Když byly obě pohádky hotové, dohodli se oba autoři na jejich vydání v rámci jedné knihy. Z jedné strany měla být Jaroslavova klasická prozaická verze pohádky a z druhé strany Moničina veršovaná. Tento koncept autory napadl z toho důvodu, že se na knižním trhu oboustranná dětská kniha, stejná pohádka, z jedné strany prozaická a z druhé veršovaná, zatím nevyskytuje, a tak byli přesvědčeni, že i tímto by mohli čtenáře zaujmout.

Jak už to bývá, knihy často prodávají spíše jména autorů než obsah knihy samotný. Jaroslavovi v roce 2016 vyšel román Epos o panáčkovi a Monice v roce 2020 sbírka veršovaných hádanek Historie v hádankách. Obě knihy si své čtenáře našly, ale nedalo by se ani v případě jedné knihy říct, že by se jednalo o bestseller. Museli tedy spoléhat na to, že nakladatele zaujmou knihou samotnou.

Člověk by řekl, že nejobtížnější bude samotné napsání knihy. Ale není tomu tak. Napsat knihu je na celé cestě k jejímu vydání asi to nejjednodušší. Po dokončení rukopisu začíná běh na dlouhou trať, na které je občas až zbytečně moc překážek. Některé se dají zdolat snadno, jiné jsou obtížnější a člověk se o jejich zdolání musí pokusit vícekrát. Prvním problémem je, že dětských knih je na trhu ohromné množství. Ať už jde o původní českou tvorbu, nebo překladové tituly. Zároveň jsou dětské knihy drahé na výrobu, neboť by měly být v pevné vazbě, na kvalitním papíře a plné ilustrací, ideálně barevných, aby byly na první pohled poutavé pro malé čtenáře. A ilustrace znamenají mj. sehnat a zaplatit ilustrátora.

I tak zkusili oslovit nakladatele. Nabízet dětskou knihu je ideální rovnou i s ilustracemi. Monika oslovila ilustrátorku, se kterou spolupracovala už na své první knize. Dohodly se na několika celobarevných ilustracích a na několika černobílých, které by si děti mohly vymalovávat. Autoři pak s rukopisem, ukázkou ilustrací a popisem, jak by kniha měla vypadat, oslovili celou řadu tuzemských nakladatelství.

V této fázi se musí každý nepříliš známý autor připravit primárně na to, že mu nikdo neodpoví. Když už mu odpovídá, tak se většinou jedná o zdvořilé odmítnutí. Známý je případ J. K. Rowling, které první díl jejího Harryho Pottera odmítlo 12 nakladatelství, až to třinácté projevilo zájem. Když už konečně někdo našim autorům reagoval pozitivně, chtěl poměrně radikálně zasahovat do původního konceptu. Například vydat jen jednu verzi pohádky. Nebo obě verze výrazně zkrátit. Případně byl problém s edičním plánem, který byl na řadu let již plný.

Připadala v úvahu varianta vyrobit si knihu úplně sami tzv. samonákladem. Taková sranda ale zabere mnohem více času a energie než knihu napsat. To pro lidi, co píšou hlavně pro radost, není. Pak tu je ještě Pointa. Seženete si v rámci crowdfundingu peníze na knihu, kterou vám pak Pointa za peníze z kampaně vydá, a propojí vás s odbornými profesemi, které s přípravou knihy k vydání pomohou (redaktor, korektor, sazeč, grafik apod). Přes Pointu vyšla Monice kniha Historie v hádankách. I když jsou náklady na výrobu knihy hrazeny z peněz vybraných v kampani, autor má z prodaných knih „jen“ autorský honorář, jako bývá u klasických nakladatelství. U malonákladových knih, kterých se prodá maximálně několik stovek kusů, je autorský honorář skutečně jen symbolický. Paradoxně přitom hlavně ohledně kampaně má nejvíce práce s propagací a prodejem právě autor. Nicméně pro začínající autory je toto možnost, jak knihu vydat, pokud ji nechtějí financovat ze svého.

Pak tu je ale ještě něco mezi. Nakladatelství, které odvede všechnu práci, ale riziko spojené s případným komerčním neúspěchem knihy nechá na autorech. Nicméně zisk z prodeje náleží autorům. Jedním z takových je právě LIKA KLUB, pod jehož hlavičkou vyšla pohádka O drakovi, který neuměl hrát šachy.

