Vyhrál návrh na muzikál. V hlavách jsme lovili písně o lodích a lodičkách, zařadili jsme i ty, kde šla slova trochu upravit. Na nějaké zkoušení čas nezbyl, stačili jsme jen rozepsat texty písní v pořadí, jak šly za sebou. Jak tohle dopadne, nevěděl nikdo z nás. Vláďa improvizovaně spojoval slovem kytarový doprovod i neškolený sborový zpěv. Potlesk během scénky nám dodával odvahu a myslím, že jsme se docela dobře vyřádili.

Jak říkám, tedy píšu, to byla jen jedna z mnoha zajímavých akcí.

Autor: Věra Čepková

Skalním Bludištěm jsme se propletli bez problému, i když v některých průchodech bylo poněkud těsno. Na Pokličkách, nedaleké vyhlídce, jsme s naším týmem nacvičovali vystoupení na téma „vynalezli jsme mapu“. V této soutěži excelovala všechna družstva, obzvláště však vyladěná Ice Ice Penguins Ostrovanů. Vidět celou krajinu z letadla byl pro mne famózní zážitek. Netušila jsem, že zatlouct hřebík není snadné, zato proplést se provazy nebo sejmout kuželky byla skoro brnkačka. A co bylo nejlepší? Zmiňovaná pohoda, po probdělých nocích svěží rána s rozcvičkou, po rozcvičce snídaně, po snídani … a pak? Pořád pohoda a plno usměvavých tváří, žádný stres. Celým pětidenním příběhem nás provázel Jules Verne s putováním do středu Země. Předčítali jsme si v týmech z čtenářských deníčků, které jsme dostávali v průběhu celodenního výletu po projití stanovišti, kde na nás čekala Petra, Bimbo, Jarek, Jarmila a Jirka, organizátoři setkání. A protože byl děj zasazen do 19. století jakožto doby vynálezů měnících svět, jejich kostýmy byly nádherné, to ostatně můžete vidět na fotografiích ze setkání. Všem moc slušely, vytvořily opravdu nové postavy.

Až pojedu tramvají, tak se při vzpomínce na něco konkrétního zasměji, vzpomínky budou stále se mnou a s lidmi, se kterými jsem se setkala a prožila je. Zkrátka pohádka.

Autor: Markéta Erbsová

Při exkurzi do hasičské zbrojnice jsme oblékli zásahovou bundu těžkou cca 20 kilo, vyškrábali jsme se do obrovského hasičského auta. (Zvonek poplachu naštěstí nezazněl, ale po podrobném výkladu už jsme se cítili tak dostatečně vyškoleni, že bychom klidně vyjeli! :-)) Spouštěli jsme se s hasiči mezi dvěmi patry zbrojnice po tyči a někteří se snažili vnutit i do koše jeřábu, který se následně vznesl do výše 37 metrů (zájemci byli odmítnuti z důvodu bezpečnosti). V operačním středisku přítomné pány zaujaly zejména uniformy sličných hasiček a historky o sundávání koček ze stromu (někteří navrhovali střelnou zbraní, nač se tahat se žebříkem a zdržovat celý tým), pak už nás ale smích zcela přešel při ukázkách podpěr páteře využívaných například při vytahování zraněných osob z nabouraného auta a při popisování reálných zásahů, které jsme si od hasičů s velkou pokorou vyslechli.

Tajemný večer na hradě Houska – kastelán ve špičatých botkách na nás pouštěl hrůzu a otvíral dveře pekelné – myslím, že nakonec jsme ale unikli všichni! Povídání měl připravené krásně a spolupráci s ním si pochvalovali i organizátoři (stejně jako spolupráci s hasiči, s provozovateli kempu, s kluky a holkami z ohňové show a vůbec se všemi, kdo se na organizaci exkurzí podíleli).

Chcete vědět, kdo se skrýval pod maskami účinkujících v ohňové show? Ondra Čavojský (podobnost se jmény vítězné rodiny není čistě náhodná), Lucie Laethé Karenová, Sára Marzová, Emil a Michal sdruženi v projektu Fénix aneb Jasnější než tisíc sluncí http://projektfenix.cz/.

Individuální soutěže byly samozřejmě také – test symbolů Honzy Grubera byl ještě těžší než ten o hudbě v Čenkovicích, Jitka Markesová vyzkoušela naši paměť (a teď nevím, jestli byla lepší zajímavá soutěž anebo vynikající bábovka, kterou jsme pak dostali za odměnu, že jsme horko těžko uhodli aspoň něco :-)), Jiřinka Vlková prověřila, jak pozorně čteme časopis, a soutěže si připravili i mnozí další. Úplně malá výtka organizátorům, že výsledky těchto soutěží nebyly zveřejněné, až v závěrečném hodnocení jsme se dověděli, kdo tu kterou soutěž vyhrál, a výsledky i počty bodů na ostatních místech zůstaly utajeny.

V neděli dopoledne nám Antonín Macháč z PřF Jihočeské univerzity ve své přednášce představil práci českých vědců v tropických pralesích Nové Guineje. Zamysleli jsme se třeba nad tím, které jsou klíčové druhy zvířat a jak se určují. Dověděli jsme se, jak se obnovuje rostlinná vegetace na sopečném popelu a že podle nejnovějších výzkumů ptáci patří mezi plazy! V části „poznámky rozhněvaného ekologa“ si přednášející postěžoval, že tropické pralesy jsou jako plíce planety označované naprosto chybně (nejvíce kyslíku vyprodukuje plankton) a ekologie nerovná se automaticky ochrana přírody. Samozřejmě přišla řeč i na značně nestandardní stravovací zvyklosti místního obyvatelstva – pokud již nechtěli dlouze poslouchat misionářovy řeči, tak ho prostě snědli! Největší problém měli s pozřením jeho bot … A věděli jste třeba, že antimalarika můžou u člověka spustit paranoiu? Pokud by se vám tedy po návratu z tropů zdálo, že po vás fakt někdo jde, tak už víte …

Kdo za celou organizací setkání stojí? Ladislav Nádvorník (Bimbo), Petra Frumarová a Jaroslav Zavadil, kterým vydatně pomáhali Jarmila Nádvorníková a Jiří (Kuře) Horejš.

Jak se hezky na závěr setkání vyjádřil Bimbo, pokud bychom organizaci setkání přirovnali k hudbě, byla Petra melodií a Jarek s Bimbem udávali tempo a hlídali, aby se v notové osnově ostatní neztratili.

Jak dlouho jste jarní celostátní setkání připravovali? Podle čeho jste vybírali lokalitu?

Autor: Zuzana Šimková