Pokles kreativity nemusí nutně začínat s dosažením věku 40 nebo 50 let. Může začít už ve chvíli, kdy začneme chodit do školy. Zhruba v pěti letech využíváme podstatnou část našeho potenciálu. Objevujeme a vynalézáme. Tvoříme. Nevadí, že to, co tvoříme, bylo již vytvořeno dávno předtím. My o tom nemáme jiné vědomosti, než je naše vlastní zkušenost. A inovujeme pozoruhodným tempem. Avšak po nástupu puberty, někdy kolem dvanácti let, náš kreativní duch zdá se značně upadá a někteří z nás mohou být „odsouzeni“ zůstat v těchto vyježděných kolejích po zbytek svého života.

Konformita je cena, kterou platíme za to, abychom mohli žít v moderním světě. Abychom dobře vycházeli s lidmi své kategorie i s nadřízenými, musíme dodržovat řadu pravidel a přijímat určité hodnoty. V životě je, jak se zdá, více toho, co dělat nemůžeme, než toho, co dělat můžeme. Přestali jsme – a nejspíš už hodně dávno – objevovat a zkoumat náš svět a děláme to, co nám jiní říkají, že dělat musíme. Naše kdysi jakoby dětská zvídavost se proměnila v předvídatelné chování a mechanické memorování faktů a pravidel.

Kreativita může ty, kteří jsou na konformitě závislí, ohrožovat, a tak proto, abychom „drželi krok“ a „nerozhoupávali loď“, usilujeme o to utlumit svou kreativní energii. Počínaje roky strávenými na základní škole nám neustále někdo vtlouká do hlavy konformitu. Naše schopnost řešit problémy kreativně tím trpí. Učíme se, že existuje jen jedna cesta, jak je řešit. Ta cesta, kterou má na mysli náš učitel. Tímto učitelem je tatáž osoba, která se naučila stejná pravidla konformity, přizpůsobená aktuálním mravům té doby, kdy on, resp. ona, byli rovněž žáky základní školy. A tak se cyklus opakuje, generaci za generací. Do té doby, než dojdeme až na vysokou školu, jsme důkladně zpracováni do patřičného stavu, abychom dávali pozor na každou slabiku, kterou naši profesoři vyřknou, jakoby hlásali „Slovo Boží“. Ve chvíli, kdy dostáváme diplom, jsme vskutku funkčními členy společnosti – zároveň však možná nejsme kreativnější nežli roboti!¹

Kognitivní pasti² a nemoci jsou primární důvody uvadání kreativity starších lidí, stejně tak jako i u některých úspěšných osob. Proto s tím, jak postupujeme životem a svou profesní dráhou, musíme hledat únikové cesty, abychom překonali onu „všední monotónnost“, která je náš denní chléb. Uvnitř v každém z nás stále existuje svět našeho dětství – fantastický, nepravděpodobný. Ty surrealistické stránky sebeobjevování a vzdání se sama sebe, které musíme odkrýt, abychom dospěli ke svému potenciálu.

Vzpomeňte si, jste-li ochotni, na ty věci, které uchvacovaly vaši představivost v dětství a během dospívání. Vžijte se do oněch raných etap vašeho života, které vás nejvíce zaujaly – kromě vašich posedlostí opačným pohlavím! Pokuste se zkultivovat svou niterní zahrádku. Máte-li vlohy k psaní poezie nebo prózy, dejte jim příležitost, aby rozdmýchaly vaši představivost, nebo si připomeňte mládí a zapřemýšlejte o dávno opuštěných zálibách. Ty vás mohou zavést na kreativní cesty, které jste až dosud považovali za nepravděpodobné nebo nemožné.

V tomto procesu přitom nemusíme pouštět ze zřetele naše osobní nebo rodinné závazky a povinnosti. Avšak uzavřeme-li se do opakujících se a nudných šablon, může to naši kreativitu jen zhoršit. Jakožto mensané a zodpovědní členové společnosti jsme povinni využívat naši inteligenci a kreativitu k tomu, abychom obohatili životy jiných i naše vlastní, ať už jsme mladí nebo staří. Historie nám říká, že Sofoklés napsal hru Oidipus na Kolóně ve svých 89 letech a soudce Nejvyššího soudu Spojených států Oliver Wendel Holmes začal studovat řečtinu, když mu bylo 92 let.

Fluidní inteligence (Gf) má tendenci se snižovat s tím, jak stárneme, a mírná ztráta krátkodobé paměti se považuje za normální. Naproti tomu naše obrovská zásobárna krystalické inteligence (Gc) se nezmenšuje. Krystalická inteligence je neustále narůstající suma učení se po celou dobu života z rozmanitého, neustávajícího proudu zážitků. Teorie o všeobecném poklesu kreativity a inteligence spojované s „nevyhnutelnými důsledky stárnutí“ jsou zcela zřejmě chybné.

