové techniky ČSAV a firma Tesla zavedla jako jednu ze svých nosných aktivit právě výrobu elektronových mikroskopů. V ústavu, který vedl profesor Delong, se postupně otevíraly nové oblasti výzkumu. Například koncem sedmdesátých let to byl vývoj elektronového litografu pracujícího s autoemisní tryskou, ale především vznikaly nové prototypy přístrojů, které pak na čtyřicet let ovládly trh východního bloku. Pouze stále více zaostávající východní součástková základna a embargo na špičkové zahraniční technologie způsobily, že se brněnské elektronové mikroskopy postupně vzdálily světové špičce.

Naštěstí po sametové revoluci se tento trend výrazně změnil a přišli zahraniční investoři, kteří v elektronové mikroskopii a přidružených oborech viděli velký potenciál. Dnes je Ústav přístrojové techniky AV ČR rozšířen o nové laboratoře a plní i roli partnera světových výrobců elektronových mikroskopů, kteří jsou v Brně hned tři.

Pojďme se ale vrátit k elektronové litografii. Abychom elektronový litograf mohli spatřit v akci, museli jsme si před vstupem do laboratoří obléci ochranný oděv. Čistota je tady velmi důležitá a je nepřetržitě monitorována a vyhodnocována. Navštívili jsme dvě podzemní laboratoře, ale z bezpečnostních důvodů bylo v obou přísně zakázáno fotit.

V první laboratoři byl umístěn samotný elektronový litograf, chráněný průhledným závěsem pro dosažení ještě větší čistoty, a nacházela se zde počítačová pracoviště, ze kterých se litograf řídí a kde pro něj členové týmu připravují data. Dověděli jsme se zde, jak vlastně přístroj funguje. Elektronový paprsek lokálně způsobuje strukturální změny na povrchu vhodného materiálu a vytváří tak expozici požadované šablony, například obrázek či text. Exponuje se do tenké vrstvy (makromolekulární) látky, která je citlivá na elektronové záření. Tato tenká vrstva, například běžné plexisklo, je nanesena na křemíkovém plátku (nebo na skleněné destičce). S trochou nadsázky to funguje podobně, jako když na starém fotoaparátu cvakla závěrka a pustila na krátký okamžik světlo na celuloidový film. Dílo se vytváří postupně po malých políčkách a nutno dodat, že to chvíli trvá. Jednodušší úlohy trvají řádově hodiny, na složitější je pak třeba čas až v řádu dnů.

Celý proces je extrémně citlivý. K čistotě už lze jen dodat, že dílo může zhatit jediná prachová částečka. Ale to není vše. Po celou dobu musí být v místnosti také konstantní teplota, to znamená, že vejde-li do místnosti více lidí, jako v případě exkurze Mensy, klimatizace v laboratoři se automaticky přizpůsobí zvýšené produkci tepla z lidských těl. Pracovníci v laboratořích si dávají velmi záležet, aby celý proces proběhl v pořádku, nejde jen o radost z výsledku, ale také o finanční stránku. Elektronová litografie není vůbec levná záležitost. Denní provozní náklady se mohou lehce přehoupnout přes deset tisíc korun. Je to však zanedbatelná částka proti samotnému elektronovému litografu, který stojí řádově desítky milionů korun. V praxi to vypadá tak, že malá porucha na přístroji a jeho následný servis mohou výrazněji ovlivnit již tak napjatý rozpočet celého ústavu, který činí asi pouhých 150 milionů korun.

V pořadí druhá námi navštívená laboratoř spadající pod elektronovou litografii byla vyvolávací. Nejde však o fotokomoru. Je zde odstředivka, na kterou se umísťují křemíkové plátky. Na nich je po exponování jen latentní čili skrytý obraz, který je nutno vyvolat, podobně jako fotografii, aby se vytvořila fyzická struktura. Rychlost rozpouštění materiálu v exponované a v neexponované oblasti je výrazně odlišná. Nejmenší detaily mohou být milionkrát menší než vaše dlaň, třeba jenom deset nanometrů. Opět pro představu, na plochu o velikosti mince hodnoty 1 Kč si tak můžete přepsat třeba tři sta knih. Pokud jste se právě inspirovali a máte ke svému záměru dostatek finančních prostředků, měli byste svoji investici ještě jednou dobře zvážit. Číst takové knihy můžete pouze za pomoci elektronového mikroskopu, jehož pořizovací cena se pohybuje od dvou milionů ve zcela základní verzi bez úprav a nutného servisu až do pěkně zaokrouhlené jedné miliardy korun.

A protože jsme SIG Manager, během exkurze jsme se ptali na praktické využití elektronové litografie. Nalezneme ji třeba na bankovkách jako pověstný stříbrný proužek nebo na dálničních známkách či různých dokladech, kdy při pohledu z různých úhlů se informace viditelně mění. Povídali jsme si o mikrotečkách, které si kromě špionáže našly cestu i jako opatření na ochranu před odcizením. Na chráněné objekty se poněkud drahým sprejem doslova stříkají částečky menší než 1 mm², pro bystré oko viditelné jako neurčité, avšak ve skutečnosti velmi přesné tvary vyplněné mnoha potřebnými informacemi.

Na závěr exkurze nám tým pracovníků dal každému ochutnat kus čokolády. Ne však ledajaké. Jde o domácí výrobu Akademie věd, konkrétně limitovanou edici s vyexponovaným obrázkem bádajícího vědce. Ani my jsme nezůstali pozadu a náš hlavní koordinátor akce Jaroslav Kopal pronesl přátelské poděkování a předal věcný dárek od Mensy, charakterizující obě zúčastněné organizace – umělý mozek.

Více o ÚPT AV ČR na www.isibrno.cz.

Fotogalerii z exkurze najdete na http://www.mensa.cz/volny-cas/fotogalerie/?album_id=961.

Autor: Stanislav Wolf