1

Tohle asi nebude četba pro chlapy. Vdavky, plesy, šaty… Co si o mně asi myslí? Co si myslí, že si myslím já o něm? Připadalo mi, že čtu něco mezi Ulicí 19. století, červenou knihovnou a přiblblou jihoamerickou telenovelou. Romantiku a zamilovanost lze v knize hledat tak akorát lupou, sotva jsem zvládl rozklíčovat, kdy vůbec k nějakým citům u jednoho i druhého došlo.
Ve své době to bylo možná mistrovské dílo, dnes už je to jen úmorný popis dávno minulých časů. Lituji studenty v anglofonních zemích, kteří musí dílo rozebírat ze všech úhlů na hodinách literatury. Záživnější by byl snad i návod na instantní polévku.

2

Rozplizlé nic s jedinou pořádnou scénou, tou dvojnásobnou vraždou. Jinak se tam navzájem bezcílně motá několik Fjodorů Ivanovičů, Borisů Romanovičů, Marií Petroven a Oleg Marfušoven, z nichž nikdo není nijak sympatická a pochopitelná postava. Než mi docvaklo, kdo je kdo, byla jsem na třísté stránce. Ale to by nebylo to nejhorší… to nejhorší totiž je ta absolutně neúměrná délka toho všeho. Autor je mistr svého řemesla, to bezesporu. Ale je to také žvanil. Kdybychom z knihy nechali jen ty podstatné části, měla by dvacet stran a byla by pro většinu čtenářů pochopitelnější.

Všechno je bídné, špinavé a na dně, což člověka jen stresuje a do toho bahna se mu nechce zabředávat víc a víc. *** mi připadal jako nevycválaný fracek, který, kam vstoupil, tam tráva nerostla. Kdyby se na něj ostatní vykašlali, byla by kniha možná milosrdně kratší.

3

Bohužel, tato dystopická novela o budoucnosti, kdy dojde ke vzpouře *** a tím pádem budou následně v KFC a Mekáčích k dostání akorát fazole, bobule, špenáty a další otřesné věci, se mnou mnoho nevyvedla. Snad se ke knize dostanou i vegani a vegetariáni, aby viděli, co za pohromu nastane, když budou i nadále dělat kachnu ze seitanu a brownie z řepy.

Jako politické podobenství to funguje dobře, ale z literárního hlediska v tom nic tak moc cenného nenacházím. Dobrý námět a pěkně vykreslené postavy znehodnocuje nuda opakujících se výjevů, zkratkovitý styl a skutečnost, že mi osudy všech zúčastněných byly v podstatě ukradené. Věřím, že číst to v osmdesátých letech mohlo být vzrušivě podvratné, ale dnes už mi to připadá trochu zastaralé.

Na druhou stranu jsou v knize dvě postavy, které jsem si zamiloval – *** je úplná ikona, která ze situace vyšla podle mě jako absolutní vítěz, a *** je takové zlatíčko, že bych mu nejradši pohladil čumáček.

4

Absolutně nechápu, jak může být tahle, s odpuštěním, hovadina považována za světový bestseller. Vlastně má jednu obrovskou výhodu – ani se nemusí číst. Stačí prolistovat a sem tam zachytit nějakou větu. Přeskakoval jsem nezáživné a stále se opakující odstavce, varianty téhož. Vydržel jsem hlavně z důvodu úžasu, že je to skutečně tak špatně napsané. Nedokážu si dobře představit autorku při psaní – jestli to psala všechno ze své představivosti, musí mít dobrý šuplík u postele. Je to pohádka pro dospělé, spíše úsměvná a zcela nereálná, tak jak to u pohádek bývá…

Celkem 610 stran… z toho 250 stran ho tam má a 360 stran čeká, až ho tam mít bude. Pokud chcete oddychovku, sáhněte po Saturninovi. Pokud chcete porno v knižní podobě, půjčte si De Sadeho nebo Lady Fuckingham. Pokud chcete kvalitní erotický román, přečtěte si Lolitu.

5

Co k tomu dodat. Opravdu jsem to četl. Tohle jsem si opravdu vytrpěl až do konce a musím říct, že je to parodie sebe sama.

Slečna je podivná tuctovka, která roky nikoho nezajímala… a najednou se dostane mezi ty nejvyšší a zajímavé a ti ji žerou! Ona je tím pádem žere také, a tak jsou šťastní a nešťastní a zmírají touhama, o kterých ještě nemají vědět, že je mají… Zamiluje se do někoho, kdo by ji za určitých okolností mohl bez větších problémů zabít, jenže ji víc trápí skutečnost, že je starší než ona. Celou knihu umí jen vzdychat nad tím, jak je krásný, dokonalý a úžasný. Jestli tohle není hloupé a povrchní, tak už nic. Celá kniha není o lásce, ale o naprostém teenagerském oblouznění.

Jako je pěkné, že tohle donutilo spoustu mladých ke čtení. Ale je to primitivní, stokrát viděná lovestory, která už v takhle banální podobě neobstojí ani v telenovelách. Prodává špatně zabalené sny, které většina lidí odloží někdy ve dvanácti letech. Urážka inteligentního člověka.

6

Hra o afektované zamilovanosti, ne o lásce. Na základce jsem taky jednu takhle miloval. Bohužel bydlela v domě bez balkonu. To byl tragický konec naší pečlivě budované třídenní lásky. Žilo bylo… jedno obehrané, trapné klišé. Naivní, dětské, hloupé.

Chápu, že je to divadelní hra a děj musí být rychlejší než v románu, ale přijít na slavnost, ten den se osudově zamilovat, ještě tu noc se zasnoubit, druhý den se vzít a další den odpoledne zemřít mi přijde fakt tragické. Zápletka, která by dnes odpovídala nějakému lacinému seriálu. Navíc když *** byla vlastně ještě malá holka. Po smrti *** jsem úplně ztratil motivaci to dočíst a *** mi začal být odporný. Dětská láska přece není ukazatel životního štěstí ani dobrého rozhodnutí, tak nad čím se vlastně rozněžňovat?

7

Nevím, jestli je to tím, že jsem knihu četl až jako dospělý, ale hrozně mě nebavila. Navíc mě překvapilo, kolik násilí a smrti v příběhu bylo. Je to vlastně vůbec pro děti? Místo kouzelného dobrodružství jsem našel jednoho nafoukaného kluka, kterého zajímal hlavně on sám, několik dětí, kterým byli jejich rodiče tak trochu fuk, spoustu vraždění, zákeřnou a žárlivou vílu a prapodivně vykreslenou lásku. Celkově ten vztah mezi *** a *** – vlastně nevím, co si o tom myslet. Já opravdu netuším, co si z té knížky vzít. Pro koho vlastně je? Dětem bych ji nečetl. A když už, tak jedině s rozborem a diskuzí přiměřenou jejich věku.

