Autor: Eva Sedláčková

Možná tyto zážitky působí spíš hrůzostrašně, což rozhodně nebylo záměrem. Ve skutečnosti se jednalo o velice pohodové čtyři dny plné přátelského prostředí, dobrodružství, legrace a zkrátka pohody. Čarokrásná příroda Českého Švýcarska celou atmosféru příjemně dokreslovala a počasí nám víc než přálo – nebylo ani horko, ale ani zima. Po návratu z výletů jsme hráli spoustu nejrůznějších her a došlo dokonce i na grilovačku.

Už dlouho jsem si žádný výlet takto neužila, a ač se to zdá možná zvláštní, i když jsem za těch pár dní (počítáno i s cestou zpět) ujela na kole více než 150 km, šíleně jsem si odpočinula. Žádné povinnosti do školy, žádné starosti a nedostatky času … nic takového. Namísto toho parta fajn lidí se smyslem pro humor a schopností udělat z obyčejného výletu neobyčejné vzpomínky. Děkuji proto všem, zejména Zdence Pánikové, která celou akci organizovala, za spoustu pěkných chvil a vlastně i za to, že jsem se mohla zúčastnit. Už teď se těším na další cyklovýlet!

Cyklovýlet České Švýcarsko z pohledu pěšáka

Na každý výlet SIGu Cyklistika se těším už od předběžného ohlášení na předchozí akci. Je ale třeba si hlídat termín, protože kapacita penzionu se naplní závratnou rychlostí a „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Tak jsme i letos v dubnu Vilu Yehla v České Kamenici zcela zaplnili. Jen jsme museli přestěhovat pár postelí, abychom vytvořili aspoň jednu společnou místnost, která je pro hraní her a společné posezení nepostradatelná. Každý večer jsme plánovali program na další den, a i když byla předpověď počasí na celý víkend velice nepříznivá až skličující, zvládli jsme projít a projet všechny naplánované trasy. Cyklisté se rozdělili na hardcore a veget sekci a naše pěší sekce se volně obměňovala a přibírala i ty méně ortodoxní cyklisty.

V pátek jsme vyrazili do Jetřichovic a odtud na Mariinu skálu a Vilemíninu stěnu. Trasa na mapě se zdála krátká, jenže jsme lezli střídavě nahoru a dolů přes kameny i žebříky, užívali si zastávky na focení, kochání a občerstvení, takže jsme určitě trhli rekord – 5 km za tři hodiny! Ale smekám před Aničkou, která tuto horskou túru zvládla i s těhotenským bříškem. V jetřichovické restauraci Dřevák už nám hřáli židle naši cyklisté. Ač neplánovaně, postupně jsme se tam vystřídali všichni. Zatímco je ovšem čekala náročná cesta domů, my už měli své odšlapáno. Večer sice lehce pršelo, ale venkovní posezení u penzionu bylo naštěstí kryté. Grilované párky červené i černé chutnaly skvěle, okoštovali jsme i Tomovu domácí slivovici a připili na zdraví ještě nenarozeného Aniččina miminka.

V sobotu se pěší sekce rozrostla – měli jsme před sebou to nejlepší, co České Švýcarsko nabízí, Pravčickou bránu a plavbu soutěskami. Cesta byla náročnější než včera, jednu chvíli se zdálo, že budou i menší ztráty, naštěstí pár obvazů a nezdolný duch výpravy dovolily dokončit túru v plném počtu. Závěrečný trhák ze soutěsky na Meznou byl vyčerpávající, hnala nás ale představa teplého jídla. Hurá, mají otevřeno! U většiny vítězí pstruh, tak si v šest hodin dopřáváme výborný velmi pozdní oběd. Večer jsme se dobře pobavili u hádání českých filmů. Zkuste pantomimicky předvést třeba film Král Šumavy, Akumulátor, Nestyda, Eva tropí hlouposti atd. Vítek se tak urputně snažil předvést Barona Prášila, až zespod přišel správce, že se jim houpe lustr a padá omítka. A všechno marno, stejně jsme to neuhodli.

Během večera ještě došlo k významné události – na pokoji číslo 3 byl za přítomnosti pěti zakládajících členů založen SIG Outdoors! Bude otevřen venkovním aktivistům všeho druhu. 

V neděli jsme se po definitivní likvidaci zásob v ledničce postupně rozjeli domů. Velký dík Zdence za zorganizování další skvělé akce a už teď se těším na podzimní setkání v Rakvicích.

Náš cyklisticko-pěšácký výlet po NP České Švýcarsko 

Sám jsem z pracovních důvodů přijel až druhý den, tj. v pátek 19. 4. 2013. Následující den jsme se vydali auty z hotelu Yehla (nejde o překlep) v České Kamenici, kde jsme byli ubytováni, do obce Mezní Louka, která leží poblíž Pravčické brány. Po cestě pod pískovcovými skalami jsme se dostali k samotné Pravčické bráně, tj. k největší přirozené skalní bráně na celém našem kontinentě, která je samozřejmě pečlivě opatrovanou národní přírodní památkou. V hotelu Sokolí hnízdo v bezprostřední blízkosti Pravčické brány jsme se dobře najedli. Poté jsme

vyrazili na dva okruhy s četnými krásnými výhledy do okolní krajiny. Asi po dvou hodinách jsme sestoupili druhou stranou a pokračovali jsme kolem říčky Kamenice k soutěskám. Absolvovali jsme však pouze Edmundovu, kde jsme pluli na dlouhé úzké lodi řízené převozníkem, který zároveň zajímavě vykládal.

Druhá, tzv. Divoká soutěska byla bohužel uzavřená. Poté jsme vylezli poměrně příkrým svahem na Mezní Louku, kde jsme se s povděkem najedli a vrátili se zpět auty do České Kamenice.

Autor: Magda Tydrichová, Alena Kudláková, MUDr. Martin Petr Zajíček