Dá se říct, že máme tři typy rizik spojených s Bitcoinem. Ty přitom mají svým způsobem navzájem částečně protichůdné požadavky pro prevenci.

Rizika oprávněného přístupu

Existuje řada rizik, která budou mít za následek, že se k bitcoinu nedostane ten, kdo se k němu dostat má (tedy především vy nebo pro případ vaší dočasné či trvalé neschopnosti vaši blízcí) – například nedbalé načmárání slov, zničení nebo ztráta, koma, ztráta paměti nebo úmrtí.

Pro riziko ztráty paměti nebo úmrtí je vhodné mít co nejvíce záloh, o kterých příbuzní vědí. Nicméně abyste předešli okradení, současně potřebujete, aby se k zálohám nikdo nedostal bez vás, nebo alespoň ne dříve než po vaší smrti.

Samotnou hardwarovou či softwarovou peněženku nicméně není třeba proti těmto rizikům příliš chránit, koupíte či nainstalujete novou, a pokud máte slova, vše obnovíte. Nemusíte příliš chránit ani heslo k peněžence, po obnově si můžete nastavit nové.

Po zapsání slov, k čemuž vás přímo donutí hardwarová i softwarová peněženka, si v prvé řadě vyzkoušejte obnovu z těchto slov – mimo jiné proto, že tím vyzkoušíte jejich čitelnost. Mnozí z nás už ručně moc nepíšou, jejich ručně psané písmo není z nejčitelnějších a psací stroj doma nemají… Pokud se vám obnova nepodaří (u Shamir slov vyzkoušejte všechny části!), prostě si založte novou peněženku a zapište si nová slova čitelněji (a znovu vyzkoušejte). Stejně tak pokud používáte skryté peněženky, ověřte čitelnost zapsaného hesla. Pozor, pro případ vašeho úmrtí je třeba, aby vše bylo jasně čitelné nejen vámi, ale dědici. Pokud opravdu škrábete, zvažte zapůjčení psacího stroje. Některé šicí stroje umožňují vyšít písmena – jen bych se obával vypárání (raději každé písmeno zvlášť zapošijte).

Zajistěte, aby se váš dědic či dědicové o vašich bitcoinech dozvěděli, věděli, co s nimi dělat, dostali se k nim a mohli je použít či prodat. Jak? To už je obtížnější otázka. Někdo slova i s pokyny svěří závěti. Někdo je dá k jiným cennostem do trezoru. Podobná opatření jsou potřebná i pro nepravděpodobný případ, že utrpíte např. úraz hlavy kvůli kterému ztratíte paměť. Budete schopni zjistit, že máte bitcoiny, kde je máte, jak se k nim dostanete? Nebo podobně jako nepoučení pozůstalí při úklidu vyhodíte lísteček s pár anglickými slovy?

Zajistěte také, abyste se ke svým bitcoinům dostali, i když vám živel zničí celý váš byt (tedy včetně notebooku, hardwarové peněženky a slov; musíte počítat i s variantou, že přijdete o mobil, který obvykle máte vždy u sebe). Obecně se u zálohování doporučuje „pravidlo 321“ – tedy mít minimálně 3 zálohy, na minimálně 2 různých místech a na minimálně 1 geograficky vzdálené lokaci. Nicméně je potřeba, aby ta nejvzdálenější záloha byla dostatečně daleko od vašeho bytu – riziko, že když povodeň, nebo tornádo zničí váš byt, zničí i okolí, je značné. Proto je potřeba zálohu dát k dostatečně geograficky i topograficky vzdáleným, a přitom důvěryhodným známým, popř. je někde dostatečně daleko zakopat, skrýt (lépe kilometr přes kopec než dvacet kilometrů po proudu řeky).

Někteří důvěřují relativně dražším kovovým destičkám, kam slova vyryjí (pozor na čitelnost). Ano, jsou odolnější, takové destičky by měly přečkat i požár, nicméně i kovovou destičku vám povodeň odnese, tornádo odfoukne. Mně se zdá levnější a lepší mít prostě víc záloh, které ale budou odolné proti běžným věcem jako je vlhkost nebo myši. Prostě použijte papír a kvalitně zalisujte alespoň do plastu.

Současně myslete na to, že by se k vašim bitcoinům měli blízcí být schopní dostat se i dočasně nebo k části peněz – pro případ, že upadnete do kómatu nebo se stanete vlivem duševní choroby či úrazu dočasně nesvéprávným (a to třeba z důvodu alkoholismu nebo gamblerství).

Nicméně tyto zálohy pomohou jen pro případ zničení nebo ztráty, kdy je nikdo nenalezne. U dalších rizik musíme zálohy chránit výrazně složitěji.