8

Kniha, která stojí a padá s tím, jak moc mlátí čtenáře po hlavě kladivem. Ale mě fakt, že drogy berou i lidé pod osmnáct let a vydělávají si na ně prostitucí, zkrátka nešokuje, takže z efektu knihy moc nezbývá. Čekal jsem něco víc než jen záznam výpovědi nějaké čtrnáctileté smažky. Jako literatura faktu nebo varování pro voly, u kterých by mohlo dojít ke chvilkovému zatmění mysli a následnému podlehnutí partě zfetovaných vrstevníků, je to určitě dobré. Ale absolutně v tom postrádám sebemenší náznak umění.

Jedna věc je číst příběh o mentálně odlehčené feťačce a druhá číst příběh, který napsala (nadiktovala) mentálně odlehčená feťačka. Je fascinující, kolik detailů si taková osoba, která je většinu času mimo, pamatuje a dokáže tak parádně zreprodukovat. Co feťák, to Hans Christian Andersen. Já jsem žádný tragický osud nezaznamenal. Hlavní hrdinka si všechno dobrovolně vybrala a šťastná byla jen zfetovaná. Ani na okamžik jsem neměl pocit, že trpí, dokonce s ní nehnuli ani mrtví kamarádi. Suma sumárum – jako reklama na drogy by tenhle literární skvost mohl zafungovat docela slušně.

9

Místy jsem si připadal, že čtu film s Oldřichem Novým v hlavní roli, místy mě to nebavilo vůbec. Absolutně nechápu, co je na tom kultovního. Začátek je slibný, připraví půdu pro depresivní příběh o konci světa a možném začátku nového, ale potom příběh ztratí na své zajímavosti. Čekal jsem knihu o ***ech, ne to, že se v celé knize berou jen jako taková okrajová záležitost. Po přečtení jsem si musel položit otázku, proč se vlastně knížka jmenuje ***, když se v ní *** téměř nevyskytují.

Celý děj je postavený hlavně na potřebě hlavního hrdiny opatřit si jídlo, bydlení a přátele. Všechno ostatní se utápí ve spoustě dlouhých monologů a filozofických úvah, které možná ukrývají pár myšlenek, rozhodně však knize nedávají potřebný spád a napětí. Styl psaní je navíc strašně nerovnoměrný a měl jsem pocit, že autor v půlce knihy překvapeně zjistil, jak obrovské téma se mu otevřelo, ale místo aby ho pořádně dokončil, vzal do zaječích a průměrné dílko nechal svému osudu. S protagonistou jsem soucítil snad jen jednou – když prohlásil: „Věděl jsem v hloubi srdce, že to sám se sebou dlouho nevydržím.“

10

Potkají se homosexuální malíř, šovinistické prase, mladý narcis a plkají spolu o ničem. Ne, to není začátek anekdoty, ale můj pocit z první poloviny knihy. 190 stran plných nekonečně dlouhých a nudných konverzačních dialogů… Ze začátku jsem se alespoň snažil namlouvat si, že *** je komplexní postava, jenže mi to vydrželo sotva první kapitolu možná dvě, než jsem dospěl k názoru, že je naprostý idiot a zasloužil by tak maximálně pár facek.

Fakt nemusím neužitečné bohaté povaleče a bonvivány, kteří zkoumají svoje mládí a krásu, mudrují a filozofují a při tom předstírají inteligenci a vzdělání aforistickým vyjadřováním. Celé je to jedna velká ondulace vzduchu kolem sebe a parfémování vlastního krásného pevného zadku. Stejně tak je evidentní, že autor by se rád viděl v postavě ***, který o sobě neustále rád tvrdí, jaký je zkažený a rád slyší, když to o něm někdo říká, všechno mu vadí, vše kritizuje a neustále trousí bonmot za bonmotem.

Šokující faustovské téma je zde sice zajímavě pojato jako nápad, ale hlavní motiv se totálně utápí v množství balastu. Postrádám postupné chátrání ***y duše. Místo toho se dozvíme, jaké měl doma hudební nástroje, drahé kameny a gobelíny.

Ale poslední stránka byla dobrá.

11

Každá doba má své hrdiny. Kdysi se četl Neználek, nyní letí ***. Mě to ale nijak fanaticky neoslovilo. Dějová kostra je až neuvěřitelně primitivní a celé se to vyvíjí jako počítačová adventura s plněním různých úkolů.

Vyprávění je velice ploché, postavy jsou výrazně černobílé, jednají schematicky a naivně. Dostanou od autorky jisté vlastnosti, ještě bombasticky nafouknuté, a o pár stránek později se chovají jako někdo úplně jiný. Samotný způsob vyprávění je překotný, zásadní dějové zvraty se odehrají na několika málo řádcích. Nemohu se zbavit dojmu, že je to takový komiks bez obrázků. Magické pozlátko jen vytváří dobré maskování a vcelku stereotypní příběh hezky oplácává růžovou snovou vatou.

Ze série mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu nalákala mnoho dětí zpět ke čtení, na druhou stranu je z uměleckého hlediska spíše tragická. Až když jsem si koupila kompletní dárkové balení, došla mi skutečná genialita autorky. Vzhledem k rozdílným tloušťkám jednotlivých dílů se jedná o univerzální sadu pro podkládání nábytku. Škoda, že nebyla přibalena vodováha.

Jdi k čertu, Jindřichu.

12

Snažila jsem se, nedočetla jsem, nebavilo mě to a dodnes jsem nepochopila, čím je tahle kniha tak legendární. Pro děti nuda, pro dospělé taky. Je-li to opravdu míněno jako kniha pro děti od sedmi let, pak se autor lehce minul. To, že kolem ní lidé vedou hodinové rozhovory, rozebírají „co tím chtěl básník říci“ a hledají v ní skryté pravdy a moudrosti, naprosto chápu. Jen holt k těmto lidem nepatřím.

Podle autora jsou děti téměř dokonalé a skoro všichni dospělí idioti, kteří nic nechápou. Kdykoli jsem zahlédla něco, co alespoň trochu připomínalo krásnou myšlenku, autor to nějak zazdil. Kapitoly jsou plné nahodilých vět, které mi nedávaly smysl, hlavní postava je dost naivní a celá kniha na mě působí jako nudný, klišoidní blábol. Mám ráda večerní oblohu a hvězdy, ale s tímto příběhem tam někde nahoře poslání této knihy nevidím. Pocukrované hov*o – všichni uvádí, že to můžou číst několikrát a vždy v tom najdou něco nového. Ne, ne, NE! Blbost, která se snaží jen být zajímavá.