Bezvadné na takové spolupráci je, že většinu těch nejméně zábavných starostí obstaral nakladatel. Práci redaktora, korektora, sazeče, grafika, zajištění tisku, ISBN, rozeslání povinných výtisků, zajištění distributora a dopravu knih ke knihkupcům. Při plánovaném vydání knihy pro radost je skutečná alchymie stanovit cenu a počet výtisků při určité odhadované sumě nákladů. Při nižší maloobchodní ceně potřebujete více výtisků, aby se náklady vrátily, nicméně tím se automaticky zvýší celková suma, kterou k vydání knihy potřebujete. Při nižším nákladu by zase musela být maloobchodní cena moc vysoká. Za moc vysokou cenu si ale knihu nikdo nekoupí a sáhne po jiných. Při nižší ceně a přestřeleném nákladu zase hrozí, že se nenajde dostatek čtenářů a knihy se neprodají. V podstatě by se vytiskly zbytečně. V případě vydávání knih pro radost to není o tom vydělat, ale jen moc neprodělat. A tak v případě Draka autoři během konzultací s nakladatelem stanovili doporučenou maloobchodní cenu na 333 Kč a náklad na 550 výtisků. Přeci jen chtěli knihou udělat radost mnoha lidem, dětem.

Kniha je v podstatě hotová v momentě, kdy je připravená k tisku. Pak už stačí jen počkat na kapacitu tiskárny. A strategicky vybrat datum vydání. První tři měsíce roku se prodávají knihy nejhůře, je pořád čerstvě po Vánocích. Léto také prodeji knih moc nepřeje. Nejlepší období je před Vánoci a na přelomu jara a léta před prázdninami, dovolenými a na konci školního roku. Nevýhodou těch období, kdy se prodává nejlépe, je, že svoji novinku v tom období chce vydat skoro každý. Šlo o knihu pro děti, a tak si autoři usmysleli, že ji vydají k Mezinárodnímu dni dětí, tedy 1. června.

Když už je vybraný termín vydání a domluvena tiskárna, je fajn zkusit předprodej. Pokud má autor už nějakou fanouškovskou základnu, případně v zádech nějaké velké nakladatelství s velkým dosahem, je to velké plus. Potenciální čtenáře může oslovit napřímo. Předprodej má dvě velké výhody. Je to forma propagace, něco se chystá, bude kniha. Druhou výhodou je, že si lidé mohou knihu pořídit ještě předtím, než vůbec vznikne, a tím přispět na její vydání.

Pokud pro to autor nemá jiné nástroje, je pro předprodej možné využít některou z crowdfundingových platforem. Pozor ale, při výběru platformy je dobré si pročíst podmínky. A pak si nastavit cíle tak, aby byly dosažitelné. Většina platforem má v podmínkách, že v případě nedosažení cíle kampaň ruší, peníze vrací lidem. Při vydávání knihy neznámými autory je nedosažení cíle spíše ten pravděpodobnější výsledek. Jsou dvě možnosti, jak toto riziko minimalizovat, a to raději si nastavit schválně nižší cíl, případně v rámci kampaně k dosažení cíle dolít zbytek peněz z vlastních prostředků, když už to vypadá, že by byla neúspěšná. Vzhledem k tomu, že si často tyto platformy berou procenta z cílové částky v případě úspěšné kampaně, autor mnohdy zaplatí za to, aby v rámci předprodeje něco prodal. Z toho důvodu si Monika s Jaroslavem pro předprodej vybrali platformu Donio. Nejenže si nebere procenta z vybraných peněz v rámci úspěšné kampaně, předprodeje, ale stačí získat jen čtvrtinu z původně nastaveného cíle, aby kampaň byla považována za úspěšnou. Kampaň na Draka nakonec naštěstí na draka nedopadla, protože si v rámci předprodeje našlo svého majitele sto třináct výtisků, tedy celá pětina nákladu. Což nebyl špatný začátek.

Nastal Den dětí a kniha se dostala z tiskárny přes sklad nakladatele k distributorovi, do knihkupectví. Jeden by si řekl, že tím to pro autory muselo skončit. Ale neskončilo. Bylo potřeba rozposlat, případně osobně předat knihy z předprodeje. Napsat a publikovat do světa tiskovou zprávu zvěstující zrod nové knihy, která byla jen v tom týdnu jednou ze 127 vydaných novinek. Kontaktovat blogery a recenzenty věnující se dětským knihám.