„Kognitivní výzkumy poslední doby prováděné s mentálně svěžími, zdravými seniory ukázaly, že inteligence u starších lidí nemusí nevyhnutelně klesat,“ říká Dr. Harry R. Moody, zástupce ředitele Brookdale Centra. „V některých oblastech,“ dodává Moody, „jako při testech zjišťujících orientaci v problémových situacích, při kreativním chápání a metaforických procesech prokázali starší lidé dokonce statistický nárůst.“ Podle Marka Kaminského, ředitele a tvůrce projektu Umělci a lidé pokročilejšího věku, který běží již dva roky, je „proces bilancování života styčnou hranou, kde se setkává gerontologie a humanitní vědy. Vzpomínky starých lidí je možné přetvořit do podoby článků, poezie, románů nebo her. Mohou vytvářet působivá díla, která mají význam pro ně samé i velký ohlas ve společnosti.“³

Začneme-li dělat jiné, nové věci, jako například chodit na nová místa, debatovat s lidmi, s nimiž jsme se seznámili teprve nedávno, číst spoustu knížek a novin, učit se nějaký cizí jazyk – nebo se dokonce v pokročilém věku vrátíme do školy a případně si stanovíme za cíl dosáhnout bakalářského, magisterského titulu nebo doktorátu, nezbývá nám nic jiného než koordinovat, syntetizovat a regenerovat naše tvořivé síly. „Svět nových možností“ nás očekává.

Zdraví, kreativní lidé obvykle přežívají ty, kteří nemají ve svém stylu života ani špetku kreativity. Mají-li všechny ostatní podmínky srovnatelně stejné, intelektuálně aktivní jedinci mohou žít stejně dlouho, jako ti, kteří se udržují ve vynikající fyzické kondici.⁴

Zůstávejme aktivní a žijme dlouhý, zdravý a kreativní život. Jak říká přísloví o našem mozku: „Užívejme ho, nebo ho ztratíme!“

Poznámky

¹ Naše schopnosti znovuobjevovat a vynikat mohou být utlumeny v době, kdy jsme mladí a naši vysokoškolští učitelé někdy zavrhnou nebo označí naše kreativní nápady za „bohémské“ nebo „nekonformní“.

² Operační definice kognitivní pasti z www.creatingminds.org: Názory a pocity jako náhrada za správné myšlení; definování vaší reality tím, co znáte, čemu věříte a jak jednáte.

³ Krystalickou inteligenci můžeme považovat za souhrn všeho, co se naučíme během života z neustálého proudu nejrůznějších zážitků.

⁴ Glenn Collins, „Exploring the Past: Creativity in Old Age,“ The New York Times. 2. března 1981.

Převzato z Mensa International Journal, leden 2010, číslo 532.

Jung si bere za názorný příklad libido jakožto obecnou aktivitu a pohnutku jedince a odnímá tak tomuto pojmu sexuální charakter, jaký mu připisoval Sigmund Freud. [1] Extrovert může snadno ztratit vládu nad svým libidem, nechat se unést za „bezpečnou mez“ ve chvíli, kdy vstoupí do hry jeho pocity. Extrémní introverti, ti na zcela opačném konci pomyslné stupnice, mohou podlehnout fantaziím, které jim dávají libidinální uspokojení a mají pro ně větší význam než objektivní realita. Těžká introverze je typickým znakem autismu a některých forem schizofrenie. Přestože v každém z nás jsou tendence k obojímu, Jung nepoužíval pro jedince striktní rozlišení introvert-extrovert. Obojí, introverze i extroverze, totiž má své výhody i nevýhody. Introvert si obvykle vystačí se svými pocity, je-li sám. Protože upoutává méně pozornosti než tu a tam bouřlivý a rozjařený extrovert, nedostává se introvert s takovou pravděpodobností do rozpačitých situací a nečelí tolik kritice jako extrovert. Mívá sklon vést hluboké, smysluplné debaty, je pro něj snazší meditovat a není tolik „nepokojný“ jako jeho extrovertní protějšek. Introvert mívá ve srovnání s extrovertem často lepší schopnost být neustále něčím zaujat, zaměstnán, být zkrátka produktivní.

Pozitivními aspekty extroverze jsou všeobecná tendence mít více přátel a známých, nežli mívá introvert, a jak ve svých studiích, uveřejněných v časopise „Journal of Personality and Social Psychology“, zjistil William Fleeson, docent psychologie na univerzitě ve Wake Forest, „extrovertní jednání přináší více osobního štěstí (dokonce i těm, kteří jsou srdcem introvertní)“. [2] Někdo si myslí, že extroverze vede k osobnímu růstu, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že pokroku lze dosáhnout jedině introvertním a solitárním chováním.