Technicky vzato je to souvislé a evidentně to z jakéhosi záhadného důvodu ovlivnilo spoustu lidí. Stále netuším proč. Přesto dávám dvě hvězdičky – audioknihu načetl Viktor Preiss a od toho bych klidně snesla i tříhodinový přednes jízdního řádu Praha–Užhorod.

13

V dnešní době ničím výjimečná kniha, celé to působí, že byl autor placen od stránky, takže občas natahuje, jak jen to jde. Ale opravdu nepochopím, co ho vedlo k tomu, aby napsal tak hloupě překombinovaný konec, že by na něj neměl ani Jára Cimrman! Místo toho, abych si v posledních 50 stránkách vychutnával konec, jsem se musel smát a pochopil jsem, kde asi brali autoři Smoljak-Svěrák inspiraci, při psaní Vichru z hor.

Pokud nechcete číst knihu proto, abyste se dozvěděli, jak to dopadne, ale pro čtení samo, tenhle autor je přesně pro vás.

Možná, že kvůli několikanásobnému zhlédnutí filmu *** a notování si písně zmiňující tento slavný román, jsem byla tak utvrzená v tom, jaký je *** skvělý a oslňující hrdina, že jsem dočista zapomněla na fakt, že mu po celou knihu je pouhých deset let. Nicméně to by mu nemělo bránit v tom být hlavní postavou, která vezme osud do vlastních rukou a navzdory všem překážkám si vydobude svůj šťastný konec. Ale ejhle – on sice potká mnoho překážek, ovšem tak nějak se přes ně dostane ne díky sobě, ale takřka vždy ho zachrání někdo jiný. Zkrátka jsem měla pocit, že hlavními postavami byli pomalu všichni ostatní.

14

Dětské postavy jsou strašně ploché, ne skutečné děti. *** je takový malý Bobeš, jehož chudoba cti netratí. Nechápala jsem proč, když to byli takoví chudáci, si *** nenašla nějakou práci, staroši v posteli by to určitě přežili. Ale lepší je asi hladovět a obývat v podstatě slum… Ostatní pak mají tak výrazně záporné vlastnosti, že to z příběhu dělá mravokárnou přednášku. Ale ani tak jsem těm „zlobivým“ fyzickou likvidaci v *** v žádném případě nepřála. Zde nad tím většina komentátorů učůrává, jak byli ti spratci pěkně potrestaní. A nad tím, jaké z toho plyne pro současné fakany poučení. Mně to přišlo divné, morbidní, vždyť je to zločin. V celé knize mi vůbec vadí pochybné vymezení dobra a zla.

Nedokážu posoudit, zda se jedná o závadu překladu, ale „písně“ *** se mi nelíbily. A nad koncem jsem vyloženě rozpačitá. Je useknutý a málo důvtipný. A další výtka – kniha vlastně neměla žádný děj. Ano, bylo to zábavné a bizarní, ovšem těch závad jsem napočítala víc, než nad kolika jsem ochotna přimhouřit oko.

15

Problém je, že autor se rozhodl zabudovat do nitra své literatury mravokárné scény reflektující Ježíše, Satana a kdo ví co ještě, čímž sám ze své knihy udělal nezbytně terč kritiky. Tak předně – kniha má čtyři postavy z nichž mají opravdový charakter jen dvě.  Z *** přitom udělal autor naprosto nesympatickou postavu, která je zkrátka zkažená (autor si dává záležet, aby nám vždy, když *** cítí nějakou křivdu, vysvětlil, že se mu ve skutečnosti žádná neděje) a je jen jednou z dalších nesčetných parodií Jidáše. Proti nim stojí ještě hlavní arcivrah příběhu – ***, která je zlá per essenciam, což je samo o sobě odpudivé. *** coby Ježíš funguje snad trochu lépe. Vizuál mazlivé kočky spasitelky přitom může působit na děti jistým ohromujícím dojmem.

Křesťanství zde ale pracuje přesně tím nejodpudivějších způsobem. Je to mech, který porůstá vše okolo a dusí to. Autor tu po historickém vzoru církve privatizuje mytologii řeckou, skandinávskou, germánskou a judaistickou a roubuje to na symboliku křesťanskou. Sejdou se Ježíš s packami, Santa Claus a Silvános s Bakchem v táboře a říkají: „Ach ta Lilith…“. Zní to jako vtip.

16

Připomíná trochu slohové práce dvanáctiletých dětí. V těch se ale tu a tam může vyskytnou nějaká perla; zde ne. Zde je všechno nejenže vykradeno z jiných děl, ale zároveň zdeformováno a zmrzačeno autorskou neschopností. Prostý, leč zázračně schopný Gary Stu se vydává na výpravu proti stráááášně zlým záporákům. Ta nejprovařenější klišé jsou znovu na pochodu. Co má být vážné, je směšné, co má být vtipné, je trapné. Autor se nevyzná v ničem z toho, o čem píše. Děj mi přijde, jako kdyby ho vymýšlel při dlouhé chvíli na záchodě. No a po skončení četby zazněla poznámka o autorovi a najednou všechno zapadlo na své místo a já měl jasno. Žádný kmet píšící pro děti. Puberťák žijící v rodinném nakladatelství…

Jestliže máte rádi fantasy, pak se tomuhle vyhněte co nejexcentričtějším obloukem. Zabráníte tím nežádoucím migracím tělesných šťáv.

Možnosti

Den trifidů
Eragon
Farma zvířat
Harry Potter a kámen mudrců
Karlík a továrna na čokoládu
Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň
Malý princ
My děti ze stanice ZOO
Obraz Doriana Greye
Oliver Twist
Padesát odstínů šedi
Petr Pan
Pýcha a předsudek
Romeo a Julie
Stmívání
Zločin a trest

Řešení najdete ZDE.

Slované

ZADÁNÍ:

MOŽNOSTI:

Řecké stopy

ZADÁNÍ:

MOŽNOSTI:

Řešení najdete ZDE.

A zase ta latina

ZADÁNÍ:

MOŽNOSTI:

Řešení najdete ZDE.

Ten najdete mimo jiné v angličtině, francouzštině, italštině, arabštině, čínštině, němčině, japonštině nebo romštině.

ZADÁNÍ:

MOŽNOSTI:

Trochu latiny na konec

ZADÁNÍ:

MOŽNOSTI:

Řešení najdete ZDE.

Jde pouze o písně českých interpretů.