Rizika neoprávněného přístupu

Druhým typem jsou rizika, že se k bitcoinu dostane někdo, kdo se k němu dostat nemá. Což jsou v prvé řadě náhodní nálezci nebo zloději, v druhé řadě zloději, kteří jdou cíleně po vás. V tom horším případě i vaši blízcí, bývalí partneři nebo obchodní partneři – někdo z vašich důvěrníků se může dát na pití, drogy nebo propadnout jiné závislosti. A zblbnutí kvůli hormonům (např. zamilovanost) se taky počítá.

Oproti návodům na internetu mi nedává smysl pouhé zapsání všech slov na jedno místo, protože případný náhodný nálezce nebo zloděj po chvilce googlení pochopí, o co jde – trochu mi to připomíná klasické heslo do počítače napsané na monitoru. Ano, proti útočníkovi z internetu je to účinné, proti fyzickým útočníkům jsou to otevřené dveře s pozváním dovnitř. Shamir slova jsou bezpečnější, ale stále v sobě implicitně zahrnují informaci pro nálezce či útočníka, že se jedná o Shamir slova – odlišují se nejen viditelným počtem slov (20 nebo 33 slov). Na druhou stranu takto zapsaná slova pomáhají případným pozůstalým (nebo vám po ztrátě paměti) pochopit, o co se jedná a jak je použít.

Pokud tedy máte jedno geniálně bezpečné místo, kam se pozůstalí dostanou vždy jen po vaší smrti nebo i vy po ztrátě paměti kdykoliv (a současně se nějak dozvíte, kde to místo je), stačí to. Nicméně já takové místo neznám. Pro některé může být řešením notář a uložení závěti u něj, pokud mu důvěřujete a důvěřujete i systému, že notáře nepřinutí vydat údaje i někomu jinému (např. až se stane prezidentem Hitler 2.0). A současně musíte věřit, že notář učinil všechna možná opatření jak proti požáru, povodni nebo tornádu, tak proti prozrazení. Někdo použije trezor odolný proti ohni, nicméně bude mít nový problém, jak trezor ochránit, a přitom k němu mít přístup. Pokud znáte řešení, napište mi ho, prosím.

Já vím jedině to, jak toto riziko snížit – a to diverzifikací rizik, tedy rozdělením slov na více částí. Rozdělení na více částí (až 16) je úkolem Shamir slov. Můžete si vybrat, kolik částí z kolika bude potřeba k přístupu. Je to jednoduché a blbuvzdorné, protože části můžete zadat v libovolném pořadí. Toto podporuje jen hardwarová peněženka Trezor model T. Pokud ji nemáte, můžete i tak slova jediné sady ručně rozdělit – nicméně vždy budete potřebovat všechny části ve správném pořadí. Jak si pomůžete oproti důvěře v notáře? Diverzifikujete rizika, zabráníte, aby jeden člověk sám porušil slovo, bude potřebovat minimálně dalšího člověka (dle vašeho nastavení), aby vám bitcoiny ukradli společně. Bude ho (případně je) nucen pokoušet, pod hrozbou násilí přinutit. Což mimo jiné znamená, že se pravděpodobně dozvíte, kdo to byl – a pokušitel vždy riskuje, že ten druhý vše nahlásí.

Co se například doporučuje? Konfigurace 3 ze 6 při použití Shamir slov. Tři sady slov budete mít vy, jednu sadu notář, po jedné sadě dáte svým blízkým, dědicům. Tak prý zajistíte, že se k bitcoinu za života dostanete jen vy a po smrti se k nim dostanou dědicové jen spolu. Podobné řešení vytvoříte i bez Shamir backupu tím, že svá slova rozdělíte na tři části, vy budete mít všechny, jednu část dáte notáři, a dalšími částmi podělíte své příbuzné. Jen musíte na tyto části umístit i pořadí (nebo prostě pozůstalí vyzkouší všechny možné kombinace, je jich jen šest). Tohle řešení má stále zradu v tom, že pokud ČR podobně jako Čína zakáže veškeré transakce kryptoměn, bál bych se, že notář pak po vaší smrti příslušnou část nevydá. Jak moc je to pravděpodobné, nechám na vašem odhadu, já jen na toto riziko upozorňuji. A s advokátem si možná taky nepomůžete, protože snahy prolomit advokátní tajemství tu jsou také. Na druhou stranu uchovat něco u advokáta, aniž by věděl, co uchovává, lze.

Pokud svým blízkým důvěřujete víc než notáři, resp. státu, možností je rozdělit části jen mezi vaše příbuzné (popř. místa).
Nespoléhejte prosím na to, že se vaši pozůstalí dostanou k vaší kopii ve vašem bytě. Má to jeden nepravděpodobný, ale možný háček – pokud např. z důvodu úniku plynu vybuchne váš byt včetně vás, bitcoiny budou ztraceny.