A doufat, že se tato tradiční pohádka o drakovi v netradičně pojaté knize, která nemá konec, zato má dva začátky, bude líbit jak dětem, tak jejich rodičům. A čekat, jak si tento klasický pohádkový motiv v novém originálním pojetí o dracích, princích a princeznách, povede. Pohádka je sice o pojídání princezen, ovšem je snadno stravitelná i pro vegetariány.

Pokud místo obvyklých soubojů princů s draky dáváte přednost soubojům ryze intelektuálním, tak jste na tom úplně stejně jako princ v pohádce O drakovi, který neuměl hrát šachy, a mohla by se vám pohádka líbit. Pokud se chcete dozvědět, jestli se princi podařilo draka k takovému souboji o princeznu přemluvit, v čem přesně souboj spočíval a kdo koho porazil, můžete zkusit sáhnout po této knize a co nejdříve ji přečíst až do konce. A nevadí, že už nejste dávno dětmi. Neboť jak praví jedno moudro, pohádky jsou tu především pro dospělé, aby si připomněli, jaké to bylo, když byli dětmi.

Knihu si k recenzi vypůjčily děti ze SIGu Jihočeské nadané děti – výsledek jejich hodnocení si můžete přečíst v následujícím článku:

Autorka provází čtenáře světem nadání způsobem, který je přístupný i těm, kdo k psychologickým pojmům přistupují s jistou lehkou nedůvěrou. Nesnaží se ohromit teoriemi, ale především přiblížit to, co skutečné nadání znamená pro dítě, dospívajícího i jeho okolí. Kniha je prošpikovaná šedými rámečky s příklady ze života — takové malé „mikropříběhy“, které dokáží během pár řádků říct víc než celá definice v učebnici. Právě ty dávají textu rytmus a konkrétnost, díky nimž je kniha nejen poučná, ale také překvapivě příjemná na čtení.

Paní Stehlíková otevírá témata, která jindy ve školách či rodinách raději zůstávají nenápadně opřená v koutě: jak je to se skutečnou podporou nadaných ve školním prostředí? Mají mladí lidé možnost rozhodovat o svém životě, i když jim jejich nadání dává pověst těch, kteří „přece všechno zvládnou“? A jak moc spolu souvisí charakter, ctnosti a duševní rovnováha? Otázka, kterou si možná leckterý nadaný klade už v době, kdy jeho vrstevníci řeší spíš to, jestli stihnou úkol do přírodopisu.

Velká část textu se dotýká perfekcionismu a nízkého sebevědomí — kombinace, která u nadaných jedinců není ani trochu vzácná. Autorka vysvětluje, proč může být výjimečný intelekt paradoxně zdrojem stresu, úzkosti či sebeobviňování. Věnuje se také osamělosti, která často pramení z toho, že nadaní jdou více do hloubky, přemýšlejí jinak a někdy zkrátka nemají s kým sdílet své myšlenkové výpravy do abstraktních krajů.

Velmi trefný je i důraz na odlišení nadání a „šikovnosti“. Autorka jasně připomíná, že premiant třídy nemusí být nadaný — a stejně tak nadaný žák často nebývá premiant. A tahle myšlenka by si zasloužila mít své stálé místo na nástěnkách ve sborovnách.

„Osobní kniha o nadání“ tak není jen odborným textem. Je to průvodce, který propojuje psychologické poznatky s každodenní realitou, nabízí nadhled, pochopení a možnost konečně si některé věci pojmenovat. Ať už jste rodič, pedagog, nebo někdo, kdo se v charakteristikách nadaných tiše poznává, tahle kniha vám umožní nahlédnout na svět nadání bez předsudků a s velkou dávkou lidskosti.

Svět hmyzu mi přijde fascinující, proto jsem měla radost, že jsem měla tu čest se podílet na pořádání besed o hmyzích opylovačích pro školky a školy po celém Brně a také vytvořit o hmyzích opylovačích knihu. Město Brno má totiž část rozpočtu participativní a jedním z realizovaných projektů jsou Včely do Brna.

Podle názvu projektu by se dala očekávat kniha pouze o včele medonosné, ale naštěstí se povedlo, a zadavatel souhlasil s konceptem, kdy se kromě notoricky známého druhu představí jednak jiné druhy včel, ale také jiné skupiny opylovačů.