Zadání

Řešení

Krimi

Obětí mimořádně ohavného trestného činu se minulou středu stala seniorka přímo ve svém vlastním domě. Útočník ji brutálně napadl se záměrem ji usmrtit a jen o několik minut později stejným způsobem zaútočil i na vnučku napadené – ta v té době shodou okolností seniorce doručovala potraviny. Útočník byl zneškodněn a obě ženy zachráněny jen šťastnou náhodou kolemjdoucím pracovníkem Lesů ČR.

Nešťastným případem narušené rodinné dynamiky se zabývala Policie ČR ve spolupráci s pracovníky Orgánu sociálně-právní ochrany děti. Osvojený nezletilý se při nenadálém zběsilém řádění dopustil několika případů majetkové trestné činnosti a několikanásobného ublížení na zdraví. Podle svědků své konání v průběhu soustavně omlouval nenaplněním základních potřeb a zanedbáním výživy ze strany adoptivních rodičů, kteří se rovněž stali jeho obětí. Konání nezletilého bylo zastaveno až seniorkou, která mu v sebeobraně způsobila zranění břicha neslučitelné se životem. Následné vyšetřování neodhalilo pochybení na straně adoptivních rodičů, ani překročení mezí nutné obrany ze strany seniorky.

Tragický týden završila brutální vražda seniorky, z níž jsou podezřelí dva nezletilí. Ohořelé ostatky starší ženy byly nalezeny v odlehlé budově uprostřed chráněné krajinné oblasti Český les. Podezřelí nezletilí sourozenci se údajně po příchodu domů svému otci svěřili, že za smrtí seniorky stojí právě oni, kteréžto konání odůvodňovali sebeobranou. Otec a jeho současná partnerka následně přivolali policii, nezletilí ale své údajné přiznání popřeli a svědectví otce označili za nedůvěryhodné. Podle vyjádření sousedů byly vztahy v rodině silně narušené, vyšetřovatelé tedy zatím nemohou vyloučit možnost falešného nařčení a viníka spáchané vraždy s jistotou prokáže až probíhající vyšetřování.

Řádková inzerce

Řešení najdete ZDE.

1

______________________ nenáviděl fazole.
On i jeho následovníci je odmítali jíst – teorií, proč, je několik. Jedna říká, že fazole jsou propojeny s reinkarnací a obsahují lidské duše, další pak tvrdí, že mohlo jít o distancování se od jídla chudých nebo pouhý odpor k jejich vlivu na zažívání. Jedna z anekdot o smrti tohoto jedince ovšem praví, že zahynul při útěku před nepřáteli, když narazil na fazolové pole a odmítl do něj vkročit – což dalo pronásledovatelům prostor k útoku.

2

______________________ si dával šlofíčky s klíčem v ruce.
Pro zachycení vizí mezi spánkem a bděním si obvykle sednul do křesla, do ruky visící z křesla dolů si vzal těžký klíč, pod sebe položil kovový talíř, a jakmile se přehoupnul do spánku, klíč mu vypadl z ruky a zazvoněním o talíř ho probudil. Mysl se těsně před probuzením nachází v tzv. hypnagogickém stavu – tedy stavu podobného REM spánku, kdy je mysl pružná a výrazně asociativní, což umožňuje vznik kreativních spojení mezi zdánlivě nesouvisejícími pojmy.

3

______________________ nenosil ponožky.
Během dospívání zjistil, že se mu palec na noze stejně vždycky znovu vyklube ven, tak se je rozhodl přestat nosit – a „nedostatek vlastní civilizovanosti skrýval vysokými botami“. Bez ponožek byl i při návštěvě Bílého domu – absence ponožek ale jen přispěla k jeho image podivínského vědce. Se zdravím nohou celý život bojoval, trpěl na křečové žíly, ploché nohy, zvýšené pocení a otlaky – to mu mimo jiné pomohlo vyhnout se službě ve švýcarské armádě.

4

______________________ si záměrně bodl jehlu do oka.
Chtěl zjistit, jak lidské oko vnímá světlo a barvy. Bodl si dlouhou tupou jehlu mezi oční bulvu a důlek a pak její pomocí tlačil na sítnici a zjišťoval, jak se změní jeho vidění.

5

______________________ pil až 50 šálků kávy denně.
Kávu pil rád a často. Začínal už kolem páté ráno a i při nočních posezeních v kavárnách zvládl sedm osm šálků černé kávy – byl pak prý hovorný a zábavný. Údajně byl jedním z prvních ve Francii, kdo kávu sladili, míchal ji i s čokoládou a pořádal kávové dýchánky s ostatními intelektuály a umělci, během nichž diskutovali mimo jiné o politice a literatuře. Vůni kávy údajně miloval natolik, že si ji nechával ráno pražit přímo v ložnici.

6

______________________ si poléval hlavu studenou vodou, aby podpořil myšlení.
Dělal to prý jak v průběhu komponování, aby bojoval s únavou, tak někdy i před spaním, aby se mu „rozehřál“ mozek a vymyslel nové melodie. Trochu nešťastně se mu ale stávalo, že voda nacákaná na podlahu prosakovala podlahou k sousedům – kteří z toho nebyli zrovna nadšení. I to je možná jeden z důvodů, proč se jen mezi lety 1792 a 1827 přestěhoval celkem 68krát.

7

______________________ byl podezřelým z krádeže Mony Lisy.
Společně se svým přítelem Guillaumem stanul před soudem jako podezřelý v případu krádeže Mony Lisy z Louvru. Později se ukázalo, že v tom oba muži byli nevinně a obraz ukradl jistý Ital, který chtěl dámu vrátit do její domoviny. Ovšem zcela bez poskvrnky tento člověk přesto nebyl – dříve odkoupil dvě sošky z iberské kultury, které byly z Louvru ukradené, a dokonce obličej jedné z nich použil jako inspiraci pro svůj obraz. Po zahájení vyšetřování krádeže Mony Lisy se chtěl zbavit důkazů a sošky hodit do Seiny, ale nakonec to udělat nedokázal a sošky odnesl do redakce novin.

8

______________________ nosil při návštěvě Bílého domu jen župan.
Když během druhé světové války na delší dobu navštívil amerického prezidenta, běžně se prý po Bílém domě pohyboval v županu – a někdy prý i bez něj. Při jedné příležitosti ho prezident přistihl těsně po koupeli „úplně nahého a zářivě růžového“ – a on mu na to odvětil „Vidíte, pane prezidente, že nemám co skrývat.“

9

______________________ psal dopisy plné sprostých slov a fekálního humoru.
I když je považován za hudebního génia, měl podivný smysl pro humor – jeho soukromé dopisy jsou plné vulgárních vtipů o prdech a zadcích, a to i když je psal své sestřenici nebo svému otci.

