Jsem rozbořený most
nad vyschlým říčním korytem,
jsem vybělená kost
na dně vodou rozrytém.

Jitra mě mučí,
noci mě děsí,
z mých zvadlých prsů
pijí noční běsi.

K propasti zoufalství
snášejí se z výšky
ty dětské smrtky
s vodnatými bříšky.

Jen se přitulte, mí malincí,
zsinalými rtíky jak od upírů
sajte mou bolest,
andílci s černými křídly netopýrů.

A skřehotejte tiše na měsíc
své věčné NEVER MORE
– už nikdy víc!

Nad vyschlou solnou plání
starý strom se sklání,
smečka vlků číhá v stínu.
Už v dálce někdo úpí,
už krouží hejno supí
a Smrt se chystá na hostinu.

Ilustrace: Jana Axman Vlková

Autor: Jiřina Broučková