Stejně jako v předchozích letech byl společně plánovaný program dobrovolný a vznikal spontánně podle nápadů samotných účastníků s ohledem na počasí a náladu. Každý se mohl připojit ke společně domluveným výletům a aktivitám nebo naopak vyrazit po vlastní ose.

Chladnější červencový týden byl ideální pro delší výlety do hor a do šumavských měst, navštívili jsme nově tkalcovskou a šicí dílnu v Železné Rudě, vydali jsme se do návštěvnického centra v Srní s naučnou stezkou pro děti zakončenou pozorováním vlků, vyjeli jsme si oblíbeným vláčkem Šumaváčkem k Černému jezeru, zdolali jsme vrchol Jedlové a další zajímavé cíle. Ani v bezprostředním okolí základny nebyla o zážitky nouze – sice obyčejné ale plné zábavy byly procházky ke Kapličce či Suchým studánkám, kde si děti cestou sbíraly borůvky a maliny a v lese nadšeně stavěly domečky pro skřítky.

Příjemná atmosféra panovala také přímo na základně. Večery několikrát tradičně patřily táborákům s opékáním buřtů a hudebním doprovodem, nechyběl karneval s diskotékou, noční stezka odvahy ani oblíbené malování na trička a další materiály. Dost času jsme s dětmi také strávili v kuchyni při přípravě různých sladkých moučníků nejen ze sezonního ovoce ale také při již tradiční výrobě bramboráků z opravdu velkého množství brambor, aby bylo pro každého hodně. Při těchto běžný aktivitách jsme se vzájemně poznávali a příjemně si popovídali. Když zrovna nebyl naplánovaný žádný program, děti si na terase a v malé osadě s minimálním provozem bohatě vystačily s koly, koloběžkami, míčem nebo jednoduše se společností svých kamarádů.

I letošní ročník potvrdil, že největším kouzlem Kukačky není jen nádherná šumavská příroda nebo pestré možnosti výletů, ale především přátelská atmosféra a komunita lidí, kteří se sem každoročně rádi vracejí.

Na závěr patří poděkování Janě Soukupové za zajištění dalšího ročníku této krásné tradice a také všem účastníkům, kteří nadšeně plánovali a připravovali program pro sebe i ostatní. Všichni se těšíme na další společné setkání na Kukačce, buď již při kratších podzimních a zimních akcích nebo až zase v létě na celý týden.

Pro naši rodinu to byl vůbec první pobyt s Mensou, a tak jsme vlastně nevěděli, co očekávat. Čekalo nás příjemné překvapení už po příjezdu. Skautská základna Bílý orel je schovaná uprostřed šumavské přírody, stranou od rušných silnic, hned vedle farmy. Z oken jsme měli výhled na koně a přímo kolem budovy si občas udělaly procházku slepice.

Sešli jsme se opravdu z celé republiky – od Prahy a Plzně přes Český Brod až po Brno, Prostějov, a dokonce Cítov i Citov. Přestože jsme byli téměř na maximální kapacitě objektu, atmosféra byla od první chvíle přátelská a uvolněná. Velmi rychle zmizel pocit, že jsme mezi cizími lidmi.

Předpověď počasí nám přitom příliš nadějí nedávala. Déšť měl vydržet téměř celý pobyt, ale nakonec nám počasí přálo mnohem více, než meteorologové slibovali. Mohli jsme tak vyrážet na výlety po Šumavě i za hranice. Hned první den část účastníků vyrazila na malé venkovské koupaliště v Německu, zatímco další navštívili zvířecí výběhy v Národním parku Bavorský les. Jeden den jsme se vyvezli lanovkou na Špičák a pokračovali k ledovcovým jezerům, jiní mezitím zamířili do Farmaparku v Javorné. Někteří vytáhli kola a vyrazili poznávat okolí, jiní si jen tak zahráli stolní tenis. Každý si našel program podle svého.

Stejně pestrý byl ale i čas, který jsme trávili přímo na základně. Ve společenské místnosti vznikl během několika minut deskovkový ráj. Hry byly rozložené na stolech i po celé podlaze a vždy se našla skupinka, která zrovna něco hrála nebo vysvětlovala pravidla dalším. Večer jsme se scházeli u ohně, opékali špekáčky a zpívali. Jeden den se v kuchyni pod vedením Lenky pustila skupinka dobrovolníků do přípravy bramboráků pro všechny. Strouhalo se, míchalo i smažilo a výsledek stál za všechnu tu práci.

Ani deštivější chvíle nebyly na škodu. Děti bez problémů vyměnily turistické boty za holínky a objevovaly kouzlo kaluží, zatímco uvnitř pokračovaly deskovkové maratony. Právě možnost dělat každý den něco jiného byla jednou z věcí, které se nám na pobytu nejvíce líbily.