10

______________________ přežil dvě letecké nehody během 48 hodin.
Během návštěvě safari v Africe si společně se svou manželkou užil hned dvě havárie – v prvním případě se letadlo zachytilo do telegrafních drátů a zřítilo se na břeh Nilu plný krokodýlů. Ráno je našla turistická loď a dopravila je do blízkého městečka, odkud se dalším letadlem vydali do Ugandy. I toto letadlo se ale hned po vzletu zřítilo a po dopadu začalo hořet. Aby se z něj dostal ven, musel tento člověk vyrazit dveře hlavou, z čehož měl kromě jiných zranění prasklou lebku a otřes mozku – ale přežil, stejně jako jeho manželka a pilot.

11

______________________ závodil na olympiádě a nechal se prohlásit vítězem, i když závod nedokončil.
Při své návštěvě Řecka rozhodl, že se chce zúčastnit olympiády. Ta tedy byla uspořádána (o dva roky předčasně, aby odpovídala termínu jeho návštěvy) včetně zapojení několika novách disciplín jím přímo vyžádaných (hudba, herectví, poezie). Kromě nich se zúčastnil i vozatajských závodů – při závodech čtyřspřeží si ovšem nechal ke svému vozu zapřáhnout koní deset – a když ho při rychlé jízdě vyklopili, stejně se nechal prohlásit vítězem, protože „kdyby býval závod dokončil, jednoznačně by vyhrál“. Vítězem byl prohlášen i ve všech ostatních absolvovaných disciplínách.

12

______________________ byl zamilovaný do holuba.
K holubům měl velmi pozitivní vztah – když žil v New Yorku, strávil několik hodin týdně krmením holubů v parku, často si bral na pokoj ty zraněné, aby je ošetřoval a uzdravil, a nechával mnohdy otevřená okna pokoje, aby ho holubi mohli dle libosti navštěvovat – to vše k nelibosti hotelového personálu, který musel nepořádek po ptácích uklízet, a k údivu jeho přátel, protože byl známý svou germofobií. Jedna bílá holubice ho navštěvovala pravidelně a on o ní tvrdil, že „Miloval jsem ji jako muž miluje ženu, a ona milovala mě. Dokud jsem měl ji, měl jsem důvod žít.“

13

______________________ kouřil až 20 doutníků denně, i když věděl, že má rakovinu.
I poté, co mu zjistili rakovinu čelisti, si nedokázal své oblíbené doutníky odpustit a dál kouřil téměř neustále. Během šestnácti let léčby musel podstoupit 34 operací, trpěl srdečními palpitacemi, některé dny nemohl skoro mluvit, žvýkat a polykat a nosil speciální protézu, která zakrývala poškození čelisti způsobené rakovinou. Doutníky si ale neodpustil až do úplného konce.

14

______________________ musel mít postel vždy orientovanou na sever.
Trpěl často nespavostí a na správné poloze postele trval. Podporovala prý jeho kreativitu. Na cestách s sebou vozil kompas a přemísťoval i postele v hotelích.

15

______________________ trpěl panickým strachem z létání.
Odmítal kamkoliv létat, pokud už musel cestovat mimo Británii, volil cestu lodí nebo jinými dopravními prostředky. Ovlivnilo to pochopitelně jeho práci – například film odehrávající se ve Vietnamu natočil celý v Anglii – ale navzdory tomu dokázal vytvořit řadu kinematografických klenotů. Paradoxem je, že v mládí si udělal pilotní průkaz, ale po jeho získání prohlásil, že teď věří komerčním aeroliniím ještě méně.

Řešení najdete ZDE.

První díl tohoto kvízu najdete na mensa.click/bzsmhlsk.

Nápověda: barvy, hudební nástroje, literární postavy (a současně názvy literárních děl), mytičtí tvorové, slavní malíři, světové památky, značky aut.

Řešení najdete ZDE.

1

„Celé je to příšerně naivní a patetické, což přičítám tomu, že se jedná o drama, a navíc poměrně rané autorovo dílo. Podle toho jsou napsané i dialogy. Zeptám se vás takhle: kdyby vám před barákem stála armáda ***, začali byste žvanit o krásách i nekrásách bytí? Jasně že ne. A tady čpí ten problém. Myšlenky jsou postávám vkládány do úst, k tomu ta květnatá mluva. Nezdá se to trochu otřepané? Nicméně, jsem jediná, kdo cítí v krvi vlastenectví za objev celosvětově známého slova ***?“

2

„Kniha na mě působila hodně ponuře a musela jsem se hodně přemáhat, abych ji dočetla. Ještě že je tak útlá. Autora jako básníka respektuji, jako prozaika nikoli. Pravda, i *** se dá číst jako báseň v próze. Jenže mně nesedl napoprvé ani napodruhé. Jeho legendická tajemnost a symboličnost (např. *** z řeckého hagné = čistá), obecná platnost námětů (dětská prostota jako jediná zůstává ušetřena zkázy, do níž upadá rafinovanost průměrných), tragédie obou hrdinů ani překvapivě aktuální, resp. nadčasové momenty (zištnost politiků, chtíč mladých žen) si mě nedovedly získat. Čtení pro mě bylo o to náročnější, že jsem se nemohla ubránit srovnání s muzikálem, jehož příběh je mnohem krásnější.“

3

„Vyčůraný a pasivně agresivní „dobrák“ *** se na svých cestách negativním světem potkává se samými blby, nezřídka z vojenského prostředí a již opilými či se zrovna zpíjejícími pod obraz. Jako na orloji tak před čtenáři pochodují různé postavičky, které se ovšem po oběhnutí celého kola začnou opakovat: blb, hovado, ožrala, dobytek, pitomec, primitiv, představitel úřední moci (rozuměj idiot 1. řádu), blb, hovado, ožrala, dobytek… Slavnostně házím flintu do žita. Prokousala jsem se až na neuvěřitelnou 465. z celkových 610 stran a konečně uznávám, že dál nemá smysl se trápit. Úžasný pan Zdeněk Mahler řekl, že v Bibli je skoro všechno ale ve *** všechno. Já tam nenacházím skoro nic. Škoda.“

4

„Prosím vás…už ne. Tohle už vážně ne, a určitě ne jako povinnou četbu, pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento „skvost“ a opět koulím očima. Je důležité, abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny, ale ne tak, že po každé větě musím dítěti vysvětlovat, co vlastně čte, jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže „Proč, mami? Proč? Proč jsi musela ty a musíme i my?“. Proč sahat právě po tom nejctihodnějším, nejarchaičtěji myslitelném zpracování? Můj mozek byl zneužit, požvýkán a opět vyvrácen. Pana ***, který jistě má své zásluhy, raději přenechme literárním historikům a historizujícím bohemistům.“

