Tak to jsem v pytli, pomyslela jsem si, protože růžovou nenosím. Úplně mi stačí, že se díky svému fototypu každé léto měním v růžové prasátko, jakmile vylezu na slunce. Ale co – škála toho, co je ještě růžová, je hodně široká. To mi jistě potvrdí i všichni muži, kteří neakceptují barvy typu meruňková, lososová nebo fuchsiová. Prostě růžová a hotovo. S touto myšlenkou jsem zespodu šatníku vylovila vínové tričko.

Film mě celkem zajímal, i když jsem o něm zatím nic moc nevěděla. A taky jsem si jako malá s Barbie moc nehrála. Měla jsem jednu a nejzajímavější na ní bylo to, že byla ze hmoty, která se jinak u hraček v Československu nikde nevyskytovala. A měla tři páry bot v krásných pastelových barvách. Víc si nepamatuju, radši jsem měla koně a hry na indiány, do kterých křehká blondýnka nazapadala.

Doprovod mi měla dělat ještě maminka, kterou nápad na sobotní večer v kině nadchl (a téma filmu neodradilo). Taky našla nějaký růžový kousek oděvu a šlo se. Před kinem Světozor jsme byly včas a vítala nás tam organizátorka Petra. Postupně dorazily ještě dvě dámy a bylo nás pět. Ačkoli se blížil večer, horko nepolevovalo, a tak jsme se přesouvaly do sálu přískoky – přes zmrzlinu u vchodu, limonády v baru kina a větráky kolem něj. V kinosále pak bylo snesitelně a celkem plno.

Nechci tu prozrazovat cokoli z děje filmu. Jen bych ráda zmínila, že film byl od začátku pojatý velmi vtipně a s nadsázkou. Nevěděla jsem o něm nic předem, a tak mě překvapilo několik věcí. První bylo poznání, že film není pro malé děti, ale spíš pro slečny a mladíky a starší. Pak mě zaujalo, že to není bezduchá taškařice, i když se tam zpívá a tančí od začátku do konce vydatně. Pod nánosem růžové občas vykoukly zajímavé a důležité myšlenky. Tak doufám, že pokud šli na film rodiče s dětmi, že si o některých popovídají. A také mě překvapilo, že jsem se dost dobře bavila. Diváci různého věku i genderu se u filmu Barbie mohou dost nasmát a taky si z něj vzít něco inspirativního. I kdyby na něj nešli do kina v něčem růžovém.

Ve hře účinkovala plzeňská herecká špička: v hlavních úlohách Pavel Pavlovský a Andrea Černá, v menších rolích byli nejznámější Martin Stránský a Antonín Procházka. Pochopitelně nezaostávali ani další herci a herečky. Hra o sobeckém divadelním kritikovi a jeho intrikách postupně nabírala obrátky a po celkem nezáživné první čtvrtině představení se hra rozjela ve velmi vtipnou a poutavou komedii. Tuto hru lze všem kulturychtivým jen doporučit, neboť v tomto (našem plzeňském) obsazení je to naprostá špička, kterou překonalo jen původní obsazení s Milošem Kopeckým. Divadelní zážitek bylo pak pochopitelně nevyhnutelné rozebrat v protější restauraci Malý Jadran. Jen škoda, že všichni neměli dostatečně dlouhou vycházku a z původních osmi účastníků jsme u pivka a vínka pokračovali jen čtyři.

Divadlo jsme naplánovali mimo obvyklou schůzku MS. V poslední době mám dojem, že se u nás vykrystalizovalo jádro členů, kteří se vídají rádi, a to nejen na oficiálních schůzkách každého čtvrtého dne v měsíci. Důkazem jsou naše mezischůzky – pokerové dýchánky, na kterých se sejdeme v pěti až šesti lidech a zdržíme se do pozdních hodin. Takže schůzka MS Plzeň není jen oficiální schůzka členů, nýbrž setkání přátel, kteří si mají co říci a rádi se vidí – to je doufám nejen můj názor. S tím asi můžeme být příkladem ostatním MS.

Autor: Michal Schober

Nejen Nina, ale i další baletky tuší životní šanci. Která z nich dokáže dokonale ztvárnit křehkou a elegantní bílou labuť a zároveň živočišnou a sebejistou černou labuť? Nina nežije ničím jiným než nadcházejícím konkurzem. Trénuje intenzivněji a nervy má na pochodu. Zahrát bílou labuť jí nedělá sebemenší problém. Je taková – hodná maminčina holka, precizní a uzavřená. S černou labutí si ale stále neví rady. Nedokáže se uvolnit, není vyzývavá, nedokáže svést muže.

Takový psychický tlak nemůže zvládnout. Kvůli nedostatku spánku, možná kvůli nedostatečnému přísunu jídla, začíná mít Nina vidiny. Nemá se komu svěřit, kamarádky nemá, vždyť v divadle spolu všechny jen soupeří. S matkou si přestává rozumět. Na scénu navíc přichází nová baletka Lily, která je jejím přesným opakem. Je drzá, odvážná a sexy – dokonalá černá labuť. Nina ví, že s příchodem Lily je její kariéra ohrožena. Vidiny se zhoršují, až sama neví, co je vlastně skutečné.

Její představy hrají ve filmu zásadní roli. Divák mnohdy nebude vědět, co se doopravdy stalo. Musí být tedy ve střehu, aby mu nic neuniklo. Vidiny jsou nejprve nenápadné, v závěru gradují a nabývají na barvitosti.

Herecké obsazení je vydařené. Natalie Portman má po celý film ve tváři nejistotu a utrpení z dřiny. Herečka je tak štíhlá, až je těžké uvěřit, že ve skutečnosti baletkou není. Nejpůsobivější je její přerod z hodné dívky v temnou černou labuť. Mila Kunis svou roli svůdnice a provokatérky zvládla na výbornou.

Temný děj provází krásná klasická hudba. Oko diváka potěší elegantní tanec. Závěrečné vystoupení černé labutě bere dech.

Ačkoliv se může na první pohled zdát, že se jedná o film jen pro ženy, opak je pravdou. Žádné sladké řeči tu neuslyšíte. Nina si jde tvrdě za svým a její strastiplná cesta, při níž téměř přijde o rozum, zanechá dojem v každém.

Režie: Darren Aronofsky
Hrají: Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Benjamin Millepied
Premiéra: 10. 2. 2011

Autor: Lenka Molnárová