Riziko násilí

Třetím typem rizik jsou rizika, že jste donuceni dát k bitcoinu přístup, a to ať už jste vydírání předem (peníze nebo život), nebo ex-post (jestli chcete vidět svá nyní námi zašifrovaná data, pošlete bitcoiny na adresu…).

Zde vidím jen řešení, které jsem popsal výše. Mít trezor a v něm mnoho peněženek. Jedna viditelná s nějakou almužnou pro toho, kdo váš přinutí vydat slova či PIN k hardwarové peněžence i samotnou peněženku. Paranoici budou mít pro tyto účely další tajné peněženky, které vydají, když nátlak bude příliš velký, a které budou s to uspokojit i znalého vyděrače.

Samozřejmě stejně, ne-li více, bude důležitá prevence vydírání. Zde víceméně pomohou stejná opatření jako u státních měn. Pokud navenek nebudete dávat veřejně najevo, že jste dědic Kellnera, je pravděpodobnější, že po vás nebudou chtít částku jako po Kellnerovi. Pokud na běžné denní platby za kafe budete používat Lightning Network (mensa.click/mo), na běžné nákupy budete používat softwarovou peněženku a jen na obří nákupy sáhnete na hardwarovou peněženku, omezíte mnohá rizika, především ta častá rizika z nepozornosti, nedbalosti a omylu.

Problém je, že každá skrytá peněženka znamená další heslo, které je třeba chránit. A to je, opět protichůdně, potřeba současně 1) co nejvíc zálohovat pro případ zničení a co nejvíc tajit, aby nálezce heslo nemohl použít, 2) zajistit, aby ho v případě potřeby byli dědici schopni použít.

Tento článek vám měl dát obecný návod, na co vše si dávat pozor a jaké metody lze použít. Nicméně stvořit celý systém je na vás. V posledním díle vám představím relativně jednoduchý systém opatření pro nejčastější případ na příkladu páru, kdy oba mají své příbuzné a své zázemí.

Nezbytně stručný a rychlý úvod do bitcoinu

Bitcoin není méně bezpečný než státní měna, pro některé situace je dokonce bezpečnější, vyžaduje ale jiný přístup. Kryptoměny mají obrovskou výhodu např. v tom, že jsou čistě elektronické, založené na složité matematice asymetrické kryptografie a dalších nástaveb na kryptografii postavených. Stačí si tak třeba zapamatovat (nedoporučuji), vytetovat, vyšít, napsat nebo v knize vyznačit 12 anglických slov v daném pořadí a vždy, kdykoliv a kdekoliv se ke své kryptoměně dostanete. Těch 12 slov jakožto mnemotechnická fráze pro obnovu dat kryptopeněženky (v angličtině recovery seed) odpovídá 128bitovému klíči – a paranoici mohou používat i vyšší počet slov (18, 24). Díky těmto slovům si vaše peněženka najde vaše privátní klíče, k nim si najde veřejné klíče, adresy, kam vám lidé mohou kryptoměnu posílat a přes které uvidí historii transakcí.

Stačí 12 slov. Jak je zabezpečit a uchovat, je tedy doslova klíčová záležitost.

Budu mluvit o bitcoinu, nicméně většina věcí se týká snad všech kryptoměn. Pokud si ale myslíte, že budete diverzifikovat riziko tím, že budete investovat do vícero kryptoměn, raději to nedělejte. Kvalitativní rozdíl mezi bitcoinem a ostatními kryptoměnami, zvlášť těmi, které vznikly v posledních letech, je propastný: v důvěře, „stabilitě“ i celkové kapitalizaci, která souvisí s volatilitou.

Co u bitcoinu řešit víc než u státních měn

Chyby z nedbalosti. Když si heslo naškrábete na papírek a pak ho po sobě nepřečtete, papírek ztratíte, sežere vám ho kočka nebo rozstříhá dítě – u státních peněz žádný problém, stává se často, necháte si poslat heslo nové. U bitcoinu? Prostě musíte vyzkoušet všechny možnosti, co by ta vaše škrábanice mohla být, žádná jiná možnost není. Pokud je kombinací příliš mnoho a předem jste si nevytvořili zálohu, právě jste přišli o bitcoiny. Ano, tak je to snadné.

Přirovnal bych to k příběhu z knihy Faktomluva, kdy Švédové přijedou do Indie a jeden strčí nohu do zavírajících se dveří výtahu, aby kolegovi výtah neujel. Díky rychlé reakci Inda, který zmáčkne nouzové tlačítko, se nic vážného nestane, jinak by výtah nohu možná i usekl. Ind se diví, že Švédové tak moc spoléhají na (nouzové) bezpečnostní opatření svých výtahů, Švédové se diví, že Indové běžně jezdí v tak „nebezpečném“ výtahu. Pozor na to, u bitcoinu jste v situaci Švéda, co jede výtahem v Indii.