Na knížce jsem spolupracovala s vedoucí včelařského kroužku v Lužánkách, Andreou Chalupníkovou. Shodly jsme se na tom, že chceme knihu udělat co nejvíce hravou, proto v ní najdete:

• hodně obrázků a fotografií
• otevírací okénka
• rozkládací obrázek
• prosvětlovací obrázky
• hmatový prvek modelu žihadla
• písničky
• pracovní listy
• QR kódy se zajímavými odkazy

V kapsách na konci knihy jsou vloženy vystřihovánky otakárka a včely a pexeso, které si mohou čtenáři i sami rozšířit o další předchystané kartičky.

Záměrem nebylo vytvořit učebnici, ale něco jako hravou encyklopedii, se kterou mohou pedagogové pracovat při výuce. Ke knize jsme proto nachystaly pracovní listy pro školy a školky, zdarma stažitelné z webu ve formátu pdf na https://skoly.damenavas.cz/publikace/vcely-do-brna/. Ke každé kapitole je vždy jeden list určený pro školkové děti, jeden pro děti z 1. a 2. třídy a třetí pro děti z 3. – 5. třídy. K některým kapitolám je navíc i rozšíření s různými zajímavostmi nebo odkazy na články a videa.

Kniha je mezi čtenáři krátce, ale už se k nám dostaly tyto reakce: „Vaše knížka je parádní, je fakt promyšlená a pečlivě nachystaná. Měla by být v každé škole a školce.“

To je jako balzám na duši, protože nám dala tvorba knihy pořádně, ale pořádně zabrat a spolupracovaly jsme na ní i s mnoha odborníky, abychom se vyhnuly chybám a nepřesnostem. Navíc už stihla kniha vyhrát titul nejkrásnější kniha veletrhu od odborné poroty na veletrhu Knižní radosti v Rakovníku.

Brněnské vydání poputuje jen do vzdělávacích zařízení na území města, ale knihu jsme vydaly i ve volně prodejném nákladu. Takže pokud máte kolem sebe děti a chcete s nimi poznávat hmyzí svět, tak vzhůru za poznáním, a ať se vám knížka líbí!

V knize jsou obsaženy tyto kapitoly:

• Včelí slovníček
• Opylování
• Včelstvo
• Vývoj včely
• Včelí povolání
• Anatomie včely
• Jak vidí včely
• Jak se brání
• Jak se včely dorozumívají
• Včelí produkty
• Med
• Historie včelaření
• Úl
• Pomůcky včelaře
• Včelí rok
• Včely samotářky
• Včely ve městě
• Včely ve světě
• Čmeláci
• Motýli
• Brouci
• Mouchy
• Pomoc opylovačům

Knížku je možné zakoupit v běžné distribuční síti, ale za zvýhodněnou cenu i přímo u autorek (s možností platby na fakturu): marketa.vitkova@email.cz

Jsem členem Mensy, plno lidí kolem mě jsou členy Mensy, aktivně se o IQ, nadání zajímám. Takže tuto knihu jsem si prostě „musel“ pořídit. Je psaná pro děti (způsobem vyjadřováním, bez dlouhých souvislých textů, pestrost stylů, vložené obrázky, bubliny, členění), částečně dětmi samotnými, protože jsou citovány děti od 7 do 11 let, tedy věk dětí kolem mě. Kniha mně osobně sice nic moc nového nepřinesla, nicméně co je důležitější, žádná věta v ní mě významně nepohoršila. Je to psáno vhodným stylem pro děti, ale mnohý dospělý by si ji měl přečíst. Je psána uvolněně. Autorka propojuje výzkumy s praxí, vlastní průzkumy mezi dětmi, jejich reakce, řešení i neřešení. Kniha je strukturovaná, v každé kapitole srdce systematika zaplesá. Správně popisuje mnohé mýty jak o nadaných, tak „nenadaných“. Např. že nadání neznamená, že dítě umí všechno a má samé jedničky. A stejně tak správně komentuje rozšířené mýty o Romech, tělesně postižených nebo dědičném nadání. Doporučuji.