5

„212 stran utrpení. Nechápu, co se na tom všem líbí. *** jako postava slouží v knížce jako jediný hybatel děje. Bez něj by se tam toho moc nestalo, protože naše hlavní postava by toho bez něj moc neudělala. Postavy mi nějak nesedly, všechny byly strašně šablonovité. Do příjezdu k dědovi kniha celkem šla, ale pak to byl děs. Děj byl šroubovaný a jak začali putovat, to už byla nuda největší. Styl psaní mi opravdu nevyhovoval a některé věty jsem musel číst vícekrát. Ano, můžu říct, že jsem knihu přečetl, ale už ji nikdy znovu číst nechci…“

6

„Kniha poukazuje na zničující povahu peněz, manipulativnost mezi lidmi, zdánlivou nespoutanost některých postav, ale i nemožnost stát si za svým názorem nebo podřizování se. Ale neoslovila mě nejspíš tak, jak by měla. Všechny postavy mi přišly tak nějak protivné – ať ***ini rodiče nebo *** či samotná ***. Obyčejný příběh obyčejné dívky, skrývající se v neobyčejně nudném dramatu. Na konci se stane jedna zajímavá věc s ***, která už snad ani není spoilerem. Kniha ve mě nevzbudila žádné emoce ani sympatie s postavami, do toho ještě to rušivé nářečí. Jedním slovem, tato kniha je prázdná. Nelíbila se mi a ani si neplánuji přečíst další́ knihu od autorů.“

7

„Já jsem na těchto pohádkách vyrůstala, a tak jsem se rozhodla je přečíst i naší dceři, která při usínání potřebuje slyšet něčí hlas, a někdy jsem byla ráda, že tomu vlastně nerozumí. Některé pohádky mi přišly navíc, divné a některé neměly ani smysl. Vánoční příběh je katastrofa o ničem, až na konci děti čeká ponaučení, že nemají být na zvířátka ošklivý. Z dětství si pamatuji, že mě tenhle příběh už v té době nebavil. Strašlivý jazyk, tuny stylistických chyb. Ty chyby jsou záměrné, prý aby se kniha přiblížila dětem, jenže literatura má pozdvihovat nikoli se podbízet. Na 100 honů z toho čiší, že to nepsal Karel. Josef měl zůstat u štětce.“

8

„Nějak jsem si neuvědomila, že je to od *** a pustila se do toho. Humor extrémně ironický, pro autora typicky lineární příběh beze spádu. Ani jednu z postav se moc nedá oblíbit, spíš tahle knížka přibližuje komunistickou dobu. Postava *** mi byla již od začátku krajně nesympatická, celou knihu jsem jaksi trpěla jeho velké ego (myslím, že autor má poměrně přehnanou představu o své vlastní inteligenci). Příběh sám o sobě není špatný, humor se mi poměrně líbil, jen to není jaksi… z mého soudku. No jsem ráda, že to už mám za sebou.“

9

„Začalo to pěkně zostra, už *** jsem musel po několika stránkách přeskočit, protože jsem s rozmrzením zjistil, že netuším, co se v povídce děje a kam jí autor směřuje. Obecně mi vadilo příliš rozvláčné popisování zcela bezvýznamných věcí (přestože sáhodlouhé popisné pasáže bývají u ostatních autorů mými nejoblíbenějšími), nepropracovanost příběhů, ve kterých se takřka nic neudálo, samotné postavy, které mi nepřipadaly zajímavé, jen dotěrně nepříjemné, a často chybějící či nezajímavé pointy příběhů (a to jsem fanda Monty Pythonů). Kdybych popsal, jak jsem jel autobusem, pak si byl nakoupit v Kauflandu a doma uklízel, bylo by to možná zajímavější než tato ubíjející nuda.“

10

„*** nemohl být psychicky v pořádku, což se projevilo především v této knize. Buď člověku vnucuje víru, anebo tam vraždí děti a trestá ženy za jejich „hříchy“. Jo sice se mu to hezky rýmuje, má to správný rytmus a umí udělat temnou atmosféru, ale jinak mě to opravdu neuchvátilo. Proč jsou básně tak krvavé a depresivní? Co se ve spisovatelově mysli odehrávalo při jejich psaní? Co přimělo ministerstvo školství, aby tuto četbu zařadilo jako povinnou?“

11

„Příběh *** a *** v období heydrichiády mě trochu zklamal. Všechny postavy měly dosti jednoduchou psychologii. *** pasivní a *** zamilovaný a obětavý. Jenže když *** zastřelili, ani mu to nebylo líto… prostě se rozhodl, že jedna životní etapa skončila a on půjde dál. Přitom ji celou knihu ujišťoval, jak si ji vezme… O heydrichiádě samotné a životě za protektorátu bylo řečeno málo. Jen jsme byli ujišťováni, jak jsou Němci zlí, a v jedné scéně si pro *** spolužáka přišlo gestapo. Podtrženo sečteno: (pod)průměrné dílo.“

12

„Proč je toto dílo tolik přeceňované? Možná je to tím, že *** je nejvýznamnějším představitelem českého romantismu. A víte, proč je nejvýznamnější? Jednoduše proto, že je jediný. Četla jsem to dvakrát. A i po druhém čtení jsem usoudila, že *** měl evidentně k dispozici kvalitní oblbováky a halucinogeny. Z mého pohledu to mělo zůstat u těch pár výtisků, které si vytiskl na vlastní náklady, protože vydavatelé měli tehdy stejný názor jako já. Sice *** perfektně rozeberu i po 4 letech od maturity a opravdu dobře se na tom naučí některé básnické figury, ale jiný přínos to nemá. Toto veledílo ode mne získává jednoho bludišťáka.“

13

„Tak jako vyzní do ztracena pomsta hlavního hrdiny knihy, vyznívá pro mě do ztracena celý tento příběh. Dokud se vyprávění týkalo samotného ***, školy, režimu, vojny atd, četla se mi kniha velmi dobře a bavila mě. Dlouhé a nudné části s ***, který se rozplývá nad krásami moravského folklóru, a ještě pomocí nich vysvětluje historii a podstatu lidstva, to už bylo trochu moc. V závěru knihy je zajímavé pouze ztroskotání ***ova ďábelského plánu na pomstu, nějaká jízda králů vůbec. Ve finále mi bylo srdečně jedno, co vlastně hlavní hrdina chce a kdo jsou všichni ti lidé, kteří se kolem něj motají; úlevu přinesl pocit, že už to mám za sebou.“