Kreativní lidé dovedou zacházet s odlišnými rysy introverze – extroverze k tomu, aby dále srůstali se svým talentem. „Ze všech lidských činností má kreativita největší schopnost poskytnout naplnění, v jaké každý z nás v životě doufá … Kreativita je ústředním zdrojem všech našich záměrů a úmyslů v životě. Většina věcí, které jsou nějakým způsobem zajímavé, důležité a lidské, je výsledkem kreativity.“ [3] Každý jedinec, je-li aktivně kreativní, se cítí plný síly a schopný se téměř v každé situaci přizpůsobit požadavku, aby byl produktivní. Kreativita je rys osobnosti a není zcela nutně otázkou nadřazených genů, jako spíš soustředěné mysli. Kreativita, jíž se učíme prostřednictvím pokusů a omylů, je strategie pro dosahování cílů.

Kreativní typy bývají obvykle nadány velmi vysokou inteligencí. Mnoho psychologů je však přesvědčeno, že existuje spodní mez, pod níž lze jen těžko očekávat mimořádnou kreativitu, i mez horní, nad níž se již osoba svou kreativitou nijak významně neliší od svých méně nadaných kolegů. Většina se shoduje, že touto magickou mezí je IQ 120. Připusťme, že ti, kteří „vidí dále“, jsou toho schopni proto, že stojí na „ramenech obrů“ [4]. Po celou historii lidstva jsou kreativní géniové inovátory. Jsou studnicí a zdrojem moderního umění, jazyka i vědeckotechnického pokroku.

Je-li někdo více introvert nebo extrovert, je ve skutečnosti obtížné stanovit. Měl jsem nedávno telefonický rozhovor s psychometrikem-samoukem Dr. Gregem A. Grovem, PhD. pedagogiky a profesorem hudební historie na Santa Rosa Junior College v severní Kalifornii. Dr. Greg je autorem testu nazvaného Stupnice I-E [5]. Vytvořil I-E stupnici, která určuje typ osobnosti (introvert – extrovert) testované osoby a zároveň ukazuje míru její kreativity i předpokládané IQ.

Dr. Grove sestavil stupnici pro orientační odhad IQ v rozsahu 115 – 150. Jeho stupnice I-E se skládá z 12 zdánlivě bezvýznamných tvrzení uspořádaných do tří skupin po čtyřech. Zkoušený je vyzván, aby vybral míru, do jaké je výrok platný, a přidělil jí známku na stupnici od 0 do 5, přičemž 0 znamená „neplatí“, 5 je „téměř vždy“. Stupnici I-E si pak vyhodnotí každý sám a zjistí tak své tendence k myšlení a emocionální introverzi a extroverzi. Odhad IQ se provádí podle tabulky B. Aritmetický průměr IQ osob, které se Groveovy studie zúčastnily, byl 138,8, při střední hodnotě (mediánu) IQ 137 (poznámka překladatele: jedná se o americkou stupnici IQ, jejíž standardní odchylka je 24).

Dověděl jsem se o tom testu a řekl jsem si, že ho vyzkouším. Absolvoval jsem stupnici I-E ještě dříve, než jsem s Dr. Grovem mluvil, a výsledky souhlasily s jinými podobnými testy z dřívějška, jako jsou třídič temperamentu podle Keirsyho [6] a Jungův test typologie [7].

Mé všeobecné tendence k introverzi i k extroverzi byly, po pravdě řečeno, podobné. Vtip je podle všeho v tom, nepokoušet se o žádné „finty“ a odpovídat na otázky co možná nejpoctivěji. Ačkoliv jsme si ukázali, že introverti mají před extroverty výhodu, pokud jde o dlouhodobou paměť a řešení problémů, opravdu kreativní lidé obvykle bývají jak extrovertní, tak introvertní a extrémní případy se vyskytují zřídka, protože většina z nás jsou ambiverti, kteří mají vyrovnané dispozice kdesi uprostřed mezi extroverzí a introverzí. Stupnice I-E a Jungův test typologie se značně liší délkou. Stupnice I-E klade přímé otázky, je stručná, informativní a zábavná. Doporučil bych každému, kdo chce pokročit na své cestě k sebepoznání, aby si udělal oba testy. Nic to nestojí.

Kdysi dávno jeden starořecký mudrc řekl: „Poznej sebe sama!“

Zdroje

1. C.G. Jung. Psychological Types (1921); H.Eysenck, ed., A Model for Personality (1981).
2. www.findarticles.com/p/articles/mi_m0846/is_5_23/ai_111518927. Fleeson,W. „Towards a Structure-and-Process-Integrated View of Personality; Traits as Density Distributions of States.“ Journal of Personality and Social Psychology, 80. (2001): 1011-1027.
3. www.psychologytoday.com/articles/pto-1095.html From Creativity: The Work and Lives of 91 Eminent People, by Mihaly Csikszentmihalyi, vyd. HarperCollins 1996
4. Sir Isaac Newton
5. zájemci najdou stupnici I-E na www.mysteriumsociety.org
6. www.keirsey.com/sorter/register.aspx
7. www.humanmetrics.com/cgi-win/JTypes2.asp