Co bylo pro mě zajímavé, je na straně 37; a taky ať máte ukázku stylu: „A navíc, jako by to nestačilo, tvoje mozkové polokoule (pravá a levá hemisféra) jsou nejspíš nejlepší kámošky a komunikují spolu daleko lépe než běžné hemisféry. Z toho důvodu mívá mnoho mimořádně nadaných dětí aspoň do určité míry nevyhraněnou lateralitu (ambidextrii).“ Všimněte si krásné práce s přesným pojmy, a přitom jsou použity i pojmy poněkud srozumitelnější. (Poté následuje rámeček s vysvětlením, co znamená ambidextrie.) Stručně: Obouručnost má korelaci s nadáním. A to má souvislost s lepším propojením hemisfér.

„Knížka je prvotně určená přímo pro nadané dítě. Věkově na prvním stupni ZŠ. Otázkou je, kudy se kniha může k těmto dětem dostat. Myslím, že tam, kde jsou rodiče „v obraze“, si prvků nadání všimnou sami. Kniha v domácí knihovně tedy může pomoct s tím, jak k dítěti přistupovat a pochopit jej. Pak ji mohou dítěti dát, aby i ono se lépe se svou „rolí“ sžilo. Aby pochopilo, že v tom není samo. Ač to tak v kolektivech, do kterých přijde, může často vypadat (tuhle část bych jako rodič nadaného dítěte asi ocenila nejvíce).

Důležitým místem, kam by kniha podle mě měla přijít, je knihovna školy, školní třídy. A aby se s ní rozhodně seznámili učitelé. I pro ně to může být zásadní. Právě oni mohou nadané děti ve třídě „objevit“ a seznámit je jak s knihou, tak s dalšími možnostmi.

A do třetice všeho dobrého knížka rozhodně patří do veřejné knihovny. Ne neprávem jsou v poděkování knihy právě knihovníci jako skvělý zdroj pro tápající. Pracuji ve vědecké knihovně a hned jsem si vybavila několik příležitostí, kdy bych po ní v uplynulém roce bývala skočila a tápajícímu čtenáři v podobě rodiče či přímo dítěte ji radostně půjčila.

Takže hurá s knihou: do knihovny domácí, veřejné i školní! Ať si ji mohou vypůjčit ty správné ruce, oči a mozky!

Tereza, 44

„Knize bych dal 28 ze 36 bodů. Nebyla nijak zvlášť zábavná, a někdy jsem nesouhlasil s definicemi termínů, ale s některými částmi jsem se dokázal ztotožnit. Dějová linie nepřehledná, hlavní postavy nejasně vymezené. Nelituji těch dvaceti minut, kdy jsem to četl, a jsem zvědav na zfilmování. V roli hlavního autisty bych chtěl viděl Marka Vašuta. Pokud máte rádi knihy, u kterých opravdu až do konce nemáte tušení, jak vyvrcholí, určitě doporučuji. Knihu jsem dočetl a nevím to doteď.“

Filip, 17

Pokud s přečtením knihy váháte, zkuste alespoň předmluvu. Autor v ní čtenáře motivuje pomocí pěkně rozepsaných důvodů, proč začít s tréninkem paměti ještě dnes. A protože je škoda se zlepšením dlouho otálet, hned v první kapitole čeká čtenáře malý test paměti. Je to šest paměťových úkolů, které nám pomohou zjistit svou „startovní“ úroveň a změřit pokrok, kterého během čtení knihy dosáhneme. Druhá kapitola se věnuje jednodušším paměťovým technikám, těm složitějším je zasvěcena kapitola třetí. Nápadově nabitá je kapitola čtvrtá, ve které se pomocí paměťových kódů naučíme zapamatovat si i dlouhé číselné řady. A nemusí jít zrovna o desetinná místa čísla pí, může se nám hodit třeba znát číslo své kreditní karty. Dříve popsané principy jsou dále použity v páté kapitole pro lepší zapamatování si jmen. Protože cvičení dělá mistra, věnoval autor šestou kapitolu tréninku. Jedná se o třicetidenní tréninkový plán, díky kterému se pomocí malých úkolů můžeme posouvat k lepší paměti každý den. Pokud budeme cvičení plnit poctivě, věřím, že budou výsledky závěrečného srovnávacího testu milé překvapení.

Celá kniha je psaná velmi lidsky a čtivě, přesto je v ní shrnuta spousta zajímavých vědeckých poznatků o fungování lidského mozku. Považuji ji za velmi dobrou investici do sebe samotné, protože lepší paměť mi už teď ušetřila více času, než mi zabralo přečtení knihy.