14

„Nezáživná kniha bez pořádné zápletky a chytlavého děje, jejíž přitažlivost se vzrůstajícím věkem čtenáře značně ochabuje. Manipulace ze strany samozvaného vedoucího *** mi přišla už dost zvláštní, všichni musí být čestní, odvážní, opálení, kdo nejde s námi, jde proti nám. Jako návod pro činnost klubů fajn, jako zajímavé čtivo pro dnešní mládež si myslím, že už sotva může sloužit.“

15

„Námět je otřesný, jednání postav absurdní, a i přes autorovu úpornou snahu o formu jsou to pořád rýmovačky naší kačky. Vlastní příběh je tak stupidní! Ona je kur…, on naivní zamilovaný hlupák, co jí vše odpustí a běhá za ní jak psíček. To je jak v té nejubožejší červené knihovně. Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem. Ale pokud máte tento titul v kánonu k maturitě, tak nevěšte hlavu – je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i spatra.“

16

„Omlouvám se, ale na můj vkus je toto absurdní drama až moc absurdní, naprosto mi uniká pointa. I když se mi to jako celek nelíbilo, bylo to zajímavě komponované. A naštěstí krátké. Být to delší, asi se z toho zvencnu. Význam tohoto díla je dle mého názoru čistě politický, bohužel ne literární. Dost mě tedy mrzí, že je na seznamu povinné četby s takovými velikány dramatu, jakými byli Shakespeare nebo Čapek.“

17

„Hodně tvrdě sepsaná poezie, jednotlivé strofy na sebe navazují zhruba stejně plynule jako moderní architektura na secesní domy. Klopotně zapsané myšlenky, jež zrovna básníkovi táhly hlavou, asociace bez návaznosti, verše bez atmosféry a nálady. Sbírka by potřebovala výrazně proškrtat, když po třicáté čtete totéž, notně to leze krkem. *** má velice omezený repertoár motivů (útlak ze strany pánů, Němců, Poláků, Židů, těžké životní podmínky, bída, ztráta identity, smrt), jeho nesnášenlivost má možná v jeho situaci opodstatnění, ale dnes mě jeho černobílé vidění (nejen) společnosti neskutečně dráždilo.“

18

„Tahle knížka mě moc nebavila, ale přečetla jsem ji, protože jsem si myslela, že mi to pomůže v dějáku – nepomohlo. Určitě to má svoji hodnotu a je to taková legenda, ale já se obávám, že těmto dobrodružným románům, které hltaly generace mých rodičů, asi nikdy nepřijdu úplně na chuť. Ze začátku je to zajímavé a vy si říkáte, že kdyby nás tihle lidé viděli, jak se tady cpeme antidepresivy kvůli naprostým zbytečnostem, řešíme problémy typu „k téhle sukni to červený nebo zelený triko“ nebo prožíváme, s kým právě chodí Iveta Bartošová, asi by na svoje potomky nebyli zrovna pyšní. Jsem ráda, že jsem se prokousala tak do poloviny, ale dál už mi to prostě nějak nešlo.“

19

„Kniha, jejíž náplň zná každý, ale upřímně, nějaký větší dojem ve mně nezanechala. Vše jde až příliš snadno, celá dominance týmu. A k prvnímu problému vlastně dojde až ve chvíli, kdy někdy na konci knihy dostanou gól a *** tak má poprvé v životě příležitost předvést se, jakým dokáže být psychologem v poločasové kabině. A už odjakživa mě na tom vytáčel ten fakt, že by si někdo, kdo sám nemá, nadrbal X děcek… Strašný doby nezodpovědných chalupníků.“

20

„Utrpení může mít mnoho podob. A *** dle mého splňuje všechny podmínky. Děsná nuda. A hlavní hrdinka je jak děcko na písku. ONA měla vše nejtěžší, ONA bude žít, tak jak bude chtít, ONA bude děti učit starým věcem, ač jsou jim k smíchu. K smíchu je i to, že ji KAŽDÝ miluje a poslechne. Běda, jak ji vlastní dcera chce přiučit chování, to je hned řečí! Ne, já v ní nevidím moudrou osobu, ale neskutečně otravnou uzurpátorku moderny a novodobých trendů. Ať má ty svý zvyky, ale ať to nikomu furt nevnucuje! Políbení každého spadlého kusu chleba nebo hrachu, zvedání každého kusu pírka…to by mě taky je*lo. :-)“

21

„O válečnou literaturu se nezajímám, další osudy rodiny mi přišly poněkud nepravděpodobné (nákupy rybníka, králíků), většina povídek mi přišla smutná (ano, vím, že jsou realistické, ale obyčejně vyhledávám veselé příběhy). Za mě ne. A těch ryb bylo nakonec už taky moc.“

22

„Někteří čtenáři tvrdí, že Na Větrné hůrce se shromáždilo nejvíce psychotických postav. Tito čtenáři asi ještě nečetli *** – role imbecilů jsou zde svěřeny sice jenom dvěma exotům, ale tihle mají olympijské proporce. ***ovu suchému přístupu ke všemu se vůbec nedivím – mít bratra s náběhem na Tourettův syndrom, v trojkombinaci s retardací a vžitým sebeklamem o vlastní vtipnosti, není lehké. A mít za manželku p*zdu, která považuje za dobrý nápad nalákat důvěřivého psa na kremrole a v rámci jakési vlastní mánie mu fiknout ocas, aby se daný pes mohl bolestí zbláznit a být zastřelen, která se nepřirozeně ráda ráchá ve krvi prasete, fascinovaně popisuje zbičování koní a za vrchol žití považuje matlání prasečí krví po tvářích jiných… To vše popisováno krásnou květnatou češtinou až mi z toho bylo na blití. Poeticky popsaný sadismus a debilita je pořád jen sadismus a debilita i když to okecáte miliardou slovíček.“

23

„Večerníček? Prosím, ale tahle mimořádně odpudivá slátanina prošpikovaná náboženským fanatismem toho nejhnusnějšího rázu, ohořelými koťaty a dialogy že by jeden zvracel, se u nás už číst nikdy nebude. Pan *** asi něco hulil. Jsme s naším 4letým klukem v půlce a mám chuť tuhle knihu pohodit někam ke svozu odpadu. V knize je hlavní doménou vyvolávání strachu. Klade se velký důraz na fanatickou poslušnost dětí. Musíte poslouchat Boha a rodiče, naprosto bezmyšlenkovitě a fanaticky, jinak vás dostihne trest (v knize obvykle smrt). V knize dále narazíme na témata jako jsou panenství, sexuální zhřešení a podobně. Nechápu. Naštěstí mi má fantazie a pohotovost dovolí Pánybohy vynechávat a mrtvá koťata nechat raději na louce si hrát. Jinak bych pak v noci chodil utišovat plačící dítě z nočních můr. Knihu založíme někam hodně hluboko. Zlatej Neználek!“