Největším zážitkem pro nás ale nebyla konkrétní místa ani program. Byli to lidé. Přirozeně jsme si pomáhali, společně pečovali o zázemí, domlouvali výlety a podle potřeby je upravovali tak, aby je zvládli i ti nejmenší. Přestože většina účastníků přijela jako neznámí lidé, odjížděli jsme s pocitem, že jsme strávili několik dní mezi přáteli.

Na Šumavu jsme jeli z Brna, takže cesta rozhodně nebyla krátká. Přesto jsme už cestou domů věděli, že to nebyla naše poslední mensovní akce. Poznat podobně naladěné lidi, se kterými si všechno sedlo tak přirozeně, za tu cestu rozhodně stálo.

Program byl skutečně pestrý. Společně jsme navštívili oblíbený pumptrack v Železné Rudě, vydali se na nedaleký kopec Pepík a další den také k Suchým studánkám v okolí základny. Děti si během pobytu vyrobily lucerny, se kterými se poté zúčastnily strašidelné bojovky s úkoly. Velký úspěch měl i karneval s diskotékou a soutěžemi, stejně jako večerní stezka odvahy pro odvážné účastníky. Nechybělo ani tradiční posezení u ohně spojené s opékáním buřtů.

Celá akce proběhla jako vždy v přátelské a pohodové atmosféře a dovolím si říci, že patří mezi nejlepší rodinné akce bez ohledu na roční období. Za všechny účastníky děkujeme Janě Soukupové za organizaci a Martině, Marcele a dalším za přípravu aktivit. Už nyní se těšíme na příště.

Základna opět nezklamala. Její výborné zázemí, prostorná kuchyň, společenské prostory, půda vybavená fotbálkem či ping-pongem, a hlavně rozsáhlá terasa plná dětského smíchu zůstávají tím nejlepším výchozím bodem pro společné zážitky. Večery jsme několikrát završili společným příjemným posezením u ohně s opékáním buřtů.

Program byl tradičně volný, každý si mohl naplánovat výlety či aktivity dle svých preferencí po skupinách či individuálně. Jedním z oblíbených výletních cílů bylo venkovské koupaliště ve Frauenau v Německu – perfektně vybavené, čisté a velmi přátelské k rodinám s dětmi. Dále jsme se například vydali pěšky k Suchým studánkám s erárními hrnečky, ale letos i improvizovanou stromovou houpačkou, která se u dětí stala velkým hitem. Dalším krásným výletem byla společná výprava na Kepelské mokřady s vodními mlýnky, kde se nejen děti nadšeně brodily v potoce.

Vypravili jsme se mimo jiné také vláčkem Šumaváčkem ze Špičáckého sedla k Černému jezeru, největšímu přírodnímu jezeru v České republice. Okolní příroda je zde opravdu nádherná. Volné chvíle trávily děti s chutí u základny – na kolech, koloběžkách, s míčem, nebo prostě jen tak vymýšlely vlastní zábavu s ostatními kamarády. Nechybělo ani malováni na trička nebo návštěva sousední farmy s hospodářskými zvířaty.

Celá akce se nesla v pohodovém a přátelském duchu, kde si na své přišli jak ti nejmenší, tak dospělí. Děkujeme Janě Soukupové za zorganizování i Mense Česko za finanční příspěvek a už teď se těšíme na příští rok na další, tedy 5. ročník – zase v červencovém termínu!

Za pozornost stojí už samotná základna, která je pro podobné akce skvěle uzpůsobena. Krom toho, že má velkou lůžkovou kapacitu, velkou společnou kuchyň vhodnou i pro dětské tábory, společenskou místnost a půdu vybavenou mimo jiné fotbálkem a ping pongovým stolem, tak má především neopakovatelnou atmosféru a je bezprostředně obklopena krásami šumavské přírody. Rozsáhlá dlážděná terasa v létě nabízí dětem možnost projet se na kolech a odrážedlech s oblíbeným bonusem sjíždění dešťové strouhy, nebo si jinak hrát a účastnit se společných aktivit. Letos byly velkým hitem například smyslohrátky, malování na trička či malování na kamínky. Za základnou jsme se také několikrát sešli u ohniště při opékání buřtů a nad písničkami s kytarou. Akce se letos zúčastnilo 51 osob a z toho 24 dětí ve věku 0–7 let, takže každý dětský účastník si snadno našel kamarády podobného věku.

V nejbližším okolí se nachází převážně zemědělská osada Šukačka (i když pro potřeby akce je raději z pochopitelných důvodů nazývána krycím jménem Kukačka, ač originální název je odvozen od německého názvu Schukatschen) a dále rozlehlé louky a lesy. Oblíbenou cílovou destinací kratších procházek je návštěva tzv. Suchých studánek s erárními hrnečky pro napití. Letos se v blízkosti základny uskutečnila také velice povedená bojovka pro děti s řešením úkolů a hledáním pokladu. Hromadně jsme také pěšky navštívili např. blízkou restauraci penzionu Stará vápenka, kde je pro děti moc fajn hřiště s trampolínou a v neposlední řadě jsme se společně vydali i na nedalekou chalupu Janiných rodičů se sousední zemědělskou usedlostí, kde je možné si prohlédnout zvířata.