Úmrtí. I když je vám 14 nebo 20 let, smrt je sice méně pravděpodobná než v 80 letech, nicméně stále možná a měli byste na ni být nachystáni. Když se jedná o státní měnu na bankovním účtu, po vaší smrti notář osloví banky a vaši dědici budou mít k vašim penězům automatický přístup. I když nemáte závěť či ji zákon nerespektuje, dědicové jsou určeni zákonem. V případě bitcoinu se k němu bez vaší přípravy pozůstalí nikdy nedostanou, i kdyby věděli, že jste ho měli a na kterých adresách. A když o bitcoinu nebudou nic vědět a mezi vašimi věcmi najdou nějaký papírek/destičku s anglickými slovy, pravděpodobně je v klidu vyhodí, aniž by tušili, co znamenají. Na druhou stranu – když se třeba ve 14 letech dobře postaráte o to, že vaše bitcoiny dostane po vaší smrti vaše přítelkyně, tak to tak bude, na rozdíl od státních peněz, kde by v tomhle věku byla vaše závěť neplatná.

Kóma, nesvéprávnost. Když upadnete do kómatu nebo se stanete dočasně nesvéprávnými z důvodu nemoci nebo úrazu, existují státní metody, jak se vaši blízcí stanou vašimi opatrovníky a po dodržení jistých procesů se dostanou i k vašim penězům. Pokud vlastníte bitcoin a nepamatujete na tohle předem, opět máte smůlu.

Požár, tornádo, povodeň. Pro případ, že vám nějaký živel zničí byt, se obvykle pojistíte, takže do určitého limitu vám pojišťovna nahradí dokonce i hotovost. Téměř ve všech případech se postupně dostanete k rodnému listu, občanskému průkazu, a nakonec i k účtům. Ale pokud se jedná o bitcoin? Máte problém, vše je na vás. Pokud jste si náhradní způsob nenachystali, tak prostě neexistuje.

Omyl, podvod. Když omylem pošlete státní peníze na špatný účet, není obvykle vše ztraceno. Lze vypátrat majitele účtu, banka ho osloví a vaším jménem ho požádá o vrácení peněz. To také většina majitelů účtů udělá, mimo jiné proto, že v rámci České republiky jim jinak hrozí postih. V některých případech dokonce dostanete peníze částečně zpět, i když je z vás někdo vyláká podvodem. U bitcoinu zapomeňte. Ztroskotáte hned na prvním kroku. Nevíte, koho oslovit, neznáte identitu vlastníka adresy, kam jste peníze poslali. Můžete jen spoléhat na to, že peníze pošle zpět sám od sebe – jenže i když bude čestný, nemusí si ani všimnout, že mu peníze přišly. A v případě podvodu jste prakticky bez šance. Nepočítejte s tím.

Ztráta, krádež, ztráta důvěry. Když ztratíte platební kartu, zablokujete ji. A i když ne, můžete být předem na toto riziko pojištěni. Banka má navíc mnohdy ze zákona částečnou odpovědnost. Když ztratíte přístupové údaje k účtu, prostě je zablokujete – a vždy existuje cesta, jak se ke svým penězům opět dostat. Když se rozvedete nebo někdo z vašich blízkých ztratí vaši důvěru, situaci vyřešíte obdobně. U bitcoinu? Bez šance. Neexistuje ani cesta, jak zablokovat přístupové údaje. Jedině převést všechny bitcoiny na jinou adresu – dřív, než to udělá zhrzená milenka.

Loupež, vydírání. Bohužel existují případy, kdy vám někdo hrozí násilím nebo má rukojmí, např. zašifrovaná data, a vydírá vás. (Pozor, v některých zemích je nelegální vyděrači zaplatit, více např. starší čísla časopisu Security World). Zaplatíte muži, co stojí před vámi se zbraní v ruce? Když máte v případě státních peněz opravdu velké štěstí, útočníka najdou a má z čeho platit, tak ho přinutí vám peníze vrátit. Jedná se spíše o nepravděpodobný scénář, u bitcoinů jsou ale šance prakticky nulové.
Obávám se, že mnoho lidí na bitcoin zanevře, jakmile se s jednou z výše uvedených situací potká a nevratně kvůli ní o peníze přijde.

Pokud jsem vás vystrašil a budete bezpečnost i rizika kryptoměn brát mnohem vážněji než se státní měnou, článek splnil svůj účel. V příštím díle se pokusím nastínit některá možná dílčí řešení jednotlivých rizik.