Možnosti

1. Audience (Václav Havel)
2. Babička (Božena Němcová)
3. Báječná léta pod psa (Michal Viewegh)
4. Broučci (Jan Karafiát)
5. Hoši od Bobří řeky (Jaroslav Foglar)
6. Klapzubova jedenáctka (Eduard Bass)
7. Krysař (Viktor Dyk)
8. Kytice (Karel Jaromír Erben)
9. Lovci mamutů (Eduard Štorch)
10. Máj (Karel Hynek Mácha)
11. Manon Lescaut (Vítězslav Nezval)
12. Maryša (Alois a Vilém Mrštíkovi)
13. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek)
14. Postřižiny (Bohumil Hrabal)
15. Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek)
16. Povídky malostranské (Jan Neruda)
17. Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek)
18. RUR (Karel Čapek)
19. Saturnin (Zdeněk Jirotka)
20. Slezské písně (Petr Bezruč)
21. Smrt krásných srnců (Ota Pavel)
22. Staré pověsti české (Alois Jirásek)
23. Žert (Milan Kundera)

Řešení najdete ZDE.

Vyberte vždy dvě barvy (označené číslem), které dohromady vytvoří cílovou barvu (označenou písmenem). Každou barvu použijete právě jednou.

C + M + Y + K = ?

Přiřaďte k cílové barvě (označené písmenem) jednu ze sad čtyř políček s azurovými, purpurovými, žlutými a černými tečkami (označené číslem). Tečky svou velikostí odpovídají procentuálnímu obsahu dané základní barvy v barvě cílové.

Řešení najdete ZDE.

1. _______ strávila velkou část svého života ve Francii. Její práce se jí stala osudnou, vážně kvůli ní onemocněla a nakonec zemřela násilnou smrtí kvůli nespokojenosti podřízených. Celý život se zabývala fyzikou a chemií, její nejznámější citát se ale týká cukrářských výrobků. Měla čtyři děti, z nichž dvě zemřely na tuberkulózu, a dvě Nobelovy ceny. Ve filmu z roku 2019 si ji zahrála Kirsten Dunst.

• _______ rád komponoval. Zanechal po sobě 722 skladeb včetně symfonií, klavírních koncertů a dvou mší. Nikdy se neoženil. Historka o údajném poměru jeho manželky s anglickým vévodou byla literárně ztvárněna a stala se předmětem mnoha filmových zpracování. Od pětadvaceti let trpěl problémy se sluchem, které mu výrazně komplikovaly práci. Jeho srdce je v současnosti uloženo ve vitríně srdcí v bazilice Saint-Denis.

• _______ je umělec židovského původu, vydal několik sbírek poezie, ale není primárně známý pro svou básnickou tvorbu. Je po něm pojmenován asteroid a má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy – nejen tím má jeho práce souvislost s vesmírem. Je členem Rock and Roll Hall of Fame. Jeho nejznámější píseň má jen v češtině více než deset verzí, které zpívá například Lucie Bílá, Nezmaři nebo Wabi Daněk, a i když si ji některé páry vybírají jako hudební doprovod ke svatebnímu obřadu, rozhodně není ani sladce romantická, ani náboženská. Je s ním spojeno jedno typické gesto, které ho provázelo většinou jeho kariéry.

• ________ nikdy nedostudoval vysokou školu. Ačkoliv studiem nějaký čas strávil – například jednou se po neúspěchu v práci sebral a na čtyři roky odjel studovat filozofii v Sorbonně. Je jednou z příčin, proč se v řadě domácností po celém světě začala vyskytovat okna navíc. Od roku 2020 se přestal podílet na ovládání svého dítěte a věnuje se jen zachraňování světa – ať už svými filantropickými projekty se svou manželkou, nebo tím, že dbá, aby se ve špatný okamžik nezkřížily paprsky. Po setkání s jistým svištěm opakovaně zemřel, mimo jiné když sjel autem do lomu nebo si hodil do vany toaster.

• ________ byl bojovník. Podle pověsti bránil Švýcarsko před Habsburkým útlakem. V roce 1066 dostal pod stromeček anglickou korunu. Se svou přezdívkou Bastard údajně neudělal dobrý dojem na svou vyvolenou a před sňatkem ji musel zbít (to už na ni prý jakožto projev cílevědomosti dojem udělalo). Měl devět dětí. Jeho syn s ním prý sdílel jeden velmi silný zážitek zahrnující střelnou zbraň a ovoce. Při pohřbu mu puklo nafouklé břicho, když ho zkoušeli zavřít do příliš malého sarkofágu. Ale jinak byl docela normaní.

• _________ byl kontroverzní postava, byť byl ve svém oboru průkopníkem. Měl blízko k umění a rád ho používal na praní. Barev se nebál, jednu dobu ujížděl na růžové, pak zase na modré, ale bílý pudr byl pro jeho kariéru naprosto nenahraditelný. Umístil se v žebříčku 10 nejbohatších lidí planety časopisu Forbes. Údajně byl mysogynní manipulativní narcista. Jeho několikatunoví mazlíčci se stali invazivním druhem v širším okolí jeho vily – Jeremy, James a Richard se na ně byli podívat během svého výletu. Jeho nejslavnější dílo má protiválečné poselství.

• _________ to opravdu uměl se slovy. Trpěl duševní nemocí, zřejmě bipolární poruchou, a měl rád modrou barvu. Od dětství měl deformovanou pravou nohu. Studoval teologii, filozofii, literaturu a historii. Nadšeně zkoumal mrtvé a umírající jazyky (jako třeba češtinu) a napsal ke čtyřem stovkám vědeckých prací. Povedlo se mu velice efektivně propojit marketing s politikou a se svým nadřízeným loajálně spolupracoval až do smrti. Pod vlivem osvícenství čelil krizi víry, a vysvěcen tak byl nakonec o devět let později než jeho spolužáci. Přežil všech svých šest dětí.

• _________ zemřel násilnou smrtí. Je jedním z důvodů, proč Octo-ber není osmý měsíc v roce. Hodně cestoval po Evropě, severní Africe a Blízkém východě a o některých svých cestách psal. Jeho poslední reportáž je jednou z nejpřekládanějších českých knih. Většina ulic, dolů nebo parků, které se po něm jmenovaly, už je dnes přejmenována. Tato kontroverzní postava odboje přišla, viděla a dala jméno salátovému dressingu.

Řešení najdete ZDE.