Širší okolí už potom nabízí nepřeberné množství destinací, které si zaslouží návštěvu. Dost z nich jsme navštívili společně s dalšími rodinami, což skvěle motivovalo děti k výšlapům nebo delším procházkám, které by je normálně až tolik nemusely bavit a třeba by ani nebyly ochotné takové vzdálenosti vůbec ujít. Za všechna nespočetná místa, která stojí za to navštívit, jsme se letos podívali k Prášilskému jezeru, oblíbená atrakce pro děti je také vláček Šumaváček, kterým se dá jet ze sedla Špičáku až k Černému jezeru. V Železné Rudě je také pro děti skvělý Svět železnice v Muzeu Šumavy s rozsáhlými modely tratí a vláčků.

Mnoho zajímavých atrakcí nabízí blízké Německo. Určitě můžeme doporučit 40 km vzdálené koupaliště ve Frauenau, které je krásné, čisté a neskutečně přátelské k dětem, které zde mají navíc do 6 let vstup zdarma. Letos jsme také poprvé navštívili centrum národního parku Falkenstein v Ludwigsthalu. Zde můžete navštívit expozici v jeskyni z doby kamenné, vidět pratury a koně Převalského (když budete mít víc štěstí než my, tak uvidíte i vlky a rysy), děti si mohou pohrát v krásné dřevěné herničce v Domě divočiny, kde jsou i rozsáhlé přírodovědné interaktivní expozice. Vše je dostupné i v českém jazyce. Z předcházející zimní akce máme také skvělou zkušenost s návštěvou lázeňského koupaliště Aqacur Badewelt v Bad Kötzting. Nemá ale smysl vypisovat všechny atrakce v okolí, je jich opravdu nepřeberné množství a každý si dle svých preferencí vybere.

Chtěla bych tímto velice poděkovat Janě Soukupové za ochotu a zorganizování dalšího ročníku takto úžasné akce nejen pro děti a minimálně za naši rodinu doufáme, že se jí do toho bude chtít i příště.

Díky této veleúspěšné akci se následně na SIG Facebůk obrátila řada mensanů se zájmem o spolupráci. Protože SIG Facebůk není zdaleka nějakým začátečníkem na poli veřejné známosti a má propracované strategie PR, nebyla jeho zástupkyně Dagmar Hladíková tímto požadavkem překvapena. Prvním z podporovaných dobrovolníků se stala Jana Soukupová. Stalo se tak na základě kladných referencí a veskrze pozitivních dřívějších osobních zkušeností.

Pilotní společnou akcí byl víkend v šumavských lesích pro rodiny s dětmi organizovaný Janou Soukupovou 23–25. února. SIG Facebůk využil své know-how a širokou publicitu a vyhlásil opět soutěž, tentokrát talentově skladatelskou. Účastníci víkendového pobytu s názvem Zimní víkendová Kukačka měli za úkol složit ódu, oslavné libreto nebo píseň na tento pobyt. V textu musel zaznít tabuizovaný skutečný název osady, tedy Šukačka. Text měl obsahovat alespoň tři zdařilé rýmy a neudáno kolik rýmů nezdařilých. Skladba měla být odevzdána především ale ve složeném stavu.

Soutěž byla opět autorsky velmi úspěšná. Zúčastnil(o) se pěkný(ch) pár talentů. Vítěznou skladbou byla ÓDA NA RADOST ZE ŠUKAČKY a text je k přečtení k dispozici u Jany Soukupové (nebo na přiložené fotografii).

SIG Facebůk vyhlášenou akcí (prý) splnil očekávání na něj kladené. Tímto za SIG Facebůk vemi děkuji Janě Soukupové a těším se na další, jistě opět zdařilou, případnou spolupráci.

V únoru na Šumavě bývá sníh, ale letošní rok bohužel obleva přišla brzy, takže již v době našeho pobytu nebylo možné lyžovat ani v nedaleké Železné Rudě.

Proto 4 rodiny v sobotu odjely do nedalekého Bavorska do skiareálu na Velký Javor, nejvyšší horu Šumavy, kde ještě zbytky převážně technického sněhu na sjezdovkách ležely. Ostatní rodiny měly program spíš v duchu předjarních procházek na čerstvém vzduchu, počasí nám přálo, bylo slunečno a bezvětří.

Dva společné večery utekly jako voda, družili jsme se při hraní her i u kytary v podání Ivana Kocury. Pro letošní akci jsem si troufla pro zájemce zavést novinku, a to společné vaření a stravování, což byla skvělá seznamovací aktivita na páteční večer, kdy jsme si navařili i na sobotu.

Nyní nás základna čeká o prázdninách, kdy zde máme objednaný pobyt na celý týden v termínu 13.–20. července. Doporučuji včasné přihlášky, kapacita je již téměř naplněna.