A jak že se ta knížka jmenovala?

Sám Hawking si kladl jediný profesní cíl: úplně porozumět vesmíru. Ale čím se doopravdy celou svou kariéru zabýval a jak jeho práce pomohly se tomuto porozumění přiblížit? Vaas, jenž se dlouhodobě popularizaci vědy věnuje, se v knize s podtitulem „Geniální myšlenky vtipně a jasně“ pokusil na tyto otázky odpovědět. Při rozsahu 128 stran nemohl pokrýt všechny aspekty Hawkingovy kariéry, ale podařilo se mu vybrat klíčová témata jeho vědeckého bádání.

V 6 kapitolách se postupně těmito tématy zabývá. Vědecké teze se střídají s historickým pozadím a to vše je prokládáno citáty, analogiemi z reálného života, ilustracemi s vysvětlivkami a také otázkami, protože teprve správně položené otázky posouvají vědecké bádání kupředu.

Velký třesk – jak vesmír vznikl, co se dělo v tomto okamžiku a krátce po něm, zda je konečný nebo ne, co znamená jeho rozpínání, platí-li po celou dobu fyzikální zákony, jakou roli v tom hraje čas.

Imaginární čas – lze fyzikálně popsat vesmír jako vesmír bez hranic, tedy bez singularit? Vysvětluje kosmická inflace rovnoměrnost prostoru i velké množství částic?

Gravitační pasti – černé díry fascinují všechny kosmology, pohlcují hmotu, světlo i informace. Všeobecně se má za to, že nemají „vlasy“, tj. žádné individuální vlastnosti. Je zmíněn Hawkingův teorém o důsledcích srážky černých děr z roku 1971, prokázaný v roce 2016 pomocí gravitačních vln – jejichž existenci o 100 let dříve předpověděl Albert Einstein.

Černé díry nejsou černé – jedním z výsledků Hawkingova tehdejšího výzkumu je, že i černé díry musí vydávat záření, nyní nazývané Hawkingovo. Zajímavý může být pohled na černou díru jako médium uchovávající informace. Podle původního Hawkingova závěru se tyto informace při vypaření černé díry ztrácí, ale tuto svoji teorii později odvolal. Jedním z důsledků je, že černé díry přece jenom mají „malé měkké vlásky“, jen ještě nevíme, jak informace rekonstruovat.

Cestování časem – i Hawking má rád sci-fi, neboť rozšiřuje lidskou představivost a cestování časem je jedním z nejoblíbenějších konceptů této literatury. Relativní vnímání času je běžnou součástí života, ale kosmologická otázka zní: Když se vesmír přestane rozpínat, může se obrátit také tok času? Původní Hawkingova odpověď byla kladná, ale i zde se později přiklonil k opačnému názoru. Jeden z populárních závěrů tedy zní, že cestovat časem je možné – avšak pouze dopředu. Dobrá zpráva pro fanoušky sci-fi je, že cestování na druhý konec vesmíru s pomocí červích děr současná fyzika nevylučuje.

Mimozemšťané – zde jsou spíše než vědecké teorie prezentovány Hawkingovy názory na lidstvo, budoucnost Země a nutnost cestovat vesmírem jako pojistku přežití. Znečištěné životní prostředí, války s globálním dosahem, možné srážky s kosmickými tělesy – to vše dělá obyvatele Země zranitelnými. O mimozemšťanech se zmiňuje spíše jako o možné hrozbě, a zatímco hledání indicií o existenci jiných civilizací podporuje, vysílání zpráv o nás do vesmíru již nikoliv. A také „teorie všeho“, tedy jakási univerzální fyzikální teorie, zatím zůstává v nedohlednu.

Na závěr jsou uvedeny tituly několika Hawkingových popularizačních knih, které mohou posloužit jako další zdroje informací. Až příště budete číst nějakou sci-fi, vzpomenete si snad i na tuto knížku, na otázky v ní položené nebo na popisované důsledky některých teoretických konceptů. Někdy zabrousí na pomezí fyziky, filozofie a teologie. A možná vás bude pronásledovat základní provokativní otázka, která je jakýmsi mottem této knížky: Proč se vesmír vůbec namáhá existovat?